"Pátá kniha dějin husitského zpěvu podá nám pak podrobný obraz poměrů ve straně pražské, čímž zase není míněna jen určitá strana, nýbrž celá skupina stran, stojících v oposici proti táborům a tím více méně konservativních. Abychom pak pochopili spletitost v těchto stranách, musíme si vyložiti napřed zcela historicky vývoj poměrů v Praze a v jejích stranách za let dvacátých, zvláště spor dvou hlavních živlů: silně radikálního (Želivský) a silně reakčního (Příbram), jenž se teprve na samém konci naší periody vyrovnává (Rokycana). Pak teprve můžeme přikročiti k výkladu české liturgie husitské, jež zase spojuje do značné míry všechny tyto strany pražské, takže i směr nejradikálnější zachovává tuto liturgickou normu a neužívá mše táborské. V lidové písni duchovní nalezneme pak zde typy u táborů neznámé, typy písní obecných, výročních a konecně lidových, dosti světsky zbarvených písní a her vánočních. Tím bude dán obraz husitského zpěvu v době největšího rozmachu husitství, obraz jednotný a přece v jednotlivostech pestrý." (Z předmluvy autorovy.)
Třetí svazek "Dějin husitského zpěvu", který v prvním vydání r. 1907 tvořil druhou část knihy nazvané "Počátky husitského zpěvu", zabývá se Husovou reformou kostelního zpěvu, zejména uvedením lidového zpěvu do kostela. Nejedlý upozorňuje na rozdíly v názorech na duchovní zpěv u jiných hlasatelů reformace a u Husa, který ocenil význam zpěvu, očištěného od všech nešvarů nedbalého vyslovování a komolení, jako součásti bohoslužby. Jednotlivé kapitoly díla jsou věnovány písním Husovým, Jeronýmovým, soudobé duchovní písni české i latinské, časové písni a popěvku, sporům o lidovou píseň kostelní. Dílo je doplněno osmi přílohami s nápěvy a texty písní k probrané látce a dvěma výňatky z traktátů M. Mikuláše Stoera ze Svídnice, sepsaných na obranu lidového zpěvu kostelního.