Léčba ran metodou fázového hojení (vlhké hojení) představuje fyziologický způsob hojení, který lze efektivně využívat u ran všech etiologií a v mnohých medicínských oborech. Rány spadající do oboru gynekologie se od jiných oborů liší rozsáhlou anatomickou oblastí zaměření (genitoanální prostor, břišní krajina, podbřišek, prsní žlázy). Během operačního výkonu, zvláště v případě rozsáhlých operací, musí být pozornost zaměřena rovněž na prevenci poškození kůže v zátěžových lokalitách. Spektrum terapeutických krytí má různorodé varianty použití, které se mohou uplatnit jak v prevenci, tak léčbě. V textu jsou prezentovány nejčastější lokalizace vzniku komplikovaných a nehojících se ran, doplněné o poznatky zaměřené na efektivní prevenci a terapii. Klíčová slova: gynekologie – hojení ran – oplachové roztoky – terapeutická krytí, A wound healing using a phase specific (moist) wound treatment involves a process of physiological healing which can be effectively used for wounds of all etiologies and in many medical fields. The wounds within the field of gynecology occur, compared to other fields, in an extensive anatomic region (the genital and anal areas, the abdomen, the hypogastrium, mammary glands). During surgery, especially in cases of extensive surgical interventions, attention must also be given to the prevention of skin damage in the exposed sites. The range of therapeutic protection includes a variety of applications which can be used both in prevention and treatment. The text describes the most frequent sites of development of complicated and non-healing wounds, complemented by the findings focused on effective prevention and therapy. Key words: gynecology – rinsing solutions – therapeutic protection – wound healing, and Markéta Koutná, Renata Šálová, Andrea Pokorná
Cíl. Hlavním cílem práce je stanovení závislosti tíže klinických příznaků na ultrazvukovém nálezu u pacientů s podezřením na celiakální sprue (CS), tedy stanovení senzitivity a specificity ultrazvuku, dále pak posouzení velikosti sleziny u pacientů s CS. Metoda. Do souboru bylo zahrnuto celkem 134 pacientů, kteří byli prospektivně sledováni. Z toho u 68 pacientů byla potvrzena diagnóza CS jak na základě sérologických výsledků protilátek, tak enterobiopticky U dalších 41 pacientů byla CS potvrzena pouze protilátkově. U zbývajících 25 pacientů se nakonec prokázal primární izolovaný deficit laktázy U 66 pacientů s biopticky verifikovanou CS byla pomocí ultrazvuku změřena velikost sleziny. K tomuto souboru byl vytvořen srovnávací soubor 66 zdravých pacientů, kterým byla stejným způsobem změřena velikost sleziny. Výsledky. Znatelný byl jednoznačný trend prokazující, že pacienti s těžšími klinickými příznaky mají také nález na ultrazvuku vyššího stupně. Tento trend je významný hlavně u příznaků vyššího stupně. Dále bylo prokázáno, že existuje statisticky významný rozdíl (Fisher exact test p < 0,001) ve velikosti sleziny u pacientů s potvrzenou celiakií a kontrolním souborem zdravých pacientů. Pacienti s verifikovanou CS mají statisticky významně častěji zmenšenou slezinu (75,8 %) než kontrolní soubor zdravých lidí (25,8 %). Závěr. Ultrazvuk se jeví jako perspektivní metoda jak v diagnostice nemoci, tak pro sledování pacientů s již prokázanou chorobou. Prokazatelně existuje určitá souvislost mezi CS a velikostí sleziny., Aim. The main objective of this study is to determine the severity of clinical signs depending on ultrasonographic findings in patients with suspected celiac disease (CD), thus determining the sensitivity and specificity of ultrasonography Furthermore, assessment of the size of the spleen in patients with CD. Method. The group included a total of 134 patients, they were prospectively monitored. Of those, 68 patients were confirmed diagnosis of CD, both based on the results of serological antibodies and enterobiopsy A further 41 patients had only the positivity of specific antibodies. In the remaining 25 patients eventually showed isolated primary lactase deficiency. In 66 patients with biopsy-verified CD was measured spleen size using ultrasonography. This file was created by a comparative group of 66 healthy patients who have been equally measured the spleen size. Results. Noticeable was a clear trend showing that patients with more severe clinical symptoms have also more severe ultrasound findings. This trend is significant mainly at the higher level of symptoms. It was also shown that there is a statistically significant difference (Fisher exact test p < 0.001) in spleen size in patients with confirmed celiac disease and a control group of healthy patients. Patients with verified CD have statistically significantly reduced spleen (75.8%) than the control group of patients (25.8%). Conclusion. Ultrasound appears to be promising method in the detection of the disease and also in monitoring these patients. Arguably, there is some relationship between the CD and the size of the spleen., and Markéta Smělá, Daniel Bartušek, Vlastimil Válek, Jakub Hustý, Zbyněk Bortlíček
Zájem o diagnostiku demencí pomocí zobrazovacích metod významně narosd až s novými možnostmi léčby inhibitory acetylcholinesterázy, která je indikována v časných a středně pokročilých stadiích některých chorob provážených demencí. Z nástroje určeného k vyloučení léčitelné pnčiny demence (podílí se max. 1-5 %) se zobrazovací metody stávají určující pro stanovení včasné a přesné diagnózy. Od diagnózy se odvíjí prognóza, která se týká jak pacienta, tak i jeho rodiny. Úkolem zobrazovacích metod je včas rozpoznat nemocné ohrožené demencí, dále preklinicky nemocné až po skutečné nemocné, a pokud možno přesně stanovit, o kterou chorobu spojenou s demencl jde. Klinické markery časné diagnostiky neurodegenerativních chorob zatím nemáme. Choroby spojené s demencí se nejdrive projeví v mediálních částech temporálních laloků - hipokampech a entorinální kůře. Změny na mikroskopické úrovni mají svůj makroskopický korelát v zobrazovacích metodách. Porucha funkce předchází morfologické změny. Funkční stavy mozku zobrazí pozitronová emisní tomografie (PET), u nás spíše levnější jednofotová emisní počítačová tomografie (SPECT). Korelátem časných změn ve funkčních zobrazovacích metodách je pokles signálu v temporoparietální mozkové kůře. Zobrazení struktury v anatomickém detailu umožňují magnetická rezonance (MR) a jen o něco méně dokonale výpočetní tomografie (CT). Korelátem změn je postupující atrofie. MR využíváme s výhodou ke sledování progrese změn v čase. Využíváme pritom technik s vysokým rozlišením ve spojení s mapováním mozkových struktur. Výzkum v zobrazovacích metodách se soustřeďuje na měření progrese demence a detekci terapeutického účinku. V klinických studiích demencí se MR stala nenahraditelnou., The interest in diagnosing dementia with the use of neuroimaging raised considerably with the new therapeutic possibilities. Acetylcholine inhibitors are only effective in mild to moderate disease connected with dementia. Neuroimaging moved from diagnosing treatable or reversible :auses of dementia (responsible for 1-5% of all cases) to giving an early support of specific dementia diagnoses. With the early diagnosis prognostic measures concerning the patient and his/her family can be realized. The main goal of neuroimaging in dementia is to select future candidates for the particular dementing disease, to nark these with preclinical disease and clinically manifest disease. There are no clinical markers for neurodegenerative disease. Structures responsible for initial changes connected with dementia are medial temporal lobes - hippocampus and entorhinal cortex. Microscopic changes have their macroscopic correlate on imaging. Functional changes are detected prior to structural demage. Positron Emission Tomography (PET) is the most appropriate technique to image function followed by less precise Single Photon Emission Computed Tomography (SPECT). Early changes in both PET and SPECT are responsible for bilateral cortical temporoparietal signal drop. Anatomic or structural detail can be traced on Magnetic Resonance (MR) with less accuracy on Computerized Tomography (CT). Progress in atrophy is measured on yearly basis. Progress in dementia and benefit from therapy are the main topics for research. MR is indispensable tool for clinical studies., Jiří Obenberger, and Lit. 55
Hlboká infiltrujúca endometrióza (DIE) je chronické progresívne estrogén dependentné ochorenie, ktoré môže postihovať aj štruktúry gastrointestinálneho traktu. Ochorenie je zvyčajne dlhodobo asymptomatické, respektíve sa prejavuje veľmi nešpecifickými príznakmi. Jeho neskorý záchyt môže viesť k ireverzibilným zmenám na jednotlivých štruktúrach. Táto kazuistika popisuje raritný prípad rozsiahlej hlbokej infiltrujúcej endometriózy zadného kompartmentu malej panvy, ktorá vyústila do stavu obštrukčného ilea. Sústreďuje sa na zásadnú úlohu „virtuálnej kolonoskopie“ pomocou trojdimenzionálnej transvaginálnej sonografie (3D-TVUS) pri hodnotení rozsahu ochorenia., Deep infiltrating endometriosis (DIE) is a chronic progressive estrogen-dependent disease that can also affect structures of the gastrointestinal tract. The disease is usually asymptomatic in long-term, respectively, is manifested with very nonspecific symptoms. Its late detection can lead to irreversible changes in the individual structures. This case report describes a rare case of extensive deep infiltrating endometriosis of posterior pelvic compartment, which resulted into the state of obstructive ileus. It focuses on the essential role of „virtual colonoscopy“ using three-dimensional transvaginal sonography (3D-TVUS) in evaluating the extent of the disease., Silvia Vernerová, Róbert Dankovčík, Svetlana Jánošová, Pavel Bartoš, Martin Trhlík, Anna Šebová, and Literatura
Anastomóza střeva patří k nejčastějším výkonům v břišní chirurgii. Vývoj techniky střevní anastomózy prodělal od konce 19. století zásadní změny, což se týká jak šicích materiálů a nástrojů, tak způsobu provedení anastomózy. Riziko dehiscence anastomózy je v jistém smyslu hnacím motorem neustálého zdokonalování technologie i techniky spojení střeva při elektivních i akutních operačních výkonech. Toto souhrnné sdělení představuje vývoj chirurgických technik střevních spojení v klinické praxi i v souvislosti s experimenty zaměřenými na všestranné zvyšování kvality střevní anastomózy., Colonic anastomosis is believed to be mostly performed in abdominal surgery. Since the 19th century has the enteric anastomosis technique process undergone through major changes as far as sewing materials, devices and the way of bowel reconnection are concerned. Anastomotic dehiscence risk is in some way a motor of constant technical and technological of artificial bowel connection improvement – both in elective and acute operations. In this review authors look back at the above mentioned techniques development of bowel connection and reparation regarding of oncoming experiments focused on ways of bowel anastomosis quality improvement., and S. Blažej, J. Páral, M. Kaška
Cíl práce: Heparinem indukovaná trombocytopenie (HIT II) představuje nejzávažnější komplikaci pacientů léčených heparinem, zprostředkovanou autoimunním mechanismem. Objevuje se přibližně u 0,5–5 % nemocných. V laboratorní diagnostice HIT II jsou k dispozici testy s rozdílnou diagnostickou efektivitou k HIT II: 14C-serotonin release test, imunochemické stanovení protilátek proti komplexu heparin/PF4, agregace trombocytů a průtoková cytometrie. Cílem předkládané práce bylo vyvinout chromatografické stanovení (HPLC) s elektrochemickou detekcí (EC) a ověření klinického využití v diagnostice HIT II. Materiál a metody: Byly vyšetřeny dvě skupiny probandů. První skupina sledovaných pro suspektní podezření na HIT II, druhá skupina kontrolní s léčbou nebo bez léčby heparinem. Uvolněný serotonin byl vyšetřen pomocí nově vyvinuté HPLC-EC metody. Výsledky: Metoda poskytuje uspokojivé analytické charakteristiky s pracovním rozsahem 5–7000 nmol/l a limitem detekce 1 nmol/l. Přesnost v sérii, vyjádřená variačním koeficientem, byla CV = 7,7%, mezi sériemi CV = 12% při koncentraci serotoninu 1460 nmol/l. Závěr: Prezentovaná studie popisuje dostatečně rychlou, neradioaktivní HPLC-EC metodu ke stanovení uvolněného serotoninu pro včasnou diagnózu heparinem indukované trombocytopenie typu II., Objective: Heparin-induced thrombocytopenia (HIT II) is an immune-mediated disorder observed in up to 0.5–5% of heparin-treated patients. Laboratory testing for the diagnosis of HIT II includes a 14C-serotonin release test, PF4/heparin enzyme-immunoassay, platelet aggregation and flow cytometric assay with various specificities or sensitivities for the diagnosis of HIT II. The aim of this work was to develop an HPLC method with electrochemical detection (EC) and prove the possibility of using a non-radioactive serotonin release test for the diagnosis of HIT II. Material and Methods: Two groups were tested. First group of patients suspect for HIT II, and second control group with or without heparin therapy. Serotonin release was analyzed by a newly developed HPLC-EC method. Results: Analytical performance of this method was satisfactory. The method was linear from 5 to 7000 nmol/l with a limit of detection of 1 nmol/l. The intra- and inter-assay coefficients of variation were 7.7% and 12%, respectively, for a concentration of serotonin 1460 nmol/l. Conclusion: In the present work we describe rapid, non-radioactive, specific and sensitive HPLC-ED methods to determine serotonin release from the donor platelets., Kateřina Andelová, Jakub Minář, S. Králová, Renáta Hrabcová, Martin Radina, Marcela Kučerová, and Lit.: 9
Fyzická aktivita je nedílnou součástí léčby diabetes mellitus 1. typu (DM1T) a diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Program pravidelné fyzické aktivity přizpůsobený přítomným komplikacím je doporučován všem diabetikům. Diabetes mellitus se stal problémem také moderní kardiologie a zcela specifickým onemocněním, zvláště pro unikátní vývoj akcelerované aterosklerózy. Dlouhodobý trénink vyvolává dlouhodobé pozitivní účinky na glykemii a inzulinovou senzitivitu. Je nepochybné, že fyzická aktivita hraje klíčovou roli v regulaci tělesné hmotnosti a redukci tukových zásob u diabetiků se všemi příznivými důsledky, v terapii i prevenci metabolického syndromu, manifestaci diabetu i snížení metabolického a kardiovaskulárního rizika u diabetiků. Přestože má fyzická aktivita u diabetu mimořádně příznivé účinky na organizmus, má také svá úskalí ? rizika, o kterých by měl být pacient poučen. Rizika při akutní zátěži se týkají především pacientů s medikamentózní terapií. Možným komplikacím spojeným s fyzickou zátěží je nutno předcházet vhodnou edukací pacientů. Přibývá nesporných dokladů o tom, že pravidelná fyzická aktivita přispívá k primární a sekundární prevenci u metabolického syndromu, diabetu, zvláště diabetu 2. typu a obezity, a je spojena se sníženým rizikem předčasné smrti. Ukázalo se, že fyzická aktivita zlepšuje tělesnou kompozici. Souhrnně lze říci, že pouze určitá kvalitativně i kvantitativně přesně determinovaná, individuálně koncipovaná a pravidelně prováděná tělesná zátěž může u poučeného pacienta plnit léčebný záměr. Programy fyzické aktivity by měly oslovovat všechny věkové skupiny diabetiků, jelikož rizika chronických onemocnění, zvláště kardiovaskulárních, u diabetiků s věkem stoupají., Jaroslav Rybka, and Lit. 10
Cíl: Cílem práce bylo zjistit vývoj renálních parametrů u neselektované populace nemocných s akutní dekompenzací pokročilého chronického srdečního selhání, kteří byli během hospitalizace léčeni levosimendanem. Soubor nemocných a metodika: Vývoj parametrů renálních funkcí byl hodnocen u souboru 91 pacientů, průměrná EF LK byla 23 %, průměrná koncentrace urey 12,12 mmol/l, koncentrace kreatininu byla 147,1 mmol/l a odhadovaná glomerulární filtrace (eGFR) 42,6 ml/min/1,73m2. Krevní odběry se stanovením koncentrace urey, kreatininu a odhad glomerulární filtrace podle MDRD byly provedeny před podáním infuze a před propuštěním/úmrtím pacienta. Výsledky: Interval mezi prvním a druhým hodnocením renálních parametrů byl průměrně 11 dnů (? 7,8). Mezi prvním a druhým hodnocením došlo k poklesu koncentrace urey z 12,12 na 11,37 mmol/l (p = 0,27), kreatininu z 147,1 na 142,5 (p = 0,33) a vzestupu eGFR z 42,6 na 45,8 ml/min/1,73m2 (p = 0,067). Zastoupení počtu případů, kdy došlo ke snížení koncentrace urey a kreatininu, nebylo významné, statisticky významný byl rozdíl v počtu případů zvýšení než snížení eGFR (68 % vs 32 %; p < 0,001). Závěr: Přes nevýznamný pokles koncentrace urey a kreatininu došlo u neselektované populace pacientů s pokročilým srdečním selháním léčených levosimendanem u většího počtu nemocných ke zvýšení než ke snížení eGFR., The aim of the study was to evaluate the change of renal function parameters during hospital stay in unselected acute decompensated severe HF population treated with levosimendan. Patient population and methods: The change of renal parameters was assessed in 91 consecutive patients, the mean LV EF was 23%, mean urea level was 12.12 mmol/l, mean creatinine level was 147.1 mmol/l and estimated glomerular filtration rate (eGFR) was 42.6 ml/min/1.73m2. Results: Mean interval between the first (V1) and the second (V2) biochemical evaluation was 11 days (? 7.8). Mean urea level decreased (from 12.12 to 11.37 mmol/l, p = 0.27), as well as mean creatinine level decreased (from 147.1 to 142.5, p = 0.33), and mean eGFR increased (from 42.6 to 45.8 ml/min/1.73m2, p = 0.067) in the interval between V1 and V2. Urea and creatinine levels decreased in majority of the cases (not significant) and eGFR level significantly increased in majority of the cases (68% vs 32%, p < 0.001). Conclusion: Despite an insignificant change of urea and creatinine levels, the increase of eGFR was reported in majority of the cases., and Doškář P., Málek F., Dvořák J., Henyš P., Ošťádal P., Krüger A., Vondráková D., Janotka M., Říhová D., Neužil P.