Stať předkládá Principy správy a řízení veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení inspirované Směrnicemi pro správu a řízení státních podniků OECD. Smyslem Principů je poskytnout neziskovým nemocnicím rámec pravidel, která by jim umožňovala nalézat rovnovážná a efektivní řešení všech složitých situací, v nichž se bude nezisková nemocnice pohybovat. Stať analyzuje současné postavení neziskových nemocnic, jak je upraveno zákonem č. 245/2000 Sb. o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, jak vyplývá ze změn provedených nálezem Ústavního soudu č.483/2006 Sb. Analýza je založena na porovnání současného postavení neziskových nemocnic jako příspěvkových organizací, státních i nestátních, s Principy správy a řízení veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení. Z analýzy vyplynulo zejména, že: současná právní podoba neziskové nemocnice, ať už státní či nestátní, jako příspěvkové organizace, je historicky přežilá. Historická přežilost je spojena s úlohou, kterou ve financování neziskových nemocnic jako příspěvkových organizací hrají veřejné rozpočty. Projevuje se v celé řadě závažných ekonomických perverzí; neziskové nemocnice by měly mít jako svůj nejvyšší orgán představenstvo složené z neexekutivních, členů resp. správní radu, jak je to obvyklé v zemích EU i v USA, nikoli exekutivního ředitele. Členové nejvyššího orgánu by měli být jmenováni z řad všeobecně vážených osob, které veškerou svou minulou činností mnohokrát prokázaly svou nestrannost a ochotu věnovat své síly zájmu řádného chodu nemocnice., Corporate Governance Principles of Non-Profit Hospitals inspired by OECD Guidelines on Corporate Governance of State-Owned Eenterprises are suggested. The analysis of actual legal and financial position of non-profit hospitals as budget contributions receiving organizations displays several economic distorsions calling for a new legal design of non-profit hospitals. Instead of an executive director a non executive board is to be on the top of a non-profit hospital., Tomáš Ježek, and Lit.: 5
Ischemická choroba srdeční (ICHS) a další degenerativní kardiovaskulární choroby včetně chlopenních vad se ve vyšších věkových skupinách vyskytují podstatně častěji než u mladších nemocných. Současná široká dostupnost srdečních operací přispívá ke zvyšování jejich počtu u seniorů. Cílem naší práce bylo zhodnotit časné výsledky srdečních operací u nemocných starších 70 roků. V letech 2003- 2007 bylo v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie operováno 2 379 nemocných této věkové kategorie. Pro ICHS bylo operováno 1 326 pacientů, pro onemocnění srdeční chlopně (ChloV) 654 pacientů a 399 pacientů mělo kombinovanou vadu (KombV). Průměrný věk nemocných byl 75,1 +- 3,7 roků a průměrná funkční třída byla 2,9. Ve skupině s ICHS byly implantovány průměrně 2,8 bypassu/ pacienta, u 139 nemocných byla revaskularizace provedena na bijícím srdci a alespoň jeden tepenný štěp byl použit u 255 nemocných. Ve skupině nemocných s chlopenní vadou nebo kombinovaným postižením byl zákrok na jedné chlopni proveden u 883 nemocných, zákrok na dvou chlopních u 153 a na třech chlopních u 17 nemocných. Hospitalizační mortalita byla ve skupině ICHS 3,8 %, ve skupině ChloV 4,3 % a ve skupině KombV 6,8 %., Coronary artery disease and other degenerative cardiovascular diseases including valve defects occur significantly more frequently in elderly patients than in younger age groups. The current broad availability of cardiac operations contributes to the increasing numbers of seniors undergoing such operations. The aim of our study was to assess the early results for patients over the age of seventy. In the years 2003-2007 2 379 patients in this age group underwent operations in the Centre of cardiovascular surgery and transplantations in Brno. 1 326 patients were operated on for coronary artery disease (CAD), 654 patients were treated for valve disease (VAD) and 399 patients underwent a combined procedure (COD). The average age was 75.1 +- 3.7 years and the average functional class was 2.9. In the group of patients undergoing CAD 2.8 bypasses per patient were implanted, 139 were operated on off pump and at least one arterial graft was used in 255 patients. In the group of VAD and COD patients one valve was replaced or repaired in 883, two valves in 153 patients and three valves in 17 patients. In-hospital mortality was 3.8 %, 4.3 % and 6.8 % in CAD, VAD and COD patients respectively., Petr Němec, František Štetka, Milan Frélich, and Lit.: 13
Podáváme přehled současných názorů na diagnostiku a léčbu chronického srdečního selhání u starší populace. Principy diagnostiky a léčby se v zásadě neliší. U starších nemocných nalézáme větší zastoupení žen a větší zastoupení diastolického srdečního selhání. Výběr lékových skupin i dávky jsou stejné u mladší i starší populace, redukce dávek některých lékových skupin je spíše závislá na stavu renálních funkcí., We give an overview of the contemporary views of the diagnostics and the treatment of chronic heart failure at the aged population. The diagnostical and therapeutical principles do not differ in principal. Elder patients are more represented by women and there is a bigger representation of the diastoUc heart failure. The choice of drug groups and of the doses is the same at younger and older population, the reduction of the doses of some drug groups depends more on the condition of renal functions., Jindřich Špinar, Jiří Vítovec, Lit: 20, and Souhrn: eng
Cíl studie: V USA je pro určení diagnózy diabetes mellitus možné užít stanovení koncentrace glykovaného hemoglobinu vedle dosud doporučované glykémie nalačno či glukózového tolerančního testu (oGTT). Cílem studie bylo srovnat citlivost oGTT a glykovaného hemoglobinu v diagnostice diabetu, tedy dosud užívaného a navrhovaného způsobu, a to na vlastním souboru nemocných. Typ studie: Observační srovnávací retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 255 nemocných, kterým byl proveden oGTT s výsledkem diabetes mellitus nebo porušená glukózová tolerance a současně stanovena hladina glykovaného hemoglobinu. Nemocní byli zařazeni do těchto diagnostických skupin podle hladiny glykovaného hemoglobinu a zařazení bylo srovnáno s původní diagnózou podle oGTT. Výsledky: U nemocných diagnostikovaných pomocí oGTT jako diabetici byla nalezena shoda podle glykovaného hemoglobinu jen ve 44,4 %, v 16 % nebyla odhalena ani porucha glukózové tolerance. U nemocných, zařazených podle oGTT jako porucha glukózové tolerance, byla shoda v 37,9 %, ve 12 % případů byl diagnotikován diabetes, v 46,0 % pak normální glukózová tolerance. Snižování diagnostického kritéria pro poruchu glukózové tolerance vede k vyššímu procentu pozitivních výsledků, ale dá se očekávat větší překrývání se zdravou populací. Závěr: Užití glykovaného hemoglobinu pro stanovení diagnózy diabetes mellitus nedává výsledky srovnatelné s dosud užívaným oGTT. I když má ve většině případů nižší diagnostickou senzitivitu, v určitém počtu případů dává naopak falešně pozitivní výsledky. Bude třeba zhodnotit, zda se jedná o nesprávné stanovení diagnózy, či zda stanovení glykovaného hemoglobinu lépe odráží riziko budoucích diabetických komplikací., Objective: In USA it is possible to use determination of glycated hemoglobin (HbA1c) for diagnostics of diabetes mellitus in addition to hitherto recommended fasting plasma glucose or oral glucose tolerance test (oGTT). Aim of the study was to compare sensitivity of oGTT and HbA1c determination in diagnostics of diabetes mellitus, i.e. up to now used and proposed way, namely in our group of patients. Design: Observational comparative retrospective trial. Settings: Institute of Clinical Biochemistry and Hematology, Faculty of Medicine, Charles University and Faculty Hospital, Pilsen, Czech Republic. Material and Methods: In 255 patients, oGTT was carried out with the result of diabetes mellitus or impaired glucose tolerance (IGT); at the same time, concentration of HbA1c was determined. The patients were then classified into these diagnostic groups according to HbA1c and their categorization was compared to that according to oGTT. Results: In patients with diabetes mellitus according to oGTT, the concordance with the categorization according to HbA1c was found only in 44.4 %, in 16 % of patients normal glucose tolerance was diagnosed. In a subgroup of patients with IGT according to the results of oGTT, the concordance was in 37.9 %, in 12 % of these patients diabetes mellitus was diagnosed and 46.0 % of the cases normal glucose tolerance was assessed. Lowering diagnostic criterion for IGT leads to higher percentage of positive results but we can assume higher overlapping with the healthy population. Conclusion: Diabetes mellitus diagnostics according to HbA1c level is not comparable with the results according to oGTT. Although it is less sensitive in most cases, in some cases it offers even false positive results. It will be necessary to decide whether it is a false diagnosis or it reflects better risk of future diabetic complications., Racek J., Růžičková V., Rajdl, D., and Lit.: 16
Cíl: Zhodnotit možnosti kontrastní ultrasonografie (CEUS) při klasifikaci cystických ložisek ledvin a srovnat výsledky s výpočetní tomografií (CT). Metodika: Soubor tvoří 112 ložisek u 94 pacientů, kteří měli proveden CEUS a CT ledvin s nálezem cystického ložiska alespoň na jedné z metod. Ložiska byla hodnocena podle Bosniakovy klasifikace a byla buď ověřena histologicky nebo sledována alespoň 2 roky. Hodnocena byla korelace mezi metodami, citlivost metod k detekci jednotlivých znaků používaných v Bosniakově klasifikaci, dále senzitivita a specificita při odlišení maligního a benigního ložiska jednak z pohledu Bosniakovy klasifikace, jednak z pohledu jednotlivých znaků. Data byla zpracována pomocí ROC analýzy. Pro hodnocení statistické významnosti rozdílů v citlivosti sledovaných metod byl použit Fisherův exaktní test. Výsledky: Celková shoda mezi metodami byla 61 %, při rozdělení na nechirurgické (I, II, IIF) a chirurgické (III, IV, solidní) leze byla shoda 90 %. Senzitivita CEUS při tomto rozdělení byla 92,3 %, senzitivita CT 69,2 %, specificita CEUS 90,9 %, CT 94,9 %. CEUS byl statisticky významně citlivější v detekci sept než CT (53 % vs. 25 % ložisek, p < 0,001) a také v detekci sycení sept (22% vs. 10 % ložisek; p = 0, 006). V detekci sycení solidní složky nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi metodami, na CEUS však byl tento znak významnější pro detekci malignity (zvýšení pravděpodobnosti malignity 384krát na CEUS, 78krát na CT; p< 0,001). Závěr: Výsledky CEUS korelují s výsledky CT. Senzitivita CEUS k detekci maligních ložisek je vyšší než u CT, specificita je mírně nižší., Aim: To evaluate the classification of cystic renal lesions with CEUS and compare the results with CT. Method: The set consists of 112 lesions in 94 patients who had renal lesion on CEUS and CT with cystic appearance on at least one of the methods. Lesions were evaluated by Bosniak classification and either histologically verified or followed-up for at least two years. We assessed correlation between methods, sensitivity and specificity for detection of features used in Bosniak classification, sensitivity and specificity for malignancy from the viewpoint of Bosniak classification and that of individual features. Data were processed by ROC analysis. Statistical significance was assessed by Fishers exact test. Results: Overall agreement between methods was 61%, with division to non-surgical (category I, II, IIF) and surgical (III, IV, solid) lesions agreement was 90%. With this division sensitivity was 92.3% for CEUS, 69.2% for CT, specificity 90.9% for CEUS and 94.9% for CT. CEUS was more sensitive than CT in detecting septa (53% vs. 25% of lesions; p < 0.001) and in detecting enhancement of septa (22% vs. 10% of lesions; p = 0, 006). Detection of enhancement of solid component was not significantly different, but on CEUS it was more important factor for malignancy detection (increased likelihood of malignancy 384 times on CEUS, 78 times on CT, p < 0.001). Conclusion: Results of CEUS correlate with CT. Sensitivity of CEUS for the detection of malignancy is higher than that of CT, specificity is slightly lower., Jakub Foukal, Marek Mechl, Eva Janoušová, and Literatura
Cíl: Porovnání radiační zátěže a obrazové kvality při HRCT plic mezi třemi přístroji v jedné nemocnici. Metodika: Retrospektivně bylo zhodnoceno 3 x 50 náhodně vybraných pacientů, kteří podstoupili HRCT plic na třech různých přístrojích (Somatom Definition AS [SD], Somatom Emotion [SE], Brilliance iCT [iCT]) v rámci jedné nemocnice. Rekonstrukce byly provedeny standardně s použitím měkkotkáňového (mediastinálního) algoritmu a algoritmu s vysokým prostorovým rozlišením (HRCT). Obrazová kvalita byla měřena jako směrodatná odchylka denzity v trachee, levé síni, aortě a hodnocena na čtyřstupňové Likertově škále. Podle naměřených hodnot efektivního průměru pacientů byl vytvořen fantom, který byl zobrazen s pěti úrovněmi proudu na rentgence. Výsledky: Obrazová kvalita vyjádřená jako směrodatná odchylka denzity v zájmové oblasti byla v mediastinální rekonstrukci významně lepší u přístroje SD oproti SE (p = 0,0060), rozdíl v subjektivním hodnocení na čtyřstupňové škále významný nebyl (p = 0,11). V HRCT rekonstrukci byla směrodatná odchylka denzity významně nižší u přístroje iCT oproti SD (p = 0,0003), avšak obrazová kvalita byla subjektivně hodnocena o třetinu stupně hůře (p = 0,028). Průměrná radiační zátěž z vyšetření byla na přístroji SD 2,6násobná a na SE l,9násobná v porovnání siCT(p< 0,0001). Závěr: V práci jsme ukázali významný rozdíl v radiační zátěži při HRCT vyšetření plic na různých přístrojích v jedné nemocnici. Mezi přístroji s největším rozdílem byl minimální rozdíl v subjektivním hodnocení obrazové kvality HRCT, což je nejspíše dáno optimalizací vyšetření a zvyklostmi., Aim: To compare radiation dose and image quality in HRCT of the lung among three scanners in a single institution. Methods: HRCTs of the lung of fifty randomly selected patients per scanner in a single institution (Somatom Definition AS [SD], Somatom Emotion [SE], Brilliance iCT [iCT]) were evaluated. Reconstructions were performed with a standard soft-tissue (mediastinal) and high-resolution (HRCT) reconstruction algorithms. The image quality was measured as a standard deviation of the density in the trachea, left atrium, and aorta and evaluated on a four-point Likert scale. A phantom, that was constructed according to the real patient data, was scanned with five different levels of the tube current. Results: In the soft-tissue reconstruction, the image quality expressed as standard deviation of density was significantly better in the SD compared to SE (p = 0.0060) and there was no difference in subjective ratings of the image quality (p = 0.11). In HRCT reconstruction, the image quality was significantly better in iCT compared to SD (p = 0.0003) but the ratings were worse by a third of a point (p = 0.028). The average radiation dose estimate was 2.6 times (SD) and 1.9 times (SE) higher compared to iCT (p < 0.0001). Conclusion: A significant difference in radiation dose estimate in HRCT of the lung among three different scanners was demonstrated. Between the two scanners with the highest and the lowest radiation dose, only a minimal difference in subjective evaluation of image quality was found, which is probably due to optimization and established practice., Lukáš Lambert, Lucie Šimáková, Alena Lambertová, Patrik Matras, JiříVotruba, Josef Hořejš, and Literatura
Cílem této pilotní studie bylo srovnat výsledky ze dvou používaných nepřímých metod pro stanovení maximální spotřeby kyslíku (odhadu VO2max) a zhodnotit jejich využitelnost pro posuzování fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření. K tomuto srovnání jsme použili Cooperův 12minutový běžecký test (CT 12) na běhátku a stupňovaný zátěžový test na bicyklovém ergometru (BE) do maxima. Naše výsledky ukázaly signifikantně nižší hodnoty odhadu VO2max z CT 12 na běhátku oproti stupňovanému zátěžovému testu na BE do maxima napříč různými skupinami populace. V celkovém souboru byly tyto hodnoty v průměru o 8,6 % (p<0,001) nižší. Rozdíly v odhadech VO2max se lišily svojí mírou v jednotlivých skupinách podle trénovanosti a převažujícího typu pohybové aktivity; největší rozdíly mezi oběma testy byly u cyklistů (-12,0 %), studentů medicíny (-10,9 %) a "nevyhraněných" (-10,4 %) a u těchto skupin dosáhly rovněž statistické významnosti (p<0,01). Podstatně nižší rozdíly byly naopak u běžců (-4,6 %, statisticky nevýznamné) a ve skupině triatlonistů prakticky žádné rozdíly nebyly. Výsledky a pozorování z tohoto pilotního testování naznačují, že CT 12 na běhátku je oproti stupňovanému testu na BE do maxima podstatně náchylnější k vlivům jako trénovanost, převládající typ pohybové aktivity, motivace apod. Po celkovém zhodnocení výsledků se nám pro vyšetření fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření u běžné populace s průměrnou, ale i mírně nadprůměrnou fyzickou zdatností jako vhodnější jeví stupňovaný zátěžový test na BE do maxima., The aim of this pilot study was to compare the results of two commonly used indirect methods of assessing maximum oxygen uptake (VO2max estimation) and to assess the applicability of these two methods for physical fitness assessment of an individual as part of primary preventive examination. For this comparison we selected the Cooper run/walk test (CT 12) on a treadmill and an incremental maximum test on a bicycle ergometer (BE). Our results showed significantly lower VO2max estimations gained from CT 12 on a treadmill in comparison to incremental maximum testing on a BE in the population groups examined. In total the results were lower by about 8.6% on average (p<0.001). The differences varied in the groups according to how trained the subjects were and according to the prevailing type of their physical activity. The highest differences between the two tests appeared in the group of cyclists (-12.0%), medical students (-10.9%) and in the group of subjects without a preferred type of physical activity. In these groups the differences were also statistically significant (p<0.01). They were less substantial in the group of runners (-4.6%, statistically insignificant), and in the group of triathletes there were practically no differences. This suggests that a CT 12 on a treadmill is much more susceptible to influences such as training experience, prevailing type of physical activity and motivation compared with an incremental maximum test on a BE. Evaluation of results leads us to consider incremental maximal testing on a BE a more suitable tool for assessing physical fitness in the averagely trained and slightly above-averagely trained population., Pavel Řimák, Jindřich Fiala, Šárka Kunzová, Petr Kaňovský, and Literatura 20
Cíl: Cílem práce bylo zjistit a porovnat míru srozumitelnosti edukačních materiálů (EM) pro laickou veřejnost na téma cévní mozkové příhody (CMP). Metody: V první fázi proběhla identifi kace EM na téma CMP, které jsou laické veřejnosti k dispozici ve vybraných zdravotnických zařízeních. Matematickou analýzou textu dle Mistríkova vzorce byl mezi nimi identifi kován jeden nejlépe a jeden nejhůře srozumitelný EM. Pro každý z těchto dvou EM byl následně vytvořen tzv. poslechový test a jejich prostřednictvím byla zkoumána míra porozumění textu na laické veřejnosti. Záměrným výběrem bylo pro tyto dva poslechové testy získáno 37 respondentů ve dvou domovech pro seniory. Podmínkou pro jejich zařazení do výzkumu byl věk nad 65 let a úspěšnost na kognitivním screeningovém testu. Výsledky: Z celkového počtu čtyř identifi kovaných EM byly tři materiály dostatečné délky (min. 300 slov) k provedení matematické analýzy dle Mistríkova vzorce. Dle tohoto vzorce byl nejlepší výsledek 31 bodů z maximálně možných 50 – tento EM byl označen jako „nejlépe srozumitelný“; EM s nejnižším počtem bodů (16) byl označen jako „nejhůře srozumitelný“. Výsledek Poslechového testu 1 u „nejlépe srozumitelného“ EM dosáhl 39 % a Poslechového testu 2 u „nejhůře srozumitelného“ EM 26 %. „Nejhůře srozumitelný“ EM vykázal nižší míru srozumitelnosti než „nejlépe srozumitelný“ EM nejen dle Mistríkova vzorce, ale i dle příslušného poslechového testu. Přitom však i „nejlépe srozumitelný“ EM vykázal poměrně nízkou míru srozumitelnosti. Závěry: Je nutné, aby srozumitelnosti EM pro laickou veřejnost byla věnována pozornost. Výzkum v této oblasti by mohl vést ke konkrétním návrhům, jak EM učinit co nejsrozumitelnější., Aim: The aim of this study was to determine and compare the degree of intelligibility of educational materials (EM) on stroke (CVA) among lay public. Methods: In the fi rst phase, EM on CVA available to the lay public in selected healthcare facilities were identifi ed. Using Mistrík’s formula, these EM were subject to mathematical text analysis and the one most easily understandable and the one least understandable EM were identified. Subsequently, for each of these two EM, a listening test was created. In the listening tests, the degree of intelligibility of the texts was tested on lay public. Using a deliberate selection of respondents, 37 study subjects in two homes for seniors were enrolled for these two listening tests. Inclusion criteria included age over 65 and passing a cognitive screening test. Results: Of the four identifi ed EM, three were of suffi cient length (minimum of 300 words) to conduct mathematical analysis using Mistrík’s formula. Using the formula, the best score was 31 out of 50 possible points – this EM was identified as the “most easily understandable” EM. The EM with the lowest score (16) was identified as the “least understandable” EM. The result of the Listening test 1 for the “most easily understandable” EM was 39 % and of the Listening test 2 for the “least understandable” EM was 26 %. The “least understandable” EM demonstrated a lower degree of intelligibility than the “most easily understandable” EM not only according to the Mistrík’s formula, but also according to the listening tests. However, even the “most easily understandable” EM showed a relatively low level of intelligibility. Conclusions: It is necessary to pay attention to intelligibility of EM for lay public. Research in this area could lead to concrete suggestions how to make EM as easily understandable as possible., Romana Chamerová, Petra Mandysová, and Literatura 16
Uroteliální karcinomy vyžadují komplexní přístup ke stagingu, jelikož jejich typickou vlastností je multifokalita - možnost lokálně agresivního chování i vzdálené diseminace. V komplexním zobrazení je možné využít MDCT, MRI i 18F-FDG-PET/CT. Při hodnocení nádorů je zásadní odlišit invazi nádoru do okolní tukové tkáně nebo do parenchymu ledviny, eventuálně do okolních orgánů. Lokální šíření je možné posoudit poměrně spolehlivě pomocí MDCT i MRI. Pro posouzení vzdálené diseminace onemocnění je optimální metodou 18F-FDG-PET/CT, která nabízí odhalení metastáz v uzlinách ve skeletu, játrech i plicním parenchymu. Při předoperačním plánování je využíváno předností trojrozměrného modelování cévního zásobení i vývodních cest močových., Urothelial carcinomas need complex approach during staging, because of they may be typically multi-focal, locally aggressive behavior and potential remote dissemination. The possibilities of complex imaging cover MDCT, MRI and 18F-FDG-PET/CT. In the assessment of the tumors, it is most important to distinguish the invasive spread of the tumor to the surrounding fatty tissue or into renal parenchyma or into neighboring organs respectively. Local invasion could be evaluated by MDCT or MRI with the relatively high accuracy. 18F-FDG-PET/CT is the optimal method able to search on the remote metastases. It offers depiction of the metastases in lymph nodes, in the skeleton, liver or lung parenchyma. The advantages of three-dimensional modeling are used in the pre-operative assessment of the renal vasculature or urotract., Jiří Ferda, Jan Kastner, Eva Ferdová, Hynek Mírka, Jan Baxa, Milan Hora, Ondřej Hes, Jindřich Fínek, Boris Kreuzberg, and Literatura 11