Úvod: Údaje o srdcovej frekvencii pri chronickom srdcovom zlyhávaní v reálnej praxi na Slovensku nie sú dostatočne známe. Cieľom prieskumu „3P (Pacient – Pulz – Prognóza) pri srdcovom zlyhávaní“ bolo získať epidemiologické dáta najmä so zameraním na kontrolu srdcovej frekvencie pri sínusovom rytme. Metodika: Prieskum realizovalo spolu 162 kardiológov a internistov. Lekári konsekutívne zaraďovali ambulantných alebo klinicky stabilizovaných hospitalizovaných pacientov s diagnózou chronického srdcového zlyhávania. Neexistovali žiadne exklúzne kritériá pre zaradenie pacientov. Spolu bolo prospektívne zaradených 4 738 pacientov. Výsledky: Betablokátory užívalo 93,6 % pacientov so srdcovým zlyhávaním. Aspoň 50 % cieľovej dávky podľa ESC malo 48,1 % pacientov liečených betablokátorom. Hodnoty srdcovej frekvencie ≥ 70/min malo 55,3 % všetkých pacientov a 48,1 % pacientov so sínusovým rytmom. Z celkového neselektovaného súboru sme identifikovali 28,0 % pacientov, ktorí boli symptomatickí (NYHA II–IV), mali sínusový rytmus a suboptimálnu srdcovú frekvenciu ≥ 70/min. Srdcová frekvencia ≥ 70/min bola významne častejšia u pacientov, ktorí mali dávku betablokátora < 50 % cieľovej dávky podľa ESC v porovnaní s pacientami s dávkou ≥ 50 % (58,0 % vs 52,4 %; p < 0,001). Podiel srdcovej frekvencie ≥ 70/min bol signifikantne vyšší u pacientov s anamnézou hospitalizácie pre srdcové zlyhávanie oproti dosiaľ nehospitalizovaným pacientom (56,8 % vs 53,7 %; p < 0,05). Up-titráciu dávky plánovali lekári len u 20,2 % pacientov liečených betablokátorom. Záver: Napriek extenzívnej liečbe betablokátormi sme zistili suboptimálnu kontrolu srdcovej frekvencie pri chronickom srdcovom zlyhávaní. Významne rizikovejšou skupinou z hľadiska neuspokojivej srdcovej frekvencie boli pacienti s nižšou dávkou betablokátora (< 50 % cieľovej dávky podľa ESC) a pacienti s anamnézou hospitalizácie pre srdcové zlyhávanie. Podiel pacientov, u ktorých sa plánovala up-titrácia dávky betablokátora, bol nízky. Existuje preto potreba redukovať srdcovú frekvenciu alternatívnou, resp. komplementárnou farmakoterapiou. Kľúčové slová: betablokátory – ivabradín – srdcová frekvencia – srdcové zlyhávanie, Background: The data on heart rate in chronic heart failure in the real-world practice in Slovakia are not sufficiently known. The objective of the “3P (Patient-Pulse-Prognosis) in heart failure” survey was to collect epidemiological data with particular emphasis on heart rate control in sinus rhythm. Methods: The survey was performed by 162 cardiologists and internists. Outpatients or clinically stable hospitalized patients diagnosed with chronic heart failure were included in the survey. No exclusion criteria for patients enrollment were used. A total of 4738 patients were prospectively included. Results: 93.6% of patients with heart failure were taking beta-blockers. At least 50% of the target dose according to ESC had 48.1% of patients receiving beta-blockers. Heart rate ≥ 70 bpm was present in 55.3% of all patients and in 48.1% of patients with sinus rhythm. Out of the total unselected study population we identified 28.0% of patients with symptomatic heart failure (NYHA class II-IV), sinus rhythm, and suboptimal heart rate ≥ 70 bpm. The prevalence of heart rate ≥ 70 bpm was significantly higher in patients with beta-blocker dose < 50% of the target dose according to ESC compared with patients receiving ≥ 50% of the target dose (58.0% vs 52.4%, p < 0.001). Heart rate ≥ 70 bpm was significantly more common in patients with history of hospitalization for heart failure compared with patients who have not been hospitalized (56.8% vs 53.7%, p < 0.05). The physicians planned up-titration of the dose only in 20.2% of patients treated with beta-blockers. Conclusions: Despite extensive beta-blockers therapy we found suboptimal heart rate control in chronic heart failure. Patients on lower doses of beta-blockers (< 50 % of the target dose according to ESC) and patients with history of hospitalization for heart failure were noted to be in significantly higher risk of unsatisfactory heart rate. The proportion of patients with intended up-titration of the beta-blocker dose was low. Therefore it is necessary to reduce heart rate by alternative or complementary pharmacotherapy. Key words: beta-blockers – heart failure – heart rate – ivabradine, and Juraj Dúbrava
Primární nádory mozku jsou heterogenním onemocněním. Nejzávažnější diagnózu představuje glioblastoma multiforme, který tvoří 75 % z high grade gliomů. Jedná se o agresivní nádory s omezenými terapeutickými možnostmi a špatnou prognózou. Medián přežití od stanovení diagnózy je bez léčby 4,6 měsíce, s léčbou kolem 12 měsíců. Zlatým standardem terapie je v dnešní době radikální operace, chemoradioterapie a následně adjuvantní chemoterapie temozolomidem. V naší práci jsme se zaměřili na přínos přidání temozolomidu ke standardní radioterapii v porovnání s jeho toxicitou., Primary brain tumors are a heterogeneous disease. The most important is glioblastoma multiforme, which constitutes 75 % of the high grade gliomas. These are aggressive tumors with limited therapeutic options and poor prognosis. Median survival from diagnosis is 4,6 months without treatment in the management of around 12 months. The gold standard therapy today is radical surgery, chemoradiotherapy followed by adjuvant chemotherapy with temozolomide. In our work we focus on the benefit of adding temozolomide to standard radiotherapy compared with its toxicity., Kateřina Zycháčková, Markéta Pospíšková, Milan Kohoutek, Michal Filip, Alena Jakšičková, Michal Zycháček, and Literatura
Autoři analyzují situaci v terapii kardiovaskulárních chorob starších nemocných, která není zcela uspokojivá zvláště ve smyslu indikace hypolipidemik. Dále jsou v článku jednotlivě rozebírány doporučované lékové skupiny a jejich rizika vyplývající pro starší nemocné - je rozebrána skupina inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, příznivé ovlivnění endoteliální dysfunkce touto skupinou se zdůrazněním nebezpečí vzniku hyperkalemie, skupina antiagregačních preparátů, riziko gastro intestinálního i dalších druhů krvácení a možnosti využití dalších typů antiagregancií, skupina betablokátorů a jejich bradykardizující efekt a možnosti závažných interakcí s dalšími druhy podávané medikace, skupina statinů a jejich příznivý vliv na endoteliální dysfunkci s rizikem vzniku myopatií až rhabdomyolýzy. Z dalších skupin kardiovaskulárních medikamentů je věnována pozornost blokátorům kalciového kanálu, diuretikům a digoxinu. V závěru článku je vypracována tabulka možných klinických projevů nežádoucích vedlejších účinků nejčastěji užívaných kardiovaskulárních medikamentů u starších nemocných., The authors analyse the situation in the treatment of cardiovascular diseases in older patients, which is not entirely satisfactory, especially as regards indication for hypolipidemic medication. The article also analyses individual recommended medicine groups and associated risks that may affect older patients - it analyses the Angiotensin-Converting Enzyme inhibitors, the positive effect of this group on endothelial dysfunction with an emphasis on the danger of hyperkalemia, the group of anti-aggregation preparations, the risk of gastrointestinal bleeding and other kinds of bleeding and the possibility to use other types of antiaggregants, the group of beta blockers and their bradycardic effect and the possibilities for serious interactions with other kinds of prescribed medication, the group of statins and their positive effect on endothelial dysfunction and the risk of myopathy and rhabdomyolysis. Other groups of cardiovascular medications that are discussed are calcium channel blockers, diuretics and digoxin. The article concludes with a table of the possible undesirable clinical side effects of the cardiovascular medication most frequently prescribed to older patients., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, and Lit.: 37
Pacientka, 65 let, byla přijata pro progredující dušnost, pyrexie, polyurii, polydypsii a netypické bolesti na hrudníku na oddělení gynekologické onkologie v říjnu 2014. V subjektivních pocitech pacientka akcentovala extrémní únavu a vyčerpání. Doporučující lékařkou, která vedla pacientku ve své ambulantní dispenzární péči, byl stav vyhodnocen jako sekundární anémie s počínajícím anemickým syndromem, a to při léčbě recidivy platina rezistentního karcinomu ovaria topotekanem v monoterapii. Vzhledem k vstupnímu rtg snímku hrudníku, který popisoval intersticiální plicní proces, byla stanovena pracovní diferenciálně diagnostická rozvaha s cílem objasnit etiologii klinického stavu resp. souvisejícího rtg snímku. Byla zvažována progrese základního onemocnění, potenciální pneumotoxický efekt topotekanu a dále respirační infekt u imunokompromitované pacientky. Na podkladě pneumologického vyšetření bylo vyjádřeno podezření na intersticiální plicní proces, v úvahu připadalo i možné postižení plic při léčbě topotekanem. Vzhledem k negativitě zánětlivých parametrů a negativnímu bakteriologickému vyšetření z materiálu z bronchoalveolární laváže byla zavedena kortikoterapie v maximální denní dávce. Teprve histopatologickým vyšetřením plicní tkáně z transbronchiální biopsie při bronchoskopii byla stanovena diagnóza metastatického postižení plic při adenokarcinomu ovaria. Pro progresi základního onemocnění byla z rozhodnutí onkologické komise u pacientky indikována změna režimu paliativní chemoterapie. V prosinci 2014 byla zahájena aplikace chemoterapie v režimu FUFA De Gamont. Při příjmu ke 2. sérii pacientka udávala rozostření vizu, diplopii a postupné výrazné zhoršování zraku. Dle CT mozku byla diagnostikována metastatická expanze v oblasti stopky hypofýzy (což vysvětlovalo téměř 3 měsíce trvající úpornou polydypsii), byla zahájena antiedematózní terapie a indikována paliativní radioterapie. V průběhu této léčby pacientka generalizovanému onemocnění podlehla., The authors present a case report of a 65-years old woman who suffered of metachronous breast carcinoma and mucous type ovarian carcinoma. She was admitted to the department of gynaecological onkology with dyspnoea, chest pain, fever, and was extremely exhausted. At that time she received chemotherapy: topotecan in monotherapy for the recurent ovarian carcinoma. According to the clinical status, X-ray, CT picture and according to the negativity of broncho-alveolar splashing it was thought that we delt with a case of topotecan pneumotoxicity. Therapeuticaly we subscribed to start the treatment with corticoids, bronchodilatants and mucolytics. Finaly the result of the histopathological examination of transbronchial biopsy confirms the presence of adenocarcinomatous tissue well compatible with the ovarian adenocarcinoma of the mucose type previously diagnosed at this pacient. The régime of chemotherapy was changed to FUFA de Gamont. The patient passed away after the 2nd application due to fast spreading of the ovarian carcinoma to brain structures. We present the diagnostic difficuilties to distinguish between non-specific clinical signs and X-rays at patients with polychemotherapy and lung generalisation of the oncological disease., Monika Náležinská, Renata Kalábová, Jana Kleinová, Helena Kolářová, Marcela Tomíšková, Josef Chovanec, and Literatura
Súčasné odporúčania Národného cholesterolového edukačného programu pre liečbu dospelých jedincov s dyslipidémiami nemajú vekové limity, ale zdôrazňujú potrebu dôkladného fyzikálneho hodnoteni a stavu pacienta nad 65 rokov, pred zahájením hypolipemickej liečby. Mnoho štúdií, ktoré boli použité, nezahrňovalo staršie ženy, špeciálne ženy nad 80 rokov. Taktiež štúdie zahrňujúce seniorov potvrdili vysoké kardiovaskulárne riziko u probandov s vysokými, či nízkymi koncentráciami cholesterolu. Tento jav je označovaný ako strata schopnosti celkového cholesterolu "predvídať" kardiovaskulárne príhody. Hlavno u príčinou tohto javu, ktorý sťažuje identifikáciu vysokorizikových pacientov v staršej populácii je tzv. syndróm stareckej krehkosti. Na druhej strane, nízke koncentrácie HDL cholesterolu zostávajú najsilnejším prediktorom kardiovaskulárneho rizika a nestrácajú na svojej prediktívnej sile s postupom veku. Triacylglyceroly sú asociované s kardiovaskulárnym rizikom v populácii stredného veku. V štúdii, ktorej sa zúčastnili iba pacienti nad 65 rokov, boli koncentrácie triaclyglycerolov prediktívnym faktorom len u starších žien, nie u mužov., The current guidelines of the National Cholesterol Education Programme for treatment of adults with hyperlipidemia do not have age limits but specify that thorough physical examination is necessary before lipid lowering therapy is initi ated in patients over 65 years of age. Many studies used to formulate these guidelines did not include older women, especially those older than 80 years. Numerous studies involving older participants reported high cardiovascular disease risk for subjects with high as well as with low cholesterol concentrations. This was interpreted as a loss of ability of total cholesterol to predict cardiovascular events. The main ca use of this phenomenon contributing to difficulties in identifying subjects at higher cardiovascular risk in older population is the frailty syndrome. On the other hand, low HDL cholesterol concentrations remain the most powerful predictor of cardiovascular risk and it does not loose any of its predictive power even with advancing age. Triglycerides are associated with cardiovascular risk in middle age cohorts. A study including participants over 65 years of age only showed triglycerides to be a powerful independent predictor of cardiovascular disease in women but not in men., Viola Vargová, Marek Pytliak, Viola Mechírová, and Lit.: 29
Autoři podávají stručný přehled problematiky dvou nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění ve starším věku, a to hypertenze a srdečního selhání s ohledem na změněně podmínky farmakokinetiky a farmakodynamiky, lékových interakcí při polypragmazii, která v tomto věku není vzácná. Jsou popsány zásady farmakoterapie hypertenze, srdečního selhání a arytmií ve stáří., The authors present brief review of questions of two most common cardiovascular diseases in older age, namely hypertension and heart failure, with respect to changed conditions of pharmacokinetics and pharmacodynamics, and drug interactions upon polypragmasy, which is not rare at this age. The principles of pharmacotherapy of hy pertension, heart failure and arrhythmias in old age are described., Jiří Vítovec, Jindřich Špinar, and Lit. 31
V článku jsou diskutovány trendy vývoje služeb pro chronicky nemocné a pro geriatrické pacienty v zemích Evropské Unie i u nás. Stručně jsou uvedeny základní charakteristiky podpory pečujících rodin. Autorka dokumentuje rozpory mezi demografickými charakteristikami a z nich plynoucími potřebami stárnoucí populace u nás a dosud nedostatečným rozvojem specializovaných geriatrických služeb se snahou pojmenovat důvody, které tuto situaci u nás dosud způsobují., Trends of development of sen/ices for chomically ill and geriatric patients in European Union countries and in our country are discussed in the paper. Basic charaaeristics of support for caregiving families are briefly mentioned. The author documents the discrepancy between demographic charaaeristics and needs of aging population in our country and insufficient development of specialized geriatric services with the aim of depiaing the reasons, that cause this situation in our country up to now., Iva Holmerová, Lit: 9, and Souhrn: eng
Cíl: Popsat profil nemocných s akutním srdečním selháním (ASS) z pohledu přednemocniční péče v České republice. Metodika: Data pochází z registru Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihomoravského kraje z období leden 2010–prosinec 2011. Byl proveden konsekutivní sběr nemocných s podezřením na ASS. Vyloučeni byli nemocní po kardiopulmonální resuscitaci nebo zemřelí před příjezdem ZZS nebo pacienti s dominantně extrakardiální příčinou dušnosti. Srovnáni jsou nemocní transportovaní do nemocnice oproti pacientům léčeným ambulantně. Cílovým parametrem je 30denní celková mortalita. Výsledky: Z celkového počtu 131 798 nemocných bylo podezření na ASS vysloveno ve 1 964 (1,5 %) případech. Konečná diagnóza ASS byla nakonec stanovena u 1 310 pacientů, kteří byli transportováni do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Ambulantně bylo ošetřeno 35 nemocných. Průměrný věk celé populace byl 78 let, nejčastější komorbiditou byla hypertenze (67,0 %), u téměř poloviny jsou do doby předání do nemocnice přítomny známky plicního edému (46,4 %). Ambulantně léčení nemocní jsou častěji muži (71,4 % vs 49,1 %), mají menší výskyt komorbidit a nevykazují známky těžší respirační insuficience (kyslíková saturace 96 % oproti 87 %, žádné známky plicního edému). Nejčastěji aplikovaným lékem v přednemocniční péči u pacientů s podezřením na ASS je furosemid (74,0 %). Jednoměsíční mortalita souboru dosahovala 20,7 %. Závěr: ASS představuje 1,5 % všech volání ZZS pro akutní potíže, většina nemocných je transportována do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Časná mortalita nemocných je vysoká. Klíčové slova: akutní – srdeční selhání – úmrtnost – zdravotnická záchranná služba, Purpose: To describe the profile and management of patients with acute heart failure (AHF) in pre‑hospital care in the Czech Republic. Methods: Registry data of the Emergency Medical System (EMS) of the South Moravian region of Czech Republic were used. Patients with suspected AHF were enrolled consecutively during the period of January 2010–December 2011. Excluded were patients who died or had cardiac arrest before the arrival of EMS and those who presented with dyspnea of dominantly extra-cardiac etiology. We compared patients who were transported to the hospital with those treated in an outpatient setting. Overall mortality within the first 30 days after the initial EMS contact was assessed as a main endpoint. Results: From the 131,798 of patients who called EMS, 1,964 (1.5%) of cases were suspected of having AHF. The diagnosis of AHF was determined in 1,310 patients who were transported to the hospital; 35 were treated in Outpatients. The mean age of the study population was 78 years, the most common comorbidity was hypertension (67.0%) and almost one half of the study population had signs of pulmonary edema before being admitted to hospital (46.4%). Patients not transported to hospital were more frequently of male gender (71.4% vs. 49.1%), with lower incidence of comorbid conditions and did not have signs of respiratory distress (oxygen saturation 96% vs. 87% in those transported to the hospital; no signs of pulmonary edema). The most common drug used in pre‑hospital care in patients with suspected AHF was furosemide (74.0% patients). The 30-day mortality rate of the whole study population reached 20.7%. Conclusion: AHF represents 1.5% of all emergency calls due to acute symptoms. The vast majority of the patients are transported to the hospital with the assumption of hospitalization. Early mortality rates of these patients are high. Keywords: acute – heart failure – survival – emergency medical system, and Svoboda J., Felšöci M., Littnerová S., Pařenica J., Pavlušová M., Jarkovský J., Špinar J.
Objective: A prospective study was performed to determine the relation between plasma N-terminal pro brain natriuretic peptide (NT-proBNP) levels and short- and long-term mortality in patients with acute heart failure (AHF). Settings: 1st Department of Medicine, Institute of Clinical Biochemistry and Diagnostics, Institute of Clinical Immunology and Allergology, Charles University Prague, Medical Faculty and Faculty Hospital Hradec Králové. Methods: NT-proBNP levels were measured at time of admission in 92 consecutive patients with AHF. Results: During one-year follow-up, 32 patients died. Mean levels of NT-proBNP were signifi cantly lower among the survivors (NT-proBNP: 7 855.4 ± 9 919.9 ng/l, vs.15 470.6 ± 11 273.1, p < 0.001). Hazard ratio (HR) for death from any cause for the patients with NT-proBNP levels above median as compared with those with NT-proBNP below median was 2.91 (0.84–10.10) for 7-day, 3.58 (1.17–11.1) for 28-day, and 3.76 (1.49–9.55): for 1-year mortality. Conclusions: NT-proBNP levels are elevated in acute heart failure, NT-proBNP is also the marker of short- and long-term mortality in acute decompensated heart failure patients, and provides prognostic information above and beyond that provided by conventional cardiovascular risk factors., Cíl studie: Posoudit vztah mezi plazmatickou hladinou N-terminálního mozkového natriuretického peptidu (NT-proBNP) a parametry krátko- i dlouhodobé mortality pacientů s akutním srdečním selháním. Název a sídlo pracoviště: 1. interní klinika, Ústav klinické biochemie a diagnostiky, Ústav imunologie a alergologie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice, Hradec Králové. Materiál a metody: V souboru 92 pacientů s akutním srdečním selháním byla změřena hladina NT-proBNP ze vzorku krve odebraného v době přijetí. Parametry krátko- i dlouhodobé mortality byly stanoveny z dat z následného jednoročního sledování vyšetřovaného souboru. Výsledky: V průběhu sledování klinického stavu do konce prvního roku 32 pacientů zemřelo. Průměrná hladina NT-proBNP byla u přeživších pacientů významně nižší (NT-proBNP: 7 855,4 ± 9 919,9 ng/l, vs 15 470,6 ± 11 273,1, p < 0,001). Hazard ratio (HR) pro úmrtí z jakékoliv příčiny u pacientů nad medián bylo 2,91 (0,84–10,10) pro 7denní, 3,58 (1,17–11,1) pro 28denní a 3,76 (1,49–9,55) pro jednoroční mortalitu. Závěr: Hladina NT-proBNP je významně zvýšena u pacientů s akutním srdečním selháním. Analýza ukázala, že hladiny NT-proBNP jsou u pacientů s akutním srdečním selháním ukazatelem krátko- i dlouhodobé mortality., Pudil Radek, Tichý M., Andrýs C., Bláha V., Vojáček J., and Lit.: 22