Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím (podobně v Telči). Rozevřená trojkřídlá dispozice arkády, jejíž sloupový ochoz se otevírá ven se objevuje v římském umění v 1. století po Kr. U nás v Opočně, Nelahozevsi, Račicích, Velkých Losinách, Moravské Třebové.
Zázračný rabolov ( Scéna nalodění před bitvou u Actia, ze série Antonius a Kleopatra, podle kartonu Karla Mandera st. utkáno v Delftu v dílně Karla Mandera ml. kolem roku 1630. Kopie tohoto díla z 1.pol. 20. století, utkána v Mechelen v dílně F. Widta, je uložena ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci, inv. .č. G 13. and Blažková, J., Tapiserie ze zámku Velké Losiny