Plošný výzkum v pískovně nedaleko obce Vlíněves, okr. Mělník, který probíhal v letech 1999–2008, zachytil vedle množství nálezů z různých období zemědělského pravěku též nálezy z doby kultury se zvoncovitými poháry. Nálezy byly dokumentované v sídlištním kontextu, diskutovány jsou jejich nálezové souvislosti a rozmístění na ploše výzkumu. Srovnání nevelkého množství podobných nálezových situací může naznačovat, že nízké zastoupení zahloubených sídlištních objektů v českých lokalitách je spíše důsledkem jejich původní funkce a využití v rámci sídelního areálu než redukcí v průběhu archeologizace a případných zásahů do terénu včetně archeologického výzkumu. and Area excavation in the sand-pit near the Vlíněves municipality, Mělník distr., accomplished in the years 1999–2008, yielded – apart from a number of finds from different periods of the agricultural prehistory – also finds of the Bell Beaker culture. Finds of this culture, recorded in settlement context, are presented and their find context and spatial distribution within the excavated area discussed. Comparison of the few similar find situations may suggest that the low incidence of sunken settlement features at Czech sites is due to their original purpose and use within the settlement area rather than their reduction during archaeologization or potential terrain interventions including archaeological excavation.
Rozsáhlý záchranný výzkum probíhající v nedávné minulosti na stavbě obchvatu Kolína poskytl důležité prameny rovněž ze středního eneolitu. Výsledkem jejich postupné publikace je i tento článek, prezentující osm objektů daného období z plochy I-9. Z analytického hlediska jsou podstatné dva početné soubory, ve kterých byly zachyceny prameny hned několika archeologických kultur. Dominantní součást tvoří nálezy staršího stupně kultury řivnáčské, ojediněle provázené chronologicky korespondujícími importy či napodobeninami keramiky kultury bošácké, zachycené v materiálech z kolínského obchvatu již podruhé. V jednom objektu byly navíc identifikovány zlomky keramiky slezské větve kultury kulovitých amfor, které jsou interpretovány jako doklad sídelního horizontu následujícího po opuštění řivnáčského sídliště. Text je tak zároveň příspěvkem k problematice chronologické uzavřenosti nálezových souborů ze sídlištních objektů. and Extensive rescue excavation recently carried out at the construction of the Kolín ring road yielded important information sources also for the Middle Eneolithic period. The present article, accounting for eight features of the given period from area I-9, represents one of the results of their progressive publication. From the analytical point of view, two large assemblages are substantial, providing evidence of several archaeological cultures. The dominant component consists in finds from the early stage of the Řivnáč culture, sporadically accompanied by chronologically corresponding imports or imitations of the Bošáca culture pottery, recorded in the materials from the Kolín ring road for the second time already. Pottery sherds of the Silesian branch of the Globular Amphora culture were identified in one of the features and are interpreted as evidence of the settlement horizon subsequent to the abandonment of the Řivnáč culture settlement. The text thus contributes also to the issue of chronological closure of find contexts of settlement features.
Nálezy silicitových dýk z Čech (52 exemplářů) pocházejí ze dvou produkčních okruhů – jižního, poalpského, a severního, pobaltského – a datují se do pěti horizontů, od středního eneolitu do starší doby bronzové. Lancetovité dýky z kontextu eneolitických kultur jsou zčásti jižního původu (k. chamská, řivnáčská, se šňůrovou keramikou – z bavorského deskovitého rohovce), zčásti severské (proto- a staroúnětická kultura). Do starší doby bronzové (mladší únětická kultura) spadají mladší typy severských dýk s rukojetí. Mezi funkcí dýk z obou období je zřejmě podstatný rozdíl. Eneolitické představovaly ceněnou komoditu, často dávanou do hrobů příslušníků elity. Oproti tomu dvě třetiny severských dýk z mladoúnětického období vykazují vazbu na říční a suchozemské komunikační směry a značná část jich je ze sídlišť charakteru centrálních míst či uzlových bodů. Dýky v této době zřejmě nebyly předmětem směny, ale jejím průvodním znakem. Je pravděpodobné, že zčásti patřily k výbavě lidí účastnících se provozu na dálkových komunikacích, spojujících alpskou rudnou oblast s únětickou kulturou a severským okruhem. and Finds of silicite daggers in Bohemia (52 specimens) come from two productions circuits – the southern, subalpine circuit, and the northern, Baltic circuit – and date to five horizons between the Middle Eneolithic and the Early Bronze Age. Some of the lance-shaped daggers from the context of Eneolithic cultures are of southern origin (Cham, Řivnáč, Corded Ware culture – from Bavarian tabular chert), while others are of northern origin (protoand early Únětice culture). Later types of Nordic daggers with handles date to the Early Bronze Age (late Únětice culture). A substantial difference is evident in the function of the daggers from the two periods. The Eneolithic daggers represented a valuable commodity that was often buried with members of the elite as a grave good. On the other hand, two-thirds of the Nordic daggers from the late Únětice period show a link to river and overland routes; a substantial number of these daggers are from settlements with the nature of a central location or junction points. In this period daggers were apparently not a subject of exchange but rather an attendant trait. It is probable that some of the daggers were part of the gear of people involved in the operation of travel over the long-distance routes connecting the ore territory in the Alps with Únětice culture and the Nordic circuit.
Článek sleduje počátky vztahů české archeologie k přírodním vědám od 30. let 19. století. Zatímco spolupráce s mineralogií a petrografií se jednostranně omezovala na expertizu (určení surovin kamenných, vesměs broušených artefaktů pro účely evidenčního popisu) a iniciativa v počátcích výzkumu kvartéru a paleolitu od 40. let 19. století vycházela naopak od přírodovědců (geologů a paleontologů) téměř bez aktivní účasti archeologů, vztah archeologie a chemie se naopak vyvíjel k oboustranné spolupráci. Začínal ve 30. letech zkoumáním „spečených valů“, vyšší úrovně dosáhl od roku 1847 na poli chemické analýzy složení bronzových artefaktů, jejímž iniciátorem (jako první v celé tehdejší rakouské říši) a zčásti i aktivním účastníkem byl archeolog prof. Jan Erazim Vocel. Tato činnost trvala do konce 60. let a jejím výsledkem bylo roztřídění a chronologické seřazení bronzů podle poměru kovů v jejich obsahu; v tomto směru se Vocel už v letech 1853–1855 dopracoval k sekvenci vcelku odpovídající dnešnímu stavu poznání. Na prahu pozitivistické epochy tak prakticky naplňoval svoji zásadu přiblížení archeologie k exaktním přírodním vědám. and The article traces the beginnings of the relationship between Bohemian archaeology and the non-life sciences starting in the 1830s. While cooperation with mineralogy and petrography was unilaterally limited to the use of experts to identify the raw materials of polished stone industry for descriptive records and the initiative at the beginning of the study of Quaternary deposits from the 1840s (and of the Palaeolithic from the 1850s) came, on the other hand, from natural scientists (geologists and palaeontologists) with virtually no active participation of archaeologists, the relationship between archaeology and chemistry, in contrast, developed with bilateral cooperation. It began in the 1830s with the investigation of ‘vitrified forts’ and moved to a higher level in 1847 with the chemical analysis of the composition of bronze artefacts, the initiator of which (as the first in the whole of the Austro-Hungarian Empire at the time) and partially also an active participant, was the archaeologist Prof. Jan Erazim Vocel. The result of this activity, which lasted until the end of the 1860s, was the classification and chronological dating of bronze artefacts based on the ratio of metals in the alloy; in this sense, Vocel as early as 1853–1855 created a relative chronology that is essentially consistent with today’s state of knowledge. Therefore, on the threshold of the positivist era, he had succeeded in his principle of bringing archaeology closer to the exact natural sciences.
Článek představuje soubor předmětů nalezený při úpatí nápadného kamenného útvaru poblíž Stebna, okr. Louny, a interpretovaný jako rituální depot ze stupně LT B1/B2. Z tohoto období nejsou v okolí místa nálezu známy žádné další lokality. Soubor obsahuje vedle keramické misky a souboru laténského ženského kruhového šperku i jedinečnou importovanou bronzovou mísu středoitalského původu. Rozbor depotu a provedená makrozbytková a palynologická analýza umožňují klást si otázky o vztahu střední Evropy a Středomoří, o lidské přítomnosti v regionu a o rituálních aktivitách v době laténské. and The article presents an assemblage of artefacts discovered at the foot of a rock near Stebno (Louny distr.) and interpreted as a ritual hoard from stage LT B1/B2 from which there are no other traces of human presence in the region. The assemblage included a pottery bowl, La Tène women’s ring ornament set and a unique bronze basin of central Italian origin. An analysis of the hoard, including macro-remains and palynological analyses, raises questions on the relationship between central Europe and the Mediterranean, the human presence in the region during the La Tène period and on ritual activities in the La Tène period.
Předkládaná práce přináší přehled českých pravěkých nálezů štípaných artefaktů vyrobených z obsidiánu. Pozornost je dále zaměřena zejména na období mladého neolitu, kdy podíl této suroviny v českých souborech kulminuje a zároveň je možné nálezy lépe chronologicky ukotvit. Podrobně jsou rozebrány dva nejbohatší soubory, pocházející ze Smiřic a Plotišť nad Labem u Hradce Králové. Práce rozšiřuje svůj prostorový rámec i na Svitavsko, a to z důvodu úzké vazby této oblasti k východočeskému prostředí. Obsidián byl na sídlištích kultury s vypíchanou keramikou zpracováván ve formě donesených hlíz a podle specifické makroskopické stavby artefaktů bylo na místech zpracování vytěženo vždy jen malé množství kusů suroviny. Nejpravděpodobnější zdrojovou oblastí českých nálezů se jeví Zemplínské vrchy na jihovýchodním Slovensku, méně pravděpodobné jsou Tokajsko-zemplínské vrchy v severovýchodním Maďarsku. and The work provides an overview of Bohemian finds of prehistoric chipped artefacts made from obsidian. Attention is also paid to the Late Neolithic period, when the share of this raw material in Bohemian assemblages culminates and, at the same time, the finds can be more accurately dated. Two of the richest assemblages, which come from Smiřice and Plotiště nad Labem near Hradec Králové, are analysed in detail. The work also expands its spatial framework to include the Svitavy region due to the close ties between this area and east Bohemia. Obsidian was processed at Stroked Pottery culture settlements in the form of nodules brought to the sites; based on the internal construction of artefacts, only a small number of pieces were extracted at the processing sites. The most probable source of raw material for Bohemian finds are Zemplínské vrchy (the Zemplín Highlands) in southeast Slovakia, while Tokajsko-zemplínské vrchy (the Tokaj-Zemplín Highlands) in northeast Hungary are also possible, albeit less likely.
V roce 2014 byl při pravidelných průzkumech stavu orané plochy a erodovaných zalesněných svahů polykulturního hradiště v poloze Na Dřevíči u Kozojed (o. Rakovník) nalezen detektorem kovů olověný amulet s vyrytým latinským textem. Tento předmět dosud nemá v českém prostředí analogie a jeho určení proběhlo na základě srovnání s nálezy olověných destiček s latinskými texty z německého a skandinávského prostředí z 11.–13. století, jež byly ve většině případů za účelem přečtení rozloženy. V tomto příspěvku prezentujeme okolnosti a kontext nálezu, výsledky mikroskopického pozorování, popis amuletu a výsledky materiálových analýz, včetně vytvoření modelových vizualizací struktury olověné tabulky, překlad a komentář latinského textu a jeho zasazení do širšího kontextu analogických nálezů z Evropy. Prováděné analýzy zároveň otevírají problematiku nedestruktivního zkoumání artefaktů výjimečných svým provedením. Obvyklé postupy rozvinutí olověného plechu jsou invazivní a neumožňují zachovat autenticitu předmětu v jeho původní složené podobě. and A lead amulet with an engraved Latin inscription was discovered in 2014 during regular investigations of the ploughed land and eroded wooded hillsides of the multicultural hillfort at the Na Dřevíči site (Rakovník district). Without parallels thus far in the Bohemian environment, the artefact was identified on the basis of comparisons with finds of lead tablets with Latin texts from German and Scandinavian sites of the 11th–13th century, which were usually unfolded after their discovery for the purpose of reading. This article presents the circumstances and context of the find, the results of microscopic observations, the description of the amulet and the results of material analyses, including the creation of model visualisations of the structure of the lead tablet, a translation and commentary of the Latin text and its placement into the broader context of parallel finds from Europe. The conducted analyses also raise the issue of the non-destructive investigation of singular finds. The usual methods for unfolding the lead sheet are invasive and do not permit the preservation of the authenticity of the artefact in its original folded form.
Studie otevírá diskusi s názory o původu a vývojových proměnách keramiky vytáčené kompletně na hrnčířském kruhu a opatřené pásovou výzdobou. Tato keramická třída byla používána v raném středověku (po dobu asi jednoho století) komunitami žijícími na jihu Velkopolska a v severovýchodní části Dolního Slezska. Dosavadní představy naznačující úzký vztah s obdobně zdobenou keramikou produkovanou v severních částech Čech jsou přehodnoceny s poukazem na vnitřní rozmanitost celé keramické třídy. Inspirační zdroje nepřicházely pouze z jihu (tj. z Čech), ale také ze severu (Pomořansko) a ze západu (oblast středního toku Labe). V rámci tohoto druhu keramiky lze pozorovat proměny, které se v produkci malých lokálních komunit objevují nezávisle na vnějších impulsech. and The article underlines the need to re-discuss the prevailing views in archaeological literature on the provenance and transformation stages of completely wheel-turned ceramics decorated with zoned ornament. This class of ceramics was used in the Early Middle Ages (for about 100 years) by communities living in the area of southern Greater Poland and the north-eastern part of Lower Silesia. The previous ideas suggesting a close relationship between zoned ceramics and vessels produced in northern Bohemia are reconsidered, with the internal diversity of zoned ceramics being pointed out. We argue that inspiration in ceramics manufacturing came not only from the south (Bohemia), but also from the north (Pomerania) and the west (the middle Elbe region), and that there were also changes that appeared independently of these impulses in the ceramics production of small, native communities.
The Patent of Toleration of the year 1781 cleared the way for activities of two Protestant churches in the Habsburg Monarchy. In the two borderland regions chosen for analysis - the regions of Děčín and Šluknov - the Protestant inhabitants were affected by the religious influences from Saxony that acquired various forms. From the period before the year 1620 there was, exceptionally, preserved the Lutheran religion, whose followers visited churches on the Saxon side of the border. Also, the regions were continuously settled by Saxon immigrants who were not organized within the structures of the Augsburg confession. Only after the commencement of industrialization and the subsequent wave of Saxon immigration was made possible the establishment of independent Protestant choirs. Absolutely exceptional was the Lutheran choir of Saxon officials in Podmokly that was founded after railroad had been finished in 1851. Already before the year 1850 the mission of the renewed Unity of Brethren from Herrnhut instigated the popular religious movement. At the turn of the nineteenth and twentieth century, religious propaganda of the movement „Away from Rome“ (Los von Rom), in many cases supported from Saxony, found response in these regions. The typology of religious influences from Saxony and their manifestations on the Bohemian side of the border, established on the basis of the examples of Děčín and Šluknov regions, could be used for the nineteenth century also for other borderland regions inhabited predominantly by German-speaking population.
This article evaluates once more the historiographic and literary images of John of Bohemia and his son Charles IV in Italian texts from the 14th and early 15th centuries. What we find is a peculiar mixture of criticism and apotheosis, sometimes stated by the same authors, depending on the point in time they were writing, and of course the expectations of their potential readers. While John of Bohemia faced overwhelming expectations from Dante after the death of his father, he was branded a naïve yet greedy papal mercenary from the beginning of his Italian Expedition in the early 1330s. His son was more successful in avoiding negative stereotypes and harsh criticisms during his Italian expeditions in his youth, as well as in 1354/55 and 1368/69. In the end, however, even chroniclers that are traditionally considered to have had a positive view of the Luxemburg king and emperor harshly rejected his political actions in Italy. Most of the time, this is connected with the financial interests all foreign monarchs had when establishing temporary rulerships in Italian cities, and the monetary pressures this bore on their citizens; the worn-out cliché, both of contemporaries and historical researchers, that labelled foreign, Central European monarchs as barbaric intruders, could hardly be confirmed. Charles and his father are blamed for being unable to solve the structural problems of Italian and Imperial politics.