Bronzová soška (114 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka a boty, odlomený caduceus)., Prag um 1600#, I, č. 75., and Postoj sochy je variací na téma Apollóna Belvedérského.
Kresba (21, 4 x 16, 3 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu se sype do jejího klína déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius chytá mince do ruky, na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který lapá mince do nastavené misky., Fučíková 1997#, II/279, and Přípravná kresba pro reliéf ze slonoviny. Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který tedy mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro." Na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí.
Bronzová plastika (117 cm): nahá Venuše sedí vedle Adonida a objímají se, před Venuší Amor (luk a toulec), před Adonidem pes., Prag um 1600#, I, č. 72., and Socha možná stála na schodech vedoucích k Novému sálu Pražského hradu (inventář z roku 1621: "Venus und Adone Bild von Metal").
Průčelí bývalého zájezdního hostince, před 1989 v areálu n.p. FEZKO Strakonice. Nad vchodem po levé straně postava mladíka v okřídleném klobouku, v pravici drží kaduceus (Merkur), po pravé straně vousatý muž stojící na mušli, na hlavě korunu, v levé ruce drží trojzubec (Neptun). Po obou stranách okna nad vchodem thyrsos., Benešová 1984, s. 119, obr. 64., and Výzdoba fasády je dokladem individuálního přání stavebníka, který měl zřejmě na mysli prezentaci hostince, kde se setkává především klientela z řad obchodníků, přicházejích mnohdy ze vzdálených míst. Neptun může evokovat také říční lodní dopravu. Řádové členění průčelí s plošnou dekorací antických sloupů završených vázami a štukovou výzdobou nad portálem je dozníváním tvarosloví klasicismu čtyřicátých let 19. století.
Nad schodištěm, ve vestibulu budovy, dvě bronzové plastiky. Vlevo mladá žena v dlouhé říze se snopem obilí v levici, v pravé ruce drží ovoce (alegorie Zemědělství nebo Úrody). Vpravo muž v dlouhé říze, opírá se o rýč (Orba?).
Kašna, dolní část v podobě sloupu na soklu zdobeném festony a květy, na jeho vrcholu mísa, v ní stojí litinová socha dívky nesoucí na pravém rameni amforu završenou mísou, z níž tryská voda. and Socha je interpretována jako Hygie, ale patrně se jedná o Danaovnu - nosičku vody. Bohyně Hygeia nikdy nebyla zobrazována při žádné aktivní pracovní činnosti. Jedná se o sériově vyráběnou litinovou plastiku vyrobené patrně v železárnách v Blansku (stejná Příbor: podle návrhu neznámého autora odlita 1899 v Železárnách Blansko, Breitfeld-Daněk & Spol., a.s.).
Stratení v moriTrója po desaťročnej vojne padla. Trójanky čakajú na svoj osud. V tomto prípade sú do postáv Trójanov obsadení aj muži, no dôležitým aspektom je najmä ich súdržnosť a predstava jedného spoločenstva. Šestnásť hercov sa pohybuje ako vlny pokojného mora, ktoré sa neskôr rozbúri a oni padajú na dlážku ako pomyselné ruiny Tróje. Medzi „vlnami“ sa pomaly prediera Poseidon, ktorý sa neskôr stratí v zadnej časti javiska a hudobne sprevádza celé predstavenie. Rôzne bicie nástroje dokresľujú tragickú atmosféru tejto hry, ktorá je navyše posilnená naozaj expresívnymi výkonmi hlavných predstaviteľov.Herecky najväčší priestor má predstaviteľka Hekabé, nie len ako matka dvoch dcér, ktoré nečaká ľahký osud, ale i ako matka Tróje. Herecká expresivita bola silná od začiatku do konca predstavenia, čo je síce pochopitelné, avšak tento prístup nedával hercom priestor na gradáciu. Samotní tvorcovia uvádzajú, že v inscenácii im ide o spájanie psychologického a experimentálneho herectva, no prevyšuje skôr to prvé.Malý synček, ktorý by sa, ako pokračovateľ rodu mohol v budúcnosti pomstiť, musí byť zabitý. Jeho bezbrannosť ešte viac umocňuje fakt, že je drevenou bábkou. Na scéne vidíme jeho pohreb, ktorý sprevádza veľmi jemný, pietny spev Trójanov a dieťa, ako symbol budúcnosti, odnášajú na otočenom bielom stole. Stôl je však viacúčelovou rekvizitou – nie len rakvou, ale i ochranným štítom či stolom súdu.Herečka s krátkymi vlasmi rúca zaužívanú vizuálnu predstavu o tom, ako má vyzerať Helena. Vytvára prekvapivý, zaujímavý kontrast s pôvodným textom (Trójskym ženám ostrihali vlasy, čo je pre nich potupou, zatiaľ čo v inscenácii sú okrem predstaviteľky Heleny všetky herečky dlhovlasé). Zámer, či náhoda?Silnými momentmi predstavenia boli davové scény, ktoré umocňujú pocit strachu a chaosu. Najprv spomínaná vizualizácia mora, neskôr imaginárne opečiatkovanie všetkých Trójanov gréckymi vojakmi, ktorí sa týmto spôsobom dozvedajú svoj osud, potom už len beznádej... No stále vyčnievali herecké výkony jednotlivcov, po celý čas rovnako silné.A oblúkom sa dostávame späť na začiatok. Skupina zajatcov hľadá pomoc nie len medzi sebou, ale aj u divákov. Lenže tam, niekde v diaľke, nie je už nič...Trójania sa, napriek všetkej snahe, strácajú v mori...