Dům "Gömöry-ház" byl postaven pro lékárníka Gömöry podle projektu Mihály Pollacka v roce 1812. Reliéf z průčelí je dnes ve sbírkách Semmelweis Múzeum v Budapešti. Figurální reliéf je horizontálně rozdělen do dvou pásů nad sebou. V horním pásu pololežící muž, v pravé ruce drží hůl, kolem ní je obtočený had (Asklépios), po jeho pravici klečí žena u nádoby s ohněm, vlévá do něho tekutinu v pravé ruce drží džbánek (patrně Kirké), zleva k muži přibíhá putto s ratolestí. V dolním pásu uprostřed putto u oltáře s nádobami, vedle oltáře včelí úl, z prvé strany k oltáři přibíhá mladý muž v okřídlené čapce a střevících (Merkur), po levé straně pololežící mladík s jinochem, který ho utěšuje, vedle něho kohout a kotva (Naděje). Ilustrace viz: http://www.hung-art.hu/magyar/d/dunaisz1/muvek/., Zádor 1993,s. 52-53; http://www.hung-art.hu/tours/19_c_1.html (18. 1. 2006)., and Reliéf připomíná obchodní činnost majitele domu, zobrazené spojení Merkura a atributů naděje (kotva, kohout) může být příslibem nákupu účinných léčebných prostředků.
Reliéf z průčelí nájemního domu, s pololežící postavou mladé ženy v antické říze (Flora). U jejích nohou stojí květinová váza, v levé ruce drží věnec, v pravé kytici tulipánů, na hlavě má věnec z květů, za její pravou rukou je další svazek květin. and Reliéf je patrně jeden z výjevů personifikací Pěti smyslů - Čich.
Reliéf neznámého autora pochází z některého budapešťského zbořeného domu. Zobrazen je figurální výjev, putti zpracovávající vinné hrozny. and Scéna může představovat zpracování vína, jako alegorie vinařství, nebo může být alegorií podzimu.
Reliéf neznámého autora pochází z některého budapešťského zbořeného domu. Zobrazen je figurální výjev, putti zpracovávající vinné hrozny. and Scéna může představovat zpracování vína, jako alegorie vinařství, nebo může být alegorií podzimu.
Tři řadové nájemní důmy, na fasádě se opakuje stejná plastická výzdoba. Stojící ženská postava s atributy úrody - srp, obilí. Nad portálem dvojice ureren s reliéfem - mladík doprovázený psem, nahá dívka pozdvihující na zádech drapérii, u jejích nohou kočka. and Stejný návrh budov jako v Keleti Károly utca dokládá, že se jedná o sériový návrh městské zástavby s antikizujícími motivy. Urna s figurálním reliéfem je inspirována řeckými vázovými malbami nebo reliéfními stélami (mladík doprovázený psem, kolem 440 př. Kr.).
Tři řadové nájemní domy, na fasádě se opakuje stejná plastická výzdoba. Stojící ženská postava s atributy úrody - srp, obilí. Nad portálem dvojice uren s reliéfem - mladík doprovázený psem, nahá dívka pozdvihující na zádech drapérii, u jejích nohou kočka. and Stejný návrh budov jako v Keleti Károly utca dokládá, že se jedná o sériový návrh městské zástavby s antikizujícími motivy. Urna s figurálním reliéfem je inspirována řeckými vázovými malbami nebo reliéfními stélami (mladík doprovázený psem, kolem 440 př. Kr.).
Symbol kladenských hutí, nová budova spořitelny, Mariánské sousoší, rytíř z kladenské radnice., Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=75 13.1.2013)., and Valenta, J. (ed.), Malované opony divadel českých zemí, 2010, s. 261. Citace z databáze: Celý výjev připomíná jeviště, které po stranách a nahoře rámuje výjev iluzivní závěs, z jehož středu visí „praporec“ se střapcem, v jehož levém dolním rohu je na červeném čtvercovém štítě stříbrný český lev. Zpoza pravého závěsu vykukují dvě girlandy a žerď s praporcem, na němž je znak města Kladna bez hornických odznaků, které byly do znaku dodány po povýšení na královské horní město. Na „scéně“ v popředí sedí poloobnažená ženská postava se secesní ozdobou hlavy, levou rukou drží na klíně lipovou ratolest s trikolórou. Vpravo od ní nahá dívka hraje na housle, další dívka drží pravou rukou antickou divadelní masku a zády obrácená postava v černém drží v rukou lyru. Vlevo od alegorické postavy sedí dívka v moderních šatech a podává jí kytičku. Za ní sedí dělník s knihou v ruce, před ním je na zemi taška a bandaska, u jeho nohou sedí žena v šátku a drží za ramena dítě. Vzadu za touto skupinou se stařec opírá o hůl. Uprostřed za alegorickou postavou je sloup se zlatým opeřencem s hořícím srdcem na prsou, pod ním jsou ke sloupu červenou stužkou přivázány hornické odznaky – želízko a mlátek - a pod nimi vavřínový věnec se stuhami. Vlevo od sloupu stojí muž v modré košili a kalhotách (dělník?) a vpravo od něj muž v hnědém obleku (úředník?). Zatímco ztvárnění alegorické postavy je velmi pozdním ohlasem secese, postavy dvou mužů vlevo jako by byly předzvěstí poválečného socialistického realismu.Pozadí:V levé části vidíme hutní provoz s vysokou pecí Lürmannova typu v pozadí, vpředu brázdí oblohu potrubí a pod ním stojí vozíky se žhavým železem. V pravé části scéna začíná sochou rytíře na štítu nové kladenské radnice (snad od sochaře A. Poppa), vpravo od ní je Mariánské sousoší z roku 1741 (K. I. Dientzenhofer a sochař K. J. Hiernle), zcela vpravo je pak budova Městské spořitelny (dnes Komerční banky a. s.), v pozadí jsou domy na východní straně náměstí (dnes Náměstí Starosty Pavla) a v pozadí za nimi komíny kladenských hutí.
Pískovcové sousoší: Nahá žena (diadém na čele) shlíží dolů a drží za paži nahého muže (křídla), který jí klečí u nohou a vzhlíží vzhůru., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Poche sousoší vyložil jako alegorii Věrného manželství. Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Pískovcové sousoší: nahý Čas (vousy) přistupuje zezadu k Pravdě se závojem na hlavě. Čas ukazuje levicí vzhůru, kam také hledí Pravda, pravicí se chystá Pravdě semout závoj z hlavy., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Socha stojící mladé ženy, v levé ruce drží koš s květinami, v pravici kytici., 1977#, s. 464., Poche 1978#, 63-66., Procházka, Váňová 2000#, 41., http://www.prateleceskehistorie.estranky.cz/clanky/historie---clanky/mercandinovy-sady.html (22. 1. 2013)., and Mercandiniho sady založeny z podnětu hraběte z Mercandinu (1841-1845). Barokní socha alegorie jara byla údajně přivezena z Hrádku u Sušice a instalována do prostoru před kolonádou roku 1867 (Deník klatovského zahradníka Michaela Bullmanna). Zámek v Hrádku vlastnili Desfoursové (stavební aktivita v letech 1731-1775).