Pád komunistického režimu otevřel české hranice pro dovoz moderních technologií (přístroje, léky, výpočetní technika). Následná reforma zdravotnictví byla doprovázena rychlým pokrokem v technologickém vybavení, který kromě zlepšení kvality zdravotnických služeb znamenal rovněž vyšší finanční nároky. Vyšší podíl výdajů na zdravotnictví po zavedení veřejného zdravotního pojištění a rostoucí hospodářství v posledních letech částečně omezily finanční napětí ve zdravotnickém systému. I když Češi často kritizují úroveň rozvoje české ekonomiky či českého zdravotnictví ve srovnání s Německem či Rakouskem, je třeba si uvědomit, že z globálního pohledu patří Česká republika mezi vyspělé země světa s relativně dostatečnými lidskými, organizačními a finančními zdroji. Lékaři a další odborníci pracující ve zdravotnictví mají zkušenosti s vědeckým výzkumem a klinickými studiemi, mají přístup k nejnovějším poznatkům ze zahraničí, zdravotnický management již pro ně není neznámou. Kapacity pro programy hodnocení zdravotnických technologií tedy v zemi existují, přesto však nejsou takové programy realizovány. To, co chybí, je „zákazník“, který by měl povědomost o HTA a na implementaci HTA do praxe by měl zájem. Existující kroužky nadšenců v různých akademických institucích a nemocnicích nemohou zavést HTA bez pod- půrných organizačních a finančních zdrojů. K tomu musí pomoci silný partner (ministerstvo? pojišťovny?). Důležité je financování z veřejných zdrojů, neboť problémem posuzování nových technologií je nestrannost toho, kdo tyto studie provádí a zpracovává (kým je placen). Zanedbání HTA v minulosti lze snad omluvit tím, že v uplynulých letech šlo především o skokové dohánění Západu v oblastech, kde jsme zaostali. Zaváděny přitom byly v praxi na Západě již ověřené technologie. Není vůbec překvapením, že takový vývoj byl nekriticky vítán lékaři i pacienty se zkušenostmi se socialistickým zdravotnictvím. V současnosti jsou mnohá domácí pracoviště na nejvyšší špičkové úrovni.To jednak znamená vyšší nároky na finanční zdroje a jednak vyšší nároky při rozhodování o zavádění nových, ještě ne zcela ověřených technologií (účinnost, bezpečnost, náklady). Z tohoto hlediska již není možné pomalý rozvoj HTA v ČR dále omlouvat., By health technologies we understand a wide range of products, processes, methods, and organizational measures. Health technologies are drugs, medical devices and equipment, as well as clinical guidelines and organizational systems that create the framework in which health care is provided. In the Czech Republic, health technology assessment is not sufficiently developed. On one hand, the drugs, as one type of technology, are subject to standard evaluation procedures, on the other hand, no institution investigates the use of technologies in medical practice, and other than medical impacts they have on patients, and what social, financial, and structural impacts technologies have on the health system.National policy of health technology assessment should be introduced to increase quality of services and contain health care cost., Martin Dlouhý, Miroslav Barták, Antonín Hlaváček, Peter Kokavec, Antonín Malina, and Lit.: 11
V příspěvku jde o mapování terénu a o hledání nových přístupů ke zdravotnictví a vůbec sociálnímu sektoru jako celku, proto metody a témata ještě nejsou dobře provázána. Provedené ankety a rozhovory s aktéry zdravotní politiky, které proběhly během práce na této studii, nelze považovat za reprezentativní. V každém případě mají svůj význam v tom, že signalizují existující postoje aktérů k vybraným otázkám a vypovídají o tom, jaké aktivity v rámci rodících se konceptů investic do zdraví lze nalézt v současném krajském zdravotnictví v ČR. Přes všechna omezení uvedená výše se pokusíme shrnout poznatky z této studie, které podle nás mají určitou obecnější platnost. Koncept Investice pro zdraví není zatím v ČR příliš znám. To však neznamená, že by v ČR neexistovaly aktivity, které do tohoto rámce spadají. Podpora zdraví v ČR je podle expertního hodnocení WHO delegována převážně na resort zdravotnictví a tam je zaměřena pouze na ovlivňování rizikových faktorů v individuálním chování. Typická je malá spolupráce zainteresovaných partnerů. Kraje hrají v péči o zdraví důležitou roli, zatímco na národní úrovni je politika sektorově oddělená, krajský pohled jde více napříč sektory. I když i na regionální úrovni si respondenti stěžovali na přístup jiných odvětví, sami se snaží prosazovat zdraví do rozhodování. Podle hodnocení WHO existuje velký potenciál pro rozvoj podpory zdraví v krajích. Rozvinutý sociální systém přináší společnosti mnoho pozitivního. Na druhé straně existují také určité rizikové faktory se sociálním systémem spojené, které mohou negativně ovlivňovat společenský i ekonomický rozvoj. Zdravotní pojištění je orientováno na úhradu zdravotnických služeb, potlačuje motivaci občanů starat se o své zdraví, byrokracie brzdí rozvoj nových iniciativ a přístupů, které nezapadají do existujících administrativních principů. Nákladný sociální systém může brzdit hospodářský rozvoj. Zdravotní a sociální pojištění zabezpečují přerozdělení finančních zdrojů nejen mezi jednotlivci, ale zprostředkovaně i kraji. Rozsah těchto transferů a jejich dopad zřejmě nebyl dosud analyzován. Migrace zdravotnických pracovníků je v ČR novým jevem. Podle názorů aktérů krajské zdravotní politiky je negativní dopad migrace pracovníků v médiích přehnaný. Čeští zdravotníci míří do západních zemí nebo do arabských zemí, do ČR naopak přicházejí pracovníci ze Slovenska a Ukrajiny. Aktéři zdravotní politiky si většinou uvědomují ekonomickou roli zdravotnictví, což ovlivňuje jejich rozhodování., The Investment-for-Health framework takes into account a social and economic context of health policy. Health is understood as a fundamental factor of social and economic development and, simultaneously, social and economic development is a fundamental factor for continuous health improvement. This study concentrates above all on policies implemented at the regional level, nevertheless it is not possible to omit a role of existing national health and social systems. These systems directly or indirectly redistribute financial resources between individuals and implicitly between regions. Migration of health workers is rather a new phenomenon in the Czech Republic. According to stakeholders a negative impact of migration among health professionals is exaggerated., Martin Dlouhý, Jana Havelková, and Lit.: 13
V predkladanej štúdii autori ponúkajú prehľad problematiky zdravia rómskej populácie na Slovensku spolu s faktormi ktoré ho ovplyvňujú. Rozoberajú demografický vývoj Rómov v spojitosti s reprodukčným a populačným zdravím. Autori predkladajú analýzu zdravia Rómov založenú na výsledkoch parciálnych prieskumov a samohodnotení zdravotného stavu samotnými Rómami. Článok stručne mapuje oblasti najvýraznejších problémov zdravotného stavu rómskeho etnika na Slovensku. Informuje čitateľa o známych príčinách tohto stavu. Zlepšenie situácie v oblasti zdravia vidia autori v transkultúrnom prístupe k Rómom zo strany zdravotníckych pracovníkov a majoritnej spoločnosti a v realizácii efektívnej edukácie zameranej na podporu a ochranu zdravia., In the present study, the authors provide an overview of the health problems of the Roma population in Slovakia together with influencing factors and analyse factors. The demographic development of the Roma in conjunction with reproductive population health. The authors also present an analysis of the health of the Roma based on the partial results of surveys and self-assessed health status. The article briefly charts the area that is most outstanding in health problems of the Roma ethnic group in Slovakia. It informs the reader about the known causes of this condition. The authors see improvement in the health situation through a transcultural approach towards the Roma by health workers and by majority society and effective implementation of education aimed at health promotion and protection., Mária Šupínová, Ladislav Hegyi, Cyril Klement, and Literatura
Pro ověření frekvence výskytu zdvojených paraproteinémií jsme analyzovali soubor 500 paraproteinémií, které jsme nově prokázali během 46 měsíců. Zdvojenou paraproteinémii, tj. takovou, u níž se paraproteiny liší typem lehkých řetězců, třídou těžkých řetězců imunoglobulinů nebo oběma těmito znaky, jsme prokázali celkem ve 27 pozorováních, tj. v 5,4% frekvenci. Z klinického hlediska šlo v 52 % o BGUS (biclonal gammopathy of undetermined significance), v 18 % o mnohočetný myelom a ve 30 % o jiné lymfoproliferativní onemocnění., We analyzed group of 500 paraproteinemias for presence double paraproteinemias, which were newly proved in our laboratory during 46 months. Double paraproteinemias were confirmed in 27x (5.4 %) cases. They were in 52 % patients with BGUS (biclonal gammopathy of undetermined significance), in 18 % with multiple myeloma and in 30 % with other lymphoproliferative diseases., Tichý M., Vávrová J., Maisnar V., and Lit.: 9
Žebříčky nabývají velkého významu. Článek zkoumá jejich roli v souvislosti se současnou vědeckou politikou univerzit. Existuje dnes několik typů žebříčků: kvantitativní, další obsahující aspekty kvality výuky a webové žebříčky. V závislosti na druhu hodnocení se různé univerzity mohou umístit na velmi rozdílných pozicích. Strategickým cílem univerzit by mělo být srovnatelné umístění v různých systémech hodnocení, což značí, že různé oblasti dané univerzity jsou rovnoměrně rozvinuté. Univerzity, které chtějí konkurovat světovým univerzitám ve vědeckých výstupech, by měly své pracovníky podporovat, aby publikovali v mezinárodních časopisech., Rankings have become increasingly important. Th e role of rankings regarding the current scientifi c policy of a university is explored. Several ranking systems currently exist: quantitative ones, some including aspects of quality or education, and web-based rankings. Dependent on their nature, diff erent universities achieve a very diff erent ranking. A university’s strategic goal should be to have similar positions in diff erent ranking systems, indicating that diff erent fi elds at the university are equally developed. Universities that want to go the way of competing in research output with other universities in the world should facilitate their staff in regard to publishing in international journals., Assoc. Prof. Jitse P. van Dijk MD PhD, and Literatura
Meeting ZENITH 2010, konaný pod patronací CME v lednu ve Vídni, uvedl jak didaktické přednášky, tak diskuze o jednotlivých tématech a rozbory pacientů, léčených bisfosfonáty. Cílem setkání bylo hovořit o vědeckých podkladech použití bisfosfonátů a jejich protinádorovém účinku u pacientek s časnými formami karcinomu prsu, zvážit, zda tento účinek může být rozšířen i na jiné formy karcinomů. Diskutovat v rámci současných léčebných standardů o možnostech cílené léčby na kost. Jednání bylo příležitostí pro setkání a výměnu názorů s předními světovými odborníky., CME-certified 2010 ZENITH Meeting in Vienna effective balanced didactic presentations with many oportunities for participation through interactive, case-study-based workshops and panel discussions. The objectives of the meeting were to discuss the scientific radionale for the use of bisphophonates to achieve clinical anticancer benefits in patients with early breast cancer and discuss, if these benefits cancer be extened to patients with other cancer types and other topics. Discuss the role of current and emerging bone.targeted treatment options in the context of current standard of care for patients with cancer. This meeting was an oportunity to meet and discuss this topic with a wide variety of faculty and colleagues from around the world., and Zdeněk Mechl, Lenka Ostřížková
Cíl: Cílem práce bylo na základě retrospektivní analýzy posoudit radiační zátěže ve smyslu průměrné roční efektivní dávky a průměrné roční ekvivalentní dávky na ruce u jednotlivých skupin pracovníků Kliniky nukleární medicíny Fakultní nemocnice Ostrava (KNM FNO) v letech 2006-2012. Metoda: Pro stanovení průměrné roční efektivní dávky byly využity výsledky monitorování pracovníků pomoci osobních dozimetrů. Pro určení průměrné roční ekvivalentní dávky na ruce byly použity údaje monitorování z prstových dozimetrů personálu. V obou případech se vycházelo z jednoměsíčního monitorovacího intervalu. Výsledky: Pro radiologické asistenty a sestry s atestací v oboru nukleární medicína pracující na ambulanci KNM FNO činila průměrná efektivní dávka v jednotlivých letech 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012 hodnoty 2,1 mSv, 2,4 mSv, 1,7 mSv, 1,7 mSv, 1,6 mSv, 1,1 mSv a 1,1 mSv. Pro farmaceuty byla průměrná roční efektivní dávka za shodné časové období 1,4 mSv, 1,4 mSv, 0,8 mSv, 0,8 mSv, 1,0 mSv, 0,8 mSv a 0,9 mSv. Sestry na lůžkovém oddělení obdržely průměrnou roční efektivní dávku v daném časovém období 0,5 mSv, 1,0 mSv, 0,4 mSv, 0,4 mSv a 0,7 mSv, 0,5 mSv a 0,9 mSv. Lékaři na ambulanci získali průměrnou roční efektivní dávku 1,7 mSv, 1,8 mSv, 1,5 mSv, 1,7 mSv, 2, 0 mSv, 1,8 mSv a 1,3 mSv. Průměrná roční efektivní dávka u pracovníků technicko-fyzikálního úseku byla 0,5 mSv, 0,6 mSv, 0,2 mSv, 0 mSv, 0 mSv, 0 mSv a 0,4 mSv. Průměrná roční ekvivalentní dávka na ruce pracovníků v letech 2006-2012 dosahovala u farmaceutů 66,7 mSv, 43,0 mSv, 71,9 mSv, 93,2 mSv, 100, 4 mSv, 103,3 mSv a 115,00 mSv. U lékařů na ambulanci, kteří byli monitorováni od roku 2009 do současnosti byla vyhodnocena průměrná roční ekvivalentní dávka na ruce na 9,1 mSv, 8,0 mSv a 10,0 mSv. Závěr: U všech sledovaných skupin (radiologičtí asistenti a sestry s atestací v oboru nukleární medicína, lékaři na ambulanci, farmaceuti i technicko-fyzikální úsek) vykazuje veličina průměrná roční efektivní dávka částečně klesající trend, přestože se na daném pracovišti každoročně zvyšuje počet provedených vyšetření, ale i terapií. Naopak u průměrné roční ekvivalentní dávky na ruce dochází ke zvyšování hodnot, které jsou důsledkem narůstajícího množství zpracované aktivity na KNM FNO., Aim: The aim of the study was a retrospective analysis to assess the radiation burden in terms of annual average effective dose equivalent and average effective dose to the hands from the fingers to the forearm of some staff of Department of Nuclear Medicine University Hospital Ostrava (KNM FNO) in 2006-2012. Method: For the assessment of the annual average effective dose, the results of personal monitoring have been used. To determine the average dose equivalent to hand from the fingers to the forearm monitoring data from finger dosimeters were used. In both cases one month monitoring period was applied. Results: For radiological assistants and nurses with certification in the field of nuclear medicine working in the ER KNM FNO, the average effective dose in years 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 and 2012 was 2.1 mSv, 2.4 mSv, 1, 7 mSv, 1.7 mSv, 1.6 mSv, 1.1 mSv and 1.1 mSv, respectively. In case of pharmacists, the average effective dose for the same period was 1.4 mSv, 1.4 mSv, 0.8 mSv, 0.8 mSv, 1.0 mSv, 0.8 mSv and 0.9 mSv. Nurses in the ward received the average effective dose in the same period 0.5 mSv, 1.0 mSv and 0.4 mSv, 0.4 mSv and 0.7 mSv, 0.5 mSv and 0.9 mSv. Doctors at the clinic received the average effective dose 1.7 mSv, 1.8 mSv, 1.5 mSv, 1.7 mSv, 2.0 mSv, 1.8 mSv and 1.3 mSv. The average effective dose for physicists and technicians was 0.5 mSv, 0.6 mSv, 0.2 mSv, 0 mSv, 0 mSv, 0 mSv and 0.4 mSv. The average dose equivalent to hand of pharmacists in the years 2006-2012 amounted to 66.7 mSv, 43.0 mSv, 71.9 mSv, 93.2 mSv, 100.4 mSv, 103.3 mSv and 115. 0 mSv. The doctors at the clinic, who were monitored from 2009 to the present, have received the average dose equivalent to hands 9.1 mSv, 8.0 mSv and 10.0 mSv. Conclusion: In all groups (radiographers and nurses with the certification in the field of nuclear medicine, the clinicians, pharmacists, physicists and technicians) some downward trend in variable average effective dose was observed, despite the fact that the workload in terms of tests performed was showed annually increasing trend with a similar situation as far as radiotherapy was concerned. In contrast, the average equivalent dose to hands lead to the increase which can be attributed to the increasing amount of activities of radiopharmaceuticals processed at the KNM FNO., Jana Hudzietzová, Michal Koláček, Lenka Ullmannová, Jozef Sabol, Otakar Kraft, and Literatura