In this paper, I would like to present the methodological views of two representatives of the early modern Cartesian school: Jacques Rohault and Pierre-Sylvain Régis. Firstly, I want to present the methodological objections of Cartesians to Aristotelian and Scholastic natural philosophy. Then, I want to show how Cartesians strived for a combination of empirical and speculative procedures in their explanations of natural processes. Lastly, I would like to explain the reasons and forms of the hypothetical methodology which was significant for Cartesian natural philosophy. My aim is to refute the idea of the methodological naivety of Cartesians and point out the importance of hypothetical reasoning in the genesis of modern science. and V tomto článku chci představit metodologické názory dvou představitelů novověké karteziánské školy: Jacquese Rohaulta a Pierre-Sylvaina Régise. Předně chci představit metodologické námitky karteziánů proti aristotelské a scholastické filosofii. Dále chci ukázat, jak karteziáni usilovali o kombinaci empirických a spekulativních postupů v jejich vysvětleních přírodních procesů. A nakonec chci vysvětlit důvody a formy hypotetické metodologie, která byla příznačná pro karteziánskou přírodní filosofii. Mým cílem je vyvrátit myšlenku metodologické naivity karteziánů a zdůraznit úlohu hypotetického uvažování při utváření moderní vědy.
The author in his article analyses and compares the literary output of Josef Škvorecký with that one of Gustaw Herling-Grudziński on the background of their reflections on Under Western Eyes, the novel written by Joseph Conrad.
The article focuses on early theatre criticism in Prague and Vienna at the end of the 18th century. It analyzes the argumentational forms and critical strategies. The 1790s are represented by three periodicals: Der Wahrheitsspiegel (Prague 1796-1798), Österreichische Monatsschrift (Prague - Vienna 1793-1794) and Der Theatralische Eulenspiegel (Prague 1797). The study is based on a close reading of six specific theatre critiques. It deals with epoch-typical critical postulates, with taste (Geschmack), impartiality (Unparteilichkeit) and the aesthetic concept of theatre as a real illusion (wahre Täuschung). This analysis of individual attitudes is also a contribution to the description and interpretation of theatre history and repertoire reforms., Alena Jakubcová jun., and Obsahuje bibliografické odkazy
Rakouský architekt českého původu František Schmoranz mladší (1845–1892) byl zakládajícím ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a v 19. století patřil k průkopníkům vědecky fundovaného orientalismu. Strávil v Egyptě několik let studiem islámské architektury a po návratu do Evropy se stal uznávaným specialistou na orientální stavby i umělecké řemeslo. V roce 1873 byl podle jeho projektu zbudován egyptský pavilon na světové výstavě ve Vídni. Edice představuje fragmenty jeho odeslané osobní i pracovní korespondence, které jsou rozptýleny v různých českých i rakouských archivech. Obsáhlý konvolut chová Wienbibliothek im Rathaus. Dopisy historiku umění Rudolfovi Eitelbergerovi a malíři Bernhardu Fiedlerovi se týkají přípravy historické výstavy islámské architektury, kterou Schmoranz organizoval v roce 1876. Velmi pozoruhodný je dopis architektu Andreasi Streitovi, který informuje o zákulisním dění při volbě výboru pro přípravu slavnostního průvodu k stříbrné svatbě rakouského panovnického páru v roce 1879 a o tenzích mezi vídeňskými umělci, které tuto volbu provázely. Z korespondence uložené v českých archivech jsou do edice zařazeny dopisy z fondu Národního muzea adresované architektu Josefu Schulzovi a Vojtěchu Náprstkovi, v nichž Schmoranz píše o svém pobytu v Káhiře. Schulzova pozůstalost obsahuje ještě další Schmoranzovy listy, z nichž se dozvídáme podrobnosti o přípravě expozice islámské architektury a o Schulzově snaze výstavu reprízovat v Praze. V dalších dopisech Schmoranz referuje o svých aktivitách při pořádání rakouské expozice na světové výstavě v Paříži nebo pražskému kolegovi doporučuje vídeňské řemeslníky. V Památníku národního písemnictví se mj. zachoval Schmoranzův dopis K. B. Mádlovi vztahující se k jeho roli ředitele Uměleckoprůmyslové školy v Praze. and František Schmoranz Jr. (1845–1892), an Austrian architect of Czech origin, was the founding director of the School of Applied Arts in Prague and one of the pioneers of scientifically based Orientalism in the 19th century. He spent several years studying Islamic architecture in Egypt, and upon his return to Europe became a recognised specialist in Oriental buildings and arts and crafts. In 1873, he designed the Egyptian pavilion for the Vienna World’s Fair. This issue presents fragments of both work-related and personal letters that he wrote, which are scattered around various Czech and Austrian archives. A large collection of papers is held by the Wienbibliothek im Rathaus. The letters addressed to the art historian Rudolf Eitelberger and the painter Bernhard Fiedler relate to the preparation of a historical exhibition of Islamic architecture that Schmoranz organised in 1876. A particularly fascinating letter is that sent to the architect Andreas Streit, informing him of goings-on behind the scenes during the election of a committee overseeing the ceremonial parade for the silver wedding of the Austrian royal couple in 1879, and of the tensions between Viennese artists that accompanied the election. From the correspondence stored in Czech archives, the issue includes letters from the National Museum’s collection addressed to the architect Josef Schulz and Vojtěch Náprstek, in which Schmoranz writes about his stay in Cairo. Schulz’s estate contains other of Schmoranz’s papers, from which we learn details of the preparation of an exhibition of Islamic architecture and Schulz’s efforts to reprise the exhibition in Prague. In other letters Schmoranz reports on his activities during the organisation of the Austrian exhibition at the Exposition Universelle in Paris, and recommends Viennese craftsmen to a colleague in Prague. Along with other material, Schmoranz’s letter to Karel Boromejský Mádl regarding the latter’s role as director of the School of Applied Arts in Prague has been preserved at the Museum of Czech Literature.