Z myšlenek Menandrova přítele filosofa Epikúra, kterými ovlivňoval nejen své současníky, ale i celé generace pozdější.Rodíme se jen jednou, dvakrát nelze se narodit, zato je jisto, že po celou věčnost nebudeme již existovat. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli.Jen malý vliv má na moudrého člověka náhoda, největší a nejdůležitější věci řídil a po všechen čas života řídí rozum. Nemůže žít bez strachu člověk, který budí strach.Ušlechtilý člověk se nejvíc věnuje přátelství a moudrosti, dvěma statkům, z nichž jeden je dobrem smrtelným a druhý nesmrtelným.
(dk): "Z první řady", Květy, 20. 4. 1989.Divadlo bratří Mrštíků v Brně vybírá do svých dramaturgických plánů pravidelně hry z odkazu antiky. Dnes už méně uváděné kusy jsou náročné především na režijní a hereckou promyšlenost a hereckou profesionalitu i kázeň. Poslední inscenace z antické dramatiky se stala adaptace Eurípidovy tragédie TRÓJANKY z pera slavného francouzského spisovatele a filozofa Jean-Paula Sartra. Překlad Nory Obrtelové nápaditě přebásnil Milan Pásek. Sartrovo drama netradičním způsobem přibližuje konec trojské války, odsuzuje zlo ve všech jeho podobách a ukazuje nesmyslnost válečného běsnění i následnou mravní bídu.Úprava a režie Pravoše Nebeského vychází z epického textu a zdůrazňuje především emocionální podtón v jednání postav. Nebeského práce zaujme promyšleným svícením, důrazem na vyladění všech jevištních složek a především elegantně rozestavěním herců na jevišti, připomínajícím antickou sošnost. Přesto však inscenaci chybí důsledně logické zdůvodnění dějového napětí a hlubší charakteristika společenského prostředí. Režisérovi bylo oporou výrazná scéna Karla Zmrzlého, využívající šikmé plochy, stupňovitého členění, geometrických tvarů i kontrastů černé a fialové barvy. Vzdušné kostýmy Lídy Pitrové v převažujících pastelových tónech, se střídmým uplatněním lesklých kovů, dobře charakterizují jednotlivé postavy děje (jen v případě Heleny se výtvarnice nechala svést přílišnou jednoduchostí). Silný dramatický akcent má rovněž hudba Pravoše Nebeského, střízlivě uplatňující polyfonní zpěv, zvuk trubky a rychlou rytmizaci bicích nástrojů.Přestože inscenace přináší řadu pozoruhodných hereckých kreací, ve vyhrocení vztahů mezi hlavními představiteli leží největší rezervy. Tíhu inscenace nese Jana Janovská v postavě bývalé trójské královny Hekuby. Herečka přesvědčivě vyjádřila její zoufalost i beznaděj z pokoření. Podává mnohovrstevný výkon, v němž za rouškou Hekubiny děsivé nejistoty probleskuje osobní statečnost a v závěru i tlumené výbuchy zlosti. Citlivou dikcí překlenuje Janovská obtížné textové pasáže a je svorníkem v poněkud roztřísněném spektru ostatních figur tragédie. V roli Andromachy, vdovy po Hektorovi, vystihla Eva Jelínková její přízemní oddanost i obtížnost zachování lidské důstojnosti. Citlivým užitím gestických a mimických prostředků vykreslila Jiřina Prokšová svou Hésioné. Simona Peková vyjádřila v Heleně ostrými rysy, lstivou výřečností, panovačnou pýchu i prospěchářské hrdinky a poukazuje na následky trójského sváru aktuálně a bez příkras. Její dotvoření (včetně zvýraznění epizodních postav) by ovšem bylo žádoucí.??????????dk
Portál v průčelí kostela, před 1200, v čechách ojedinělý, zachovaný (jeden sloup doplněn koncem 19. století), členité archivolty s bohatou figurální sochařskou výzdobou.AČK: Z antického tvarosloví přecházejí do č. um. dekorativní motivy (akanty, meandry; jako celek též korintská hlavice, různě modifikovaná) - prvořadý příklad variant korintských sloupků portál ze Záboří. Rostlinné motivy jakoby rozčeřené větrem, který je rozvinul do prostoru. JB: motiv se poprvé objevuje ve 2. století, byl populární do 6. století (Ravena), patrně má hlubší smysl - evokuje živou rostlinu, která se kolébá ve větru. Oživení antického motivu v 11.-12. století dokládají hlavice (celkem 21), většinou ze Svaté země, kde zdobily rotundu Božího hrobu v Jeruzalémě, ale také z Itálie a Francie, odkud patrně pocházel autor portálu., Svoboda 1978#, 104., and Bažant 2003#, s. 53.
Portál v průčelí kostela, jsou zachovány architektonické články: členité archivolty s bohatou figurální sochařskou výzdobou (pouze jeden sloup byl doplněn koncem 19. století)., Svoboda 1978#, 104., Bažant 2000#, 52-54., and Z antického tvarosloví přecházejí do českého umění dekorativní motivy (akant, meandry; jako celek též korintská hlavice, různě modifikovaná). Prvořadým příkladem variant korintských sloupků je portál ze Záboří. Rostlinné motivy jakoby rozčeřené větrem, který je rozvinul do prostoru ( Svoboda 1978, 104). Motiv se poprvé objevuje ve 2. st. po Kr., byl populární až do 6. století (Ravenna). Zdánlivě dekorativní hříčka má patrně hlubší smysl, evokuje živou rostlinu, která se kolébá ve větru. Horizontálně rozevláté korintské hlavice vyvazují akant z jeho vertikality, a tedy i tektonické funkce, listy navozují dojem, že rostlina stále žije. Antický motiv byl znovu oživen až v karolínské epoše. Oživení antického motivu v 11.-12. století dokládají hlavice (celkem 21), většinou ze Svaté země, kde zdobily rotundu Božího hrobu v Jeruzalémě, ale také z Itálie a Francie, odkud patrně pocházel autor tohoto portálu