Kresba (9, 1 x 7, 6 cm): sedící nahá Venuše, plášť přes její pravou ruku zdviženou nahoru, je obrácená doleva nahoru. Zprava k ní přistupuje nahý Amor bodá ji šípem do palce její pravice. and Póza Venuše kopíruje Venuši na kresbě Hanse von Aachen (Michigan, Aachen, Venuše a dva putti).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.
Mědiryt (20, 2 x 27, 9 cm): nahá Venuše stojí vedle sedícího Merkura (okřídlená čapka a boty. Venuši k Merkurovi tlačí za bohyní stojící Amor s šípem v ruce, další Amor bere Merkurovi z ruky caduceus. Třetí Amor nahoře odhaluje závěs nad skupinou pod ním. V levém dolním rohu luk a pár holubic., Fučíková 1997#, I/334., and Kompozice navazuje na Sprangerův obraz z doby okolo roku 1595 (Wien, KM, Spranger, Venuše a Merkur). Význam obrazu patrně rovněž souvisí s vazbou mezi Merkurovou výmluvností a láskou, kterou zosobňuje Venuše. Inspirací mohla být Cartariho mytologická příručka, která vyšla poprvé v roce 1556, v níž byla převyprávěna příslušná pasáž z Plútarchových Rad manželských (Coniugalia preacepta). O ztotožnění Grácií s Peithó se Cartari dočetl v Pausaniově Cestě po Řecku (9, 35).
Olej na plátně (71, 5 x 88, 5 cm).Venuše s nymfami pláče nad mrtvým Adónidem, Slavíček 1993#, 205-206., and Ve sbírce Františka Antonína hraběte Berky z Dubé v letech 1692-1706, potom až do roku 1945 v nostické sbírce.
Mědiryt (306 x 212 mm). Výjev v krajině, v popředí truchlící malý Amor (luk, toulec se šípy), po jeho pravé straně Venuše (perlová čelenka, náhrdelník, náušnice a náramek na paži) stojí ve vodním toku, za jejími zády skalisko porostlé vegetací. Bohyně drží oběma rukama větvičky růžového keře, hlavu otáčí přes levé rameno ke dvěma běžícím postavám, které jsou vidět v dálce v průhledu do krajiny. Muž v antické zbroji (přilba, pancíř, meč) pronásleduje mladíka. Za dvojicí architektura hradu., Zlatohlávek 1997#, 169, č. 92., and Ve sbírce NG od roku 1958 (GSPR: z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu, dříve "aus dem Besitz des Grafen Daun Wien, srov. Zlatohlávek 1997, 169). Vydal Carlo Losi (2. pol. 18. stol.). Podle Lucy (Romano) Penniho. Venuše je zraněná trny bílé růže, která se její krví zbarví doruda. Nápis dole ve smyslu....
Olej na plátně (167, 5 x 89, 5 cm). Postava nahé Venuše, kolem těla drapérie, která vlaje za ní jako plášť. Levá ruka je pozdvižená, drží luk, o který škemrá malý Amor, stojící u jejích nohou toulec se šípy má zavěšený přes rameno. Vlevo dole dva holubi., Slavíček 1993#, 201-202., and Obraz zřejmě pochází ze sbírky Rudolfa II. František Antonín hrabě Berka z Dubé jej získal v roce 1671 z obchodu ve Vídni (1671-1706 zámek Nový Falkenburk). V nostické sbírce v letech 1706-1945.
Bronzový odlitek (v. 15, 3 cm), akt stojící Venuše, levá noha spočívá na váze, na levém lýtku přehozená drapérie., Chlíbec 2006#, 284-285, č. 134., and Různé varianty kompozice s Venuší pocházejí z okruhu Giovanni da Bologna.
Mědiryt: Venuše stojí u stromu, u jejích nohou Amor. Na větvi nahoře další Amoru, Venuše mu levicí podává hrozen vína. Před venuší klečí nymfa s mísou s ovocem. Za klečící nymfou stojící nymfa a satyr., Fučíková 1997#, I/342., and Rytina podle Bartholomea Sprangera.
Bronzová socha Venuše. Nahá bohyně stojí, vedle ní delfín, na něm Amor, kterého Venuše drží za ruce. and Plastika původně tvořila horní část fontány, objednané v Norimberku Kryštofem z Lobkovic pro zahradu Lobkovického paláce na Hradčanech. Sochu získal Valdštejn pro zahradu svého paláce; roku 1648 ji spolu s ostatními sochami odvezli Švédové, r. 1890 byla jako jediná vrácena do Prahy. Její kopie je od r. 1938 na bronzové fontáně před salou terrenou v zahradě Valdštejnského paláce.