Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na čtyřech balkonech ve 3 podlaží reliéfy s alegoriemi: Řemesla, Hudba, Věda, Výtvarné umění. Na fasádě průčelí nad okny ve 4 podlaží reliéfní vlys. Souvislý figurální výjev zobrazuje hrající si putti doprovázející různé narážky na vývoj umění. Začíná úsvitem, připomínkou Michelangelovy sochy (Noc), pokračuje architektonickými motivy sloupů a hlavic; busta Athény, kterou putti věnčí připomíná klasické Řecko, vedle ní na podstavci kapitolská vlčice. Romulus a Remus, je připomínkou římského umění, dále umění románské a gotické. V závěru vlysu malý Faun který husím brkem cosi zapisuje do knihy (rozpustilé naznačení historie)., Ráday 1998, s. 311, obr. 182-183., and Typický příklad rozverného ladění zobrazení vážných témat, která představující dovádějící děti - putti.
Nahý Běs s rukama svázanýma za zády a přivázanýma ke kmeni stromu. Sedí na hromadě zbraní (štíty, přilba, pancíře, šavle, toulec atd.), před ním se ježí hroty kopí. Strom je rovněž vlevo., Bažant 2006#., and Zobrazení Furoru je po formální stránce variací na téma Torso Belvedere ve Vatikánu. "Torso Belvedere" bylo od Klementových dob (1523--1534) chloubou vatikánského Belvedéru. Pro toto torso je charakteristická neobvyklá póza -- pravé koleno je výš než levé, stehno a lýtko pravé nohy jsou v pravém úhlu, zatímco levá noha je téměř natažená, torzo je otočeno tak, že svírá s kyčlemi 45 stupňů a hlava je skloněná. Tato charakteristika odpovídá zobrazení Iana a Furoru na západním průčelí pražském Belvedéru, takže lze uvažovat o tom, zda se nejedná o variace na slavnou vatikánskou sochu, kterou měli v pražském reliéfu poznat Ferdinandovi hosté. Je však třeba zdůraznit, že póza "torsa Belvedere" byla v antice velice rozšířená a najdeme ji i na celé řadě soch a reliéfů, kterými se mohl pražský sochař inspirovat. Furor je protějškem k Ianovi na protější straně původní vchodové arkády. Toto heraldické uspořádání mělo navodit slavnostní atmosféru, jež se hodila ke hlavní vchodové arkádě, jíž se vcházelo do velkého sálu v přízemí Belvedéru. Furor je zcela nahý a má ruce svázané za zády, aby o jeho identitě nebylo pochyb je vepředu zobrazen les vztyčených kopí a za ním je hromada zbraní a zbroje. Téma sedícího spoutaného zajatce najdeme často na antických triumfálních obloucích, k nimž byla tímto způsobem vchodová arkáda Belvedéru připodobněna.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina ozbrojených mužů (štíty, kopí, zbrij) sleduje Lysistratu, která stojí s pozdviženou levicí., Pravdová 2009, s. 14., and Lysistrata vyjednává s muži.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupinová scéna mužů, kteří v sexuálním roztoužení odhazují oděv a zbroj. and Pravdová 2009, s. 28.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupinová scéna tančících mužů, na zem odhazují výzbroj. and Pravdová 2009, s. 26.
Freska: Nahoře je Minervu připomínající žena (zbroj), po stranách jsou pozlacené reliéfy Merkurových atributů, kaduceus a okřídlená čapka. Dole je žena s rohem hojnosti po stranách pozlacené reliéfy s věnci, do nichž jsou vetknuté ratolesti a žezla., Hadravová, Hadrava 2007#, and Klíčovým bodem výzdoby "Astrologické chodby" nebyly planety na stropě, ale alegorie na obou průčelích, obsahem výzdobného programu této chodby totiž nebyla astrologie, ale oslava císařské vlády. Řada začíná na severu Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Apartmá Valdštejnovy ženy, které bylo na severní straně Astrologické chodby, bylo tedy symbolickou zemí, o jejíž blaho (Felicitas publica) císař pečuje. Vyjadřovala to alegorie složená ze dvou postav se symboly po stranách, dole je žena s rohem hojnosti a po stranách jsou symboly blahobytu (věnce, do nichž jsou vetknuté ratolesti), nahoře je žena v brnění (odkaz na Minervu, personifikaci moudrosti) s merkurovskými symboly po stranách (kaduceus a okřídlená čapka). Jedná se s největší pravděpodobností o rozvedenou antickou alegorii Felicitas publica, která se v 16. století dostala díky antickým mincím do všeobecného povědomí. V Ikonologii Cesare Ripy Felicitas publica představuje žena s caduceem a rohem hojnosti, přičemž v komentáři je caduceus vysvětlen jako symbol ctnosti a roh hojnosti jako bohatství (Ripa 1603, 154). S touto alegorií souvisela série planet na stropě a čtyř personifikací světadílů ve slepých arkádách na stěně chodby.
Freska: Achilleus (soudobé brnění, červená šerpa) stojí s halapartnou a štítem. V pozadí ruiny., Konečný 2007#, and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aieneia s Latiny. Úhlavní nepřátelé, Achilleus a Hektor, jsou na opačných koncích východní klenby.
Freska: Aeneas (vousy) v soudobém brnění stojí se zdviženým mečem., Konečný 2007#., and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aenea s Latiny.
Freska: Aeneas (prostovlasý, stříbrná antická zbroj, zelené brnění, zelený plášť, vysoké žluté boty, u pasu jezdecká šavle) nese na zádech nahého Anchísa (bílé vlasy, hnědá čapka). Před nimi Askanios/Iulus (dlouhé vlasy, hnědá tunika), levou rukou nese žlutý pytel, v pravé má hůl přes rameno, na níž přehozený zelený plášť. Vlevo tři bojovníci v soudobé zbroji, oba krajní s praporci střední s kopím, V pozadí hořící Trója., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aenea. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášející otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy). V zobrazení Aenea a Anchísa se malíř držel těsně verze Antonia Tempesty, která se od antické obrazové i literární tradice liší v tom, že Anchísés nedrží trójské penáty, což byl hlavní důvod, proč Aineiás otce nesl na zádech (nesměl se jich dotknout, dokud se rituálně neočistil po boji s Řeky).