a1_Autor v této stati zkoumá mentální a sociální předpoklady komunistické diktatury v Československu, a to konkrétně na fenoménu poválečné očisty pohraničí. Dovozuje přitom tezi, že v českém prostředí se mechanismus očisty nezrodil jako produkt komunistické diktatury, ale naopak že se tato diktatura etablovala mimo jiné díky poptávce společnosti nasycené touhou po očistě. Charakterizuje obecně princip očisty a podmínky, jež ji vyvolávají v život, a poté konkretizuje její formy, zacílení, metody, legitimizační strategie a proměny v poválečném českém pohraničí. Tvrdí přitom, že se očista jako způsob politické praxe tehdy neuplatňovala přičiněním komunistické strany proti vůli ostatních politických subjektů, ale že jednalo naopak o integrující vazbu poválečné politické scény. Hlavní prostor autor věnuje analýze dobového diskurzu očisty, aby na vybraných příkladech ukázal, jak zasahovala různé etnické a sociální skupiny, od Němců a Maďarů přes osoby s nejasnou etnickou identitou, další národnostní menšiny či reemigranty po údajné kolaborantské, germanofilské a asociální živly. Cílem navrhovaných a většinou také realizovaných opatření tohoto druhu bylo vytvořit (především etnicky) homogenní společenství, zbavit se tak údajných vnitřních nepřátel a zabezpečit státní hranice proti nepřátelům vnějším. Přitom platilo, že očistné záměry si již před únorem 1948 vynucovaly účelové změny či přímo porušování právního řádu., a2_Rétorika a legitimizace očisty po tomto mezníku se podle autora nijak radikálně nezměnily a metody očisty aplikované v první polovině padesátých let proti dalším sociálním kategoriím se v lecčem vrátily ke vzorům uplatňovaným v prvních letech po válce vůči německému obyvatelstvu a údajným provinilcům proti národní cti., and Matěj Spurný.
Dennis H. Wrong postulates sociological theory's origins in the asking of general questions about man and society. The answers lose their meaning if they are elaborated without reference to the questions, as has been the case in much contemporary theory. An example is the Hobbesian question of how men become tractable to social controls. The two-fold answer of contemporary theory is that man „internalizes” social norms and seeks a favorable self-image by conforming to the „expectations” of others. Such a model of man denies the very possibility of his being anything but a thoroughly socialized being and thus denies the reality of the Hobbesian question. The Freudian view of man, on the other hand, which sociologists have misrepresented, sees man as a social though never a fully socialized creature. Wrong claims that sociologists need to develop a more complex, dialectical conception of human nature instead of relying on an implicit conception that is tailor-made for special sociological problems., Dennis H. Wrong; z angličtiny přeložila Barbora Valentová., Text je přeložen z American Sociological Review 1961: 26 (2), str. 183-193, který je poupravenou verzí článku předneseného na setkání Americké sociologické asosiace v New Yorku 30. srpna 1960, and Obsahuje bibliografii