Pozlacená stojící socha ženy v antikizující drapérii, na hlavě helmice, v pravé ruce drží kopí, levice opřená o štít., Jacob 2011#, 15-17., and Novorenesanční budova s novobarokními prvky (Paul Wallot, poškozena v roce 1945, 1950 rekonstruována) zahrnuje sochařskou výzdobu s tradiční antikizující ikonografií. Alegorická pozlacená plastika ženy představující Sasko, stojící na vrcholu věže východního bočního průčelí, reprezentuje.... Trotz des monumentalen Baukörpers ordnet sich der Turm des Ständehauses in der Altstadtsilhouette angenehm zurückhaltend unter. Der Turm wird von einer vergoldeten Figur der Saxonia (Johannes Schilling, 1905) bekrönt. Die Fassade des Ständehauses zum Schlossplatz ist als Schauseite mit eindeutigem Bezug zur ehemaligen Funktion als Sitz des Sächsischen Parlaments gestaltet. Seit 2008 steht das Denkmal König Friedrich August I. davor.
Reliéfní plastika ve šítě průčelí: polosedící žena, v levé ruce drží žezlo, pravicí se opírá o ležícího lva., Jacob 2011#, 15-17., and Novorenesanční budova s novobarokními prvky (Paul Wallot, poškozena v roce 1945, 1950 rekonstruována) zahrnuje sochařskou výzdobu s tradiční antikizující ikonografií. Alegorická pozlacená plastika ženy představující Sasko, stojící na vrcholu věže východního bočního průčelí, reprezentuje.... Trotz des monumentalen Baukörpers ordnet sich der Turm des Ständehauses in der Altstadtsilhouette angenehm zurückhaltend unter. Der Turm wird von einer vergoldeten Figur der Saxonia (Johannes Schilling, 1905) bekrönt. Die Fassade des Ständehauses zum Schlossplatz ist als Schauseite mit eindeutigem Bezug zur ehemaligen Funktion als Sitz des Sächsischen Parlaments gestaltet. Seit 2008 steht das Denkmal König Friedrich August I. davor.
Oresteia byla režírována v souladu s dobovou představou o „velké antické tragédii“ a v souladu s tehdejší představou o řeckém divadle. Příprava byla pravděpodobně dosti pečlivá a spolupracoval na ní i překladatel Josef Král, s nímž režisér konzultoval úpravy textu, prováděné prý „jen se svrchovaným zřetelem k nedotknutelnosti básníkově,“ jak se praví v jedné novinové stati. K provedení Orestei vytvořil scénickou hudbu František Picka, takže se české provedení stylově sblížilo se staršími inscenacemi antického dramatu doprovozenými Meldelssohnovou hudbou. Dojem mohutnosti, jejž dosvědčují všecky zprávy v tisku, podtrhovala velkolepá výprava, některé části byly dokonce objednány z Berlína. Účinkoval nejen soubor činoherní, ale pro sborové scény byl zaměstnán i celý balet a operní sbor. Jeviště bylo zřejmě dekorací velmi zúženo a není tedy dost dobře možné rekonstruovat vystoupení patrně početného sboru, jehož členové se počítali na desítky. Výprava byla malovaná a ačkoli program k inscenaci uvádí, že byla vytvořena v souladu s archeologickými znalostmi o době 11. stol. př. Kr., do níž jsou události spjaté s trójskou válkou kladeny, jedná se spíše o jakousi směs prvků archaické a klasické architektury. Autoři inscenace chtěli zřejmě učinit zadost stejně představě o době mytické, jako i představě o dobovém inscenování Oresteie v Řecku 5. stol. př. Kr. Proto byl malovaný prospekt rozdělen na tři díly – stály před ním nápodoby dvou sloupů – jejich dříky byly vroubkované stejně jako sloupy klasického Řecka, ale jejich dolní díl byl zdoben spíše archaickými ornamenty. Mezi těmito sloupy vedly do zákulisí centrální dveře podle vzoru antické skéné. Z fotografie není bohužel zřejmé, zda tyto dveře byly funkční. Celá dekorace byla umístěna na mírně zvýšeném pódiu, ke kterému vedly tři schody, opět v souladu s tehdejší představou o inscenační praxi 5. stol., která ale dodnes nebyla potvrzena. Po stranách schodiště stojí dva válcovité podstavce a na jednom stojí jakási nádoba – snad urna z části Oběť na hrobě. Dekorace se měnila v přestávce mezi druhou a třetí částí. Pro Eumenidy pak byl vytvořen „háj v Delfech před chrámem Apollónovým.“ Tato svatyně však byla výtvarně zařazena ještě o 400 let zpět k minojské kultuře. Základ tvoří nápodoby sloupů u patky užší než u hlavice, bohatě zdobené, za nimi pak prospekt s centrálním dveřním otvorem, bohatě dokola zdobeným. Sloupy průčelí byly lemovány korunami stromů, snad vavříny. Před tímto prostorem byly umístěny po obou stranách lavice upomínající na lavice známé z Dionýsova divadla nebo podobných veřejných budov klasické doby, mající naznačit „prostranství na hradě athénském před chrámem Athéniným.“ Kostýmy lze také charakterizovat jako spíše tradiční – nařasená roucha z jednobarevných látek, ne však pouze bílých – jak na fotografiích dokazuje tmavé roucho Elektřino a tmavý pláštík Hlídače. Florentin Steinsberg jako mluvčí kmetů argejských pololežící na schodech před palácem však třímá v ruce mečík archaického typu, takže i rekvizity a kostýmy lze označit jako směs více stylů. Zatímco J. Kuffner hodnotil herecké výkony sice stručně, ale o to kladněji – zdá se, že režisér vsadil na deklamační herectví, při němž herci kladli důraz na slovní projev spíše než na tělesné vyjadřování, K.H. Hilar ve své stati Oresteia označuje inscenaci označuje jako snaživý pokus, který se ovšem minul účinkem. Jeho skepse plyne z názoru, že je obecně nemožné v moderní společnosti vystihnout ducha antického divadla. Hilar v něm vidí především náboženský čin, jehož smysl a účel je dnes již nepochopitelný.Herecké výkony potom Hilar popisuje jako nedostatečné a ploché, jelikož v nich postrádá pochopení a víru v řecký náboženský svět. Stejné nedostatky vnímá Hilar u publika, které proto podle jeho názoru nedokáže vnímat pravé hodnoty díla. Kvapil se vydal cestou umírněného pojetí antického dramatu v historizujícím stylu, aniž by ovšem přistoupil k možnosti rekonstruovat inscenační techniky 5. stol. Jeho dílo se ale přesto stalo předmětem sporů, a vlastně bylo kusem, jímž se diskuse o možnostech uvádění antického dramatu na moderním jevišti pro české prostředí otevřela. AS