Budova Krajského muzea. Na fasádě průčelí dvě monumentální majolikové plastiky. Na pravé starně vchodu sedící žena, na hlavě hradební koruna, kolem pasu bohatě zdobený pás. Po levé straně žena s hradební korunou na hlavě, na levé ruce drží bronzovou sošku muže., Umělecké památky Čech 1977, 1, 458; Muchka 1990, 62-63., and Alegorická zobrazení průmyslu a historie představují ženské postavy se specifickými atributy vztahujícími se ke konkrétní historii města Hradce Králové. Pás, který drží Historie je kopií pásu ze ženského středověkého oděvu z 15. století, významný muzejní exponát uložený v budově. Druhá postava má symbolizovat zrod nového Hradce " Nový Hradec Králové vycházející z hradeb".
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a spořivost. and Poche 1977#, s. 454.
Na průčelí budovy v 1. patře šest vápencových plastik nahých mužů a žen s drapérií kolem těla, v nadživotní velikosti, alegorie pojišťovnictví: duševní pracovníka (úředník), řemeslník, obchodník, alegorie města Hradce Králové, zemědělec (úroda) a spořivost., Poche 1977#, s. 454., and Martina Vítková, Seriál: Sochy na pojišťovně připomínají aténské stavby, (Hradecký Deník. Cz 19.6.2012).
Na průčelí budovy, v prvním patře, nahá ženská postava., Martina Vítková, Seriál: Stavitelství ve starověku nemělo svoji múzu, Hradecký deník, 12. 6. 2012., archiweb: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=2559, and Socha má představovat abstraktní alegorii stavitelství, génia architektury.
Reliéf se šesti mužskými a ženskými figurami, s různými atributy vztahujícími se k tkalcovství, je završen hlavou Merkura v okřídlené čapce a tkalcovskými atributy v rukách (člunek a špulka nití)., Martina Vítková, Seriál o sochách: Banku hlídá bůh obchodu Merkur (Hradecký Deník.Cz, 3.4.2012)., and Palác byl vybudován pro textilního magnáta Rudolfa Steinského-Sehnoutku, reliéf s motivem Merkura a reminiscencemi na textilní průmysl je alegorickým vyjádřením podnikatelské činnosti stavebníka, historii tkalcoven a přádelen Jana Sehnoutky.
Hikisch Rezső (1876-1934) byl stavitel a universitní profesor. Náhrobek je patrně z roku 1917, kdy zemřela první pohřbená osoba. Na podstavci rakev ve tvaru antického sarkofágu, na čelní straně reliéf - figurální scéna představující tři ženy v antických řízách - sudičky, nebo v antice bohyně osudu Klóthó, Lachesis a Atropos. Jedna drží vřeteno s přízí, druhá patrně váhy (poškozeno) a třetí nůžky., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat042.htm (13.06.2006), and Sarkofág, v antice schránka na tělo zemřelého, byl od doby neoklasicismu velmi oblíbeným symbolickým prvkem. Bohyně osudu, moiry (Moirai, lat. Parcae), dcery boha Dia, Klóthó s vřetenem rozpřádá dny života, lidský osud, Lachesis s mírou nebo váhou ho rozvíjí, Athropos s knihou života, slunečními hodinami nebo nůžkami, jimiž přestřihovala nit života, ukončuje. Všechny tři předly nit osudu, svým zpěvem doprovázely harmonii sfér (naše sudičky jsou jen velmi vzdálené), nad nimi vládne Osud, jsou jenom jeho střážci a vykonavatelkami. Řekové si je představovali jako stařeny, nejstarší zobrazení je na reliéfu z Pergamonu, Brit.Mus), pak v renesanci a později. Formální uměleckou inspirací mohl být reliéf se stejným námětem (především postava Klóthó) zobrazený na náhrobku Alexandra von der Mark v Berlíně (J. G. Schadow, 1788 - 1790).
Na stropě sálu, zdi obložené dřevem, fresková výzdoba, iluzivní architektura s dvojicemi atlantů, kteří nesou balkónek balustrády. Nad malovanou balustrádou figurální scéna v oblacích. Uprostřed stropu žena v čapce s perem, vedle ní jelen, Diana (srpek měsíce na čele, oštěp) s nymfami a svými psy, které drží putto. Pod výjevem s Dianou sedící žena hraje na chello, putto před ní drží noty, pod výjevem hedební nástroje. Vlevo žena (škraboška), nad ní žena s košíkem a štěpařským nožíkem, sluneční terč, před ním nahá postava s kružítkem v ruce, nad ním zodiak se znaky zvěrokruhu (rak, lev). Vpravo žena s mořskými korály ve vlasech a síťkou v ruce, sedí na sudu a odpočívající žnec (klobouk, kosu mu brousí malý Faun). Nad nimi putti v oblacích, putto s lesním rohem. Nad celou scénou jsou při protější balustrádě navršeny různé zbraně., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho. Žena s čapkou s perem a jelenem (symbol Jaroměřic) je považována za personifikaci Jaroměřic. Ostatní postavy jsou personifikací hudby, lovu, rybaření a zemědělství, činností spjatých se životem na šlechtickém sídle. Výzdoba stropu je (přemalby v roce 1817) považována za alegorické vyjádření oslavy života na jaroměřickém panství.