The semantic aspectuality of the German present participle (participle I) is not mentioned in Grammars of German, and in specialized studies it is taken for granted that the aspect of this sort of verbal derivative (e. g. besuchende ''visiting'') is only imperfective. In Štícha (2009) it is shown that the German attributive participle I can also be used and interpreted in the meaning of the Slavic perfective aspect. In this article, a special attention is paid to the aspectual meaning of the modal usage of the present participle with the free syntactic morpheme zu (zu besuchende ''to be visited''). Examples of sentences containing this sort of modal attribute are selected from the corpus material (Corpus W - all free accessible corpora - of the Institute for the German Language in Mannheim, Germany) to show that the modal participle must be interpreted as perfective in most of its sentence usages. Some elementary statistics are added to strengthen the arguments. and Vidový význam německého modálního participia I v německých gramatikách není zmiňován a ve speciální literatuře se předpokládá, že tento druh verbálního derivátu (např. besuchende - navštěvující/navštívící) má význam imperfektiva. Ve Štícha (2009) bylo ukázáno, že atributivní participium I bývá v němčině užíváno a chápáno také ve významu slovanského perfektiva. V tomto článku se speciálně zabýváme vidovým významem modálně užívaného participia I s volným syntaktickým morfémem zu (zu besuchende - ''mající být navštíven''). Na korpusovém materiálu (prohledáván byl Korpus W - všechny veřejně přístupné korpusy - mannheimského Ústavu pro německý jazyk) se ukazuje, že ve většině případů modálního užití participia I s zu jde o význam perfektivní. Na podporu teoretických argumentů je připojeno několik elementárních statistik.
Stať sofijského badatele je prvým pokusem v odborné literatuře o etnografickou charakteristiku jařem v Bulharsku. Autor podává nejprve historický přehled jařmového zápřahu ve své zemi od antiky přes středověk, přes dobu tureckého nadvládí až po naše dny. Druhá část pojednává o terminologii a různých druzích jařem, jichž se používá do vozu i k orbě, přičemž si podrobněji všímá zejména jařem k oradlům; z našeho hlediska třeba zdůraznil skutečnost, že se v Bulharsku do současné doby udrželo orebné nářadí s dlouhým hřídelem - ojí, ke kterému se bezprostředně připojovalo jařmo. V
třetí části popisuje autor názvy jednotlivých součástí probíraných potažních nástrojů a objasňuje jejich funkci. V dalším oddíle se zabývá otázkou výroby jařem, a to i jednotlivými nástroji a příslušným materiálem, kromě toho i výzdobou.
K stati bulharského národopisce jsou přiloženy dvě mapy, z nichž na jedné je naznačeno geografické rozšíření termínů: jarem, chomot a bojundruk, na druhé rozšíření jařem do vozu a do oradel, a variant jařem k orbě na území Bulharska.
V závěru shrnuje autor přehledně probranou látku. and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát