Úvod: Incidence akutního krvácení do horní části gastrointestinálního traktu (GIT) se udává 85–108/100 000 obyvatel za rok, přičemž nonvariceální krvácení odpovídá za 80–90 %. Antiagregační a antikoagulační terapie patří mezi významné rizikové faktory pro krvácení do horní části GIT. Cíl práce: Zjistit výskyt krvácení do horní části GIT u běžné populace pacientů v podmínkách krajské nemocnice, srovnání podílu antiagregancií, antikoagulancií a dalších rizikových léků na dané problematice. Soubor a metodika: Retrospektivní analýza pacientů, kteří v roce 2013 (leden–červen) podstoupili za hospitalizace gastroskopii pro akutní krvácení do horní části GIT nebo pro anémii (Hb < 100 g/l) s verifikovaným zdrojem ztrát v horní části GIT. Výsledky: Soubor tvořilo 111 pacientů s průměrným věkem 69 ? 15 let, mužů bylo 60 %. Nonvariceální krvácení tvořilo 90 %. Žádný z pacientů s variceálním krvácením (10 % pacientů) neužíval antiagregační či antikoagulační terapii. Pacientů s nonvariceálním krvácením do horní části GIT bylo 100 s průměrným věkem 70 ? 15 let, 61 % mužů. Příznaky akutního krvácení (hemateméza, meléna) mělo 73 % těchto pacientů. Nejčastější příčinou krvácení byla vředová choroba gastroduodena, a to v 54 % případů. Ze všech pacientů s nonvariceálním krvácením do GIT užívalo antiagregancia 32 %, antikoagulancia 19 %, dalších 10 % pacientů užívalo nesteroidní antirevmatika, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu nebo kortikoidy. 30denní mortalita pacientů s nonvariceálním krvácením byla 11 % a roční mortalita 23 %. Nebyl zjištěn významný rozdíl v mortalitě, nutnosti aplikace krevních transfuzí nebo chirurgické intervence u pacientů na antitrombotické terapii a bez ní. 25 % (8 pacientů) s terapií kyselinou acetylsalicylovou (ASA) nebylo k této léčbě indikováno dle guidelines. Závěr: V souboru pacientů ošetřených gastroskopií pro symptomatické nonvariceální krvácení do GIT nebo anémií (Hb < 100 g/l) je signifikantně větší podíl léčených antiagregancii než antikoagulancii. To může reflektovat větší zastoupení této léčby v populaci, ale také její vyšší riziko pro vznik GIT krvácení. V souvislosti s tím vyznívá varovně fakt, že stále existuje nezanedbatelné procento pacientů, kteří užívají kyselinu acetylsalicylovou i přesto, že nesplňují indikaci k této terapii., Background: The incidence of acute upper gastrointestinal bleeding is about 85–108/100,000 inhabitants per year, nonvariceal bleeding accounts for 80–90 %. Antiplatelet and anticoagulation treatment are the significant risk factors for upper gastrointestinal bleeding. Objectives: To evaluate the occurrence of upper gastrointestinal bleeding in the general community of patients in a county hospital. And to compare the role played by antiplatelet and anticoagulation drugs and other risk medication. Design and methods: Retrospective analysis of patients over 18 years of age who underwent endoscopy for acute upper gastrointestinal bleeding or anaemia (haemoglobin < 100 g/l) with proved source of blood losses in upper gastrointestinal tract during a hospital stay in 2013 (from January to June). Results: We included 111 patients of average age 69 ? 15 years, men 60 %. Nonvariceal bleeding accounted for 90 % of the cases. None of the patients with variceal bleeding (10 % of patients) took antiplatelet or anticoagulation therapy. There were 100 patients with nonvariceal bleeding of average age 70 ? 15, 61 % men. With the symptoms of acute bleeding (hematemesis, melena) presented in 73 % of patients. The most frequent cause of bleeding was gastric and duodenal ulcer (54 %). 32 % of patients with nonvariceal bleeding had antiplatelets, 19 % anticoagulants and 10 % used nonsteroidal anti-inflammatory drugs, selective serotonin reuptake inhibitors or corticosteroids. 30-days mortality of patients with nonvariceal bleeding was 11 %, annual mortality was 23 %. There was no significant difference in mortality, blood transfusion requirements or surgical intervention between the patients with antithrombotic agents and without them. 25 % of patients (8 patients) using acetylsalicylic acid did not fulfil the indication for this treatment. Conclusion: Among the patients examined by endoscopy for symptomatic nonvariceal bleeding and/or anaemia (haemoglobin < 100 g/l) significantly higher portions of patients are taking antiplatelet rather than anticoagulation therapy. This may be caused by greater use of these drugs in the population, but on the other hand it may reflect an association with greater risk of gastrointestinal bleeding. With regard to that, it is alarming, that there still exists a nonnegligible percentage of patients taking acetylsalicylic acid even though they do not meet the indication for the prescription according to the guidelines., and Veronika Belanová, Martin Gřiva
Autoři uvádějí vlastní zkušenosti se stařeckou apendicitidou na klinickém pracovišti. Předkládají soubor 38 nemocných v posledním 21etém období. Stařecká apendicitida tvořila skoro 10 % všech akutně operovaných apendicitid. V 63 % šlo o pokročilou flegmonu, nebo gangrěnu apendixu. Ve 13 % již byla nalezena perforace červovitého přívěsku. Ve 4 případech byl průběh stařecké apendicitidy atypický., The authors describe their own experience with appendicitis in the elderly patients. They present a set of 38 patients from the period of past two years. Appendicitis in the elderly represented almost 10 % of all cases of surgically treated acute appendicitis. 63 % of the patients had advanced phlegmon or gangrenous appendicitis. Perforation of the appendix was found in 13 % of the patients. Authors describe 4 cases with the course of atypical appendicitis in the elderly., Pavel Jandík, J. Mergancová, Zbyněk Vobořil, and Lit. 9
Kvalita ţivota je ovlivněna zdravotním stavem, který zahrnuje fyzické, psychické a sociální charakteristiky. Největším zdravotním, ale i společenským problémem současné epochy nejsou nemoci akutní, ale nemoci dlouhodobé, chronické a trvalé. Výzkum se zaměřuje na oblast sexuality u pacientů s hypertenzí, s důrazem na holistické pojetí lidské osobnosti, hlubší vnímání a proţívání sexuálního ţivota, sexuálních potřeb pacientů. Cíl: Cílem kvalitativního šetření bylo zjistit, zda léčba hypertenze ovlivňuje sexuální potřeby pacientů. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 20 respondentů, výběr zkoumaného vzorku byl záměrný, byli to pacienti, kteří se léčili pro hypertenzi minimálně 1 rok ve Fakultní nemocnici Ostrava. Výzkum byl proveden pomocí kvalitativní metody, sběr dat byl proveden rozhovorem, který byl nahráván na diktafon v příjemném, nerušeném prostředí. Ve výzkumu byla pouţita metoda barvení textu s definovanými 4 kategoriemi a podkategoriemi. Výsledky: Z analýzy rozhovorů vyplynulo, ţe u některých pacientů antihypertenzní terapie negativně ovlivnila jejich sexuální potřeby. Byl zjištěn výskyt sexuálních dysfunkcí, u ţen se jednalo o sníţený sexuální apetit, sníţenou lubrikační schopnost, delší interval k vyvrcholení a u muţe byl objeven problém s erekcí. Závěr: V rámci subjektivní spokojenosti s vlastní sexualitou u pacientů, kteří se léčí s arteriální hypertenzí je důleţitá znalost vedlejších účinků a následná edukace s vyuţitím výsledků vědeckých studií domácích i zahraničních odborníků., The quality of life is influenced by health condition, which include physical, psychological and social features. The biggest, not only medical but also social problem nowadays are not acute diseases but long-term diseases, chronical and permanent. The research is concentrated on the sphere of sexuality among patients with hypertension, with stress on holistic concept of human being, deeper perception and experiencing of sexual life and sexual needs of patients. Aim: The aim of qualitative research was to find out how the treatment of hypertension influences sexual needs of patients. Methods: Researched sample was formed by 20 respondents. The choice of researched sample was intentional. They were patients who were treated for hypertension minimally one year in University Hospital Ostrava. The choice of researched sample was intentional. The research was done by qualitative method, collection of datas was done by interview, which was recorded on voice recorder in a pleasant, by nothing disturbed place. In the research was used method of coloring the text with 4 defined categories and subcathegories. Results: From the analysis of interviews was clear that at some patients antihypertension therapy influenced their sexual needs in a negative way. There was found out the occurrence of sexual dysfunctions. Among women it was lower sexual appetite, lower lubricative ability, longer time for climax and among men was found the problem with erection. Conclusion: Well-timed diagnostics of hypertension, active attitude to sexual life and knowledge of side effects during hypertension therapy can influence sexual experience and satisfaction of patients., Bohdana Břegová, Yvetta Vrublová, and Literatura
Cíl: Převod Testu paměti pro záměry (Memory for Intentions (Screening) Test; MIST, 2010) do české verze zahrnoval standardizaci pomůcek, převod administrace a skórování, validační studii na české populaci, aby MIST bylo možné použít na české populaci. Úvod: Konstrukt prospektivní paměti (PP), tj. schopnosti si zapamatovat a realizovat záměry, je nezbytný pro uchování soběstačnosti, vykonávání aktivit denního života. V posledních letech hraje čím dál významnější roli pro diagnostiku poruch paměti. Standardizovaná a validovaná měřítka PP však v české diagnostice chybí. Metodika: Český převod MIST jsme administrovali 30 zdravým osobám. Výsledky: Celkový skór PP v testu MIST koreloval na střední úrovni s měřítky z neuropsychologické baterie zejména s retencí v paměti, mentální flexibilitou, odolností k interferenci a premorbidní inteligenční úrovní (všechna rho = 0,37–0,42, všechna p < 0,05). Reliabilita testu MIST ve smyslu vnitřní konzistence byla u základních osmi subškál nedostatečná (α = 0,50) i ve smyslu reliability obou polovin testu (split‑half reliabilita = 0,56), avšak reliabilita šesti subškál tříděných dle typu (oddálení, vodítka a modality odpovědi) byla vysoká (α = 0,88; split‑half = 0,95). Závěr: Výsledky validační studie naznačují, že český převod MIST je srovnatelný s verzí originální. Studie zpřístupňuje standardní vyšetření PP a umožňuje měření PP na klinických populacích. Klíčová slova: Test paměti pro záměry – prospektivní paměť – deklarativní paměť – validita – reliabilita – epizodická paměť <h3>Přílohy</h3> <a href="/dokumenty/CSNN2014_3_Bezdicek_prilohy_TK.pdf"> 1. Instrukce Testu paměti pro záměry (MIST)</a> <a href="/dokumenty/CSNN2014_3_Bezdicek_prilohy_TK_2.pdf">2. Test na prospektivní paměť (MIST) a jeho administrace</a>, Aim: The goal of the present study was to validate the Czech version of the Memory for Intentions (Screening) Test (MIST, 2010). We included standardized testing material, translation of administration and scoring, and assessment of normative data for the MIST in the Czech population. Introduction: Prospective memory (PM), i.e., the ability to remember and implement intentions after a delay, is essential as a subsystem of episodic memory for the maintenance of independence and execution of activities of daily living. PM assessment thus plays an important role in the diagnosis of episodic memory disorders. However, there are currently no standardized and validated PM tools in Czech language. Methods: The Czech version of MIST was administered to 30 healthy persons. Results: The MIST Summary score correlated at a medium level with a range of neuropsychological measures including memory retention, mental flexibility, and resistance to interference (all rho = 0.37–0.42; all p < 0.05). The reliability of MIST in terms of internal consistency was insufficient when analyzing the eight individual MIST trials (α = 0.50), as was split‑half reliability (split‑half reliability = 0.56). In contrast, there was a high degree of reliability between six subscales classified by type (delay, cue and mode of response; α = 0.88, split‑half = 0.95). Conclusion: The reliability and validity of the Czech version of MIST is comparable to the original English version. The study opens access to standardized PM assessment in clinical populations in the Czech Republic., Na webových stránkách: www.csnn.eu naleznete další přílohy k tomuto článku., and O. Bezdicek, S. A. Raskin, M. Altgassen, E. Ruzicka
Cíl práce: Prezentujeme kazuistiku pacienta, u kterého došlo k rozvoji oboustranného seminomu na podkladě intratubulární germinální neoplazie – neklasifikovatelný typ (IGCNU – intratubular germ cell neoplasia unclassified type). Kazuistika: Pacient s anamnézou seminomu levého varlete klinického stadia I a IGCNU po radikální orchiektomii a adjuvantní radioterapii byl odeslán k urologickému vyšetření pro suspektní tumor solitárního pravého varlete dle sonografického vyšetření. Indikovali jsme 3biopsii varlete, která prokázala přítomnost IGCNU. Následovala radikální orchiektomie, kde byl histologicky verifikován klasický seminom. Závěr: Intratubulární germinální neoplazie představuje vysoké riziko rozvoje invazivního germinálního tumoru varlete. Léčba zahrnuje radioterapii či chemoterapii cisplatinou. Alternativou je pečlivá dispenzarizace a pravidelné sonografické kontroly, zejména u pacientů se solitárním varletem, kteří chtějí zachovat fertilitu a endokrinní funkci. Biopsie kontralaterálního varlete u pacientů s germinálním tumorem k vyloučení IGCNU by měla být provedena v případě kryptorchizmu, poruchy spermiogeneze a atrofií varlete s objemem pod 12 ml, vhodná je rovněž u pacientů s mikrolitiázou varlete a předchozím výskytem IGCNU., Objective: We are presenting a case report of young man who developed an asynchronous bilateral seminoma based on an intratubular germ cell neoplasia of unclassified type (IGCNU). Case report: A patient, with history of a stage I seminoma of the left testis, based on an IGCNU of the left testis, after a radical orchidectomy and adjuvant radiotherapy, was referred to the urology clinic with a suspected tumor of the right testis. A testicular biopsy was made and the histological examination showed an IGCNU. A radical orchidectomy was performed and a seminoma was found. Conclusion: IGCNU is a precursor lesion of germ cell testicular tumors. Treatment of the IGCNU includes radiotherapy or chemotherapy with cisplatin. Surveillance remains an option for those with a solitary testicle who wish to preserve fertility and endocrine function. A contralateral testicular biopsy, in patients with a history of germ cell tumors, should be made in cases of cryptorchidism, poor spermatogenesis, and testicular atrophy with a testicular volume of less than 12 ml. Biopsy is also recommended in patients with testicular microlithiasis and history of ITGCNU., Jakub Musil, Daniel Bulíř, Jan Jandejsek, and Literatura
63letý pacient, hypertonik, celoživotní kuřák, byl na kliniku TRN FN Plzeň přijat pro tumor pravé plíce zjištěný pro bolesti v pravém hemitoraxu. Na základě stážování byla stanovena diagnóza adenokarcinomu pravé plíce s generalizací do obou plic a levé nadledviny, st. IV. Byla zahájena chemoterapie Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatina (AUC) – Avastin (15 mg/kg) v rámci studie SAIL firmy Roche s velmi dobrou tolerancí. Po 3. cyklu chemoterapie byla potvrzena parciální remise dle CT hrudníku, dále pokračováno ve stejném schématu chemoterapie s Avastinem do 6. cyklu. Kontrolní CT hrudníku prokázalo další regresi tumoru. Vzhledem k velmi dobrému efektu podávané léčby bylo dále pokračováno v monoterapii Avastinem v třítýdenních intervalech zatím do 22 cyklů. Po 22 měsících léčby s Avastinem bylo dosaženo trvající parciální remise nálezu dle PET/CT trupu, pacient je klinicky zcela bez potíží, neomezen v běžném životě, tedy s velmi dobrou kvalitou života (KS 90 bodů), bez vedlejších nežádoucích účinků Avastinu. Chemoterapie již nemá potenciál pro další prodlužování přežití, je tedy potřebné hledání nových léčebných strategií. Avastin jako inhibitor angiogeneze vede poprvé k prodloužení celkového přežití nad 12 měsíců. Významné prodloužení přežití bez progrese onemocnění (PFS) umožňuje delší přežití bez zhoršení symptomů., A 63-year-old hypertensive patient, a life-long smoker, presented to the Department of Tuberculosis and Respiratory Disease of the Plzeň Teaching Hospital with a right-lung tumour detected due to pain in the right hemithorax. Based on staging, a diagnosis of stage IV right lung adenocarcinoma with generalization into both lungs and the left adrenal gland was made. Chemotherapy with Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatin (AUC) – Avastin (15 mg/kg) was initiated within the SAIL study of the Roche company with very good tolerance. Following the third chemotherapy cycle, partial remission was confirmed based on CT of the chest; the same chemotherapy regimen with Avastin was continued for six cycles. Follow-up CT of the chest revealed further tumour regression. Given the very good effect of the treatment administered, monotherapy with Avastin was continued in three-week intervals for 22 cycles so far. Following 22 months of Avastin treatment, sustained partial remission was achieved according to PET/CT of the trunk; the patient is clinically free of complaints, without limitations in everyday life, thus with a very good quality of life (KS of 90) and free of adverse effects of Avastin. Chemotherapy has no more potential for further extension of survival; therefore, new therapeutic strategies have to be looked for. As an angiogenesis inhibitor, Avastin leads to an extension of overall survival beyond 12 months. A significant extension of progression-free survival (PFS) enables longer survival without deterioration of symptoms., Radka Bittenglová, Miloš Pešek, and Lit.: 2
Domnívám se, že právě vznik intersubjektivity je v popředí zájmu mnoha pacientů: Jak nastolit takovou atmosféru ve vztahu, ve které je možno hovořit o velmi osobních problémech bez nebezpečí devalvace? Jak vzniká respekt mezi lidmi, který se mi nedaří dosáhnout? Jak vzniká důvěra, přátelství, stojím si sám nějak k tomu v cestě? Psychoterapeut pak zkoumá, jak se tyto situace opakují ve vzájemném vztahu i jak se na nich sám podílí. To je někdy pro obě strany velmi náročné., I suppose, most of our patients are interested about how to create the intersubjectivity like to establish such a atmosphere in the relationship, which allows to speak about very personal problems without the danger of humilitation. How to obtain the respect, how arises trust and friendship, why do I fail to achieve it ? Psychotherapist examines the repetition of such situations in the mutual correlation and first of all what is his own part, how he participates on it., and Poněšický J.
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska
Úvod: Radioimunoterapie patří mezi rychle se rozvíjející klinické metody. Často je nejvhodnější možností terapie u pacientů s relabujícím lymfomem, případně u starších pacientů. Vývoj nových typů imunokonjugátů patří proto v posledních letech mezi klíčová témata ve vývoji radiofarmak. Metody: Imunoglobulin G M75 byl značen metodou elektrofilní jodace radionuklidem 125I, který je optimální pro vývoj metody značení a také pro stanovení vlastností značeného preparátu (vazebná aktivita, imunospecifita). Výhody 125I jsou zejména jeho dlouhý poločas (59,408 dne) a nízká radiační zátěž. Zachování vazby aktivního místa na antigen bylo testováno metodou ELISA, koncentrace byla stanovena modifikovanou metodou podle Bradfordové. Fyziologická distribuce byla testována na myších CD1-Foxn1nu. Výsledky: Stanovená kumulace značené protilátky v nádorové tkáni byla > 7 % podané radioaktivity, vazebná aktivita protilátky byla první den po značení vyšší než 90 % ve srovnání s vazebnou aktivitou neznačené protilátky. Závěr: Připravený radioimunokonjugát IgG M75 s 125I si zachovává dostatečnou schopnost vazby antigenu, a má proto potenciál v terapii tumorů exprimujících karbonátdehydratasu. Pro použití v radioterapii je třeba otestovat analogický radioimunokonjugát značený radionuklidem 131I., x, Lenka Marešová, Ondřej Lebeda, Daniel Seifert, Irena Sieglová, Vlastimil Král, and Literatura