Závodský, Artur: "Ještě za dva tisíce let…", Rudé právo 20. 1. 1969, s. 2.JEŠTĚ ZA DVA TISÍCE LET …Nad brněnskou inscenací TROJANEKJe mír! - vykřiknou trojské ženy. Ale do jejich radosti náhle zazní výstražná hudba: Mohutný dřevěný kůň, který se vzpíná nad plošinou scény, rozsvítil oko. A pak se kůň otevře: v jeho nitru jsou řečtí ozbrojenci. Velkou branou vchází za víření bubnů okupační vojska. Pro trojské ženy objeví se v plné hrůze beznadějná situace...Tak začíná v inscenaci činohry brněnského Státního divadla Euripidova hra TROJANKY; kterou pro moderní jeviště adaptoval J. P. Sartre. Starořecký tragik napsal Trojanky r. 415 př. n. 1. a odsoudil v nich loupeživou výpravu rodných Athén proti obyvatelům ostrova Mélos. Sartre se vrátil k této látce, upravil ji a její oratorní tvar vyhrotil, aby demaskoval agresi Francouzů v Alžírsku.Trojanky hrál Théâtre National Populaire roku 1965. Brněnští uvedli drama (přeložil je A. J. Liehm) dnes. Upravovatelé škrtli vystupující řecké bohy a rámují události domnělým i skutečným odplutím Řeků.Režisér Z. Kaloč dal se svými spolupracovníky (v jednoduché symboličnosti monumentálně působící scénu vytvořil B. Mátal, divadelně působivou hudbu napsal Z. Pololáník, choreograficky spolupracoval L. Ogoun) celému představení, které se hraje bez přestávky, drtivou pádnost. Sloučil v něm všechny jevištní složky v útvar, který uchvacuje dramatickým napětím. Vynalézavě se zhybňují i místa, která se v textu čtou jako …Kasandru ztělesnila Z. Herfortová ve vzrušeném a vzrušujícím sólovém výstupu jako ženu, která odhodlaně bere na sebe poslání pomsty, ale též úděl vlastní zkázy. V. Peterková pro-zářila Andromachu láskou k mrtvému manželu Hektorovi a úzkostí o život syna Astyanaxe. R. Krátký ztělesnil Menelaa jako hrdého vladaře, jehož vztek se rozplývá při pohledu na krásnou Helenu; v té zdůraznila V. Fialová ženskou prohnanost. Postavu řeckého posla, jakéhosi feldvébla nacistických rysů, nestydatě cynického a úplatného, vynikajícím způsobem zahrál J. Husník.Inscenace Trojanek patří (po nastudování Lorkovy Krvavé svatby a staroindické hry Hliněný vozíček) k velkým úspěchům režiséra Zdeňka Kaloče. Právem se těší neochabujícímu zájmu obecenstva.Artur Závodský
Figura mladé ženy v exotickém oděvu - šupinatý pancíř a krátká suknice s pláštěm, pravá ruka v bok, levice se opírá o pařez., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 39-40., and Socha stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Stojící figura nahého mladíka, kolem beder lví kůže, v pravé ruce hrozen vína., Samek 1999#, 64-65, Schemper-Sparholz 2003#, 37-38., and Socha Bakcha, jako alegorie podzimu, stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Figura stojící ženy v antické drapérii. Levou rukou drží cíp draperie, v pravici má srp, u pravé nohy snop obilí., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce zahalené drapérií drží květinový koš., který přidržuje levou rukou., Samek 1999#, 64-65, Klempa 20008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Stojící postava dívky s odhalenými ňadry, v levé ruce drží květiny, pravá ruka drží cíp drapérie., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 35-36., and Socha bohyně Flóry, jako alegorie jara, stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v levé ruce drží roh hojnosti, který přidržuje pravicí., Samek 1999#, 62-66., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Plastika polonahého mladého muže s přehozenou lví kůží, na hlavě a na těle, kterou přidružuje pravou i levou rukou., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 36-37., and Socha stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.