Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz Date 1947

4. Faidra

Creator:
Jean Racine
Description:
Honzl připravil, tak jak to pro něj bylo typické, vytříbeně estetizovanou inscenaci,ubírající se kupředu v pečlivě gradovaném rytmu. Byla zasazena do historizující dekoraceFrantiška Muziky. Nakonec ale byla na scéně zbudována mohutná architektura se dvěmatemnými lesklými sloupy s překladem s obloukovým výřezem tvořícím jakýsi druhý jevištníportál. Do prostoru za touto bariérou vedlo schodiště. Další schodiště bylo po levé stranějeviště, napravo proti němu pak byl jakýsi boční vchod (snad do paláce) s dalším sloupem. Vpozadí byl proměnlivý světelný horizont, na nějž byla opět promítána prosluněná oblaka, rudábarva zpěněné krve, ?90 či naopak temná obloha s přízračnými obrazem odkazujícími k mýtu oFaidře (Poseidonův býk apod.) Bylo používáno také spuštěného či naopak odhrnutého závěsu,visícího po pravé straně tohoto druhého portálu. Po tomto fantaskně antikizujícím jevišti sepohybovali hrdinové a hrdinky v klasicistním šatě, zhotoveném pro inscenaci převážně znákladného barevného hedvábí. Jakkoli není možné zrekonstruovat detailní barevnost tétoinscenace, vidíme Faidru ve výrazně odlišném, zřejmě intenzivně barevném oděvu (v kriticese hovoří o jejím „vášnivém purpuru“, ? snad tedy nejde jen o charakterizaci jejího naturelu, leči kostýmu, kontrastnímu k bílé Oinoně i žluto-hnědému kostýmu Ariciinu.Strhující rytmus udávaly především dokonale promyšlené a důkladně do posledníhodetailu nacvičené mizanscény. Honzl v režijní knize zaznamenával průběh každého pohybu agesta postav. Smysl replikám, zahaleným racinovskou galanterií, udávala právě pohybovástránka inscenace.Většina recenzentů shledávala na Faidře především kvality stylového rázu, čistotyrežijního výrazu, který precizně do jevištního jazyka převáděl konflikty zachycené Racinovýmtextem, založeném na přísné symetrii, prostotě a harmonické vyváženosti. Vyzvedávali častorovnováhu tlumeného řečového projevu a dynamické pohybové stránky inscenace ? , kteroujsme vyčetli již v režijní knize. Upozorňovali na plastické herecké výkony, jež vystupovaly ztlumeně provedené stálé dekorace. Většina recenzentů, kromě několika extrémně levicovýchkritiků, kteří se snažili konflikt v dramatu ideologizovat, nenalézala ve Faidře žádnou aktuálníinterpretaci.Ne tak Honzl sám. Ve svém stručném eseji, jímž opatřil program k inscenaci, se pokoušíRacina vměstnat do kolonky psychologického realismu, kterým měl Racine imponovat iŠaldovi. Konflikt pak vykládá jako svár spontaneity lidského citu stojící v protikladu kespolečenské konvenci „feudálního řádu odsouzeného k zániku,“ jakožto řádu založeném napřetvářce, což dokládá nevěrami Ludvíka XIV., jichž využíval k politickým cílům.Navzdory těmto poněkud svérázným ideologickým vývodům z něj stejně silně hovořípronikavý režijní úsudek stavějící proti sobě kontrast historičnosti a současnosti, živosti astálosti.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

9. Mír

Creator:
Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.
Description:
Výrazně politické poselství reflektující nejen nedávno skončenou válku, ale také rozpoutavší se válku studenou, měla adaptace Míru, kterou vytvořil Václav RenčVáclav Renč postupoval velmi časově a s Aristofanovým textem nakládal volně, přestože ne svévolně. Prostředí osciluje mezi fantaskní podobou antiky a všedností roku 1946. Renč připisoval scény a rozmnožil prostou zápletku o přestrojenou postavu Zbrojaře/Běsa války. Tato postava přenáší konflikt do současnosti, protože Renč reaguje na postupně se rozpoutávající studenou válku spočívající ve výhrůžkách atomovým útokem. Atomová puma se ostatně v textu přímo objevila. Trygaios ji uzmul Hermovi a s její pomocí se mu podařilo osvobodit zakopanou bohyni-Mír. Volně nakládal taky se sborovými písněmi: charakterizuje je budovatelská estetika, oslavují práci a možnost stavět nový svět (refrén jedné z nich zní "Stavíme svět".)Pistorius v inscenaci využil obliby divadla Voskovce a Wericha, jejichž inscenacím je jeho Mír snad až příliš podobný, jak si posteskne několik recenzentů. Posílí liminalitu střetem sboru pěti oživlých karyatid s postavami poloviny 20. století: zbrojaři a obyvatelkami činžáku. Na jevišti (i v textu) se také rozezvučí siréna a postavy přející válce (snad Běs války/Zbrojaři) pevně třímají v rukou fasces. Hermés, kterého označí jeden z kritiků za "poameričtělého", si na jevišti pohrává místo díže války s nafouknutým balonkem, na kterém je napsáno puma. Celé představení mělo precizně gradované tempo a pohyb herců po jevišti, často stylizovaný jako radostný průvod, byl precizován až po takové detaily, jako rytmus cinkání lžic o misky v jedné sborové scéně. Sbor byl tvořen v této adaptaci pěti dívkami v kostýmu karyatid. Inscenace stejně jako sama předloha tedy zaujímá jasný postoj k dobové společenskopolitické situaci. Z jevišť se ozývá nejen radost nad skončivší válkou, ale také obava z války budoucí. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

10. Oresteia /

Creator:
Aischylos, 525 - 456 př. Kr.
Description:
Dostalova další antická režie budila v recenzích rozpaky. Všichni svorně podtrhují, že je to největší událost divadelní sezóny a že je nutné, aby ji každý kulturní člověk navštívil, jedním dechem ale připojují, že Dostal nesplnil očekávání, které inscenování této velkolepé trilogie po čtyřiceti letech v ND vzbuzuje. Část recenzentů se opřela již do výběru překladu - Stiebitzův překlad se jim zdál monumentálnější a básnivější. Druhá skupina recenzentů však výběr Šrámkova jevištně vhodnějšího textu chválí. Inscenace byla zasazena do historizující, leč náznakové dekorace, v níž někteří kritici rozpoznávali Hoffmanův vliv. Dominuje v ní nejprve kyklopské zdivo připomínající mykénské hradby, zkombinované ovšem s úlomky kanelovaných sloupů, naznačujícími zřejmě vnitřní rozklad obce, jíž schází vladař. V Eumenidách se potom objevují na jevišti Propylaje s obrovskou Athéninou sochou. Vše je doplněno závěsy a světelnými efekty - v první části převládají na jevišti tóny černé a rudé, v poslední části se jeviště projasňuje. Kostýmy a výprava se odvolávají ke klasické době, a to i v části, jež je jinak zasazena do Mykén. Herci jsou oděni do řasených rouch, kostýmy bohů jsou připodobněny známým řeckým sochám, jak je patrné zejména v případě bohyně Athény, jejíž představitelka Jiřina Šejbalová připomíná zpodobněním klasická zobrazení bohyně, s přílbicí, kopím a aigis na hrudi. Agamemnón vracející se do Mykén přijíždí na voze, jaký je znám z četných vázových vyobrazení, ve zbroji řeckého hoplíty. Historizující výprava tedy nedbá archeologické přesnosti, nýbrž vychází spíše vstříc očekáváním spjatým s antickým titulem v repertoáru.Podobný posun v celkové náladě mezi dvěma prvními díly trilogie a třetí částí, jaký byl vytvořen ve vizuální rovině, byl vybudován i ve složce hudební: disonance až kakofonie se mění v harmonii a mohutnost hudby v Eumenidách. Miroslav Ponc také pracoval s příznačnými motivy přisouzenými bohům. Několik recenzentů upozornilo na nedostatečnou souhru herců, na malý soulad hudební složky s výkony herců a chóru, ale také na nepříliš dobrou kulturu slova a recitace (verše byly příliš skandovány, herci protahovali některé slabiky). Zaujaly spíše jednotlivé herecké výkony, nežli herectví jako celek, velmi často bylo upozorňováno na to, že Klytaiméstra Leopoldy Dostalové byla sama o sobě výrazná, skutečně heroická postava, její herecký výkon, zřejmě spadající svým pathosem ještě do 19. století, však nekorespondoval s projevem ostatních herců a zřejmě se nehodil ani ke zvolenému překladu, jenž poněkud stíral pathos a jistou archaičnost originálu. Recenzenti se však neshodli ani na hodnocení ostatních výkonů, snad jen Josef Gruss zaujal ucelenou koncepcí svého změkčilého a úlisného Aigistha, stejně jako velmi kvalitním přednesem verše. Podobně jako se rozpadaly herecké výkony, se patrně rozpadala i celá inscenace na"účinné pásmo velmi působivých scén a jednotlivých výkonů," jak píše recenzent K.P. Václav Řezáč sice kladně hodnotí "rytmické střídání prudkých spádů a uvolnění, fortissima závěrů," zdá se však, že toto tvrzení jen podporuje předchozího kritika: inscenace negradovala, spíše se vyžívala v aranžování esteticky libých živých obrazů a pointovala sice jednotlivé situace, nespěla však k jedinému vrcholu. Karel Dostal se podělil s publikem o svou dramaturgickou koncepci v časopise Národní divadlo. Jeho představa spočívala na protikladu mužského a ženského živlu, který v "dekadentní attické společnosti" selhává, a to zejména proto, že mužský živel degeneruje, takže ženy se slabošským mužům mstí. Takto je narušen celý pozemský a vesmírný řád. Představa dekadentní antiky byla K. Dostalovi blízká již v Bakchantkách. Zatímco tam se jednalo o úspěšně zrealizovaný výklad, v případě Oresteie nebyla jeho koncepce dosti čitelná, a tak se recenzenti omezovali buď na obecné fráze o "nadčasovosti tématu", nebo politizovali - viděli Oresteiu jako hru o pokroku a přechodu k novém řádu (recenzent K. v Lidové kultuře), případně Dostalův výklad odmítli a upozorňovali na hrozbu "barokizace" antiky směřující ke kýči, jak se vyjádřil Pavel Kypr v periodiku My.Navzdory počátečnímu pochmurnému obrazu rozkládajícího se státu, jehož vladař odjel do války, aby naplnil svou mužskou ctižádost, a který je proto spravován ženou a jejím změkčilým milencem, zvolil Dostal přece jen optimistický výklad. V celkové koncepci dnes můžeme spatřovat rysy jistého mužského šovinismu ("Žena touží po mužově převaze a cítí se podvedena, zklame-li muž její důvěru v jeho mravní a duchovní sílu. Neb tyto dary propůjčili bohové jemu."), je však bohužel nutno to vnímat jako součást dobového diskurzu. Eumenidy vykládá jako ryzí triumf řádu, spravedlnosti a pokory, což je patrno i z monumentální výpravy.Orestovým skutkem je podle režisérovy interpretace odvráceno nebezpečí vlády žen na zemi, Orestés tím ospravedlňuje své nástupnictví před muži, ženami a veškerým lidem, osvobozuje se ze všech svazků - s rodiči a rodným domem. Tím vším se podle Dostala ukazuje hodným mužského úkolu a tvoří si nový vztah k ženě. Režisér dále vnímá soud na areopagu jako příchod nového zákona ohlašujícího křesťanskou spravedlnost.AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Current results range from 1947 to 1947

View larger »