Fasádu průčelí zdobí busta císaře Josefa I. (na vrcholu trojúhelníkového štítu) a dvě stejná poprsí na suprafenestrách 1. patra, patrně Minerva (žena s přilbou zdobenou chocholem). and Vlček 1996#, s. 235-236.
Nájemní dům, štuková výzdoba fasády: čtyři reliéfy s námětem čtyř ročních dob. Okřídlený nahý putto s květinami (Jaro), okřídlená dívenka s klasy a motýlem (Léto), okřídlený chlapec s hrozny (Podzim) a oblečená okřídlená dívenka stojící na ptačím hřbetě (Zima)., Vlček 1996#, s. 238., and Novorenesanční pojetí alegorického zobrazení ročních dob, v podobě dětí s typickými atributy.
Fasáda do Náprstkovy ulice - štukové suprafenestry s dvojicí medailonů: s hlavou mladíka s přilbou na hlavě (Alexandr ?) a mladé ženy (Římanka ?)., Vlček 1996#, s. 240., and Hlava mladíka by mohla představovat ideální portrét Alexandra Velikého, který byl takto zobrazován na makedonských mincích.
V klenáku nad vchodem do budovy hlava vousatého muže s okřídlenou pokrývkou hlavy, na atice dva gryfové se znaky., Vlček 1996#, s. 246-247., and Hlava muže zdobí vchod do bývalé budovy České průmyslové školy. Průčelí zdobí reliéfy s motivy tradičních řemesel a výukových oborů, mezi nimi i novodobá odvětví (strojnictví, chemie), obchod reprezentuje poněkud atypické zobrazení Merkura (s vousy).
Série alegorických postav v iluzivních, půlkruhově ukončených nikách mezi okny 1. patra - muž v atické zbroji s pozdviženým ukazováčkem, ženská postava s nějakým předmětem pod levou paží, alegorické figury: Iustitia, Charitas (akt ze zadu s dítětem v náručí), Natura, předlohou asi kodex Andrea Matteo III. Acquaviva (1458 - 1529, hagiograf Johannes Sambucus jeden list věnoval Maxmiliánu II., tam myšlenka, že příroda proniká všemi světadíly a všem dává život a pohyb (Natura se zeměkoulí na klíně, odstřikuje z prsu mléko, dále Pax s rohem hojnosti, Sapientia s knihou) na Minutě ještě alegorie Spravedlnosti a Lásky, další jsou fragmenty, nelze je určitve III. patře: Inteligentia, Correctio (podle Iconologia Caesare Ripy), dále námět Střelba na mrtvého otce, (před 1601)- téma spravedlivé rozdělení dědictví, podle Talmudu kolem 400 po Kr. (10 synů jenom jeden vlastní, jediný ho po smrti nerušil, šlo o dědictví, které měl zdědit jenom jeden)V křesť liter. změna, otec někdy římský císař se jménem smyšleným Polemius, synové měli na mrtvého otce střílet, pravý syn nestřílel). Bylo to v Gesta Romanorum, poprvé 1472 tiskem, , v 16. stol. vydal příběh Theodor Zwinger st., Theatrum vitae humanae, vyd. tiskem 1565, příběh situován do země Skythů, nová jména podle Diodora Sicula - Satyrus, Eumelus (ten je pravý syn), Prytanis, Parysadae Bosphorii Cimmerii regis filii, rozhodčím je thrácký král Ariopharnes.. Obliba příběhu v renesanci - Virgil Solis, Jost Amman, H. Baldung Grien. V Praze podle Virgila Solise, kol. pol. 16. stol. (dnes Vídeň-Albertina, 84, 1961/653), Lejsková-Matyášová 1969, s. 157-167, and Vlček 1996,
Série alegorických postav v iluzivních, půlkruhově ukončených nikách mezi okny 1. patra - muž v atické zbroji s pozdviženým ukazováčkem, ženská postava s nějakým předmětem pod levou paží, alegorické figury: Iustitia, Charitas (akt ze zadu s dítětem v náručí), Natura, , předlohou asi kodex Andrea Matteo III. Acquaviva (1458 - 1529, hagiograf Johannes Sambucus jeden list věnoval Maxmiliánu II., tam myšlenka, že příroda proniká všemi světadíly a všem dává život a pohyb (Natura se zeměkoulí na klíně, odstřikuje z prsu mléko, dále Pax s rohem hojnosti, Sapientia s knihou) na Minutě ještě alegorie Spravedlnosti a Lásky, další jsou fragmenty, nelze je určitve III. patře: Inteligentia, Correctio (podle Iconologia Caesare Ripy), dále námět Střelba na mrtvého otce, (před 1601)- téma spravedlivé rozdělení dědictví, podle Talmudu kolem 400 po Kr. (10 synů jenom jeden vlastní, jediný ho po smrti nerušil, šlo o dědictví, které měl zdědit jenom jeden)V křesť liter. změna, otec někdy římský císař se jménem smyšleným Polemius, synové měli na mrtvého otce střílet, pravý syn nestřílel). Bylo to v Gesta Romanorum, poprvé 1472 tiskem, , v 16. stol. vydal příběh Theodor Zwinger st., Theatrum vitae humanae, vyd. tiskem 1565, příběh situován do země Skythů, nová jména podle Diodora Sicula - Satyrus, Eumelus (ten je pravý syn), Prytanis, Parysadae Bosphorii Cimmerii regis filii, rozhodčím je thrácký král Ariopharnes.. Obliba příběhu v renesanci - Virgil Solis, Jost Amman, H. Baldung Grien. V Praze podle Virgila Solise, kol. pol. 16. stol. (dnes Vídeň-Albertina, 84, 1961/653), Lejsková-Matyášová 1969, s. 157-167, and Vlček 1996,
Sgrafita 1603. Sgrafitová výzdoba v nadokenních pásech 1. a 2. patra ukazuje např. Bacchův průvod, v němž se Bacchus veze na voze, tlačeném bojovníkem ve vlajícím šatu. Průvod doprovází tančící a zpívající satyrové. Je zde obraz Adama a Evy se srncem pod stromem se zakázaným ovocem. Dále je zde zpodobněn oblíbený renesanční moralistní námět - spor několika synů o otcovo dědictví, který se řeší tím, že synové střílejí do otcovy mrtvoly šípy a vítězí ten, kdo se trefí nejblíže jeho srdci. V těle muže trčí dva šípy, opodál stojí postavy dvou synů s luky. Vítězem je však třetí syn, který prosí soudce, aby ho zprostil tohoto hrozného úkolu, neboť ten je otcovu srdci nejblíže.