Tichý’s Transparent Intensional Logic (TIL) is an overarching logical framework apt for the analysis of all sorts of discourse, whether colloquial, scientific, mathematical or logical. The theory is a procedural (as opposed to denotational) one, according to which the meaning of an expression is an abstract, extra-linguistic procedure detailing what operations to apply to what procedural constituents to arrive at the product (if any) of the procedure that is the object denoted by the expression. Such procedures are rigorously defined as TIL constructions. Though TIL analytical potential is very large, deduction in TIL has been rather neglected. Tichý defined a sequent calculus for pre-1988 TIL, that is TIL based on the simple theory of types. Since then no other attempt to define a proof calculus for TIL has been presented. The goal of this paper is to propose a generalization and adjustment of Tichý’s calculus to TIL 2010. First I briefly recapitulate the rules of simple-typed calculus as presented by Tichý. Then I propose the adjustments of the calculus so that it be applicable to hyperintensions within the ramified hierarchy of types. TIL operates with a single procedural semantics for all kinds of logical-semantic context, be it extensional, intensional or hyperintensional. I show that operating in a hyperintensional context is far from being technically trivial. Yet it is feasible. To this end we introduce a substitution method that operates on hyperintensions. It makes use of a four-place substitution function (called Sub) defined over hyperintensions., Tichý Transparentní Intenzionální Logika (TIL) je zastřešující logický rámec vhodný pro analýzu všech druhů diskurzů, ať už hovorových, vědeckých, matematických nebo logických. Tato teorie je procedurální (na rozdíl od denotační) jedna, podle které je význam výrazu abstraktním, extra-lingvistickým postupem, který podrobně popisuje, jaké operace mají být aplikovány na to, jaké procedurální složky se mají dostat k produktu (je-li nějaký) řízení. to je objekt označený výrazem. Tyto postupy jsou přísně definovány jako konstrukce TIL. Ačkoli analytický potenciál TIL je velmi velký, odpočet v TIL byl spíše zanedbán. Tichý definoval postupný počet pro před-1988 TIL, to je TIL na základě jednoduché teorie typů. Od té doby nebyl předložen žádný další pokus definovat důkazní kalkul pro TIL. Cílem příspěvku je navrhnout zobecnění a úpravu Tichého kalkulu na TIL 2010. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi., and Marie Duží
Deep Universal Dependencies is a collection of treebanks derived semi-automatically from Universal Dependencies (http://hdl.handle.net/11234/1-2988). It contains additional deep-syntactic and semantic annotations. Version of Deep UD corresponds to the version of UD it is based on. Note however that some UD treebanks have been omitted from Deep UD.
Deep Universal Dependencies is a collection of treebanks derived semi-automatically from Universal Dependencies (http://hdl.handle.net/11234/1-3105). It contains additional deep-syntactic and semantic annotations. Version of Deep UD corresponds to the version of UD it is based on. Note however that some UD treebanks have been omitted from Deep UD.
Deep Universal Dependencies is a collection of treebanks derived semi-automatically from Universal Dependencies (http://hdl.handle.net/11234/1-3226). It contains additional deep-syntactic and semantic annotations. Version of Deep UD corresponds to the version of UD it is based on. Note however that some UD treebanks have been omitted from Deep UD.
Deep Universal Dependencies is a collection of treebanks derived semi-automatically from Universal Dependencies (http://hdl.handle.net/11234/1-3424). It contains additional deep-syntactic and semantic annotations. Version of Deep UD corresponds to the version of UD it is based on. Note however that some UD treebanks have been omitted from Deep UD.
Deep Universal Dependencies is a collection of treebanks derived semi-automatically from Universal Dependencies (http://hdl.handle.net/11234/1-3687). It contains additional deep-syntactic and semantic annotations. Version of Deep UD corresponds to the version of UD it is based on. Note however that some UD treebanks have been omitted from Deep UD.
I argue that the conception of reflective equilibrium that is generally accepted in contemporary philosophy is defective and should be replaced with a conception of fruitful reflective disequilibrium which prohibits ad hoc manoeuvres, encourages new approaches, and eschews all justification in favour of continuous improvement. I suggest how the conception of fruitful disequilibrium can be applied more effectively to moral enquiry, to encourage genuine progress in moral knowledge, if we make moral theory empirically testable by adopting a meta-ethical postulate which is independently plausible., Tvrdím, že pojetí reflexní rovnováhy, které je v současné filosofii obecně akceptováno, je vadné a mělo by být nahrazeno pojetím plodné reflexní nerovnováhy, která zakazuje ad hoc manévry, podporuje nové přístupy a vyhýbá se veškerému ospravedlnění ve prospěch neustálého zlepšování. Navrhuji, jak lze koncepci plodné nerovnováhy efektivněji aplikovat na morální zkoumání, povzbudit skutečný pokrok v morálních znalostech, pokud učiníme morální teorii empiricky testovatelnou přijetím meta-etického postulátu, který je nezávisle věrohodn, and Danny Frederick
I consider and reject a specific criticism advanced by Korsgaard against virtue ethics and epistemology when these are conceived with the help of what she calls the image of the “Good Dog.” I consider what virtue ethics and epistemology would look like if the Good Dog picture of virtues were largely correct. I argue that attention to the features that make Korsgaard undermine the usefulness of virtues when conceived along the lines of the Good Dog picture reveals the opposite of what she claims. On the Good Dog picture, virtue ethics and epistemology are seen as more promising approaches to rationality than Korsgaard’s own advocacy of reflection.