Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit vztah reminiscenčních aktivit (RA) a depresivity u seniorů žijících v institucionální péči. Sledována byla míra depresivity u seniorů starších 65 let. Byl sledován rozdíl mezi skupinou experimentální a kontrolní po 50 - ti seniorech. Metodika: Pro sběr dat a vymezení depresivity respondentů byl použit screeningový nástroj Škála deprese pro geriatrické pacienty (GDS). Studiem zdravotní dokumentace byla sbírána data, jako je věk, výsledky kognitivního testu MMSE a data z oblasti psychofarmakologické medikace, jelikož je to významný faktor ovlivňující míru depresivity. Hodnocení depresivity proběhlo ve dvou měřeních. U experimentální skupiny proběhla měření před a po absolvování strukturovaných RA. U kontrolní skupiny byla měření provedena ve stejném časovém období, jako ve skupině experimentální, ale již bez RA. Výsledky: Prevalence depresivity v celém souboru respondentů byla 43 %. Depresivita v experimentální skupině byla prokázána u 20 % respondentů. Ve stejném časovém období u skupiny kontrolní byla zjištěna depresivita u 23 % respondentů. Po absolvování RA klesla depresivita u experimentální skupiny o 4 %. Ve zkoumaném souboru bylo statisticky potvrzeno, že RA snižují míru depresivity u seniorů v institucionální péči. Přítomnost depresivní symptomatologie po absolvování RA u experimentální skupiny byla nižší než u skupiny kontrolní. Závěr: Deprese je vážným a život ohrožujícím onemocněním, které se podílí na snížení kvality života seniorů a jejich rodin. Správná diagnostika a léčba deprese vede ke zlepšení kvality života seniorů a jejich rodin. RA jsou významnou psychosociální nefarmakologickou intervencí, která může výrazně přispět ke zlepšení kvality života., Aim: The aim of this research was to determine the relationship between reminiscence activities (RAs) and depression in seniors living in institutional care. The rate of depression was studied in seniors over 65 years of age. Differences between experimental and control groups, each comprising 50 individuals, were assessed. Methods: The Geriatric Depression Scale was used for data collection and identification of depression in the participants. Medical records were used to ascertain their age, Mini Mental State Examination results and psychopharmacological drug use, a significant factor affecting the rate of depression. Depression was evaluated by two measurements. In the experimental group, the measurements were carried out before and after completion of structured RAs. In the control group, the measurements were carried out at the same times but no RAs were provided. Results: The overall prevalence of depression in all participants was 43%. In the experimental and control groups, the rates were 20% and 23%, respectively. After completion of RAs, the rate decreased by 4% in the experimental group. RAs were confirmed to lower the rates of depression in seniors in institutional care. Depressive symptoms were less frequent after RAs in the experimental group than in the controls. Conclusion: Depression is a serious and lifethreatening disease contributing to impaired quality of life of both seniors and their families. Correct diagnosis and treatment of depression lead to improved quality of life of seniors and their families. RAs are an important psychosocial nonpharmacological intervention which can significantly contribute to quality of life improvement., and Kamila Marková, Martina Jedlinská, Kristýna Šoukalová
Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi sociální oporou, socioekonomickými determinantami a průběhem onkologické léčby. Byl sledován výskyt komplikací souvisejících s toxicitou protinádorové terapie, výskyt viróz během 6 měsíců po operaci a pooperační komplikace. Ve studii participovalo 139 pacientek s karcinomem prsu (medián věku 65 let), sociální opora (SO) a socioekonomický status (SES) byly hodnoceny na základě strukturovaného interview. SES byl odhadován na základě kategorií ekonomického příjmu a dosaženého vzdělání. Ze zdravotnické dokumentace byly do analýz zařazeny údaje o výskytu obecně léčebných komplikací, komplikací po operaci a o výskytu infekčních onemocnění typu viróz do 6 měsíců po operaci. Statistická významnost rozdílů v kategoriálních proměnných mezi testovanými skupinami byla hodnocena Fisherovým přesným testem. Statisticky významné rozdíly mezi skupinami s a bez SO byly zjištěny u celého souboru pacientek v méně častém výskytu viróz u pacientek se SO (bez viróz 70,3 % vs 48,3 % bez SO). U pacientek se SO ve věku do 60 let byl zjištěn nižší výskyt pooperačních komplikací (56,7 % vs 0 %) i obecně nižší počet komplikací v souvislosti s onkologickou léčbou (více než 4 komplikace se projevily u 47,1 % se SO vs 100 % bez SO). U pacientek se SO ve stadiu nemoci II–III byl zjištěn nižší výskyt viróz (bez viróz 63,2 % vs 28,6 %) a nižší četnost komplikací (více než 4 komplikace 35,5 % vs 73,3 %). Statisticky významný vztah (P = 0,015) byl zjištěn mezi vzděláním a počtem komplikací u pacientek se stadiem II–III, u pacientek se základním a učňovským vzděláním byl vyšší podíl více než 4 komplikací (55,9 %) oproti skupině se středním a vyšším vzděláním (32,6 %). Zvýšený trend byl nalezen pro vztah mezi SES a výskytem komplikací souvisejících s onkologickou léčbou (P = 0,06) ve skupině pacientek s karcinomem prsu ve stadiu II–III.Zjistili jsme indicie pro vztah sociální opory a průběh onkologické léčby pro starší pacientky napříč klinickými stadii a pro vztah SES a výskyt léčebných komplikací pro starší ženy ve stadiu II–III. Sociální opora je velmi důležitý faktor pro zdraví pacientek, významnou pozitivní roli hraje také vyšší socioekonomický status a vzdělání. Klíčová slova: karcinom prsu – onkologická léčba – sociální opora – socioekonomický status, The objective of the study was to investigate the relationship between social support, socioeconomic determinants and oncological treatment progress in patients with complications due to the toxicity of antitumor therapy, viral diseases during 6 months following surgery, as well as postoperative complications. The study sample consisted of 139 female patients with breast cancer (age median: 65 years), and social support (SS) and socioeconomic status (SES) were evaluated based on a structured interview. SES was estimated based on income and education classification. The analyses performed included information from patients’ documentation, including data on the occurrence of general therapy complications, postoperative complications, and the occurrence of infectious viral diseases within the first 6 months following surgery. The level of statistical significance of the differences within category-specific variables between the analysed groups was evaluated with Fisher’s exact test. The differences in statistical significance between groups with and without SS were found within the entire group of patients, while viral diseases occurred less in patients with SS (no viral diseases 70.3% vs 48.3% without SS). Patients with SS and below 60 years of age experienced a lower occurrence of postoperative complications (56.7% vs 0%), as well as generally lower numbers of complications resulting from oncological treatment (more than 4 complications occurred in 47.1% of patients with SS vs 100% of patients without SS). Patients with SS in the Stage II–III experienced a lower occurrence of viral diseases (63.2% no virosis vs 28.6%) and a lower occurrence of complications (35.5% more than four complications vs 73.3%). A statistically significant relationship (P = 0.015) was determined between the education of patients and the number of complications in patients in Stage II–III: more than four complications occurred in patients with basic and vocational education (55.9%), compared to patients with secondary and higher education (32.6%). An increasing trend was determined for the relationship between SES and the occurrence of complications due to oncological treatment (P = 0.06) within the group of patients with Stage II–III breast cancer. We have found evidence supporting the idea of a relationship between social support and oncological treatment for older patients across clinical stages and for the relationship between SES and the occurrence of complications for older women in Stage II–III. Social support is a factor which is of great importance for patient health, while higher socioeconomic status and education play a significant role, too. Keywords: breast cancer – oncological treatment – social support – socioeconomic status, and Kateřina Skřivanová, Dagmar Brančíková, Tomáš Svěrák, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Marcela Bendová, Hana Peterková, Eva Holoubková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Markéta Protivánková, Luboš Minář, Ladislav Dušek
Waldenstrómova makroglobulinemie je maligní B-lymfoproliferativní onemocněni. Patří těž do skupiny tzv. monoklonálních gamapatií (paraproteinemií, plazmocelulárnich dyskrazií). Jejich typickým znakem je nadměrná, tedy patologická tvorba imunoglobulinu jedním klonem plazmatických buněk. Kromě doporučených léčebných postupů uvádíme i nové poznatky o terapii této relativně vzácné, nicméně v poslední době stále častěji diagnostikované choroby., Waldenstrom's Macroglobulinemia is a maUgnant B-lymphoproliferative disease. It is a model of immunopathological disease in the old age and it falls into the group of monoclonal gammapathy (paraproteinemia). The typical feature of these diseases is an excessive and pathological production of immunoglobulin by one clone of plasmatic cells. Besides recommended therapeutic methods we quote new informations about treatment of this comparatively rare, but more often diagnosed disease during the recent period., Jan Klán, Eva Topinková, Dagmar Pelíšková, Lit: 19, and Souhrn: eng
Antikoagulační léčba warfarinem a dalšími deriváty dikumarolu vykazuje významnou interindividuální i intraindividuální variabilitu. Potřebná dávka warfarinu z velké části závisí i na vrozených dispozicích každého jedince. Dávku prokazatelně ovlivňují genetické varianty cytochromu P450 2C9 (CYPP2C9) a reduktázy epoxidu vitaminu K (VKORC1). Ovlivnění dalšími polymorfi smy je předmětem výzkumu. Zdá se, že zahrnutí výsledků genetického testování do algoritmů pro výpočet potřebné úvodní dávky warfarinu by mohlo být přínosem. Podobně znalost polymorfi smů může upozornit na pacienty s vysokým rizikem předávkování a tím i krvácivých komplikací. Dosud to však není jednoznačně prokázané., Sensitivity to anticoagulation treatment by warfarin shows a wide inter-individual and intra-individual variability. The proper warfarin dose also depends largely on inherited predispositions. The dose is signifi cantly infl uenced by genetic variants of cytochrome P450 2C9 (CYPP2C9) and vitamin K epoxide reductase (VKORC1). Other possible polymorphism effects are under investigation. It seems that including genetic testing into algorithms for calculating of the required warfarin dose could be benefi cial. Similarly, knowledge of polymorphisms could alert us to patients with a high risk of overdosing and bleeding complication. If there is a benefi t of genetic testing remains controversial till now., Matýšková M., Čech Z., and Lit.: 35
This cross sectional study focused on how Postural Stability (PS) indicators: body sway deviation (BSD) and body sway velocity (BSV), change with age and their association with levels of social and physical activity. Observational study: 80 older adults (aged: 60-96) were purposefully recruited from two sources: the University of the Third Age (TAU) (n = 35) and a residential care home (CH) (n = 45). Differences in the indicators of PS, approximated through Centre of Pressure (COP) measurements, were assessed by the Romberg Stance Test (Test A) subsequently repeated on 10 cm foam surface (Test B), using a Kistler Dynamometric Platform. The RCH Group was older, had higher BMI and was less socially and physically active, showed more body sway in all indicators compared to TAU group. For all participants body sway velocity (BSV) was significantly correlated with age. The strength of correlation of body sway deviation (BSD) with age was also significant but not as strong. The findings indicate in line with previous studies that deterioration in BSV is associated with poor PS more than deterioration in BSD. and J. Jančová Všetečková, N. Drey
Úvod: Kompletní resekce je obecně uznávaný standard léčby GII ependymomů IV. komory u dospělých, zatímco role adjuvantní radioterapie zůstává nejistá. Účelem předkládané studie je zhodnotit lokální kontrolu onemocnění a klinický stav pacientů s tímto onemocněním po chirurgické terapii. Materiál a metody: Retrospektivně jsme zhodnotili 15 pacientů (sedm mužů a osm žen) s histologicky verifikovaným GII ependymomem IV. komory v časovém období leden 2001–prosinec 2011. Výsledky: Kompletní resekce tumoru byla dosažena u 12 pacientů, u žádného z nich nebyla indikována adjuvantní radioterapie. Medián dalšího sledování byl 51 měsíců (min.–max.; 11–123 měsíců). Ke grafické recidivě došlo u jednoho pacienta, ten byl reoperován s časovým odstupem 51 měsíců od prvního zákroku. Nový neurologický deficit po operaci byl zaznamenán ve dvou případech. U dvou ze tří pacientů po subtotální resekci došlo ke grafické progresi rezidua po 11 a 16 měsících od první operace, jeden z nich byl reoperován s odstupem 27 měsíců. Adjuvantní radioterapie byla indikována u obou pacientů po reoperaci. Závěr: Dle našich dat je kompletní resekce efektivní a bezpečná léčba GII ependymomů IV. komory u dospělých. Následná radioterapie by měla být rezervována pro případy subtotální resekce s následnou progresí rezidua tumoru a reoperace., Introduction: Surgical resection is a generally accepted standard treatment modality in GII posterior fossa ependymomas in adults, while the role of adjuvant radiotherapy remains unclear. The purpose of this study was to evaluate local control of tumor growth and clinical outcome of patients after surgical treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Material and methods: We conducted a retrospective study of 15 adult patients (seven males and eight females) with histologically confirmed GII fourth ventricular ependymoma between January 2001 and December 2011. Results: Gross total resection was achieved in 12 patients, none of them received adjuvant treatment after the initial surgery. Median follow-up after GTR was 51 months (min. – max.; 11–123 months). One patient showed radiographic signs of tumor recurrence and was re-operated 51 months after the initial surgery. Remaining patients were without any signs of tumor recurrence. After the surgery, a new neurological deficit occurred in two patients. Two of the three patients after subtotal tumor resection showed residual mass progression after 11 and 16 months postoperatively, one of them was re-operated 27 months after the initial surgery. Adjuvant radiotherapy was indicated in both re-operated patients. Conclusion: According to our data, gross total resection is effective and safe treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Adjuvant radiotherapy should be reserved for the cases where complete removal of tumor mass is not possible and residual tumor is growing, or after repeated resection. Key words: ependymoma – adult – fourth ventricle – posterior fossa surgery – survival recurrence – radiotherapy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Štekláčová, O. Bradáč, V. Beneš
Článek se zabývá problematikou wrongful life a wrongful birth žalob na základě etických a právních úvah. Základním cílem je nalézt odpověď na otázku, zda by tyto žaloby měly zavedeny do právního řádu či nikoliv. Autor se nepokouší nalézt definitivní odpověď na filosofické otázky, ale spíše se pokouší podat návrhy řešení s ohledem na kulturní a převládající rámec v konkrétní společnosti. Článek se snaží shromáždit argumentační rámec jak zastánců, tak i odpůrců tohoto typu žalob a to jak v morální, tak i v právní rovině. Jsou zde nastíněny základní morální otázky a právní otázky, ke kterým je přiložena argumentace pro a proti a to u jednoho i druhého typu žalob. V závěru se autor pokouší prokázat, že zatímco žaloby „wrongful birth“ mohou být při přijetí určitých etických pozic akceptovatelné, žaloby „wrongful life“ jsou nekonzistentní s teorií deliktního práva a není vhodné, aby byly nároky z nich uplatňované přiznávány., This article deals with the issue of wrongful life and wrongful birth action on the basis of ethical and legal reflections. The basic issue is to find out the answer whether this kind of actions should be established in legal order or not. Author doesn´t try to find out absolute answer on philosophical based questions, but rather tries to submit proposals for solutions considering cultural context in particular society. This article tries to gather ethical and legal arguments from both – proponents and opponents – of this type of actions. There could be find basic moral and legal issues and argumentation for and against it. Author demonstrates that while wrongful birth actions could be from some ethical angle acceptable, the wrongful life actions are inconsistence with principles of tort law and the claims arising therefrom should be denied., Adam Doležal, and Literatura
Fixní kombinace dvou rozdílných farmak ve stejné nebo příbuzné indikaci se s úspěchem používají v různých lékařských oborech a ne jinak je tomu v diabetologii. Tento článek se věnuje kombinační léčbě zahrnující v jednom přípravku metformin a dapagliflozin, molekuly ovlivňující rozdílné patofyziologické mechanizmy diabetes mellitus 2. typu, v tomto případě inzulinovou rezistenci a zvýšenou reabsorpci glukózy v ledvinách. Většina pacientů s diabetem 2. typu nedosahuje cílovou kompenzaci diabetu při užívání jednoho typu antidiabetika a potřebují ke správné kontrole diabetu kombinaci několika rozdílných farmak. Použití fixní kombinace vede ke zlepšení adherence na straně pacienta a tím i k využití celého léčebného potenciálu zvolených léků., Fixed dose combination of two different drugs in the same or related indications are successfully used in various medical fields including diabetology. This article deals with the combination therapy comprising metformin and dapagliflozin in a single preparation, molecules affecting different pathophysiological mechanisms of type 2 diabetes, particularly insulin resistance and increased glucose reabsorption in the kidney. Most patients with type 2 diabetes does not achieve target glycemic control when treated with single antidiabetics and need for proper control of diabetes combination of several different drugs. Using the fixed combination leads to improved patient’s adherence and utilization of the full therapeutic potential of selected drugs., and Tomáš Edelsberger