Freska: Venuše (polonahá, červený plášť), nad hlavou bílá hvězda kombinovaná se srpkem, s mušlí v pravici, jede na zlatém čtyřkolovém voze taženém párem labutí. Před ní Amor se zavázanýma očima, v ruce luk se šípem. V postranních panelech znamení Váhy a Býka., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Srpek s hvězdou nad Venušinou hlavou vykládán jako ohlas Galileova objevu fází Venuše, ale uspořádání planet v Astronomické chodbě odpovídá předkoperníkovskému, geocentrickému modelu vesmíru. Pravděpodobnější výklad vycházejícího z tradičního významu měsíčního srpku a hvězdy, jež symbolizovaly panovnickou MAJESTAS (Molnar 1999, 110). Venuše byla srpem s hvězdou definována jako matka Aeneova a pramatka císařského rodu. Na mincích císaře Augusta se objevuje na aversu srpek s hvězdou, což mohl Baccio di Bianco znát z populární knihy Enea Vica, v níž byly publikovány mince dvanácti císařů (Zantani, Vico 1548, s. 17a). V úvodu Antonia Zantani je hvězda na Augustově minci spojena s Venuší (Zantani, Vico 1548, 4a: la stella, che nella medaglia di C. essere la stella di Venere dalle quale egli discese). V rejstříku k latinskému vydání Vicova díla, které vyšlo v roce 1548 je zobrazení interpretováno jako konjunkce měsíce s Venuší nebo Jupiterem (stella Iouis, aut Veneris cum Luna conjuncta). Série planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.
Palác je mimořádnou stavbou typ připomínající italskou vilu. Palác dal postavit Albrecht z Valdštejna postupně jak získával pozemky, první v roce 1621-1623. Stavba probíhala (1623-1629), autorem projektu byl pravděpodobně Giovannim Pieroni, stavbu vedl Andrea Spezza, jako stavitelé jsou uváděni dále Vincenzo Boccaci; Giovanni Battista Marini, N. Sebregondi. Na dveřích sala terreny je datum 1629, což znamená, že tehdy již stála. Po smti Valdštejna (6.3.1634) byl sepsán inventář paláce. Švédové palác v roce 1648 obsadili a část inventáře odvezli do královských sbírek ve Stockholmu. Po celou dobu až do roku 1945 palác v držení rodu. Po roce 1856 četné novodobé úpravy. V letech 1910-13 provedeno odlití soch A. de Vriese podle originálů ve Švédsku. V této stavbě poprvé v Praze jízdárna a sala terrena (v monumentální podobě). Inspirace patrně Sebastiano Serlio, VII. kniha 4. kap. (okna, římsy); východiskem rozboru dispozice je plán ve florentských Uffiziích (1630), zejména koncept rozvržení vnitřního prostoru, sled a funkce místností (viz plány v archivu SÚPP)., Fučíková - Čepička 2007#, and První monumentální městský palác-vila a sala terrena v českých zemích.
Freska: Apollón-Hélios (vavřínový věnec, paprsky okolo hlavy, vlající červený plášť) jede na bílém voze bohatě zdobeném zlacenými reliéfy, vůz táhne čtyřspřeží hnědáků. Před vozem letí Aurora, po obou stranách vozu kráčejí Hory s vavřínovými věnci. Dole se skrývá pod červený plášť okřídlená Noc (bílé vlasy a vousy), vedle je další mužská postava (žluté vlasy, zelený plášť) zobrazená zezadu. Při restaurování v 19. a na začátku 20. století mohla být freska pozměněna. and Karner 2007#, 139
Freska: odpočívající Minerva. Minerva (korintská přilba, pancíř, zlatá tunika a červený plášť) sedí na oblaku na němž sedí sova (napravo), levou ruku má opřenu o štít s gorgoneiem, pravou má položenu na vedle ní ležící oštěp. Zprava přilétá putto s věncem, zleva přilétá putto se stříbrným lutroforem (nádoba na svatební koupel v antickém Řecku, která se dávala do hrobu neprovdaným dívkám, zde však patrně ve významu vítězné trofeje)., Karner 2007#, 132, and Není vyloučeno, že se Maixner držel původní malby z doby Albrechta z Valdštejna, kterou svou freskou nahradil.
Freska: Achilleus (soudobé brnění, červená šerpa) stojí s halapartnou a štítem. V pozadí ruiny., Konečný 2007#, and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aieneia s Latiny. Úhlavní nepřátelé, Achilleus a Hektor, jsou na opačných koncích východní klenby.
Freska: Aeneas (vousy) v soudobém brnění stojí se zdviženým mečem., Konečný 2007#., and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aenea s Latiny.
Freska: Aeneas (prostovlasý, stříbrná antická zbroj, zelené brnění, zelený plášť, vysoké žluté boty, u pasu jezdecká šavle) nese na zádech nahého Anchísa (bílé vlasy, hnědá čapka). Před nimi Askanios/Iulus (dlouhé vlasy, hnědá tunika), levou rukou nese žlutý pytel, v pravé má hůl přes rameno, na níž přehozený zelený plášť. Vlevo tři bojovníci v soudobé zbroji, oba krajní s praporci střední s kopím, V pozadí hořící Trója., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aenea. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášející otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy). V zobrazení Aenea a Anchísa se malíř držel těsně verze Antonia Tempesty, která se od antické obrazové i literární tradice liší v tom, že Anchísés nedrží trójské penáty, což byl hlavní důvod, proč Aineiás otce nesl na zádech (nesměl se jich dotknout, dokud se rituálně neočistil po boji s Řeky).
Freska: Aeneas (soudobé brnění) drží za hlavu Turna (soudobá zbroj) a chystá se jej zabít mečem, který drží v pravé ruce. Turnus se brání štítem, který drží v pravé ruce. Nalevo jezdec na koni s praporcem. Napravo král Latinus (soudobá zbroj, červený plášť), před ním ozbrojenec (antický pancíř) s praporem a za ním bubeník. V pozadí pobřeží s vojskem, na vodě plachetnice, Konečný 2007#., and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aenea. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášející Aenea z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy) Na střední lunetě je nejznámější výjev z Aeneidy: hrdinův souboj s Turnem, který znamenal zásadní zvrat v Aineiově boji o Itálii a tedy o světovládu jeho rodu. Na toto čtení ukazuje i skutečnost, že střední lunetu lemuje zleva Aineás a zpravo Pallás, kterého zabil Turnus a jehož smrt v tomto souboji Aeneas pomstil. Turnus a jeho spolubojovnice Camilla jsou zobrazeni na protější klenbě.
Freska: Camilla (koruna, šedivá košile, fialové antické brnění, zlatočervená sukně, zelený plášť), na zádech toulec, v pozdvižené pravici drží šíp, v levici luk. V pozadí obelisk s ulomeným hrotem., Konečný 2007#, and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aineia s Latiny. Turnus a jeho spolubojovnice Camilla spolu tvořili stejně pevný pár jako Aineiás a Pallás, což Vergilius naznačil tím, že pro popis jejich smrti použil stejný verš: s lkáním ho/ji opouští duše a prchá s nevolí k stínům (Camilla: 11, 831, Turnus 12, 952, poslední verš Aeneidy).
Freska: Aineiás (přilba s chocholem, antické brnění, červený plášť) jede tryskem na koni, prázdnou pravici má napřaženu před sebe. Za hrdinou Camilla (dlouhé vlasy, ňadra) v soudobém brnění na bílém koni, dobíjí ležícího Trójana, další leží na zemi vedle ní. Před Aineiem leží na zemi Trójan se štítem v pravici dívá se vzhůru. Zcela vpravo muž v brnění s červeným praporcem, běží doprava a ohlíží se dozadu. V pozadí nalevo je pevnost (Laurentum). Napravo moře s válečnými veslicemi s plachtami., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aineia. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášejícího otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy) . V 11. knize Vergilus líčí, jak Trójané útočí na Laurentum, které hrdinně hájí Camilla. Aineiás se zatím vydal v čele jízdy úzkou soutěskou přes hory, kde však na něj čeká Turnus, aby ho ze zálohy zabil. Jakmile se však Turnus dozví, že Camilla padla a obránci Laurenta jsou v defenzivě, musí opustit svůj úkryt a vrátit se nazpět. Aineiás se díky tomu bezpečně dostává k Laurentu. Výjev není ilustrací Vergiliova textu, ale obsahu příslušné kapitoly (argumentum), který byl součástí Vergiliova textu již od antiky. Od poloviny 16. století byla vydání Aeneidy doprovázena celostránkovými ilustracemi, na nichž byly v jednotném krajinném rámci zobrazeny různé episody, obrazový protějšek k obsahu, který byl umisťován na začátek každé z dvanácti knih Aeneidy (srov. Suerbaum 2008, 59). Výjev v Sale terenně je inspirován právě takovým simultánním obrazem, protože zobrazuje Camillu bojující u Laurenta a Aineia plížícího se soutěskou v horách.