Oresteia sehraná souborem Depresivní děti touží po penězích je dosud jediným provedením tohoto dramatu, které připravil ne plně profesionální soubor. Patří k experimentům, které sdružení podniká, aby ohledalo divadelní možnosti nedivadelního prostoru. Oresteiu proto uvedli na pražském Hlavním nádraží, čímž podtrhli motiv cestování, putování, který propojuje všechny tři části trilogie (Agamemnón vracející se z Tróje, Orestés navracející se do Mykén, poté jeho pronásledování Erýniemi, které jej doženou až do Athén). Každá část trilogie byla sehrána v jiné části nádražní budovy – Agamemnón a Choéforoi byl y zasazeny na ochoz ve 2. patře. Herci se připravovali k vystoupení před diváky. „Kukátková” iluze byla tedy narušena nejen díky využití neobvyklého prostoru, ale i tím, že se diváci byli svědky přípravy herců k vystoupení – viděli, jak se herci líčí a převlékají do kostýmů. Celá první část Agamemnóna byla pojata jako gradace očekávání Agamemnonova příjezdu, který byl ohlášen jako příjezd vlaku (nebylo ovšem využito ani skutečného nádražního rozhlasu, ani skutečného příjezdu vlaku.) Jeho velkolepý příjezd sloužil jako zkratkovité vyjádření podstaty jeho politické kariéry. Poté se přenášíme do Agamemnónova soukromí, které zcela ovládá Klytaimnéstra, jež tudíž může bez rozpaků svého manžela kdykoli zlikvidovat. Tímto skutkem také Agamemnón končí. Soubor se pokusil vyjádřit příběh o zvůli několika vyvolených a bezmoci obyvatel obce, kterou zastupuje chór vyčerpaných starců, kterým docházejí síly, a tak už jen blekotají své verše, zadrhávají, třesou se jim ruce a šourají se po scéně o holi. Všemu vládne ostentativní ošklivost, nablýskaná láce, a to i v další části, Choéforách, kterou otevírá další příjezd, návrat sebevědomého mladíka, Oresta. Tato část byla z celé trilogie nejméně výrazná, spíše jako vysvětlení k části třetí, vrcholné. V české tradici je proto tato inscenace výjimečná, neboť podává jasný výklad Eumenid, jasný pohled na vztah božských sil k člověku.Erínye zde ztělesňuje několik hereček oděných jako žebračky či osoby bez domova. V ruce si nesou láhev alkoholu a hlasitě na Oresta pokřikují nadávky, často vulgární. Poměrně dobře zapadají do neutěšeného prostředí nočního nádraží. Vyzývají také diváky, aby se přidali k nim a společně pak pronásledují Oresta prostorem nádražní budovy až do podzemní místnosti sloužící zřejmě jako sklad balíků. Eumenidy se pak odehrávají v této místnosti, kde jsou Erýnie odděleny od Oresta drátěnou mříží, zpoza které naň dotírají. Na scéně se objevuje panovačná Athéna v módní paruce a luxusní tmavé róbě a Apollón v lesklém trikotu. Oba spolu vedou poměrně znuděný dialog, z něhož vyplývá nezájem o okolní svět a zahleděnost do sebe, Apollón vyjadřuje především sobecké zájmy. Orestés je ten poslední na pořadu dne. Spor je proto velmi stručný a závěrečný velmi zkrácený zpěv chóru má spíše příchuť fiaska. AS