Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz Original context has metadata only true

2215. Plzeňské divadlo objevuje antiku

Creator:
(mik)
Type:
subordinate record
Description:
(mik): "Plzeňské divadlo objevuje antiku", Lidová demokracie, Praha 10. 3. 1979.Plzeňské divadlo objevuje antikuTřebaže se stal řecký komediograf Menandros (342-293) jako následovník Aristofana velkou postavou v nové atické komedii a napsal asi 105 her, z nichž známe asi 15, přece jenom nevstoupil do povědomí moderního diváka, tak jako např. Plautus a Terentius v římské komedii. A přece měl vytříbený cit pro humor, pro lidské vady a slabosti, přece jenom oživil a zalidnil scénu trefně viděnými figurkami. Dosvědčuje to i komedie Morous (Dýskolos), kterou nedávno uvedlo v československé premiéře Divadlo J. K. Tyla v Plzně.Tato hra má docela zajímavou historii - byla totiž objevena až v r. 1956 v Alexandrii zcela náhodně švýcarským sběratelem, který ji vydal o dva roky později, aby se pak v mnoha kritických vydáních objevila na celém světě. Byla vzácností, protože na rozdíl od dalších textů, jí chybělo jen několik veršů. Do češtiny ji poprvé přeložil V. Šrámek v r. 1964 pod názvem: Dědek. Tentýž překladatel přeložil neúplný nález hry Epitrepontes (byla objevena teprve v r. 1905), kterou po jeho doplnění poprvé nastudovalo v r. 1946 Komorní divadlo pod názvem: Čí je to dítě? V Morousovi se velice výrazně projevuje autorova schopnost zobrazit denní život, navodit živé, pravdivé situace a zalidnit je dobře odpozorovanými charaktery a typy. Je to příběh starého mrzouta a nevrlce Knéména, který žije s hospodyní a s krásnou dcerou Myrrhilou - straní se všech, protože si myslí, že nikoho nepotřebuje. Když ho však dceřin nápadník Sóstrates zachrání před utonutím ve studni, svolí ke sňatku a smiřuje se i s ostatními kolem sebe.Plzeňská inscenace je v překladu J. Pokorného a ve volném zpracování J. Someše ukázkou divadelně dravého a ryčného projevu, výrazné komediálnosti, plnosti gestické i mimické. Režisér Ivan Sarše vyzvedává komicky bujné situace, podtrhuje určitou grotesknost (je to v kostýmu hostující Pavlouskové) i na náznakové scéně rovněž hostujícího A. Tománka, kde dominuje dřevěné lešení. Ovšem do určité míry se také stírají jemnější tóny v charakteru postav, plastičtější projev v dialozích a úsměvný pohled na lidské slabosti a vady. Tomuto temperamentnímu a dravému představení vévodí i Chmelař jako nevrlý, nasupený a nazlobený Knémén, jemuž tu dobře ve zvolené režijní koncepci přihrávají i další: V. Švarcové v pohledné a něžné Myrrhině, M. Velda jako nesmělý milovnický jelimánek Sóstratos, I. Nechutný jako drsnější, poctivý a upřímný Gorgiás, D. Neblechová v roli rozkacené a nadurděné hospodyně Simiké, dále pak i Gübel jako otrok Pyrrhas, J. Someš jako otrok Getás, T. Šolc v roli kuchaře Sikéna, M. Rybák v postavě principála i jako bůh Pan, jenž příběh rámuje a další. I když plzeňské představení spíše zatím jenom naznačilo možnosti tohoto textu, je jeho první vstup na scénu sympatickým počinem.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2217. Poděbrady, architektura, arkáda

Creator:
Aostalli, Giovanni Battista, Tirol, Hans, Wohlmut, Bonifác, and Aostalli, Ulrico
Publisher:
Ferdinand I.
Type:
architektura
Subject:
loggia
Description:
Zámek zbudoval Giovanni Battista Aostali, stavební dozor měl Hans Tirol, od roku 1557 Bonifác Wolmut. V letech 1579-1582 přestavba (Ulrico Aostali). Obdélná stavba, na dvoře původně na třech stranách arkády. Bosovaná brána z poloviny 16. stol. and Poche 1982#, s. 107-108.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2218. Poděbrady, obecně

Subject:
Venus
Description:
Zámek Gio Batt. Aostalli, Bonifác Wohlmut, Hans Tyrol 1557, zbytky sgrafit. 1577 Ulrico Aostalli. 1579-1582 sgrafita na fasádě, 1605-1651? Ettore Vaccani (1651). 1723 F.M.Kaňka; dále stavební činnost 1726, 1751, 1760. V parku vedle slunečních květinových hodin, levá figura ( v lázních, na hlavní kolonádě, hotelový komplex Belvue Jiřího náměstí 39 ) socha Venuše kopie podle některé antické sochy.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2220. Pohádka o komediích z amfor na odpadky a o panu Menandrovi /

Creator:
Someš, Jaroslav
Type:
subordinate record
Description:
Pohádka o komediích z amfor na odpadky a o panu MenandroviŽil byl ve starém Řecku dramatik jménem Menandros. Proslavil se jako autor mnoha úspěšných komedií, které se hrály, opisovaly, citovaly, přepracovávaly po celý starověk, takže se jejich tvůrce stal stejně populárním, jako jeho předchůdce, proslulý Aristofánes. Není tedy divu, že když začal novověk kategorizovat a klasifikovat celou dosavadní kulturu a vzdělanost lidstva, korunoval Menandra na krále období tzv. nové attické komedie. Věc však měla jeden háček, a ne nepodstatný. Z Menandrova díla bylo totiž v té době známo jen několik zlomků a citátů, které nedávaly prakticky žádnou představu o skutečné podobě prací svého autora. A tak až do začátku našeho století byl Menandros jen obsáhlým encyklopedickým heslem a místo divadelním prknům patřil jen stránkám učených divadelněvědných tlustopisů, které nejsou, jak známo, to nejpříhodnější prostředí pro žádného dramatika, pro autora komedií tím spíš.Když roku 1905 postoupila civilizace nezadržitelným tempem až do města Káhiry, začali tam i se stavbou kanalizace. Při výkopech k tomuto účelu zcela prozaickému narazila jednoho dne motyka negramotného egyptského nádeníka v místech někdejší antické Afroditopole na starou amforu s odpadky. A právě v ní se mezi zbytky listin jakéhosi římského advokáta našly zlomky pěti Menandrových her. Nález se stal světovou senzací především proto, že z komedie Epitrepontes byly tehdy nalezeny plné dvě třetiny textu, které umožnily rekonstruovat celý kus a po půldruhém tisíciletí uvést opět Menandra na světové jeviště, i když ne v podobě zcela autentické. Dopisovatelé se totiž nemohli opřít o žádný jiný původní a celistvý dramatikův text. Navazovali proto spíše na schéma římské komedie Plauta a Terentia, kteří sice z Menandra vycházeli, ale rozhodně nemohli zpětně poskytnout ke znovuvytvoření jeho díla všestranně spolehlivý základ. Český divák měl možnost poprvé Epítrepontes poznat v pražském Komorním divadle roku 1946 v překladu a doplnění Vladimíra Šrámka pod názvem Čí je to dítě.A v roce 1956 nová světová senzace... Známý švýcarský sběratel a mecenáš, pan Bodmer na procházce alexandrijským tržištěm mezi prodavači památek pravých i padělaných spatřil v jednom krámku útlý svazeček, vytržený z nějakého obsáhlejšího rukopisu. Když zjistil jeho obsah, ihned jej zakoupil a o dva roky později s velkou slávou ve vlastní edici vydal. Na jedenácti listech onoho zlomku byl totiž úplný text Menandrovy komedie Dýskolos i s komentářem, že hra byla uvedena v Athénách o slavnosti Lenájí roku 316 př. n. l. se slavným Aristodémem ze Skarfy v hlavní roli a že vynesla šestadvacetiletému autorovi poprvé v životě vítězství v dramatické soutěži. Po svém znovuobjevení začal být Dýskolos překládán i vydáván po celém světě a dočkal se také několika inscenací. Do češtiny jej převedl už v roce 1962 opět Vladimír Šrámek, a to pod titulem Dědek. Není to jediný možný název; bohatost, šťavnatost a chutnost naší mateřštiny nabízí mnoho dalších eventualit, Mrzout, Naštvanec, Hrubián, Nepřítel lidí, Sršatec, Misantrop, Nelida, Škarohlíd, Protiva anebo Morous, pod kterýmžto názvem se dnes v našem divadle objevuje jediná úplně dochovaná Menandrova komedie na českém jevišti poprvé.Jaroslav Someš
Rights:
autorská práva www.olympos.cz