Lukowski has argued that, if it is the case that there are actual non-monotonic inferences, they are very hard to find. In this paper, a representative kind of inference that is often considered to be non-monotonic is addressed. Likewise, certain arguments provided by Lukowski to demonstrate that that type of inference is not really non-monotonic are reviewed too. Finally, I propose an explanation of why, despite the fact that the arguments given by him seem to be convincing, it is usually thought that those inferences are not monotonic. In this way, I also try to account for the role that disjunction has in this issue and argue in favor of the idea that we can continue to suppose that the human mind does not ignore the essential requirements of classical logic. and Lukowski argumentoval, že pokud je tomu tak, že existují skutečné nemontotonické závěry, je velmi těžké je najít. V tomto příspěvku je řešen typický závěr, který je často považován za nemontonický. Stejně tak některé argumenty, které poskytl Lukowski k prokázání toho, že tento typ závěru není skutečně nemonotonický, jsou také přezkoumány. Nakonec navrhuji vysvětlení toho, proč navzdory skutečnosti, že jeho argumenty se zdají být přesvědčivé, je obvykle myšleno, že tyto závěry nejsou monotonické. Tímto způsobem se také snažím vysvětlit úlohu, kterou má disjunkce v této otázce, a argumentovat ve prospěch myšlenky, že můžeme i nadále předpokládat, že lidská mysl ignoruje základní požadavky klasické logiky.
Since Antiquity, logic has always enjoyed a status of something crucially important, because it shows us how to reason, if we are to reason correctly. Yet the twentieth century fostered an unprecedented boost in logical studies and delivered a wealth of results, most of which are not only not understandable by non-specialists, but their very connection with the original agenda of logic is far from clear. In this paper, I survey how the achievements of modern logic are construed by non-specialists and subject their construals to critical scrutiny. I argue that logic cannot be taken as a theory of the limits of our world and that its prima facie most plausible construal as a theory of reasoning is too unclear to be taken at face value. I argue that the viable construal of logic takes it to be explicative of the constitutive (rather than strategic) rules of reasoning, not of the rules that tell us how to reason, but rather of rules that make up the tools with which (or in terms of which) we reason., Od starověku se logika vždy těšila stavu něčeho zásadně důležitého, protože nám ukazuje, jak rozumět, pokud máme správně rozumět. Dvacáté století však podpořilo bezprecedentní oživení v logických studiích a přineslo mnoho výsledků, z nichž většina není nejen srozumitelná pro nešpecializované odborníky, ale jejich samotné spojení s původní logikou logiky není zdaleka jasné. V tomto příspěvku zkoumám, jak jsou úspěchy moderní logiky konstruovány nešpecializovanými odborníky a podřizují jejich konstrukty kritické kontrole. Domnívám se, že logiku nelze považovat za teorii hranic našeho světa a její prima facienejspolehlivější konstrukční jako teorie uvažování je příliš nejasná, aby mohla být přijata v nominální hodnotě. Domnívám se, že životaschopná konstrukce logiky má za to, že je vysvětlující konstitutivní (spíše než strategická) pravidla uvažování, nikoli pravidla, která nám říkají, jak rozumět, ale spíše pravidla, která tvoří nástroje, s nimiž (nebo v podmínky) rozumíme., and Jaroslav Peregrin