Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému. Onemocnění má u 10?15 % pacientů benigní (remitentní) průběh, stupeň vezikouretrální dysfunkce však nebývá v korelaci s relativně příznivým neurologickým nálezem. Mikční obtíže nejčastěji korelují s mírou spastické paraparézy dolních končetin. Cílem prospektivní studie bylo posoudit ev. pozitivní vliv neurologické léčby interferonem-beta na vývoj mikční dysfunkce ve srovnání s kombinovanou imunosupresí u pacientů se stejnou formou RS. Soubor tvoří celkem 98 pacientů s remitentní formou RS, sledovaných od června 2002 do srpna 2006. 50 pacientů bylo léčeno kombinovanou imunosupresí a 48 pacientů léky první volby. Na základě urologického a urodynamického vyšetření byla aplikována léčba dysfunkce dolních močových cest dle obecně přijatých standardů. Hodnocena byla doba trvání nemoci, stav choroby při vstupu do studie, vývoj neurologického stavu během sledování, doba trvání dysfunkce dolních močových cest při vstupu do studie, základní hodnoty vstupního a kontrolního urologického vyšetření, typ dysfunkce dolních močových cest a urodynamické nálezy při vstupu a během sledování, míra postmikčního a také subjektivní míra ?úspěšnosti urologické léčby?. U pacientů léčených léky první volby se nepodařilo prokázat statisticky významné zlepšení hodnoty EDSS ani kvality života. V dlouhodobém sledování se u těchto pacientů statisticky významně snižují hodnoty postmikčního rezidua, také urologická léčba je lépe vnímána těmito pacienty. V rámci sledování četnosti typu postižení dolních močových cest a výskytu uroinfekce se pro vývoj dysfunkce jeví významně lepší léčba první volby. Postmikční reziduum zásadním způsobem kvalitu života ovlivňuje. Ani u jedné z léčebných metod se neprokázala závislost žádného z kritérií na věku pacienta., Libor Zámečník, K. Novák, V. Soukup, E. Havrdová, I. Nováková, D. Horáková, and Lit.:8
Endokrinní produkty adipocytů (PPAR?, A-FABP, E-FABP, leptin, adiponektin a další) modulují citlivost tkání k účinkům inzulinu a podílejí se tak na etiopatogenezi diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Osoby s DM2T charakterizují typické změny lipidového spektra (nižší koncentrace HDL-cholesterolu, vyšší koncentrace triacylgylcerolů) a změněná endokrinní aktivita adipocytů podkožní tukové tkáně ? adipocyty ? produkují více A-FABP, E-FABP, PPAR? a méně adiponektinu. Cíl práce: Stanovit u zdravých jedinců a u diabetiků s DM2T v séru a v abdominální podkožní tukové tkáni vybrané markery metabolického syndromu, získat základní statistické charakteristiky každého z testovaných parametrů a v rámci diskuse prezentovaných nálezů se pokusit vymezit jejich pravděpodobnou úlohu při vzniku a rozvoji metabolického syndromu. Metodika: U každého z účastníků studie (zdraví: 7 mužů, 8 žen; diabetici: 18 mužů, 11 žen) byly odebrány vzorky krve a abdominální subkutánní tkáň k vyšetření HDL, TAG, inzulinu, C-peptidu, glykemie, A-FABP, E-FABP, leptinu, adiponektinu, rezistinu, PPAR? a TNF?. Výsledky: Ve většině případů dosahovaly průměrné hodnoty testovaných parametrů v séru vyšších hodnot u diabetiků než u zdravých, a to bez ohledu na pohlaví. Nižší hodnotu v séru vykazoval pouze adiponektin. Obdobná situace byla i v podkožní tukové tkáni ? u diabetiků byly signifikantně vyšší koncentrace A-FABP, E-FABP a PPAR?. Zjistili jsme také, že absolutní hodnota rozdílu sledovaného parametru u zdravých a diabetiků závisí na pohlaví. U žen diabetiček byla reálná hodnota zvýšení/snížení určitého parametru signifikantně vyšší než u mužů diabetiků. Závěr: Vysoké koncentrace A-FABP, E-FABP v séru a v podkožní tukové tkáni diabetiků, popřípadě vysoké koncentrace PPAR? v jejich podkožní tukové tkáni, naznačují, že tyto parametry mají těsný vztah k obezitě a metabolickému syndromu. Lze proto předpokládat, že v blízké budoucnosti budou využívány v klinické praxi k diagnostice tohoto onemocnění., Rabha Ben Yahia, R. Lichnovská, L. Janušová, and Lit. 38
Zdravotní status evropských občanů se v posledních dekádách zlepšil vzhledem k lepším životním a pracovním podmínkám a kvalitnější zdravotní péči. Přesto existují značné nerovnosti ve zdravotním stavu obyvatel žijících v různých oblastech, zemích a mezi různými skupinami obyvatel. Systém zdravotní péče může zlepšit zdraví obyvatel a zmenšit nerovnosti za předpokladu, že zdravotní systémy jsou pružné a citlivě reagují na specifické potřeby a očekávání všech, včetně chudých lidí, seniorů, legálních nebo ilegálních přistěhovalců, invalidů, etnických menšin atp., The health status of European citizens has improved in the last decades due to better living and working conditions and health care, however, there are still important inequalities in health among various regions, countries and groups of inhabitants. Health care systems can improve health and thus decrease inequalities in health, provided that they are flexible and responsive to specific needs and expectations of all, including poor, people, seniors, legal or illegal immigrants, the handicapped, ethnic minorities and others., Iva Holmerová, Krystýna Čermáková, Božena Jurašková, and Lit.: 14
Zdravotní péče a dlouhodobá péče jsou důležité součásti procesu sociální ochrany a sociální inkluze. V České republice není dlouhodobá péče legislativně definována.Tato situace je jedním z hlavních problémů při koordinaci zdravotní a sociální péče., Healthcare and long-term care are important components of the process of social protection and social inclusion. However, in the Czech Republic, longterm care has not been defined by the legislation yet. This situation represents one of the main problems for the coordination and interface of health and social care., and Iva Holmerová, Krystýna Čermáková, Božena Jurašková