Článek poskytuje přehlednou informaci o změnách na jednodivých etážích trávicího traktu, které je možno očekávat u seniorské populace. Jsou diskutovány další vlivy, které vývoj daný prostým stárnutím dále urychlují a zhoršují. V každém aspektu je zdůrazněn rozdíl v symptomatologií, diagnostice i terapii oproti mladší geníraci. V závěru článku jsou souhrnně uvedeny klinické syndromy způsobené snížením příjmu potravy, tekutin a zvláště vitaminů, minerálů a stopových prvků., The article gives a comprehensive information of the changes in individual segments of digestive system, which nay be expected at senior population. There are discussed other influences accelerating and deteriorating the development given by sole ageing. For each aspect there is emphasized the difference in symptomatology, diagnostics and therapy in comparison with younger generation. In the conclusion of the article there are summarily named the clinical syndromes caused by the decrease of food, fluid and especially vitamins, minerals and trace elements intake., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, Lit: 16, and Souhrn: eng
Imunitní systém prodělává v průběhu života zásadní změny, které reflektují odlišné potřeby jedince v různých údobích života. Nejvýznamnější ontogenetickou dynamiku vykazuje specifická, buňkami zprostředkovaná, imunita. v časných fázích života dominuje aktivita subsetu Th2 pomocných T-lymfocytů. V dospělosti dochází k přesmyku vedoucí k převaze subsetu Thl T-lymfocytů. Pro stán je opět charakteristický návrat k převaze aktivit subsetu Th2 T-Iymfocytů. Až překvapivě efektivní je imunitní systém osob, které se dožily vysokého věku 90-100 let. Zatím nelze doložit, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem dlouhověkosti. Z experimentu na zvířecích modelech vyplývá, že modulací imunitního systému lze prodlužovat věk i zvyšovat kvahtu života. Pro fyziologické změny imunitlího systému, které lze identifikovat u starých hdí, se zavádí termín imunosenescence., The immune system is undergoing a lot of substantial changes during life which reflect different demands of every individual in different periods of life. The most important ontogenetical dynamies is typical for specific cell-mediated immunity. The activity of Th2 subset of helper inducer CD4+ T cells is upregulated during early period of life. There is the shift from Th2 subset reactivity to predominant Thl subset eactivity during early adulthood. The return back to the predominant Th2 reactivity is typical for the late period of life. The immune system of earderly people who are 90-100 years old is supprisingly well preserved. It is not possible to say now if this fact is either the cause or the consequence of successful senescence. The term immunosenescence is now coined to describe the physiological changes of the immune system in elderly people., Jan Krejsek, Manuela Kudlová, Martina Koláčková, and Lit. 39
Infekce močových cest patří k nejčastějším příčinám infekčních chorob ve vyšším věku (v ČR se jedná o 14 % populace). Autoři v příspěvku vymezují tento zdravotní problém z hlediska terminologického i patologického, podávají základní informaci o rizikových faktorech, diagnosúce, mikrobiologické charakteristice a jeho léčbě z hlediska geriatrického. Závěrem upozorňují, že časnou diagnostikou a přiměřenou terapií lze dosáhnout zlepšení léčebných výsledků., Urinary tract infections belong to the most common causes of infectious diseases in elderly (14 % of Czech population). The authors of the report define this heath problem in terms of both terminology and pathology, bring basic information about risk factors, diagnosis, microbiological characteristic and its treatment in geriatrics. In the conclusion they point out that with early diagnosis and adequate therapy it is possible to reach better therapeutical outcomes., Rastislav Beharka, Dalibor Pacík, Lit: 36, and Souhrn: eng
Chronická bolest ve stáří má svoje specifika, související s involucí a degenerativními změnami. Nádorová i nenádorová bolest je stále podceňována, léčbě je věnována nedostatečná pozornost, což vede k jejímu trvání nebo k častým komplikacím z nesprávného a nesystémového léčení chronického bolestivého stavu. Farmakoterapie je základem komplexní, multidisciplinární léčby bolesti. Volba analgetik se řídí intenzitou bolesti, její patofyziologií a fyzickým stavem nemocného. Základním lékem mezi neopioidními analgetiky je paracetamol. Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou spojena s vyšším rizikem nežádoucích účinků, zvláště v kombinaci s kortikoidy nebo antikoagulancii. Postižení gastrointestinálního traktu z NSA je u starých pacientů významně častější než v mladším věku. Bezpečnější jsou selektivní antirevmatika, koxiby (celekoxib, rofekoxib, valdekoxib). Pro silnější bolesjsou indikované slabé opioidy, zastoupené kodeinem, resp. dihydrokodeinem a tramadolem. Pokud jsou silné opioidy typu morfinu nebo fentanylu správně indikované a dávkování přizpůsobeno stavu pacienta, pak jsou bezpecné i ve stáří. Neuropatická bolest a doprovodná úzkost či deprese vyžadují použití koanalgetik, adjuvancií, jako jsou antidepresiva a antikonvulziva. Významnou roh ve spojení s bolestí ve stáří hrají psychosociální faktory., Chronical pain in elder age has its specific features, related to the involution and to the degenerative changes. The tumour pain as well as non-tumour pain are still underestimated, an insufficient attention is paid to the therapy. which leads to its duration and frequent complications related to incorrect and non-systematic treatment of chronical pain condition. Pharmacotherapy is a basis of complex, multidisciplinary therapy of pain. The choice of analgesics is lead by the pain intensity, its pathophysiology and the physical condition of the patient. The basic drug among the nonopioid analgesics is paracetamol. Nonsteroid antireumatics (NSA) are connected with a higher risk of adverse effects, especially in combination with corticoids or anticoagulatives. The frequency of occurence of gastrointestinal tract affection caused by NSA is signihcantly higher in elder patients than in younger age. Selective antíreumaúcs, coxibs (celecoxib, rofecoxib) are safer. Weak opioids, represented by codein or dihydrocodein and tramadol are indicated for stronger pain. If strong opioids morphine or phentanyl type are indicated correctly and the dosing is adjusted to the patient's condition, then they are safe also in elder age. Neuropatic pain and associated anxiety or depression require the use of coanalgesics, adjuvantive therapy as antidepressives and anticonvulsives. Psychosocial factors play a signihcant role in connection with the pain in elder age., Dana Vondráčková, Lit: 17, and Souhrn: eng
Zajištění péče o pacienty s maligním onemocněním ve vyšším věku je celosvětový závažný etický i ekonomický problém daný prodlužováním lidského věku, a tím i absolutním nárůstem nádorových onemocnění starších jedinců. Kurativní multimodální léčba je postupně limitována stavem nemocných a pokročilostí procesu. Existují různá řešení péče o starší nemocné s pokročilou malignitou. Při rozhodování jde o citlivý problém a potřebu sladit objektivní možnosti terapie s osobním postojem nemocného k jeho onemocněním. Konečným cílem je dosazení optimální kvality života a zásada eubiosie (dobrý život do posledního dne)., Achieving the optimal care in patients, suffering from advanced malignancies represents a difficult ethical and economical problem of the health care in developed countries. Increasing part of elderly population with growing incidence of malignant diseases is the main reason of that. There are different attempts for solving this problem. Selection of the optimal solution depends on the possibilities of anticancer therapy, regarding the CGA (Comprehensive gariatric assesment) and individual attempt of the patient to different solutions. Final goal of the correct decision is to achieve the optimal quahty of life and the principle of Eubiosia (good Ufe till the last day)., and Oskar Andrysek
Ischemická choroba dolních končetin je jedním z projevů aterosklerotickěho postižení organizmu ve stáří. Diagnóza ve většině případů znamená přítomnost i kardiovaskulárního postižení. U diabetiků je průkaz ischemické choroby dolních končetin spojen s 30% rizikem úmrtí během 5 let a 50% během 10 let. Terapie ischemické choroby dolních končetin představuje komplex opatření, ve kterém je na prvním místě zvážení rekonstrukčního výkonu, v první řadě ve stáří perkutánní intervence. Farmakoterapie se týká prakticky všech pacientů a ostatní způsoby léčby doplňuje, nebo se s nimi kombinujuje. Hlavní skupiny léčiv představují trombolytika, antikoagulancia, antiagregancia, vazodilatancia a vazoaktivní látky. Cílem všech opatření léčby ischemické choroby dolních končetin ve stáři je záchrana končetiny a zlepšení kvality života pacienta., Ischaemic disease of lower extremities is one of the manifestations of atherosclerotic damage in old age. In most cases the diagnosis implies the presence of cardiovascular impairment. In patients with diabetes the evidence of ischaemic disease of lower extremities is associated with a 30% risk of death within five years and/or a 50% risk within 10 years. The management of ischaemic disease of lower extremities presents a complex of measures with a reconstruction procedure considered first, using percutaneous intervention as most appropriate in elderly patients. Pharmacological therapy involves virtually all patients and complements other treatment modalities, or is combined with them. The major drug classes include thrombolitics, anticoagulants, antiaggregants, vasodilatants and vasoactive drugs. The goal of all measures taken during the treatment of ischaemic disease of lower extremities in old age if save the limb and to improve the patient's quality of life., Alena Adamíková, Lit: 12, and Souhrn: eng
Myelodysplastický syndrom (MDS) je charakterizovaná dysplastickou inefektivní hemopoézou s předčasným zánikem (apoptózou) krvetvorných buněk ve dřeni a následnou cytopenií v krvi (především refrakterní anémií). MDS je onemocnění převážně vyššího věku. Vyskytuje se ve věku nad 60 let ve frekvenci 20 až 50 nemocných na 100 000 obyvatel. MDS je řazen mezi onkohematologická onemocnění, protože skoro v 1/3 případů končí transformací do akutní myeloidní leukemic. Patogeneza je zatím nejasná, předpokládá se sumace mutagenních vlivů prostředí. Jde o heterogenní onemocnění, které se rozpadá do 5 podskupin (dle FAB-klasifikace), a to 2 typů refrakterních anémií, 2 podskupin cytopenií s přítomností leukemické populace a pridružené skupiny chronické myelomonocytární leukémie. Klinický obraz je určován cytopenií, somatický nález je necharakteristický. V laboratorním obrazu kromě periferní cytopenie určuje diagnózu nález dysplastické krvetvorby ve dřeni. Nezbytné je cytogenetické vyšetření s chromozomálními aberacemi až u 60 % nemocných. Tato vyšetření umožňují stanovit prognózu choroby. Nemocní umírají bud na akutní leukémii nebo na komplikace při těžké pancytopenii nebo na nehematologickou chorobu. Protože jde o staré osoby, je u nich častá polymorbidita. Protože patogeneza MDS není jasná, není zatím známá ani účinná terapie. Zkoušejí se různé způsoby léčby podle toho, zda jde o refrakterní cytopenie nebo už známky leukemizace choroby. Různé druhy terapie jsou vesměs účinně maximálně u 30 % nemocných, a to dočasně. Často nezbývá než udržovat nemocné pravidelným podáváním transfuzí, ovšem s následnou siderózou. Jediný způsob vyléčení je úspěšná alotransplantace kmenových buněk u mladších nemocných., Meylodysplastic syndrome (MDS) is characterized by dysplastic ineffective haematopoiesis with premature death (apoptosis) of homogenous cells in bone marrow and subsequent cytopenia in blood (mainly due to refractory anaemia). MDS is a disease in particular of older age. It occurs in the age of 60 and over in rate of 20 to 50 patients in 100 000 inhabitants. MDS belongs to oncohemalogical diseases because in almost 1/3 of all cases it is transformed into acute myeloid leukaemia. Pathogenesis is not clear yet, it is assumed to be a summation of mutagenic influences of environment. It is a heterogeneous disease which can be categorized into 5 subgroups (according to FAB classihcation) and these are 2 types of refractory anaemia, 2 subgroups of cytopenia with the presence of leukemic cell population. Clinical picture is determined by cytopenia, somatic finding is uncharacteristic. In a laboratory picture, apart from peripheral cytopenia the diagnosis is determined by the finding of dysplastic haematopoiesis in bone marrow. Cytogenetic examination with chromosomal aberrations is necessary in 60 % of patients. These examinations enable to determine the prognosis of the disease. Patients die either of acute leukaemia or of comphcations when suffering from serious pancytopenia or from non-haematological disease. Because patients are elderly persons, they very often suffer from polymorbidity. Pathogenesis o/MDS is not clear, therefore no effective therapy exists so far. Different ways of treatment are tested according to whether the patient has developed refractory cytopenia or signs of leukemization. Different types of therapy are typically efficient in at most 30 % of patients and are only temporary Often the only possibility is to keep the patients alive by regular transfusions, however that results in siderosis. The only way of cure in younger patients is successful allotransplatation of stem cells., Radana Neuwirtová, and Lit. 26