Během 2. světové války nastala ve Třetí říši paradoxní situace. Ač nacistická ideologie nastolila ideál ženy jako rodičky a matky, jejíž místo je u domácího krbu, tudíž i její vzdělání má být omezeno na dovednosti spojené s mateřstvím, výchovou dětí a vedením domácnosti, vzhledem k tomu, že mladí muži - tedy i studenti či vědci - museli narukovat, uvolněná místa mohly zaplnit mladé ženy. Studentkám a začínajícím vědeckým pracovnicím se naskytla šance prokázat své schopnosti, získat respekt svých mužských učitelů či nadřízených. Tato studie je sondou do válečné každodennosti a pojednává o zapojení studentek do hospodářských, historických a ''rasových'' vědeckých úkolů Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) v Liberci v letech 1942-1943. V deseti tematických komisích SALV se měla pěstovat a rozvíjet smysluplná spolupráce odborníků působících přímo v župě s kolegy z příslušných seminářů a ústavů nejen pražské Německé univerzity, nýbrž i z univerzit v sousedních říšských župách či spřátelených zemích. and A paradoxical situation arose in the Third Reich during the Second World War. Although Nazi ideology presented the ideal woman as a child-bearer and mother, whose place was at the domestic hearth, so even her education was to be limited to skills associated with motherhood, child-rearing and running a household, because young men, including students and scholars, had to enlist, the vacated places could be filled by young women. Female students and neophyte scholars were provided the opportunity to show their abilities, and gain respect among their male teaching colleagues and superiors. This study is a survey of everyday life in the war, focusing on the involvement of female students in economic, historical and ''racial'' scholarly tasks at the Sudeten German Institute for Research on Provincial Characteristics and Folkways (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) in Liberec during 1942-1943. The ten special-subject commissions at SALV were meant to foster and develop meaningful collaboration between specialists working within the province and colleagues from the relevant seminaries and institutes not only at the German University in Prague, but also from universities in neighbouring Reich provinces and allied lands. Translated by Melvyn Clarke
The article investigates how the Holocaust distorted and exploited in Cold War debates on the example of genesis and reception of the book Ghetto Warschau. Tagebücher aus dem Chaos [Warsaw Ghetto: Diaries from Chaos]. The book is a translation of the essay Stosunki polsko-żydowskie w czasie drugiej wojny światowej [Polish-Jewish relations during the Second World War], written by the Jewish historian and creator of the underground archive of the Warsaw Ghetto Emanuel Ringelblum while hiding from the German Occupiers in Warsaw in 1944. Ringelblum addressed his essay to the Polish reader discussing the relation of Christian Poles and Polish Jews under German occupation based on his own experience and the material he had collected. It was originally published in several portions in the Bulletin of the Jewish Historical Institute, an early Holocaust Research Center based in Warsaw. The German translation was based on this publication and published in summer 1967 in a Stuttgart-based publishing house. However, the new title, introduced by its German editors, suggested it was Ringelblum’s diary. Above that the blurb and many footnotes highlighted the role of Poles as perpetrators in the Holocaust, while minimizing that of Germans. As the article shows, the book was prepared by the Göttinger Arbeitskreis ostdeutscher Wissenschaftler [Göttingen Working Group of Eastern German Scholars], a Think Tank with close ties to the German expellee community, campaigning for a revision of the Polish western border. Göttinger Arbeitskries used the book and earlier on excerpts of Ringelblum’s text for a smear-campaign in the West-German expellee press. Through the biased presentation and distorted context of the work these former Ostforschers sought to portrait Poles as eternal anti-Semites and the factual perpetrators of the mass murder of Polish and European Jews following their anti-Polish agenda. Polish nationalist within the ruling Polish United Workers Party in turn exploited the book and the campaign based on it, which coincided with the anti-Semitic campaign in Poland. Though the Institute was not involved in the publication of the German book, the Polish national communists accused it of supporting German revisionism and ''Zionists'' abroad in their slander of Poland. and Přeložil: David Dichelle
Social policy in the Protectorate of Bohemia and Moravia, from mid-March 1939 to early May 1945, is a key topic in contemporary research on the history of this brief period. The article is concerned with the possible approaches to research with regard to the latest trends in research on National Socialism. It begins with an outline of the historiography of social policy in the Protectorate, which is marked chiefl y by a predominant uniformity of argumentation, a lack of systematic approach to interpretation, and Czech and Czechoslovak historians’ limiting themselves to the ethnically Czech population. Research conducted so far has completely failed to put social policy into the context of social history. The author thus fi rst provides an outline of the social framework, which represents the concept of a Volksgemeinschaft (national/ethnic/racial community), in which ideas about the purpose and function of social policy were formed and implemented. In the next part, she focuses on the defi nition of the term ''social policy'' as understood by Nazi theorists after 1933. In the last part of the article, she seeks to defi ne the new social relations in the CzechGerman environment of the Protectorate of Bohemia and Moravia, and suggests possibilities of its analysis in the area of the implementation of social policy. She believes that it will be fruitful to study the implementation of the relevant criteria in the Reich and the Protectorate at the level of discussions among experts, and to research social policy in practice. The author sees the most important aspects of the implementation of social policy as residing in the various motivations of the regime when implementing social policy in relation to different parts of the population, ranging from social exclusion to forms of social protectionism.
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., byl hlavním pořadatelem konference „Minulost je bitevním polem současníků“, která se konala ve dnech 24. a 25. ledna 2013 u příležitosti osmdesátých narozenín historika Viléma Prečana, prvního ředitele ústavu a současného předsedy správní rady Československého dokumentačního střediska. Pracovní program konference se odbýval v pražském Černínském paláci, společenský večer v Muzeu hudby mělo v režii Národní muzeum. Autor přibližuje všechny referáty přednesené v pěti konferenčních blocích a závěrem nechává zaznít v delší citaci slova, v nichž se nad některými příspěvky a tématy konference zamyslel Vilém Prečan., Organized chiefly by the Institute of Contemporary History, Prague, a conference, ‘The Past is the Battlefield of the Our Contemporaries’, was held in the Czernin Palais, Prague, on 24 and 25 January 2013, to mark the eightieth birthday of the historian Vilém Prečan, the first director of the Institute and the current Chairman of the Board of the Czechoslovak Documentation Centre. The conference was accompanied by an evening of music and a buffet dinner at the Museum of Music, organized by the National Museum, Prague. The author reports here on all the papers given in the five conference blocks, and concludes with a long quotation of Vilém Prečan’s views on some of the papers and topics presented at the conference., and Jiří Hoppe.
Studie zkoumá reprezentaci korejské války jakožto zásadní události v tištěných médiích a literatuře československého stalinismu v letech 1950 až 1952. Zaměřuje se na specifika mechanismu produkování obrazu „nepřítele“ a „nepřátelského“ prostoru, analyzuje i vzájemnou interakci dobové publicistiky a poezie. Rozebírá klíčové fenomény, které tvoří pilíř dobového obrazu korejské války (figura vůdce, mytologie původu „nepřítele“) a usouvztažňuje je s obecnějšími mechanismy vytváření skutečnosti v první polovině padesátých let dvacátého století. Poukazuje přitom na vzájemné propojení a ovlivňování vyhrocené propagandistické rétoriky a básnické obraznosti. Studie materiálově čerpá z básnických sbírek, které obsahují verše reagující na válku v Koreji, z příležitostných básní, publicistických článků a karikatur publikovaných především na stránkách deníku Rudé právo a týdeníku Tvorba. Metodologicky navazuje na výzkumy ideologie jako systému reprezentace reálných podmínek existence (Louis Althusser, Slavoj Žižek) a na sémiotické analýzy kultury a společnosti období stalinismu (Vladimír Macura), které poukazují na velmi aktivní a produktivní vztah literatury a moci, jenž tvoří samotnou podstatu socialistického realismu jako systému (Katerina Clarková, Jevgenij Dobrenko)., This article explores the representation of the Korean War as a fundamental event in the print media and belles-lettres of Stalinist Czechoslovakia from 1950 to 1952. It focuses on the special features of the mechanism of producing the image of the ‘enemy’ and the ‘hostile’ space, as well as analysing the interaction of period journalism and poetry. The author analyses the central phenomena, which created a cornerstone of the contemporaneous image of the Korean War (the figure of the leader and the mythology of the origin of the ‘enemy’), and correlates them with more general mechanisms of creating reality in the first half of the 1950s. He also points out the interlinkage and mutual influences of the pointed propagandistic rhetoric and poetic imagery. The article draws on collections of verse, which contain poems reacting to the war in Korea, and on occasional poems, journalism, and caricatures published mainly in the daily Rudé právo and the weekly Tvorba. In method, the article is in the tradition of research on ideology as a system of representing the real conditions of existence (as in the work of Louis Althusser and Slavoj Žižek) and the tradition of semiotic analysis of culture and society in the Stalinist period (as in the work of Vladimír Macura), identifying the very active, productive relationship between literature and the powers that be, which creates the very essence of socialist realism as a system (as discussed by Katerina Clark and Evgeny Dobrenko)., Vít Schmarc., and Obsahuje bibliografii
In chapter 3 of Individuals, entitled ''Persons'', Strawson argues against dualism and the no-ownership theory, and proposes instead that our concept of a person is a primitive concept. In this paper, it is argued that the basic questions that frame Strawson’s discussion, and some of his main arguments and claims, are dubious. A general diagnosis of the source of these problems is proposed. It is argued that despite these problems Strawson gives an accurate and very insightful description of the way we think about ourselves, which should form the starting point for more speculative accounts of ourselves., V kapitole 3 Jednotlivci, nazvané ,,Osoby'', Strawson argumentuje proti dualismu a teorii ne-vlastnictví a místo toho navrhuje, aby naše pojetí člověka bylo primitivním pojmem. V tomto příspěvku se argumentuje tím, že základní otázky, které tvoří rámec Strawsonovy diskuse, a některé z jeho hlavních argumentů a tvrzení, jsou pochybné. Navrhuje se obecná diagnostika zdroje těchto problémů. Tvrdí se, že navzdory těmto problémům poskytuje Strawson přesný a velmi bystrý popis způsobu, jakým přemýšlíme o sobě, který by měl být výchozím bodem pro spekulativnější účty o sobě., and Paul Snowdon
a1_Původní verze tohoto článku vyšla pod názvem ''Vergangenheitsbewältigung’ auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat'' ve sborníku pod redakcí Petera Hallamy a Stephana Stacha Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2015, s. 237-260). Autor analyzuje reflexi holokaustu v literatuře českého disentu vydávané samizdatem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Zaměřuje se především na historické práce, sleduje ale i publicistické příspěvky, memoárová a beletristická díla stejně jako překladové publikace. Konkrétně se článek soustředí na dva aspekty, které dobře ukazují, jak obtížné bylo - a stále ještě je - plně integrovat holokaust do českých národních dějin. Zaprvé, holokaust byl v disentu často pojímán jako důkaz nehumánní povahy totalitních režimů. Avšak tento výklad vedl k tomu, že pronásledování Židů (nacistickým režimem) se ocitalo na stejné úrovni jako perzekuce Čechů (nacistickým, ale i komunistickým režimem). Zadruhé, pokud docházelo k přehodnocování nebo zpochybňování české národní metanarace, témata jako domácí antisemitismus nebo holokaust bývala v těchto případech ignorována., a2_Disidenti připouštěli, že otázka viny (Schuldfrage) se sice týká i Československa, avšak vztahovali ji na vyhnání německé menšiny po druhé světové válce. Naopak téma holokaustu mezi disidenty žádnou podobnou debatu nevyvolalo. Chování Čechů během druhé světové války, postoj k Židům a domácí antisemitismus tak nebyly vůbec zpochybňovány. Z tohoto důvodu byl podle autora holokaust v pracích věnovaných českým dějinám dvacátého století spíše přehlížen, nebo v lepším případě jen sporadicky zmiňován, ať již tyto texty vycházely oficiálně, nebo samizdatem., This is a Czech translation of ''Vergangenheitsbewältigung'' auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat" which is published in Peter Hallama and Stephan Stach (eds.), Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäichen Dissens (Leipzig: Leipziger Universitätsverlag 2015, pp. 237-60). The author analyses representations of the Holocaust in Czech dissent literature published as samizdat in the 1970s and 1980s. He concentrates on historical writings, but also considers journalistic contributions, memoirs, and works of belles-lettres, as well as translations of publications. In particular, the article considers two aspects that highlight the difficulties one faced and continues to face when trying to fully integrate the Holocaust into Czech national history. First, the Holocaust was often understood by the dissidents as evidence of the inhuman nature of totalitarian regimes. This interpretations, however, led to placing the persecution of the Jews by the Nazi regime on the same level as the persecution of the Czechs by the Nazi and Communist regimes. Second, if there was a reassessment or questioning to the Czech national master narrative, then topics such as home-grown antisemitism or the Holocaust were not addressed. The dissidents admitted that Czechoslovakia also had its question of guilt, but they related it to the expulsion of the German minority after the Second World War. The Holocaust, by contrats, did not generate any similar debate among the dissidents. The behaviour of Czechs during the Second World War, the attitude towards Jews, and domestic antisemitism were thus not questioned at all. The Holocaust has, according to the author, therefore tended to be overlooked or, at best, mentioned only incidentally in writing about twentieth-century Czech history - whether the authors published their texts in state-owned publishing houses or in samizdat., Peter Hallama ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy