V Uhdeově adaptaci Antigona nepohřbívá svého bratra, který už je několik letmrtev, ale snaží se zburcovat občany Théb, aby nebyli slepí k bezpráví. Jejím hlavnímprotivníkem není ani tak Kreon, cynický vladař, který si nepřeje její smrt. Je jím spíšechór: dvě postavy z lidu, bezpáteřní lumpové, udavači a pomahači moci. Chór našeptáAntigoně, aby zabila Kreonta, avšak její pokus ztroskotá po konfrontaci s vladařem.Tehdy si uvědomí blízkost jejich ideálů i fakt, že jeho odstraněním neodstraní zlosamotné. To je přítomno v celých Thébách a všichni jsou jeho součástí, i díky postavámjako je chór. Tragédie Uhdeovy Antigony tkví v tom, že nezemřela za svůj boj, ale že naněj rezignovala a že byla donucena ke kompromisu. Nezbylo jí nic jiného než stát seděvkou.Brněnský režisér Z. Kaloč se oprostil od monumentálnosti antického děje azdůraznil apokryfní a tragikomický ráz Uhdeovy hry. Do monologů i dialogů přidaldramatičnost, scénu rozpohyboval pomocí osmičlenného mimického sboru, kterýpředstavoval přeskupující se antické skulptury a zpředmětňoval jednotlivé situace. Protisošnosti se snažil bojovat i barevnými kostýmy protagonistů (členové sboru mělynaopak kostýmy bílé) a herectvím, které prohlubovalo psychologii postav. Oproštěnáscéna B. Matala byla pojata jako šikmé pódium z hrubých prken, vybíhající až k divákovi– tímto blízkým kontaktem s publikem a apelem na diváka se inscenace zařadila dodobového hnutí malých scén. Ani nápaditá Kaločova režie a Matulova scéna všaknedokázaly drama zachránit pro české jeviště a poté už nikdy inscenováno nebylo. DČ
V Uhdeově adaptaci Antigona nepohřbívá svého bratra, který už je několik letmrtev, ale snaží se zburcovat občany Théb, aby nebyli slepí k bezpráví. Jejím hlavnímprotivníkem není ani tak Kreon, cynický vladař, který si nepřeje její smrt. Je jím spíšechór: dvě postavy z lidu, bezpáteřní lumpové, udavači a pomahači moci. Chór našeptáAntigoně, aby zabila Kreonta, avšak její pokus ztroskotá po konfrontaci s vladařem.Tehdy si uvědomí blízkost jejich ideálů i fakt, že jeho odstraněním neodstraní zlosamotné. To je přítomno v celých Thébách a všichni jsou jeho součástí, i díky postavámjako je chór. Tragédie Uhdeovy Antigony tkví v tom, že nezemřela za svůj boj, ale že naněj rezignovala a že byla donucena ke kompromisu. Nezbylo jí nic jiného než stát seděvkou.Recenzenti vytýkali hře přílišnou schematičnost, statičnost a nedramatickoustavbu a pražská inscenace režiséra E. Sokolovského podle některých slabiny hry ještězdůraznila. K dojmu neživotnosti a k deklamačnímu rázu inscenace přispěly takévýrazně stylizované, sošné postoje a gesta herců v dlouhých řasených kostýmech.Vacově monumentální scéně dominovala obrovská socha Herma, resp. její spodní část,s těžkou drapérií a krvavou skvrnou, snad odkaz na Stalinovu sochu na Letné (zbořena1962). Ta zvyšovala dojem dějinné síly, která postavy drtí a proti níž je marné bojovat. DČ