Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz

8596. Trójanky tragické

Creator:
Patočková, Jana
Type:
subordinate record
Description:
Patočková, Jana: "Trójanky tragické", Listy, 30. I. 1969.Události těchto dnů sotva dovolují i profesionálnímu zájemci soustředit se na úvahy o charakteru divadelní sezóny: pokud k nim dochází, shodujeme se nejspíš na tom, že průměrností, od níž se jen zřídkakdy odráží zajímavější událost, navazuje na sezónu minulou tak těsně, jako, by už měla "proces normalizace" dávno za sebou - odmyslíme-li si krátkodobou recidivu "blanické" dramaturgie, která v dobách mimořádných a pro národ tragických vždy neomylně vypouští na jeviště pluky národních hrdinů. K těm nemnohým událostem, rozrušujícím hladinu průměru, patří brněnská inscenace Euripidových a Sartrových Trójanek, kterou ve Státním divadle nastudoval Zdeněk Kaloč. Představuje úspěch velmi nesnadný: už Sartre, když hru adaptoval, se setkal s předsudkem "dramatičnosti", který, ač tolik let systematicky popírán divadelní praxí, vždy znovu si nárokuje právo být pokládán za univerzální klíč k divadelnosti. Statický (a Trójanky jsou "nejstatičtější ze všech antických tragédií" ve smyslu oslabení vnější dějovostí pak znamená totéž co nedivadelní.Euripides zpracoval v Trójankách proslulý mýtus posvěcující státní koloniální výboje: podal v nich rub tohoto mýtu, nazíraného zde očima poražených, a tak jej destruoval. Hra začíná v okamžiku dovršeného řeckého vítězství nad Trójou: z města zbyly jen trosky a ženy, které jediné nebyly povražděny, "součást kořisti vítěze", otrokyně, jež očekávají, kterému pánu je přiřkne los. Situace tedy v jádře nedramatická, vylučující dramatické jednání; trójské ženy nevládnou už vlastním osudem, není pro ně volby, rozhoduje se o nich bez nich a nemají už právo ani na vlastní život: i sebevražda je vyloučena. Neznamená to však, že tato situace naprosté bezmoci proti hrubé přesile nemá svou vlastní dynamiku, svou divadelní účinnost: ale přirozeně se uplatňuje jinak než formou uzavřeného dramatu. Je to účinnost výjimečné situace člověka, který se octl na samém dně svých možností, ale zároveň situace, která vítězství a porážku ukazuje jako rub a líc jedné mince, odhadujíc tak povahu válečného dění jako všeničící, a tedy absurdní; válku není možno skutečně vyhrát.Režisér vycházel z oratorní kompozice hry, volně řetězící dialogické, monologické a sborové pasáže. S touto uvolněností počítá další radikální úprava textu, která nejen škrtá, ale i přemontovává celé pasáže. Původní Sartrova adaptace začíná vystoupením bohů, které je prologem ke hře. Poseidon a Pallas Athéné, znepřátelená božstva, reprezentující obě strany válečného konfliktu, přiznávali nad troskami města, že jejich ztráty jsou společné, a domlouvají proto pomstu, která teď stihne zase řecké triumfátory. Nic netušící vítězové jsou tak už určeni ke stejnému losu, jaký chystají poraženým. "Božský" prolog a epilog hry tvoří jakýsi rámec, v němž se přímo formuluje téma všežravé války, které se pak rozvádí v jednotlivých epizodách hry názorně. Prolog a epilog téma pointují, ale jsou také mnohomluvné a těžkopádné. Na druhé straně představují úhel pohledu na situaci: nadhled, odstup.Kaločova inscenace vstupuje hned v prvním okamžiku in medias res: na radostný ženský křik "Je mír!" naváže břeskný vojenský pochod, veliký kubus v pozadí jeviště s reliéfem koně se zpředu po částech otvírá, odhaluje tak nové vrstvy hracího prostoru, z nichž vystupuje řecké vojsko. Problematická sláva řeckého vítězství, o němž se v původním textu jenom mluví, je zde okamžitě zpřítomněna a zůstane přítomna až do konce hry, která se bude od této chvíle odvíjet pod ochranou a na pozadí řeckých ozbrojenců.Na tuto scénu beze slov navazuje sbor: "štěstí je nejhorší ze všech lží" - začíná tedy představení vlastně textem šesté scény hry a scény předcházející budou teprve následovat složitě zpřeházeny, a přece výsledný dojem je spíš upevnění než rozrušení struktury hry. Její dominantní body, monologická i dialogická mikrodramata, jsou ekonomičtěji rozloženy, sborové party členitě rozpracovány, počítá se s barvou jednotlivých hlasů i s prvkem hudebním a zvukovým (hudba Z. Pololánika), který prostupuje celou inscenací - údery bubnu, pochod dobyvatelů, zpěv i vojenské povely a charakteristický dupot vojsk - to víc tvoří partituru představení, jehož rytmická stavba představuje práci ojedinělou. Zvnějšku je představení charakterizováno obřadným, stylizovaným gestem (choreografie L. Ogoun), které sice posouvá jevištní dění za hranici běžné pravděpodobnosti, nepouští se však do baletních evolucí, s výjimkou tanečně stylizovaného výstupu posedlé Kassandry.Těžištěm představení je výstup Hekuby s Menelaem a Helenou: přes silně parodicky pojaté postavy Menelaa a Heleny, které odpovídají textu, není výsledkem výstupu ono nihil, o němž hovoří Sartre. Hekuba si tu udrží morální převahu, kterou si podržuje až do konce. Tato inscenace jako by dávala za pravdu jejímu poslednímu triumfu nad mrtvým Astyanaxem: Řekové se báli, že tříleté dítě by mohlo ohrozit jejich vítězství, prozrazují tím svou slabost, své předurčení k zániku. Na konci inscenace zůstává na scéně mrtvé tělo Hekuby, doprovázené jediným veršem, který zpívá dětský hlas. Ačkoli nikde není útěchy a spravedlnosti, chybí tu také onen všeobsáhlý odsudek, ta nicota, která pohltí vše: nakonec jako bychom ztratili odstup od předváděného. To je ten nepatrný posun, který způsobila okolnost, že hra, určená Euripidem i Sartrem především diváku, jemuž bylo třeba problematizovat jeho vlastní výboje minulé i přítomné, se octla v kontextu právě opačném.????????JANA PATOČKOVÁ
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

8597. Trójanky v Mahenově činohře

Creator:
(dj)
Type:
subordinate record
Description:
(dj): "Trójanky v Mahenově činohře", Zemědělské noviny, 11. 12. 1968, s. 2.Trójanky v Mahenově činohřeBrněnská Mahenova činohra uvádí jako prvou nejnovější inscenaci Euripidovu tragédii Trójanky v úpravě a přepracování velkého francouzského dramatika Jeana Paula Sartra (autorem překladu je A. J. Liehm). Trójanky patří k nejvýznačnějším dílům antického dramatu a Euripides v nich zachytil klíčové momenty z událostí, které následovaly po řeckém vítězství v Tróji. Euripides byl ve své době moderní, takřka protitradiční autor: nešlo mu ani tak o přísné zachování a jevištní zobrazení legend a mýtů, jako o postižení smyslu událostí a jejich vztahu k současnosti. Z tohoto faktu vycházel i J. P. Sartre, když se rozhodl adaptovat pro moderní scénu Trójanky. Bylo samozřejmě nutné, aby se při současném výkladu dramatu opíral o ty jeho hodnoty, které neztratily platnost ani po tisíciletích. To je především myšlenka svobody člověka, odporu k násilí a k útočné válce. Sartra upoutala aktuálnost Euripidovy hry v době alžírské války, kdy promlouvala zřetelně proti koloniálním výpravám. Z téhož důvodu upoutá jistě každého myslícího diváka i dnes.Brněnská inscenace, režírovaná Zdeňkem Kaločem, k tomu do značné míry přispívá a napomáhá, jde o představení vskutku tvůrčí, třeba z některých důvodů i diskusní. Kaloč přistoupil k Euripidově-Sartrově hře jako k modernímu dramatu myšlenkovému, jehož smyslem a cílem je konfrontace moci a člověka, práva vítěze a pravdy poraženého. Tuto koncepci se Kaločovi podařilo přesvědčivě realizovat jevištně. Připomenout lze jen tolik, že Kaloč jako režisér se v některých momentech natolik stylově odklání od polohy euripidovského dramatu, že se dostává i do jisté kolise s linií adaptace Sartrovy; v některých scénách a hereckých výkonech (např. Menelaos - Helena, Talthybios) se ozývá nejeden cizorodý tón a leckterá herecká reminiscence z docela jiných končin světového dramatu. Euripides, ať je pojat jakkoli, zaslouží, aby jeho umělecká osobitost byla respektována, tak to ostatně v zásadě činí i Sartre. Přesto, že režijní soudržnost inscenace, její celková jevištní koncepce a herecká vyrovnanost nejsou bez nedostatků, lze Kaločovu inscenaci pokládat za pozoruhodný umělecký čin. Základní myšlenka Euripidova a Sartrova zůstala přese všechno těžiskem i dramatickým impulsem hry. Zásluha na tom patří krom režiséra především silnému hereckému výkonu Heleny Trýbové v ústřední roli trojské královny Hekuby, výkonu přesně a cílevědomě vystavěnému a gradovanému. V roli Kasandry se uplatnila Zdena Herfortová, z dalších jmenujme Vlastu Peterkovou (Andromacha), R. Krátkého, VI. Fialovou, J. Husníka a vedoucí chóru M. Jandekovou. Hrálo se na scéně Bohumíra Matala, vtipně řešené a dobře odpovídající záměrům inscenace.(dj)
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

8598. Trójanky v šumperském Divadélku

Creator:
Ježková, Zuzana
Type:
subordinate record
Description:
Ježková, Zuzana: "Trójanky v šumperském Divadélku", Region Šumperský a Zábřeský, 8. 10. 1996Trojánky v šumperském DivadélkuŠumperk - V předvečer posledního zářijového víkendu se v šumperské divadelní povědomí premiérově uvedli posluchači třetího ročníku Střední školy dramatických umění při SDŠ. V režii a úpravě Václava Martince, v kostýmech a na scéně Apolény Látalové (bývalá posluchačka SŠDU) rozehráli svůj herecký um v Eurípidově protiválečné tragédii TRÓJANKY.Hra situovaná do prostředí řeckého tábora, kam vítězní Řekové shromáždili krátce po pádu Tróje zajaté ženy, nemá souvislý děj. Postavy jednotlivě vystupují jakoby vyvolávány na scénu, aby sdělily neopakovatelným způsobem své vlastní téma. Dramatická gradace je nesena neúprosným vršením lidských tragédií jednotlivých postav, vyvolávajících pocit lítosti nad zmařenými životy.TRÓJANKY, postrádající všechny charakteristické znaky tragédie, dávají svou volnou stavbou mnoho možností realizace. Na šumperském ztvárnění je sympatické, že interpretace spočívá především v práci kolektivní, osudy jednotlivých žen se prolínají, a nakonec vrcholí smrtí ústřední postavy (královna Hekabé - vynikající Bohdanka Pavlíková) ve chvíli, kdy ve městě zuří požár a padají hradby Tróje. Na druhé straně se však honosně nese osobitost ztvárnění jednotlivých postav - kromě již zmiňované Hekabé jsou to především Helené ztvárněná Kamilou Kalousovou, Andromaché Michaely Scheibové a Kassandra Petry Klímové. Role řeckých trýznitelů Meneláose a Talthybia neméně zdařile ztvárnili Jakub Stránský a Jiří Kraus. Chór tvořený Gabrielou Míčovou (v současnosti již posluchačka pražské DAMU) nahradí v dalších reprízách Alena Kastnerová.První absolventské představení posledního ročníku "školičky" je více než zdařilé. Pokud i vy budete z jeho dalšího uvedení odcházet s mrazením na těle i na duši, vězte, že Eurípidovo poselství nese v sobě smutek dvojí podoby - krutost, nesmyslnost a neoprávněnost válek vyvolané světem jevištním. Druhý smutek vyvolaný realitou - škola, která sic malá, ale účelná a životaschopná, sotva stihla za (ještě ani ne) pět let své existence otevřít dveře nesporně talentovaným lidem, s koncem této divadelní sezóny zanikne...ZUZANA JEŽKOVÁ
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

8599. Trójanky: komu a proč?

Creator:
J. Suchomelová
Type:
subordinate record
Description:
Suchomelová, J.: "Trójanky: komu a proč?", Zemědělské noviny, Praha, 21. 2. 1989. Trójanky: komu a proč?Inscenovat antické drama je jedním s nejnesnadnějších úkolů. Jean-Paul Sartre v jednom rozhovoru nazval snahu oživovat je parodií, byť sebezbožnější. Dnešní divák podle něho nemůže ověřit divadlo, které čerpá svou inspiraci ze světa nám už zcela cizího. Byl proto zastáncem úprav antických her a žádal, aby se při nich respektovala nejen proměna jazyka a vyjadřování, ale i celkové kulturní cítění a povědomí současného diváka.Přitom Sartra antické látky přitahovaly, jak dokazuje už jedna z jeho prvních her Mouchy z roku 1943, inspirovaná Oresteiou, i o více než dvacet let později pořízená adaptace Euripidových Trójanek. Ty jsou nyní uváděny brněnským Divadlem bratří Mrštíků v novém překladu Nory Obrtelové, který pro jeviště přebásnil Milan Pásek.Sartrovy hry byly vždy aktuálními odpověďmi na konkrétní historickou situaci, ale právě té naléhavé konkrétnosti se inscenaci režírované Pravošem Nebeským nedostává. Příhodný rámec dává inscenaci scéna Karla Zmrzlého. Jeviště je v celé šíři stupňovitě členěno, v pozadí ale ukončeno mohutnou hradbou a centrálně prolomeným vchodem, ve výši se rýsuje silueta, pádícího koně.Ale sotva na tuto scénu vstoupí bohové Pallas Athéna a Poseidon (Drahomíra Kočová a Maxmilián Hornyš) je křehká rovnováha mezi jevištěm a hledištěm porušena a po tragédii je veta.Herečky v roli Trójanek (Jiřina Prokšová, Libuše Billová, Carmen Rauschgoldová, Libuše Vaněčková), jsou promyšleně aranžovány do skupin, usilují o vcítění do osudu svých postav, propojují slovní projev s mimickým a gestickým, ale výsledkem jejich poctivé snahy není nic víc než jakési všeobecné pseudoantické schéma. Kde se ze skupinových akcí vydělují, (jsou až příliš nejednotné ve zvolených prostředcích. Například Dana Baslerová v úloze Kasandry se dává textem tlačit k nepřesvědčivému patosu, Eva Jelínková jako Andromacha zachraňuje postavu v psychologické motivaci.Pro královnu Hekubu, hlavní a nejnáročnější part, Jana Janovská zvolila, a po celé představeni dodržela, stylizaci projevu na pomezí mezi prožitkem a deklamací a využila obsáhlosti své úlohy k tomu, aby dala postavě určitý vývoj. Ale ani jí se nepodařilo překonat odtažitost a akademičnost inscenace.Oč hlasitěji si vedou ženy, o to mátožnější jsou mužské party. Týká se to jak posla v podání Aloise Liškutina, tak Menelaa, kterého ztělesnil Miloš Jahoda. Řečtí vojáci, které představují posluchači AMU, jsou opravdu jenom pomocným sborem.Nebeského inscenace nenalezla způsob, jak zvolenou předlohu interpretovat, a nepřesvědčila, že inscenátoři sáhli po hře z vnitřní nutnosti. Protest proti ničivým válkám, který z jeviště zaznívá, je všeobecný a nestačí vtisknout představeni naléhavost a určitý tvar.?????????J.SUCHOMELOVÁ
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

8600. Trojí lidové divadlo

Creator:
Jd
Type:
subordinate record
Description:
d: Trojí lidové divadlo: Lidové noviny 17.2.1942, s.7 Zmnožená touha po divadle, která dnes hluboko proniká lidovými vrstvami, uvedla v život několik nových scén, nebo aspoň příležitostných scénických podniků, které mají nasytit vzrostlou potřebu. Z této hřivny, která rozumnému hospodáři může přinést zisk morální i hmotný, vznikla na troskách několika divadel minulých dnešní holešovická Uranie, z níž udržují při zdravém a silném životě i podniky Radosti ze života a Lidového divadla, dvou návštěvnických organisací, které našly své členstvo v továrnách, obchodech a dílnách. Divák, jenž ve třech dnech zhlédl tři rozdílná představení nových scén, chtě nechtě srovnává nakolik naplňují své umělecké poslání, jež má být jejich jediným důvodem k životu. A srovnává tím spíše, že tu vystoupil i trojí druh divadelníků, jednak divadelníci budoucí, studenti dramatické konservatoře, sdružení v Divadélku Smetanova musea, kteří sehráli pro Lidové divadlo Plautovu Komedii o strašidle (...) studenti moudře volí latinského prapředka Molierova, jehož postavy jsou zkušebním kamenem jejich umění karakterisačního, a jehož pádná situační komika dává příležitost k mnohému ohledávání a ověřování (...) Komedie o strašidle režírovaná konservatoristou Felixem le Breux, toť usilovná zkušebna sil i talentů, bojujících o nové, živé a plastické vyjádření, praktická divadelní laboratoř, citlivě zkoumající nosnost a účinnost slova, gesta i jiných výrazových prostředků. Očividně je znát, že osobnosti, které z ní vyrůstají, ať výtvarnická Dvořákova, ať herecká Pehrova, Spalova, Houskova, i Obručové mají už v počátku cesty pevnou technickou základnu, umělecký karakter a opravdovost, a nad to dychtivost dělat divadlo se vší síly své touhy a svého talentu.(...)
Rights:
autorská práva www.olympos.cz