Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz Date 1997

7. Hřbitov Kerepesi (Kerepesi temető), parcela 34/1-1-39: Mándy Iván

Creator:
Varga, Géza (?)
Publisher:
rodina Mándy
Type:
náhrobek
Subject:
arcus triumphalis
Description:
Mándy Iván (1918-1995) byl spisovatel, novelista a publicista. Náhrobek ve tvaru naznačeného vítězného oblouku., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat079.htm (13.06.2006), and Náhrobek ve tvaru naznačeného vítězného oblouku připomíná italskou architekturu 30.tých let.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

9. Ifigenie v Aulidě /

Creator:
Euripidés,
Description:
Stručný popis inscenace: V této inscenaci využil režisér prvků, které byly naznačeny již v původním, ne zcela využitém scénickém návrhu k prvnímu uvedení Ífigenie, případně zde Kačer varioval prvky, jež uplatnil v předchozích dvou inscenacích. Na scéně proto vidíme nařasená a visící modrá plátna, jež zřejmě odkazují k modravým dálkám (moře, oblohu) i k plachtoví řeckých korábů. Na scéně se také znovu objevuje schodiště. Oproti robustní konstrukci z inscenace Na Zábradlí, která zabírala téměř celou šíři scény, je zde schodiště umístěno do hloubky jeviště a po obou stranách zbývá místo i pro další objekty: nalevo převrácenou hlavici sloupu, napravo pro zapíchnutá kopí a pohozené přílbice. Vprostřed scény stojí starožitná židle, na niž postupně některé postavy usednou a z níž jako z hradeb provádí jedna členka sboru tzv. teichoskopii. Kromě této židle jsou všechny předměty již samy o sobě jasně příznakové a metaforicky či metonymicky zprostředkovávají určitá sdělení; ta jsou však s příběhem spjata spíše volně (zmizelý svět dávnověku, a přesto jeho příběhy zůstávají živé, marnost války, po které zbudou jen rezivé meče a přílbice?). Scéna tudíž působí poněkud roztříštěným dojmem. Upozorňují na to i recenzenti (K. Ladwigová). Herci jsou oděni do kostýmů s historizujícími prvky: okované opasky, dýky u pasu, tuniky z tmavé látky s použitím kůže, nachové pláště v případě vladařského rodu. Sbor, který na scéně nevystupuje jako jedna kolektivní osoba, ale jeho členky přicházejí vždy postupně a jen málokdy mluví ve skupině, je oblečen do šatů pláten různé struktury a spíše v zemitých barvách.Herecké výkony působí dosti jednotně, snad až příliš. Všechny postavy jsou sjednoceny pocitem zoufalství a beznaděje, do kterého se rychle všichni propadají, snad jen s výjimkou hrdého až zpupného Achilla (jeho úloha byla výrazně zkrácena, takže zmizely všechny odkazy k jeho nedospělosti a projevům nezralosti; videozáznam zachycuje Davida Novotného). Nikdo není schopen skutečného hněvu a antagonismu, snad jen Agamemnón (Petr Hanus) vůči Meneláovi (na videozáznamu Jiří Šesták), ale i jejich střet, na chvíli přerostlý až ve fyzické násilí, záhy končí usmířením. Agamemnónovy výbuchy vzteku jsou vždy podkresleny zoufalostí v hlase, je to vztek trucovitě bezmocný. Tuto plačtivost si zachovává po celé představení. Agamemnón je v této interpretaci muž, který má svázané ruce. Jeho váhání brzy končí. Vůdce řeckých vojsk se sám stal obětí okolností, není proto divu, že mu chór nasazuje na hlavu obětní vínek, který měl jako vínek svatební původně přichystán pro Ífigenii. Klytaiméstra (Bibiana Simonová) vstupuje na jeviště jako rozmarná vládkyně, jež si je vědoma, že může rozdávat i spíše malicherné příkazy a vychutnávat si tak svou moc. V prvním dialogu s Agamemnónem vidíme ale i druhou stranu její povahy, milující manželku, jež klidným pohledem spočívá na manželu, s probírá všední rodičovské starosti a v radosti ze shledání se objímají. Velmi záhy se ale královna dopátrá skutečné příčiny svého a dceřina příjezdu a také ona upadá do beznaděje. Hněv, který ji na chvíli ovládne, se ale mění spíše v soucit s manželem. Rozumí jeho bezmoci, i když ji nemůže přijmout. Klytaiméstra bere manžela do náruče. Není to žena-bojovnice, je pro ni typická spíše prosebná reakce (jak to osvědčila při setkání s Achillem). Ífigenie působí v této inscenaci nejen křehce, ale její proměna z ní dělá samostatnou ženu. Dospívá nám před očima, což je posíleno i tím, jakým způsobem je zde pojednán její odchod na smrt. Křehkost mladé dívky je patrná zvláště ve scéně, kdy prosí svého otce o smilování. Zatímco ona se choulí u jeho nohou a snaží se jej všemožně obměkčit, on sedí strnule a nepohnutě, aniž by na ni jen pohlédl. Když pak Ífigenie začne tiše zpívat svou svatební – pohřební píseň, při níž se hrouží do snění, vidíme naposledy její dívčí stránku. Po stručném výstupu Achilla, který oznamuje Klytaiméstře, že situace je beznadějná, jeho předstíraná nevěsta vstává na schodech, aby z výšky tohoto improvizovaného řečniště oznámila tichým, ale pevným hlasem své vlastenecké rozhodnutí („Řecko trpí.”). Poté se nechává chórem zavinout do bílého plátna: svatebního oděvu i rubáše. Přikazuje aulidským ženám, jak ji mají připravit, a sama odchází zemřít. Stoupá vzhůru po schodech. Na hlavě má přitom vínek z růžového kvítí a stužek a za sebou táhne bílý pás látky, snad závoj. Na jednom z horních schodů ulehla. Talthybios jí vychází vstříc, stoupne si zády k ní a vypráví o zázraku, který se stal na Artemidině oltáři. Sklání se k ní a naznačuje při tom úkon, kterým kněz probodl oběti krk a předvádí scénu, o které mluví. V rozhodném okamžiku se však obrací s pásem bílé látky do publika. Nevidí, jak Ífigenie odchází po zbylých schodech vzhůru a mizí. Schůdky se pak otáčejí nejvyšším schodem do hlediště a mění se v příď korábu. Talthybios dopoví příběh. Klytaiméstra, nepatrná a zesláblá, stojí u této„lodi” se závojem v ruce. Slyšíme její poslední slova, ve kterých vyjadřuje nejistotu, zda je Talthybiův příběh pravdivý, a zoufalství matky, která neví, kde má hledat své dítě. Sbor na závěr pronáší znovu svou píseň o zmizelém studu a světě, kde se již nikdo nebojí bohů.Stejně jako předchozí Kačerovo provedení Ífigenie v Aulidě i toto vyznívá trpce a hrdinům není dána jednoznačná naděje, že oběť skutečně byla přijata tak, jak popisuje Talthybios. Smysl oběti však zde není ironizován či dokonce popřen jako v případě pražské inscenace. Nesledujeme zde šílenství krvežíznivých hrubců, kteří se neštítí ničeho, aby dosáhli svého cíle. Sledujeme zde spíš hrdiny ve světě, kde se proti nim spikli všichni a všechno, jsou to ovšem zároveň hrdinové neschopní se vzepnout k rozhodnému činu. Jediné skutečně statečné rozhodnutí přijímá nakonec něžná mladá dívka. V okamžiku smrti se stává dospělou ženou. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Current results range from 1997 to 1997

View larger »