Už žáci vyšších tříd základní školy vědí, co je Avogadrova knstanta. Méně se však ví, že její hodnota je v dnešní době známa s obrovskou přesností pouhých čtyř až pěti miliontin procenta [1, 2, 3]. Ještě méně je známo, že ji takto přesně lze určit fakticky přímo - z měření hustooty a rozměru základní buňky (mřížkového parametru) vhodné krystalické látky, konkrétně křemíku. Nejméně taková musí proto být přesnost měření mřížkového parametru. Pomocí současných rentgenografických metod využívajících synchrotronového záření a špičkových přístrojů jí skutečně lze nejen dosáhnout, ale ještě o dva řády překonat. Co však je zcela neuvěřitelné, je přesnost několika desetitisícin procenta, jíž se při měření mřížkových parametrů dosahovalo již v šedesátých letech minulého století, v době obyčejných rentgenek, záznamu na fotografický film a bez jakékoli výpočetní techniky včetně kalkulaček! Zásluhu na tom mají grafické a výpočetní metody, které zdánlvě jednoduchým, ale takřka geniálně promyšleným způsobem zdokonalil tehdy doktor Martin Černohorský, který v té době vedl laboratoř v Ústavu fyziky kovů Československé akademie věd. Pomocí nich dosáhl lepší přesnosti měření mřížkových parametrů krystalických látek než přední světové laboratoře. O těchto metodách stručně pojednává předkládaný příspěvek, věnovaný prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc., k jeho významnému žvotnímu jubileu., Jana Musilová., and Obsahuje seznam literatury
Dávná otázka týkající se existence podélných vln, která sužovala již elastickou teorii světla, se v dnešní době opět vynořuje v podobě otázky z nadpisu tohoto článku. Maxwellovy rovnice jsou speciálním limitním případem, který připouští existenci pouze příčných vln. Pokud by toto omezení platilo jen jako blízká aproximace, objevil by se v některých fundamentálních zákonech záření z důvodu "třetího stupně volnosti" dodatečný faktor 3/2. V tomto případě bychom mohli oprávněně považovat Maxwellovu teorii za podezřelou, neboť neradi připouštíme, že by vhodným popisem přírody mohla být mezní teorie, jejíž předpovědi se podstatně a nespojitě liší od předpovědí teorie platné při jakkoliv blízkém přiblížení k limitnímu případu. V tomto článku na jednoduchém (i když fiktivním) případě ideálního vodiče ukážeme, že vhodným rozžšířením Procových rovnic do látek se těmto nespojitostem vyhneme a dostaneme tak správný faktor ve všech vztazích (tj. bez dodatečných 3/2) i pro klidovou hmotnost fotonu rovnou současné horní mezi vyplývající ze známých úvah., Ludvík Bass, Erwin Schrödinger ; přeložil Marti Zdráhal., and Obsahuje seznam literatury
Random walks are geberic models used in many branches of physics. Its quantum analogues attracted recently interest due to its potential applications in quantum information and quantum transport. We review the basic ideas behind discrete quantum walks and comment on its full optical implementation. The algorithmic applications are briefly discussed., Václav Potoček, Martin Štefaňák, Aurél Gábris, Igor Jex., and Obsahuje seznam literatury
Nanobiophotonics is one of the most recent interdisciplinary scientific disciplines that originated at the frontiers of nanotechnology, photonics and biomedical sciences. The aim of nanobiophotonics is to transfer the medical diagnostics and therapy to the level of individual proteins and biologically active molecules, acting as cornerstones of the living cell. One of the key roles in its advancement can be attributed to the development of ultrafast pused lasers. These allowed to cross-combine spectroscopic, imaging and time-resolved methods and provide complex, multi-modal information about biological structures and phenomena on the nanometer scale. In our contribution we give an overview of the most important moments mapping the path from the discovery of the first laser to the current state of nanobiophotonic technologies in the world, and perspectives of this new scientific field in Slovakia., Nanobiofotonika je jedným z najmladších interdisciplinárnych vedeckých smerov, ktorý vznikol na pomedzí nanotechnológií, fotoniky a biomedicínskych vied s cieľom preniesť medicínsku diagnostiku a terapiu na úroveň proteínov a biologicky aktívnych molekúl - základných jednotiek živej bunky. Kľúčovú úlohu v jeho rozvoji má predovšetkým vývoj pulzných laserov s ultrakrátkymi impulzmi, ktoré umožnili prepojiť spektroskopické, zobrazovacie a časovo rozlíšené metódy a poskytujú dnes komplexnú multimodálnu informáciu o biologických štruktúrach a javoch na nanometrovej škále. V našom príspevku uvádzame prehľad vybraných významných momentov mapujúcich cestu od objavenia prvého lasera cez súčasny stav nanobiofotonických technológií k perspektívam tejto novej vednej oblasti na Slovensku., Dušan Chorvát ml., Alžbeta Chorvátová., and Obsahuje bibliografii