Třípodlažní budovu Obchodní akademie ("Gazdasági Főiskola-Kereskedelmi", původně "Budapesti Kereskedelmi Akadémia") navrhl Győző Czigler. Před hlavním vchodem stojí po obou stranách průčelí sloup završený alegorickou postavou od Antala Szécsi. Po pravé straně vchodu na sloupu s volutovou hlavicí mladík, na nohou okřídlené střevíce, na hlavě okřídlená čapka, stojí na globu, drží v levé ruce měšec a v pravé kaduceus (alegorie obchodu v podobě Merkura); po levé straně druhý sloup, na jeho vrcholu stojí na globu dívka v antické drapérii, drží ve zdvižené pravé ruce vavřínovou větévku a v levici flétnu (Viktorie)., Déry 1991, s. 137, and Merkur a Viktorie vyjadřují víru v rozvoj maďarského obchodu, který umožní budoucí absolventi obchodní akademie, před jejichž školní budovou jsou plastiky umístěny.
Antigona v ND 1889, první česká inscenace antického dramatu, byla provedena s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, jak bylo tehdy na evropských scénách obvyklé - poprvé 1841 v německé Postupimi (Potsdam 1841, rež. Ludwig Tieck). Mendelssohnova hudba zahrnovala kromě slavnostní předehry zejména zpívané chóry, které se tak přiblížily sborům z opery. Dále hudba melodramaticky doprovázela některé významné scény, v nichž se chór obrací na protagonisty: Antigonin odchod na smrt a závěrečný Kreontův nářek nad neštěstím, které nechtěně zavinil. Podle některých se Mendelssohnovi podařilo "vdechnouti hudbě zvláštní antický ráz" (Foerster), jiní považují hudbu za zcela moderní (Anonym v Času). Všichni se však shodují v tom, že přispěla ke zvýšení dojmu.?Jestliže doprovod hudby měl vzbuzovat dojem antické řecké divadelní praxe, pak scéna a výprava se snažily přiblížit dobové představě o řeckém divadelním prostoru. Scéna byla rozdělena stupňovitě na tři části: orchestru s oltářem (a zároveň nápovědní budkou) uprostřed, kolem nějž se pohyboval sbor starců. Za orchéstrou byl vyvýšený prostor pro protagonisty (po vzoru řeckého logeia), který byl spojen s orchéstrou schodištěm. V pozadí byl pak prostor pro němé postavy a dekorace zobrazovala palác s funkčními branami: uprostřed pro Kreonta, postranní pro vedlejší postavy. Kostýmy se snažily napodobit řecký oděv, členové chóru měli v ruce thyrsy. Herectví bylo deklamační a za výtečný přednes klasických veršů byli chváleni zvláště Otýlie Sklenářová-Malá v titulní roli a Jakub Seifert jako Haimon.?Dojem vzbudila Antigona u všech recenzentů velkolepý; podle Vrchlického "něco slavnostního, přímo sacerdotálního válo prostorami divadla". Ojedinělé výtky se týkaly zpívaných vícehlasých sborů, jejichž slovům prý nebylo rozumět a které zbytečně přerušovaly děj. Ozvalo se i několik námitek k uspořádání jeviště, neboť kvůli zpívajícímu sboru byli protagonisté příliš vzdáleni divákům. Navzdory všeobecně panujícímu nadšení velká část recenzentů reflektovala cizost Antigony, a to vzhledem k ději i k divadelním konvencím řeckého divadla: např. referent Květů zmiňuje krvavost děje, přičemž podle něj děj, "názory a interesy jednajících osob jsou […] neskonale vzdáleny našemu modernímu ovzduší duchovnímu", referent Času zase poukazuje na odlehlost látky a zvláštní stavbu dramatu. DČ
Olej na plátně (49 x 93, 5 cm), skica. Ženská okřídlená postava sedí na trůně nad schodištěm, pod schody sedí dívka a putto, vlevo mužská a ženská figura před sloupy architektury. and Jedna ze čtyř lunet, pro Burgtheater ve Vídni. Originály zničeny roku 1945.
Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=74 13.1.2013). and Apoteóza básnického umění: citace z databáze: „Apoteóza básnického umění“. Opona ( 8,70 m x 10,80 m) je alegorickým obrazem divadelního umění, kde význam alegorie je akcentován postavami devíti Múz, komponovaných v prvním plánu v podobách krásných žen. V levé části obrazu sedí mladý muž, kterého obklopují tři Múzy: je básník, jenž od Múz „dostává“ inspiraci pro dojímavou milostnou scénu, která se „odehrává“ uprostřed obrazu (tři mladí muži jsou na námluvách u třech dívek). Za básníkem stojí personifikovaná Múza Thaleia (patronka komedie), která gestem přímo mladého umělce „navádí k inspiraci“; za zády básníka sedí, s rukou opřenou o píšťaly dud, Euterpé (Múza hudby); s tamburínou v ruce, v průsvitné říze stojí zády k nám Tepsichoré (patronka tance). Tyto tři múzy tedy bezprostředně inspirují básníka. Ostatní Múzy – jak jsou situovány dále od postavy umělce, tak symbolicky klesá inspirativní vliv na básnickou (divadelní) tvorbu. Ležící mladá dívka s amoretem představuje Erató (patronku milostné poezie). Čelně stojící žena s dýkou v levé ruce je Melpomené (ochránkyně tragédie), napravo od ní sedí plavovlasá Polyhymnia (patronka hymnických zpěvů). Nejvíce v pozadí (a nejhůře viditelná) je bočně stojící Kleió (patronka dějepisectví), z velké části ji kryje postava patronky eposu – Múza Kallioppé, vyobrazená v kostýmu Amazonky. Na nejzasším postě vpravo pak sedí nejvíce „vědecká“ Múza Úraniá (hvězdářství). Vzorem byla opona vídeňského městského divadla z roku 1871 od Hanse Makarta. Valenta, J., (ed.), Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 38 - 39.