V roce 1959 přednesl Richard Feynman na setkání Americké fyzikální společnosti na Kalifornském technologickém institutu (California Institute of Technology - Caltech) památnou přednášku, jež se považuje za jednu z prvních diskusí o využití procesů na atomární úrovni pro nové technologie. Tehdy vyslovil památnou větu „There’s Plenty of Room at the Bottom“, která se stala synonymem pro současnou éru nanotechnologií. V přednášce mj. představil vizi, jak snížit velikost počítačových obvodů až na jednotlivé atomy a dokonce nastínil možnost klinické aplikace malých funkcionalizovaných nanočástic uvnitř těla jako součást lékařské terapie. Není třeba zdůrazňovat, že se tehdy tyto vizionářské představy setkaly s jistou nedůvěrou. Současnost a hlavně budoucnost však Feynmanovy smělé vize předčí. and Pavel Jelínek.
The paper adresses the debate between Donald Davidson and W. V. O. Quine on the nature of meanings and knowledge. It is argued that Davidson´s misgivings, though interesting, are not devastating for Quine´s version of empiricism, which is not easily translateble into traditional philosophical categories, Tomáš Marvan., and Obsahuje použitou literaturu
This article argues that understanding any space or site relies on a knowledge of its fourth dimension - the timescape. It will explore this by situating the investigation in the museum - a place of heightened contrivance which could easily be shallowly interpreted as "mere style". It will defend a new method of investigating museum temporality which combines both phenomenology and literary theory, and will replace the idea of geo-epistemology with geochronic epistemology: an understanding of context and situation which takes on time as well as spatial location. In so doing, it moves on from notions of the museum as a place out of time, situating it in the networks of meaning, power and politics in which we have lived and are living. Thus, "the whole space of the exhibition" as Lyotard said, "becomes the remains of all time": the Museum on the Edge of Forever., Tento článek pracuje s argumentem, že porozumění jakémukoliv prostoru či místu se odvíjí od znalosti jeho čtvrtého rozměru – krajiny času. Toto tvrzení probádává tak, že zasazuje výzkum do muzea – místa se zvýšenou mírou machinace, již by bylo snadno povrchně interpretovat jako "pouhý styl“. Článek obhajuje novou metodu zkoumání temporality muzea, jež v sobě kombinuje fenomenologii i literární teorii a nahrazuje myšlenku geoepistemologie geochronickou epistemologií: porozuměním kontextu a situaci, jež je umístěno jak v čase, tak v prostoru. Tím, že tak činí, se článek posunuje od pojetí muzea jakožto místa mimo čas a zasazuje jej do sítí významů, moci a politiky, v nichž jsme žili a stále žijeme. Takto se "veškerý prostor výstavy“, jak poznamenal Lyotard, "stává pozůstatkem všeho času: muzeem na okraji věčnosti., and Jennifer Walklate.
Th is article proposes some refl ections on the status of the quadrivium in the epistles X–XIV of one of the best known encyclopaedia of the Brethren of Purity Rasā’il, by reconstructing the implied methodology of how the quadrivium is applied within a theoretic philosophy and therefore how all these aspects concur in order to obtain demonstrations that are in complete cohesion with soundness. Following a hermeneutical methodology, this research explores the ways to get to the universal truth and how exactly one arrives to it. Th e fi rst part explains what perceived science is and what its defi ning features are, while the second part illustrates a distribution of the application of the quadrivium in relation with what the Brethren of Purity established as methods of acquiring knowledge. Finally, the last part evaluates some examples that can be traced from a ground of the quadrivial disciplines in order to show how some elements of formal logic are evaluated. and Článek nabízí refl exi statusu kvadrivia v listech X–XIV jedné z nejznámějších encyklopedií Bratrstva čistoty Rasā’il a rekonstruuje v ní zahrnutou metodologii užívání kvadrivia v rámci teoretické fi losofi e, tedy jak v něm jsou získávány naprosto korektní důkazy. Pomocí hermeneutické metodologie jsou zkoumány způsoby, jak se přibližovat k obecné pravdě a jak přesně k ní jednotlivci dospívají. První část vysvětluje, co je to empirická věda a jaké jsou její určující rysy, zatímco druhá část dokládá, jak Bratrstvo čistoty nahlíželo na rozličná užití kvadrivia jako na metody vedoucí k poznání. Závěrečná část hodnotí některé příklady, které lze nalézt v samotných základech kvadriviálních disciplín a demonstruje na nich, jak je v nich využita formální logika.