V článku je popísaná počítačová a softwarová infraštruktúra spracovania dát v experimente ATLAS. Je popísaná štruktúra detektoru od triggeru, kde sa vykonáva selekcia udalostí cez ukladanie a distribúciu dát na sieti GRID až po prostriedky určené k fyzikálnej analýze. Počítače, či už v skrytej forme ako FPGA a ASIC obvody alebo klasické počítače s architektúrou x86, sa využívajú v každej oblasti experimentu ako je ATLAS., Michal Marčišovský, Tomáš Kubeš, Jiří Chudoba., and Obsahuje seznam literatury
Pojem spraš je sice znám i širší veřejnosti, nejen přírodovědecké, ale představy o jeho náplni většinou ani zdaleka nevystihují, co vše se pod tímto názvem skrývá. Zemědělec ví, že spraš poskytuje úrodné a dobře obdělávatelné půdy v našich nejúrodnějších oblastech, stavaři všeho druhu vědí, že spraš ve výkopech a zářezech udržuje svislé stěny navzdory tomu, že je to jen pouhá hlína, ale i to, že jako základová půda je citlivá na větší zatížení, a geolog dobře zná, že spraš tvoří rozsáhlé pokryvy a závěje, které mnohdy nepříjemně zakrývají skalní podloží, na druhé straně však představují vyhledávanou cihlářskou surovinu. To jsou ovšem skutečnosti náležící do rámce geověd, takže zbývá vysvětlit, co chceme psát o spraši v Živě. and Loess is one of the most remarkable sediments of Pleistocene glacial phases. However, its formation was considerably influenced by the biota that continuously lived on the loess surface during its accumulation. Therefore loess is not only an accumulation of eolian dust, but also a peculiar type of raw soil confined to specific conditions in a belt extending in Europe south of the ice sheet. The best information on the loess environment is provided by molluscs whose shells occur in high amounts throughout the loess deposits and reflect specific steppe habitats that have no analogy at present and repeatedly represented the starting point of biotal successions at the beginning of Quaternary warm phases including the Holocene.
Spraše byly obvykle zkoumány po stránce litologické, takže máme dostatek údajů o jejich zrnitostním a mineralogickém složení, chemismu i úložných poměrech, stejně jako o původu a přínosu horninového materiálu, z něhož se skládají. Z těchto poznatků se někteří autoři pokoušeli rekonstruovat i prostředí jejich tvorby, kdežto výpovědi sprašových fosilií se věnovala menší pozornost, i když spraše poskytly četné nálezy kostí savců a také bylo známo, že většinou obsahují četné ulity plžů. Teprve během druhé poloviny 20. stol. se podařilo odstranit nedostatky poznatků o spraši, přičemž rozhodující roli hrálo jak přesné vymezení pojmu spraš, tak řádné poznání ekologie měkkýšů. Rovněž bylo třeba vyhnout se nekritické aplikaci poznatků o glaciálu severozápadní Evropy v našem prostoru, který představuje odlišný region. V jeho nížinách a pahorkatinách nepřevládaly tundrovité formace, nýbrž sprašová step, kde sice roční průměry teploty se pohybovaly několik stupňů pod bodem mrazu, ale vrchol léta mohl být stejně teplý jako dnes – podobně jako tomu je v jihosibiřských pustinách. Poznání sprašové stepi je tak základním východiskem nejen k rekonstrukci glaciálního prostředí v našich teplých oblastech, ale i k správnému pochopení procesů, které utvářely naši přírodu a krajinu od vrcholného glaciálu do současné podoby. and Although loess has been generally regarded as a glacial or periglacial phenomenon, its specific fabric and sedimentary environments have been repeatedly discussed. Incorporated mammalian bones have suggested steppe grassland since the 19th century, but rich molluscan fossils have only been fully appreciated during the last 5–6 decades. Molluscan evidence was often obscured by records from non-loessic intercalations within the loess series that reflected conditions differing from those of typical loess but only recent analysis of the loess malacocoenoses has provided evidence that the loess forms in pecular environments of the loess steppe whose snail communities have present-day analogues in Central Asia (and not in the subpolar belt!) and whose severe continental climate with warm summers sharply distinguishes the loess steppe from the glacial tundra-like grasslands of oceanic W and NW Europe.