At the heart of Krishna Sobti’s novel Zindagīnāmā (A book of life, 1979) is a village of the Gujrat district (western Panjab, now Pakistan), in the Chaj Doab. The setting is contained within three bands: the outermost band is the village, where most people are Muslim but which is dominated by Śāhjī’s Hindu Khatri family, and above all by Śāhjī himself, a landowner and moneylender. Inside this band is the havelī (large walled house) owned by Śāhjī, and inside the havelī band is the large room ( baiṭ hak) where the men gather. Inside the havelī band there are also the rooms belonging to the women’s realm. Additionally there are several external settings. The village is connected to the world at large through news of events, recounted or witnessed by characters who come into contact with Śāhjī. The period covered is 1900-1916. The narrative consists chiefly of dialogue between the various characters. The language is a mixed vocabulary of Hindi, Urdu and Panjabi. The novel is highly complex, rich in incident and in its cast of characters: Hindu, Sikh and Muslim. The first distinction to be drawn is between the women’s and the men’s world. The women’s world is one of emotions. The men’s world is political in the broad sense of the word and includes Śāhjī business dealings with Muslim Jat tenants. The gatherings in the baiṭ hak of Śāhjī are well attended, and many of the guests are Muslims. Interests sometimes converge and more often diverge, but Śāhjī always handles the conversation skillfully, diplomatically changing the subject when delicate issues such as the economy, politics and, indirectly, religion are raised. Śāhjī’s work as a mediator should not be seen purely as a way of protecting his personal interests. In reality, by mediating in different areas – economic, political and religious – he keeps the village united, providing cultural cohesion. Nonetheless, in Zindagīnāmā, the economic factor emerges repeatedly as the cause of the future Partition.
Holanďan Christiaan Huygens významně přispěl k rozvoji mechaniky a optiky v návaznosti na problémy, které řešila astronomie. Je vynálezcem kyvadlových hodin, nejpřesnějšího časoměrného přístroje doby umožňujícího poprvé stanovení zeměpisné délky plujících lodí., The article deals with the life and work of Dutch astronomer, physicist and mathematician Christiaan Huygens. Describing his extensive scientific work, we start with his activities in the field of observational astronomy (e.g. the discovery of the rings and moon of Saturn and the summary of the existing knowledge of the planets in his publication Cosmotheoros). His discovery and quantitative description of centrifugal force contributed significantly to solving problems describes in Newton´s Principia. Huygens is also well-known as a technician and technical designer. He constructed the first pendulum clocks. Last but not least, we describe his work on the impact of solid bodies, when he reflected on the work of R. Descartes and J. Marek Marci., František Jáchim., and Obsahuje seznam literatury
Plýtvání se vyskytuje v každém podniku, ve všech oblastech, proto je nutné, aby jej všichni pracovníci neustále aktivně vyhledávali, identifikovali a bylo následně odstraněno s cílem zvýšit produktivitu práce a snížit náklady. Výjimkou není ani zdravotnické zařízení, kde lze redukovat náklady pomocí vhodně nastavených interních standardů. Tento článek vás seznámí s první fází projektu Mapování životního cyklu interních standardů v nemocnicích, který byl vytvořen v rámci diplomové práce. Odkryje nedostatky v procesu tvorby interních standardů a v závěru poukazuje na jejich možná řešení., Wasting occurs in every company, in all areas, it is therefore necessary that all staff is constantly it actively looking for, identify, and was subsequently removed to increase productivity and reduce costs. The exceptions are not health care institutions, where you can reduce costs by using the appropriate set of internal standards. This article to introduce you the first phase of the project Mapping the life cycle of internal standards in hospitals, which was created in the framework of the master theses. Mapping reveals the shortcomings in the process of formation of internal standards and at the end points to their possible solutions., Radka Kejmarová, and Literatura
Sofia Kovalevskaya was not only a great Russian mathematician, but also a writer and advocate of women's rights in the 19th century. After concluding her sexondary schooling, Sofia was determined to continue her education at the university level. She travelled to Heidelberg to study mathematics, but discovered there that as a woman she could not graduate. In 1870 she moved to Berlin to study with Karl Meierstrass, in 1874 she was granted a Ph.D. from the Göttingen University. In 1883 she received an invitation from Gösta Mittag-Leffler to lecture at the University of Stockholm. Sophia's most famous work is on the theory of partial differential equations, and on the rotation of a solid body about a fixed point. Sophia died very young, at the age of 41, from pneumonia., Ivo Kraus., and Obsahuje bibliografii
Životní prognóza pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) se dramaticky změnila po objevu inzulinu v roce 1922, ale stále byla o 25 let kratší ve srovnání s nediabetickou populací. Někteří lidé s DM1T však žili stejně dlouho jako nediabetická populace a neměli pozdní komplikace diabetu. Začali být oceňováni medailemi za dlouhý život s diabetem. Stali se však i předmětem výzkumu zabývajícího se otázkou, proč žijí tak dlouho, čím se odlišují od těch pacientů s DM1T, kteří žili krátce. Práce se zabývá odlišnostmi medailistů a diskutuje různé hypotézy, které by mohly tyto odlišnosti vysvětlit. Zdá se, že velice důležitá je kvalitní kontrola diabetu v prvních 20 letech od stanovení diagnózy, protože existuje tzv. glykemická paměť, která může v dalších letech životní prognózu významně ovlivnit. Život lidí se lineárně prodlužuje od počátku 19. století, prodlužuje se však i život osob s DM1T. Je to způsobeno jednak kvalitnější kontrolou glykemie, jednak kvalitnější prevencí a léčbou komplikací. Ukazuje se, že klesá výskyt terminálních stadií diabetické nefropatie, zlepšuje se primární i sekundární prevence kardiovaskulárních komplikací i kardiologická a kardiochirurgická léčba. Jako nejvýznamnější prognostické faktory zvýšené mortality se jeví manifestní proteinurie, diabetická neuropatie a hypertenze. Pokud nejsou přítomny tyto ukazatele, neliší se životní prognóza pacientů s DM1T významně od životní prognózy nediabetické populace. Klíčová slova: diabetická nefropatie – diabetes mellitus 1. typu – glykemie – glykemická paměť – ICHS – mortalita – pozdní komplikace diabetu – prognóza, The life expectancy of Type 1 diabetes mellitus (T1DM) dramatically improved after the discovery of insulin in 1922, but was still 25 years shorter than that of non-diabetic population. Some people with T1DM, however, lived to the same age as a non-diabetic population and had no late complications of diabetes. They began to be awarded medals in appreciation of their long life with diabetes. They also became the subject of a research examining why they lived so long and what was the difference between them and those patients with T1DM, whose lives were much shorter. The paper deals with the differences observed in the ´medallists´ and discusses various hypotheses that might account for them. It seems that reliable control of diabetes within the first 20 years following the diagnosis is very important, in relation to the existence of “glycemic memory“ which may significantly affect life expectancy in the following years. Human lifespan in general has been linearly extended since the early 19th century and the same holds for lifespans of people with T1DM. This is due to the higher quality control of glycemia on the one hand, and a better prevention and treatment of complications. It is observed that the incidence of terminal stages of diabetic nephropathy has been dropping, the primary as well as secondary prevention of cardiovascular complications, cardiological treatment and heart surgery have been improving. Manifest proteinuria, diabetic neuropathy and hypertension appear to be major prognostic factors of increased mortality. If these indicators are not present, the life expectancy of patients with T1DM does not significantly differ from that of the non-diabetic population. Key words: diabetic nephropathy – glycemia – glycemic memory – ICHS – late complications of diabetes – mortality – prognosis – type1 diabetes mellitus, and Zdeněk Rušavý, Silvie Lacigová
Cíl: Analyzovat efektivitu postupů vedoucích ke zkrácení Door-to-Needle Time (DNT) u pacientů léčených intravenózní trombolýzou (IVT). Důvodem je skutečnost, že DNT je jediný parametr, který dokáže zlepšit efektivitu IVT a který je současně modifikovatelný. Soubor a metodika: Data pochází z Iktového centra (IC) Oblastní nemocnice Kladno z období 07/2011 do 06/2013. Opatření směřující ke zkrácení DNT byla zaváděna od 05/2012 a zahrnovala: propracování spolupráce se složkami záchranného systému, zlepšení koordinace péče v rámci nemocnice, u vybraných pacientů podání IVT bezprostředně po provedení výpočetní tomografie (CT). DNT cílové skupiny pacientů léčených po zavedení nových standardů byla srovnávána s DNT historické kontrolní skupiny pacientů léčených trombolýzou od 7/2011 do 4/2012. Regresní metody byly použity pro adjustaci na vstupní charakteristiky pacientů. Výsledky: V cílové skupině došlo ke klinicky zásadnímu zkrácení DNT z 65 min na 45 min (p = 0,001), k mírnému zkrácení mediánu Onset to Treatment Time (OTT) ze 144 min na 130 min (p = 0,66) a také k mírnému poklesu výskytu symptomatických intrakraniálních krvácení (SICH) oproti skupině kontrolní – z 4,40 % na 3,70 % (OR 0,90; 95% CI: 0,11–7,03). U pacientů léčených bez znalosti kompletních výsledků laboratoře (n = 17) jsme nezaznamenali žádné SICH. Pacienti léčení v pracovní době měli 6,8krát vyšší šanci na zahájení léčby do 60 min oproti pacientům léčeným v době ústavní pohotovostní služby (ÚPS) (OR 6,78; 95% CI: 2,34–19,64). Závěry: Zavedení opatření ke zkrácení DNT bylo vysoce účinné a bezpečné. Podání IVT bez kompletních výsledků laboratoře u vybraných pacientů bylo bezpečné a významně se podílí na zkrácení mediánu DNT celého souboru., Aim: To analyze the effectiveness of interventions intended to reduce door-to-needle time (DNT) for patients treated with intravenous thrombolysis (IVT), considering that DNT is the only parameter we can influence to improve the efficacy of IVT. Material and methods: The data were collected from the Stroke Centre of the Kladno Regional Hospital over the period 07/2011 to 06/2013. Interventions intended to reduce the DNT have been implemented in 05/2012 and include: well-developed cooperation with the emergency medical service, improved coordination of care within the hospital, administration of IVT immediately after CT in selected patients. DNTs in the target group (patients treated after implementation of the interventions) were compared to the DNTs in a historical control group (patients treated with thrombolysis from 7/2011 to 4/2012). Multiple logistic regression analysis was used for adjusting the baseline characteristics of the patients. Results: The target group showed clinically crucial shortening of DNT from 65 min to 45 min (p = 0.001), a slight reduction of the median onset-to-treatment time (OTT) from 144 min to 130 min (p = 0.66) and a slight decrease in symptomatic intracranial hemorrhage (SICH) compared to the control group – from 4.40% to 3.70% (OR 0.90, 95% CI: 0.11–7.03). We did not detect any SICH in the group of patients who were treated even though the complete laboratory results were not known (n = 17). Patients treated during working hours had a 6.8–times higher chance of treatment initiation within 60 min compared to patients treated during “on call” hours (OR 6.78, 95% CI: 2.34–19.64). Conclusions: The interventions implemented to reduce DNT were highly effective and safe. IVT administration without complete laboratory results in selected patients was safe and significantly contributed to reducing the median DNT of the entire group. Key words: stroke – reducing DTN – increasing efficacy of IVT The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Šrámek, T. Ružičková, P. Kešnerová, P. Kadlecová, R. Mikulík
Výzkum je zaměřen na osoby, které se vydaly do amazonských pralesů užívat přírodní halucinogen ayahuasku v kontextu "šamanského" rituálu. Tento jev popisovaný antropology od 70. let. 20. stol. jako tzv. "šamanský turismus" je stále aktuálnější především mezi obyvateli zemí Evropy a USA. Našim cílem bylo zmapovat, jakým způsobem ayahuaskový šamanský turismus probíhá - motivaci osob, které tento druh zkušenosti vyhledávají, přínosy, rizika a následnou integraci této neobvyklé zkušenosti. Sběr dat probíhal v ČR a v peruánské Amazonii na místech známých jako centra ayahuaskového šamanského turismu (města Tarapoto a Iquitos) formou polostrukturovaných rozhovorů, screeningových dotazníků a zúčastněného pozorování. Získali jsme výpovědi 77 osob, které mají zkušenost s ayahuaskou v kontextu rituálu v pralesech Jižní Ameriky, především pak v Peru. Z rozhovorů vyplývá, že hlavní motivací pro užití ayahuasky byla zvědavost a touha po dobrodružství, léčba psychických problémů, potřeba sebepoznání, zájem o psychedelickou medicínu a terapii, spirituální rozvoj a nalezení životního směru. Přínosy byly vnímány především ve vztahu k sobě ve smyslu sebepoznání a sebepřijetí a v rovině duchovní, psychické, somatické a vztahové. Často byl zmiňován životní nadhled, spokojenost a ujasnění si životního směřování. Jako rizika byla uváděna nedůvěra v šamana či organizátora, zkreslení jimi poskytnutých informací a vystavení rizikové situaci. Většina respondentů považuje samotnou zkušenost za bezpečnou a náročné prožitky během sezení s ayahuaskou byly následně hodnoceny kladně ve smyslu zkvalitnění života. Výzkum byl hrazen ze dvou výzkumných projektů UP: IGA (SPP:432101021) a FPVČ (SPP: 452100061)., This research focuses on people who travelled to the Amazonian forests to experience natural hallucinogen Ayahuasca in the context of "shaman" rituals. Anthropologists began describing this phenomenon in the 1970s as so called "shaman tourism" and it is becoming more and more recognised as such by citizens of countries across Europe and USA. Our goal was to map how the Ayahuasca shaman tourism functions - what motivates the people who seek this type of experience. The benefits, risks and the consequent integration of this extraordinary experience on their lives. Data was collected in the Czech Republic and in the Peruvian Amazon in the places which are known as the centers of ayahuasca shamanic tourism (Tarapoto, Iquitos) through a process of semi-structured interviews, screening questionnaires and involved observation. We obtained testimonies from seventy seven people. The interviews show that the main motivation to use Ayahuasca was curiosity, a form of therapy for mental health problems and the need for self-knowledge. Benefits were seen primarily in relation toward self, in terms of self-knowledge and self-acceptance, and on the spiritual, mental, somatic and relational levels. A detached viewpoint of life, satisfaction and clarification of one's life were also mentioned quite often. Among the stated risks were the distrust of the shaman or organizer. The distortion of information they provided and the exposure to a high-risk situation. Most respondents regard the experience itself as a safe one. Any difficulties experienced with taking Ayahuasca were later evaluated as positive in terms of life improvement. This research was funded by two research projects at Palacký University in Olomouc: IGA (SPP:432101021) and FPVČ (SPP: 452100061)., and Veronika Kavenská, Hana Simonová
Problém: Pohybová aktivita je jednou z možností, jak pozitivně ovlivňovat tělesné a duševní zdraví nejen u seniorů. S kvalitou a kvantitou pohybové aktivity přímo souvisí funkční tělesná zdatnost, která by ani u seniorů neměla být podceňována. Abychom mohli sestavovat účinné intervenční programy, které by pozitivně ovlivňovaly právě úroveň funkční tělesné zdatnosti, musíme znát její výchozí stav. Nejvhodnějším diagnostickým nástrojem jsou terénní motorické testové baterie. Na základě analýzy literatury jsme vybrali Senior Fitness Test [1], jenž byl sestaven pro stanovení základních komponent funkční tělesné zdatnosti u populace nad 60 let v terénních podmínkách. Naším cílem je tedy diagnostika jednotlivých komponent funkční tělesné zdatnosti, nutných k udržení aktivního stáří u seniorské populace trvale žijící v domovech důchodců. Metody: Dosud se studie zúčastnilo 77 probandů ve věku 60?97 let. Oslovili jsme obyvatele 3 pražských domovů důchodců. U náhodně vybraných osob jsme stanovili úroveň tělesné zdatnosti pomocí testové baterie Senior Fitness Test [1] a získaná data jsme následně vyhodnotili ve statistickém programu SPSS. V tomto počátečním stadiu jsme provedli pouze základní deskriptivní analýzu doplněnou grafickým zpracováním relevantních výsledků. Závěry: Senior Fitness Test můžeme považovat za vhodnou diagnostickou metodu pro populaci seniorů, kteří jsou dosud soběstační v tzv. aktivitách denního života (ADL). Do budoucna se dá předpokládat, že spolu s rozvojem aktivního stárnutí by mohl být Senior Fitness Test doplněný o nezbytné modifikace významným zdrojem potřebných informací o funkční zdatnosti jednotlivých seniorů, a to nejen pro rehabilitační či ergoterapeutická oddělení., Kateřina Macháčová, Václav Bunc, Hana Vaňková, Iva Holmerová, Petr Veleta, and Lit.: 7
Biosimilars neboli léky podobné referenčním biologickým lékům představují novou možnost léčby v rámci léčení biologickými přípravky. V některých oborech medicíny se již etablovaly, v jiných, jako například v diabetologii, se teprve prosazují. Článek shrnuje základní fakta o biosimilars a popisuje zkušenosti s používání biosimilars v klinické praxi dětské endokrinologie., Biosimilar drugs or drugs which are similar to reference biological drugs represent a new treatment option within the biological treatment. They are already the standard biotherapeutics option in some fields of medicine, in others as in diabetology, remain to be evaluated. The article presents the definition of biosimilar drugs and summarizes the therapeutic benefits and attitudes of agencies for drug control in the United States and Europe., and Jaroslav Škvor