Východiska: Implementace mezinárodní klasifikace NIC v podmínkách intenzivní péče v ČR. Cíl: Identifikace intervencí NIC Klasifikačního systému, které všeobecné sestry označí jako použitelné v klinické praxi intenzivní péče minimálně jednou týdně. Metody: Kvantitativní analýza četnosti intervencí NIC. Dosáhla-li konkrétní intervence NIC 75% hranice (po sečtení v kategorii denní a týdenní péče), byla identifikována jako intervence NIC, která je použitelná minimálně jednou týdně v klinické péči prostředí intenzivní péče. 386 záznamových archů, ve kterých všeobecné sestry označovaly frekvence použití vybraných 184 intervencí Klasifikačního systému NIC. Získaná data byla získána z klinické praxe intenzivní péče u 12 poskytovatelů zdravotnických služeb v České republice (ČR). Ke statistickému porovnání získaných dat z jednotlivých klinických pracovišť byl použit Pearsonův chi kvadrát, na hladině významnosti 5 % (p ≤ 0,05). Výsledky: 46 intervencí z vybraných intervencí NIC, bylo identifikováno jako intervence, použitelné minimálně jednou týdně v klinické péči prostředí intenzivní péče ČR. U 14 intervencí NIC nebyly shledány signifikantní rozdíly v označení použitelnosti jednou týdně na pracovištích ARO a JIP interního a chirurgického typu. U 32 intervencí NIC byly shledány signifikantní rozdíly v označení použitelnosti jednou týdně v klinické praxi mezi výše uvedenými pracovišti. Použitelnost těchto intervencí NIC minimálně jednou týdně častěji označily všeobecné sestry na pracovišti ARO. Závěry: Ze 184 mapovaných intervencí Klasifikačního systému NIC bylo identifikováno 46 intervencí, které všeobecné sestry označily, jako použitelné v klinické praxi intenzivní péče minimálně jednou týdně. Tyto intervence NIC podstoupí expertní validaci., Background: Implementation of the International Classification of NIC in conditions intensive care in the Czech Republic. Aim: The aim of this enquiry was the choice of interventions NIC of the classification system, which are marked by nurses as usable minimaxy once a week in the clinical practice of intensive care. This contribution maps the posibility of the usage of chosen interventions of classification system Nursing Interventions Classification NIC, which will be used for the future implementation in the intensive care sector. The aim of this enquiry was the choice of interventions NIC of the classification system, which are marked by nurses as usable minimaxy once a week in the clinical practice of intensive care. Methods: Reaches the specific interventions NIC 75% threshold for counting records in the category of daily and weekly care has been identified as an intervention NIC, which is applicable at least once a week in clinical care intensive care environment. The quantitative analysis of 386 records with 184 interventions NIC in the clinical practice, by 12 health service proveders in the Czech Republic. Pearson‘ s chi quadrat (p≤0,05) was used for the statistic comparison of the data from the individual clinical workplaces. Results: By the quantitative analysis was confirmed 46 interventions NIC of Classification system which possible usage in clinical intensive care minimally once a week in the CR. In comparison with the data distribution at individual clinical workplaces, there were not found any significant differences in minimal weekly usage indication at 14 NIC intervention of the classification system. There were found some differences in usage marking in 32 interventions NIC classification system by nurses at some workplaces. Higher frequency of presence was recorded by Anesthesiologic Resuscitation ward nurses. Conclusions: Analysis from 184 intervention NIC confirms the possibility 46 of serviceability of classification system NIC in our country. There are interventions, which usage in clinical care workplaces Anesthesiologic Resuscitation ward, Intensive Care Unit surgery minimally once a week. These interventions NIC undergo expert validation., and Jitka Hůsková, Petra Juřeníková
Cíl: Cílem práce bylo vyhledat důkazy na podporu intervence žvýkaní žvýkačky v pooperační péči u pacientů podstupujících operační výkon v břišní dutině ke snížení rizika paralytického pooperačního ileu, a to snížením času do prvního odchodu větrů a času do první stolice. Metodika: Za účelem nalezení důkazů pro použití žvýkaní žvýkačky v pooperační péči u pacientů podstupujících operační výkon v břišní dutině jako strategie na snižení rizika paralytického pooperačního ileu (snížením času do prvního odchodu větrů a času do první stolice) byl proveden přehled vybraných metaanalýz a randomizovaných kontrolovaných studií (RCT). Vyhledávání probíhalo v následujících databázích: OVID Medline®, CINAHL, and PubMed. Vyhledávání se zaměřilo na publikace v anglickém jazyce v recenzovaných časopisech v období 2002 až 2012. Z metaanalýz byl abstrahován rozdíl vážených průměrů (weighted mean difference) jako míra účinku (effect size) žvýkaní žvýkačky na čas do prvního odchodu větrů a na čas do první stolice. Z výsledků randomizovaných kontrolovaných studií bylo vypočítáno Cohenovo d (effect sizes) na určení míry účinku (effect size) žvýkání žvýkačky na čas do prvního odchodu větrů a na čas do první stolice. Na znázornění míry účinku (effect size) z RTC byly vytvořeny grafy (forest plots). Výsledky: Ke kritickému zhodnocení byly vybrány čtyři randomizované kontrolované studie a dvě metaanalýzy. Všech šest studií prokázalo statisticky významný a velmi velký až střední učinek na čas do prvního odchodu větrů a na čas do první stolice. Na základě míry ůčinků (effect sizes) byl vyvozen závěr, že žvýkaní žvýkačky v pooperačním období klinicky významně zkracuje čas do prvního odchodu větrů a čas do první stolice. Závěr: Silné důkazy podporují žvýkaní žvýkačky v pooperační péči u pacientů podstupujících operační výkon v břišní dutině, co vede ke snížení rizika paralytického pooperačního ileu, a to snížením času do prvního odchodu větrů a času do první stolice., Aim: The aim of the paper was to search for evidence that the use of gum chewing in the postoperative care of patients who had undergone abdominal surgery decreases the risk of paralytic postoperative ileus by significantly reducing the time to first flatus and time to first bowel movement. Methods: A literature review of selected meta-analyses and randomized control trials (RCT) was conducted to find the evidence that the use of gum chewing in the postoperative care of patients who had undergone abdominal surgery decreases the risk of paralytic postoperative ileus expressed as the time to first flatus and time to first bowel movement. The following databases were searched: OVID Medline®, CINAHL, and PubMed. The search focused on material published in English in peer-reviewed journals between the years 2002 and 2012. Weighted mean difference was the effect size abstracted from the meta-analyses of gum chewing on time to first flatus and time to first bowel movement. From the RCT, Cohen’s d effect sizes were calculated to determine the strength of the gum chewing intervention on time to first flatus and time to first bowel movement. Forest plots were created to present the effect sizes from the RCT. Results: Four randomized controlled trials and two meta-analyses were selected and critically appraised. All six studies concluded that gum chewing has a statistically significant and very large to medium effect on time to first flatus and time to first bowel movement. Based on the effect sizes, the conclusion was drawn that chewing gum during the postoperative period leads to a clinically significant reduction in time to passage of first flatus and time to first bowel movement. Conclusion: Strong evidence supports the use of gum chewing in postoperative care of patients who have undergone abdominal surgery to reduce the risk of paralytic postoperative ileus., and Renáta Zeleníková, Anthony Chao, Gloria Enright, Mary Rogers Schubert, Kaitlin Shotsberger, Cecelia Wise, Elizabeth A. Schlenk
Aim: The aim of this paper is to develop an evidence-based clinical protocol for the use of gum chewing in postoperative care to reduce the risk of paralytic postoperative ileus in patients who have undergone abdominal surgery. Methods: A clinical question (For adult patients who have undergone abdominal surgery, does the use of gum chewing postoperatively reduce the risk of paralytic postoperative ileus in comparison with the usual care regimen?) was formulated, a population and setting were defined, and the databases OVID Medline®, CINAHL, and PubMed were searched for relevant material. Six data-based research articles were chosen for review: four randomized controlled trials and two meta-analyses. Finally, the articles were critically appraised to generate evidence on which to base the clinical protocol. Results: The development team created a detailed description of the clinical protocol as well as a protocol algorithm to assist clinicians in determining patient eligibility. In addition, protocol implementation and evaluation plans were proposed. Conclusion: An evidence-based clinical protocol was developed to provide a template for identification of patients eligible for gum chewing, implementation, and evaluation of this intervention to reduce the risk of paralytic postoperative ileus after abdominal surgery., Renáta Zeleníková, Anthony Chao, Gloria Enright, Mary Rogers Schubert, Kaitlin Shotsberger, Cecelia Wise, Elizabeth A. Schlenk, and Literatura
Rubber dam is considered an ideal device for tooth isolation. Nevertheless, its usage is quite rare in the Czech Republic. The aim of this study was: firstly, to gather and evaluate information regarding the use of rubber dam by dentists in the Czech Republic and to compare it with other countries; secondly to find out whether there are any influencing factors as to rubber dam usage; and finally to find out frequency of rubber dam use separately in endodontic treatment and in placing fillings of different materials. A questionnaire-based survey was conducted. Dentists filled in the questionnaires during dental conventions, educational events, conferences and congresses. Rubber dam was routinely used by less than eight per cent of the respondents (n = 35); less than twenty-two per cent of the respondents (n = 97) used rubber dam occasionally, and more than seventy per cent of the respondents (n = 317) has never use it. The results showed that rubber dam is not used frequently in the Czech Republic. If rubber dam is used, then it is typically for endodontic treatment or composite fillings. There were several factors with a statistically significant influence on the usage of rubber dam, such as gender, length of professional career, percentage of direct payments, previous experience in using rubber dam, and undergraduate training in rubber dam use., Martin Kapitán, Zdeňka Šustová, and Literatura 22
Introduction: Ankylosing spondylitis (AS) is an inflammatory rheumatic disease characterized by the development of osteoproductive changes in the spine which could possibly result in ankylosis. Treatment with tumour necrosis factor alpha (TNFα) inhibitors has proved to be an important step forward in the treatment of this disease, but for the time being it is not clear whether it favourably influences radiographic progression of the disease. Vascular endothelial growth factor most probably plays a role in the development of osteoproductive changes and recently its predictive influence on radiographic progression has been demonstrated. Bone morphogenic protein 2 (BMP-2) participates in the regulation of bone proliferation and its increased serum level has been demonstrated in patients with advanced AS and correlated with the degree of radiographic changes. Aim: The study aims to evaluate the VEGF and BMP-2 levels in patients with ankylosing spondylitis and how these levels relate to the concurrent treatment with TNFα inhibitors. Methods: Sera were evaluated from patients at the Rheumatologic Clinic of the Hradec Králové Faculty Hospital who fulfilled the modified New York Criteria for AS (n = 55). In these patients, the parameters of the activity of the disease (BASDAI = Bath Ankylosing Spondylitis Disease Activity Index, CRP = C-reactive protein) and the concurrent therapy (TNFα inhibitors, n = 21, vs. non-anti TNFα, n = 34) were recorded. The levels of VEGF and BMP-2 were analyzed using the ELISA method. Results: In patients treated with TNFα inhibitors, a significantly lower VEGF level was found when compared to untreated patients (140.3 (109.4; 262.2) vs. 261 (172.4; 396.6) pg/ml; p = 0.02). No difference was found between BMP-2 levels in both groups (treated vs. untreated patients) (254.8 (2301; 267.3) vs. 261.1 (248.6; 273.5) pg/ml; p = 0.24). A correlation analysis did not reveal any relationship between VEG F and BMP-2 (r = 0.057; p = 0.68). Serum levels of VEGF correlated with serum levels of CRP (r = 0.56; p = 0.00001) and the BASDAI value (r = 0.33; p = 0.015). Conclusion: Significantly lower VEGF levels were found in patients treated with TNFα inhibitors versus the untreated patients. These findings are in harmony with some hitherto published analyses and may give evidence of a favourable effect of TNFα inhibitors on radiographic progression. Neither influence on the BMP-2 level by treatment with TNFα inhibitors nor correlation with VEGF levels was demonstrated. and M. Tošovský, P. Bradna, C. Andrýs, K. Andrýsová, E. Čermáková, T. Soukup
BACKGROUND: The current treatment of hereditary hemochromatosis (HH) consists of performing periodic whole blood phlebotomies. Erythrocytapheresis (EA) can remove up to three times more red blood cells per single procedure and could thus have a clinical benefit. A prospective study of 30 consecutive cases of HH were included in a periodic EA program. METHODS AND PATIENTS: EA were performed using a discontinuous flow cell separators. The protocol consisted of a bimonthly EA until normalization of the serum ferritin was reached. The aim was to reduce the total erythrocyte volume by 25-35%, eventually, to adjust the amount so that hematocrit would not drop below 0.25. RESULTS: 530 +/- 101 ml of erythrocytes were removed (median 517, range 116-761 ml). Iron depletion (ferritin < 20 microg/l) was achieved in all patients after a mean 6.9 +/- 7.6 months, median 5 months, range 1-36 months and a mean 14 EA sessions. The procedures were well tolerated and there were no severe side-effects. CONCLUSIONS: We conclude that HH patients treated with EA achieved iron depletion quickly under good conditions of tolerance. The efficacy, speed, tolerability, and more favorable schedule of an EA program facilitate treatment of HH. and V. Rehácek, M. Bláha, H. Jirousová, J. Cernohorská, P. Papousek
INTRODUCTION: The aim of this study was to find out the impact of degradation and regeneration of force over time at NiTi springs on the value and course of the final acting force and to verify the possibility of using these phenomena for a directed transition to the reverse plateau and its maintaining. METHODS: Static and cyclic mechanical loadings were performed. At first unused springs were tested. Afterwards the springs were mechanically stabilized by stress cycling and finally tested again. The difference in shape of the working curves was assessed. For simulation and description of the force degradation the modified Voight model was used. RESULTS: New springs, mainly those with large hysteresis, showed a significant stress-strain curve movement and shape changes during the cycling. The effect of the stress-strain curve course change disappeared fully in the stabilized springs. Multiple loading led to an overall decrease of force value during the measurement. The effect of force degradation and regeneration over time by simple static loading varies in the range of percentage of the nominal force in the plateau area. The transition between stress-strain curve phases caused by the degradation or regeneration of the force wasn't observed in case of mechanically stabilized springs. CONCLUSIONS: Springs should be mechanically stabilized before their application. The degree of force degradation over time is insignificant for mechanically stabilized springs. Degradation or regeneration of force over time, mechanical stabilization or micromovements in the mouth don't cause any transition between individual stress-strain curve phases. and A. Bezrouk, L. Balský, M. Smutný, T. Nosek, J. Záhora, J. Hanus, R. Polma
Tinnitus je vjem zvuku bez odpovídajícího zevního zdroje. Tinnitus může být vnímán v jednom nebo obou uších nebo v hlavě. Je obvykle popisován jako nepříjemný hluk, někteří pacienti jej líčí jako zvonění, bzučení, syčení, hučení, hvízdání, tikání, cvakání, hučení, pípání. Odhaduje se, že jeden člověk z 5 má zkušenosti s nějakou formou tinnitu. Tinnitus sám o sobě není nemocí, je nepříjemným syndromem. Může provázet poruchy sluchu lehce audiometricky zjistitelné, převodní nebo percepční nedoslýchavost, jejichž příčinou jsou například záněty, cizí tělesa, ušní maz nebo akustické trauma. Tinnitus může doprovázet některá metabolická onemocnění, může být způsoben léky, abnormálně nízkou hladinou serotoninu nebo vyšší hladinou inzulinu. Je rovněž nutné zmínit vyvolání nebo zhoršení tinnitu u některých osob vlivem určitých potravin. Vnitřní ucho, stejně jako mozek mají minimální energetické rezervy. Jejich metabolizmus závisí hlavně na přísunu kyslíku a glukózy krví. Porucha glukózového metabolizmu může mít značný vliv na poruchu činnosti vnitřního ucha. Vzhledem k tomu, že tinnitus je subjektivním fenoménem, je velmi obtížné jej objektivně změřit. Ačkoliv neexistuje specifická léčba tinnitu, postižení se musí naučit některou z technik k jeho úspěšnému zvládnutí, tak, aby nebyl zásadním problémem jejich života., Martin Holcát, and Lit. 5
Článek nabízí několik tipů a triků, které by měly napomoci v procesu psaní přesvědčivého a čtivého rukopisu. S pomocí webových stránek zmiňovaných v článku, by měl být proces psaní vědeckého článku jednodušší, zejména pro nezkušené autory., In this manuscript some writing tips and tricks are offered which can be of help in the process of creating a convincing and readable manuscript. The process of writing a manuscript itself should become easier, in particular for the inexperienced writer, with help of the websites mentioned in this article., and Assoc. Prof. Jitse P. van Dijk MD PhD
Úvod: Efekt kyanoakrylátových lepidel byl opakovaně hodnocen u resekcí jater, plic a dalších orgánů, ale minimálně u resekcí ledvin. Cílem bylo zhodnocení užití kyanoakrylátového tkáňového lepidla u otevřené a laparoskopické resekce ledviny. Metoda: Byl hodnocen soubor 32 pacientů, kteří podstoupili resekci ledvin s ošetřením resekované plochy kyanoakrylátovým lepidlem. Dvacet tři pacientů prodělalo laparoskopickou resekci a 9 pacientů otevřenou. Byly hodnoceny operační výsledky, komplikace a onkologické výsledky. Výsledky: Medián doby sledování byl 46 měsíců. Průměrná doba byla u otevřené resekce 104 minut a u laparoskopické 157 minut, krevní ztráty byly 250 a 184 ml. Nebyla zaznamenána žádná závažná operační komplikace. Ve sledovaném souboru nebylo zaznamenáno úmrtí ani recidiva nádoru v tříletém pooperačním sledovaném období. Závěr: Hemostáza kyanoakrylátovým lepidlem Glubran II se jevila jako účinná a bezpečná u resekce ledvin. Na druhou stranu zvyšuje náklady na operaci a není nezbytná. Klíčová slova: parciální nefrektomie − laparoskopická resekce ledvin − kyanoakrylátové tkáňové lepidlo, Introduction: The effect of cyanoacrylate glues was repeatedly evaluated in resections of liver, lungs and others organs, but minimally in kidney resection. The aim of our study was to evaluate the use of cyanoacrylate tissue glue in open and laparoscopic partial nephrectomy. Method: We evaluated a cohort of 32 patients who underwent partial nephrectomy with treatment of the resected area using cyanoacrylate glue. Laparoscopic resection was done in 23 patients, while 9 patients underwent an open procedure. Surgical results, complications and oncologic results were assessed. Results: The median follow-up duration was 46 months. The mean time of open partial nephrectomy was 104 minutes and that of laparoscopic resection was 154 minutes; blood losses reached 250 ml and 184 ml, respectively. No serious complications occurred, and all patients survived the 3-year follow-up without any tumor recurrence. Conclusion: Hemostasis using the cyanoacrylate glue Glubran II was effective and safe. On the other hand, it increased the costs of the surgery and was not necessary. Key worlds: partial nephrectomy − laparoscopic resection of kidney − cyanoacrylate tissue glue, and J. Košina, J. Pacovský, P. Hušek, L. Holub, M. Broďák