Ačkoliv konvenční techniky zobrazení magnetickou rezonancí mají dominantní postavení při vyšetření centrálního nervového systému, přesto tyto techniky nedokážou dát informaci o funkčních vlastnostech mozkové tkáně. Kromě konvenčních MR technik však existují i MR metody umožňující některé z těchto vlastností zobrazit. Mezi ně můžeme zařadit funkční magnetickou rezonanci, difuzně vážené zobrazování, resp. zobrazení difuzního tenzoru a morfometrickou analýzu. Tento článek podává přehled fyzikálních základů zmíněných MR metod a jejich využití ve výzkumu a klinické praxi., Although conventional MR imaging techniques play a crucial role in the examination of the central nervous system, these techniques can not give any information about functional properties of the brain tissue. Besides conventional MRI techniques, however, there are some MR methods enabling evaluation of these functional properties. These methods include functional magnetic resonance imaging, diffusion-weighted imaging or diffusion tensor imaging, and voxel based morphometry This article presents the basic physical concepts of the above-mentioned MR techniques and the, and Ibrahim Ibrahim, Jaroslav Tintěra
Teplota nejasné etiologie je častým a významným diagnostickým problémem, který lékaři nezřídka musí řešit. V první části textu se věnujeme definici a příčinám teplot nejasné etiologie, které jsou velmi pestré. Na jedné straně může jít o banální benigní onemocnění, na straně druhé mohou být zvýšené teploty projevem život ohrožujících chorob. Druhá část textu je pak věnována námi navrženému vyšetřovacímu algoritmu teploty nejasné etiologie. Uvedené poznatky se mohou stát velmi cenným pomocníkem v řešení tak náročné, ale také velmi zajímavé diferenciální diagnostiky., Andrea Křivanová, Zdeněk Adam, J. Mayer, and Lit. 35
Aminoglykosidy patří mezi nejstarší antibiotika, a i přes své relativně toxické účinky (nefrotoxicita a ototoxicita) jsou v současné klinické praxi cennou léčebnou skupinou. Jsou účinné zejména proti aerobním gramnegativním infekcím a v kombinaci s antibiotiky poškozujícími buněčnou stěnu (např. betalaktamy) také proti grampozitivním kokům. Vyznačují se koncentračně závislým baktericidním účinkem a dlouhým postantibiotickým efektem. Existuje mnoho důkazů o tom, že jedna velká denní dávka (respektive prodloužený dávkovací interval) aminoglykosidů je spojena s nižším rizikem nefrotoxicity a ototoxicity a srovnatelnou, ne-li lepší klinickou účinností v porovnání se stejnou celkovou denní dávkou podanou v několika menších dávkách během dne. Účinnost a toxicita aminoglykosidů vykazuje silný vztah k jejich sérové koncentraci. Klíčovou úlohu v minimalizaci toxicity a optimalizaci dávkování má terapeutické monitorování., Aminoglycosides constitute one of the oldest classes of antimicrobials. Despite their relative toxicity, mainly nephrotoxicity and ototoxicity, aminoglycosides are valuable in current clinical practice. They are bactericidal agents with activity against aerobic gram-negative infections and against gram-positive cocci when added to a cell wall active antimicrobial-based regimen (e.g. betalactams). Aminoglycosides have a concentration-dependent bactericidal effect and a long post antibiotic effect. There is accumulating evidence to show that large, single, daily doses (or more correctly, extended interval dosing) of aminoglycosides is associated with less nephrotoxicity and ototoxicity and comparable, if not superior clinical outcomes than the same total dose administered in small, multiple doses. The efficacy and toxicity of aminoglycosides show a strong direct positive relationship with blood drug concentrations. A key strategy in minimizing toxicity and optimizing therapy is therapeutic drug monitoring., and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Terapeutické monitorování hladin léčiv (therapeutic drug monitoring – TDM) je specifická metoda oboru klinické farmakologie pro monitorování terapie pomocí měření koncentrace léčiva v séru s následnou interpretací a akceptací klinikem. Použití TDM vede k optimalizaci individuálního dávkování vankomycinu u jednotlivých pacientů, a tím ke zkrácení doby hospitalizace a prevenci výskytu nežádoucích účinků. Minimální údolní sérová koncentrace vankomycinu by měla být vždy udržována nad 10 mg/l k zabránění vývoje rezistence, neměla by však přesáhnout 20 mg/l vzhledem k riziku nefrotoxicity. U závažných infekcí je doporučováno rozmezí 15–20 mg/l, a také u patogenů s MIC ≤ 1 mg/l by měla údolní koncentrace dosáhnout alespoň 15 mg/l k dosažení cílového poměru AUC24/MIC ≥ 400 (plocha pod křivkou/minimální inhibiční koncentrace). Pro léčbu méně závažných infekčních stavů by měla být dostatečná údolní koncentrace 10–15 mg/l. Při aplikaci v kontinuální infuzi u kriticky nemocných jsou doporučovány koncentrace v ustáleném stavu v rozmezí 15–25 mg/l. Klíčová slova: terapeutické monitorování – údolní koncentrace – vankomycin, Therapeutic drug monitoring (TDM) is specific method of clinical pharmacology for monitoring of the therapy using measurement of drug serum concentrations followed interpretation and good cooperation with clinician. TDM help clinicians to quickly optimize vancomycin dosing regimens to maximize the clinical effect and minimize the toxicity of the drugs. Minimum serum vancomycin trough concentrations should always be maintained above 10 mg/L to avoid development of resistance, neverthelles trough concentrations > 20 mg/L are not recommended because of the risk of nephrotoxicity. For serious infections vancomycin trough concentrations of 15–20 mg/L are recommended and for a pathogen with an MIC of 1 mg/L, the minimum trough concentration would have to be at least 15 mg/L to generate the target AUC24/MIC ≥ 400 (area under the curve/minimal inhibitory concentration). In non-complicated infections trough concentrations of 10–15 mg/L should be sufficient. For continuous infusions of vancomycin target steady-state concentration values of 15–25 mg/L have been advocated for critically ill patients. Key words: therapeutic monitoring – trough concentration – vancomycin, and Ivana Kacířová, Milan Grundmann
Autor ve svém článku přináší přehled léčebných možností lokálně pokročilého karcinomu prostaty, který představuje heterogenní skupinu nádorů. Obvykle je indikována kombinovaná terapie a velmi důležitou roli v léčbě hraje hormonální androgenní deprivace. Je však důležité a nesnadné odhadnout, která forma bude nejvhodnější pro kterého pacienta, ať již se týká alternativy kombinované léčby i jejího časování. Velmi důležitou úlohu v rozhodování hraje PSA a jeho kinetika. Autor se snaží na základě analýzy dřívějších i současných studií odpovědět na otázku, která forma hormonální deprivace je vhodná pro kterého pacienta. V neposlední řadě zaměřuje svou pozornost na identifikaci androgenně nezávislých nádorů a možnosti jejich léčby i sledování., The author in his article presents an overview of therapeutic options for the treatment of locally advanced prostate cancer, which represents a heterogeneous group of tumors. In most patients is usually indicated combination treatment with androgen deprivation playing an important role. It is important and not easy to estimate what form will be the most suitable for particular patient, concerning alternative of combination treatment and its timing. Very important role in decision can be contributed to PSA kinetics. Based on previous and current clinical studies, the author tries to answer question which form of hormonal deprivation is appropriate in which patient. Last but not least he deals with the issue how to identify, treat and follow up androgen independent tumors., Laurence Klotz, K. Pienta, and Lit.: 22
Chronická žilní choroba (v originálním anglickém znění chronic venous disorder – CVD) je postižení žilního systému s vysokou incidencí, která se vyskytuje především Evropě a severní Americe. Hlavním cílem mikronizovné purifikované flavonoidní frakce (MPFF) diosminu a hesperidinu je eliminovat symptomy CVD (žilní bolest, tíže v nohou apod). Avšak MPFF diosminu a hesperidinu může být též použita k léčbě žilního otoku a žilního bércového vředu. Existuje mnoho studií, které dokazují jeho efekt v experimentu a též jeho efekt na úrovni mikrocirkulace. Další indikací MPFF diosminu a hesperidinu je hemoroidální choroba a jako doplňková léčba lymfedému. Je též prokázáno, že tato látka může být požita jako vhodná doplňující léčba zákroků na žilním systému. Pouze MPFF diosminu a hesperidinu obdržela nejlepší doporučení – 1B v posledních směrnicích pro léčbu venoaktivními látkami., Chronic venous disorder (CVD) is a common illness with high incidence existing especially in Europe and North America. The main goal of micronized purified flavonoid fraction (MPFF) of diosmin and hesperidin is to eliminate the symptoms of CVD (venous pain, fatigue, etc). But MPFF of diosmin and hesperidin has good effectiveness for treatment of venous oedema and venous ulcer too. There are many papers that prove its effectiveness in the experiment and in the microcirculation too. The other indications for MPFF of diosmin hesperidin is hemorrhoidal disease and the accessory treatment of lymphedema. It is proved that this substance could be used as an effective supplementary treatment of symptoms after venous intervention. Only MPFF diosmin and hesperidin received the best recommendation – 1B in the last guidelines for VAD therapy., and Lukáš Hnátek
Autor navazuje na článek Deprese seniorů uveřejněný v Čes Ger Rev 2005; 3(2). Věnuje se stručně psychoterapii deprese, podstatná část se týká farmakoterapie deprese geriatrických pacientů. V potaz jsou vzaty specihcké aspekty podání antidepresiv pacientům vyššího věku, stejně tak rizika komorbidity a lékových interakcí. Probrána je léčba nejen moderními antidepresivy, ale uvedena jsou i další farmaka ostatní biologické možnosti léčby deprese seniorů. Vysvědeny jsou výhody i případná rizika., The author follows the article Depression in seniors published in the Czech geriatric revue 2005; 3(2). He briefly describes psychotherapy of depression, the main part of the article deals with pharmacotherapy of depression in geriatric patients. Specific aspects of dispensing antidepressants to older patient and risks of co-morbidity and drug interactions are mainly regarded. Treatment with modern anUdepressants is described and also other pharmaceuticals and biological possibilities of depression treatment in seniors are mentioned. Eventual risks and advantages are explained., Vladimír Pidrman, and Lit. 29
Autorka popisuje 2 případy deprese starších nemocných provokované situacemi typickými právě pro senium - ztrátou partnera a kumulací chorob. Je konstatována nutnost zabývat se psychickým stavem starších nemocných a je poukázáno na dobrý efekt podaných antidepresiv., The author describes 2 cases of depression in older patients which is caused by the situations typical just for the seniors - loss of partner and cumulating of diseases. It is necessary to be engaged in psychical stand of older patients and a good effect of antidepressants is shown., and Hana Kubešová