Diglyphus isaea Walker (Hymenoptera: Eulophidae) is an important ectoparasitic wasp of many leaf miners. Ability of D. isaea to find hosts placed in artificial mines and for its larvae to pupate when the larva is not in a mine was studied. Artificial mines consisted of slits cut in index card sandwiched between two cover slips. Almost 80% of the neonate larvae of D. isaea located host larvae in artificial mines compared to only 50% of those not in a mine. Mature larvae removed from mines did not construct normal pupal chambers. Nonetheless, they pupated and emerged successfully. Larvae of Liriomyza sativae Blanchard (Diptera: Agromyzidae) in mines are more likely to be attacked than those not in mines. Moreover, when close to a host larva this parasitoid can use vibrational cues to locate the larva in a mine. In addition, this parasitoid also did not always use volatile and gustatory cues for short range location of hosts. However, adult females of D. isaea more quickly located L. sativae larvae in the presence of the odour of juice extracted from an uninfested host plant. We conclude by proposing that the host mine is the medium by which the vibrations generated by the host larva are transmitted, which are probably the most important cue used by female D. isaea searching for hosts. That is this parasitoid first perceives mines not host larvae. These results will be helpful for developing techniques for the mass rearing of D. isaea in the future., De Yu Zou, Hong Yin Chen, Li Sheng Zhang., and Obsahuje seznam literatury
Botanická zahrada v Rio de Janeiru je zajímavým východiskem k pozorování bromeliovitých rostlin. Nachází se v oblasti obzvláště bohaté na zástupce čeledi Bromeliaceae. Zvláštní kapitola je věnována robustním druhům rodu Alcantarea a jejich ekologii. Je zmíněn slavný zahradní architekt Roberto Burle Marx, který uvedl druh Alcantarea imperialis do svých věhlasných zahradních aranžmá., The Botanical Garden of Rio de Janeiro is an interesting starting point for observation of bromeliads. It is located in an area particularly rich in species of the family Bromeliaceae. An emphasis is given to robust species of the genus Alcantarea and their ecology. Roberto Burle Marx, a famous garden and park designer, is mentioned because he introduced the species A. imperialis in his well-known garden arrangements., and Miloslav Studnička.
The flora of the CR harbours 48 endemic (sub)species of vascular plants (plus 26 taxa considered as near-endemic). Most of them occur above the timberline in the High Sudetes Mts. while others are restricted to lowland habitats with specific edaphic or topographic features (serpentine outcrops, calcareous fens, rocks in steep river valleys). Apomicts clearly prevail (49 taxa, especially Hieracium and Sorbus). All endemics are evolutionarily young (neoendemics) and their origin is mostly associated with the Quaternary climatic oscillations. and Jan Suda, Zdeněk Kaplan.
Vedle přímého parazitismu na okolních rostlinách představuje mykoheterotrofie, tedy závislost rostliny na uhlíku získaném od mykorhizních hub, další strategii umožňující přežít bez chlorofylu a vlastní fotosyntézy. Díky sekvenování DNA mykorhizních hub a analýze stabilních izotopů se zjišťuje, že mykoheterotrofní rostliny se často velmi specificky pojí s mykorhizními houbami okolních stromů a že tato strategie je běžnější, než se čekalo. Tento způsob výživy byl totiž nalezen nejen u mnoha nepříbuzných druhů nezelených rostlin, ale i u některých zelených lesních orchidejí a hruštiček, které kombinují mykoheterotrofii s fotosyntézou. Výzkum by se měl více zaměřit na tropické oblasti, kde je nalézáno mnoho odlišností od dobře prozkoumaných druhů mírného pásu., Beside direct parasitism on other plants, plant mycoheterotrophy, i.e. dependence on carbon received from mycorrhizal fungi, is another strategy enabling plants to live without chlorophyll and to perform their own photosynthesis. With the recent use of fungal DNA sequencing and stable isotope analyses it appears that mycoheterotrophic plants mostly highly specifically associate with fungi mycorrhizal on trees, and that the strategy is more widespread than previously expected. It was found not only among many unrelated non-green species, but also among some green forest orchids and pyroloids, which combine mycoheterotrophy with photosynthesis. More research is needed in tropical areas, where the rules observed in temperate regions do not seem to apply., and Marc-André Selosse, Mélanie Roy, Tamara Těšitelová.
Dvouletý vývoj housenek je přizpůsobením horských motýlů na chladné klima a může se následně odrážet ve výkyvech početností dospělců. U okáče rudopásného (Erebia euryale) jsou výkyvy početností dospělců doloženy z Alp, nicméně z nižších horských masivů informace o tomto fenoménu chybí. Článek poprvé dokumentuje střídající se cykly početnosti dospělců okáče rudopásného v pohořích českého a moravského pohraničí - v Hrubém Jeseníku, Krkonoších a na Šumavě., Biennial development of mountain butterfly larvae involves adaptation to a cold climate, and subsequently could correspond with the biennial fluctuations of adult butterflies. The adult fluctuations of Large Ringlet (Erebia euryale) are known from the European Alps, but information is missing from lower mountain ranges. We present the first quantitative assessment of biennial fluctuations of E. euryale in Czech and Moravian border mountains - Hrubý Jeseník, Krkonoše (Giant Mts.) and Šumava (Bohemian Forest)., and Irena Klečková, Martin Konvička, Jiří Beneš, Jana Šlancarová.
RNDr. Aleš Špičák, CSc. (*1955), vedoucí oddělení tektoniky a geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., v r. 2014 získal cenu předsedy AV ČR za propagaci či popularizaci výzkumu (viz Živa 2014, 6: CL). Při této příležitosti bychom chtěli dát čtenářům Živy možnost nahlédnout i mimo obor biologie - formou rozhovoru a navazujícího článku přiblížit témata, kterými se zabývá. A. Špičák je naším předním odborníkem na zemětřesení v seismicky aktivních oblastech, zkoumá také souvislosti sopečné a zemětřesné činnosti. Vystudoval užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, od r. 1986 je vědeckým pracovníkem GFÚ AV ČR, v letech 1998-2007 zde působil jako ředitel. Kromě organizování přednášek i dalších akcí pro veřejnost bývá hostem rozhlasových a televizních zpravodajství při výskytu zemětřesení a sopečných erupcí. and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Krouzová.
RNDr. Dagmara Sirová, Ph.D., se v r. 2014 stala jednou ze tří laureátek projektu L’Oréal Pro ženy ve vědě (viz také Živa 2014, 3: LVI). Dagmara Sirová pracuje na katedře biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v současnosti působí, díky Fulbrightově stipendiu, na zahraniční stáži na Portland State University v Oregonu, ve Spojených státech amerických. Se svým vědeckým týmem se dlouhodobě zabývá studiem interakcí mezi rostlinami a mikroorganismy. Jako modelový organismus přitom využívá bezkořennou rostlinu - bublinatku (rod Utricularia, blíže o tématu se dočtete v článku na str. 286-288 tohoto čísla Živy). and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Beranová.
Prof. Karel Šimek absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1979), kde získal titul RNDr. a později CSc. V r. 1989 pracoval jako postdoktorand na univerzitě v Arlingtonu, USA. Habilitoval se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (1997), v r. 2003 byl jmenován profesorem hydrobiologie na Univerzitě Karlově. Titul doctor honoris causa mu byl udělen na francouzské Univerzitě Blaise Pascala v Clermont-Ferrand za mimořádné vědecké výsledky v oboru limnologie (2010). V r. 2015 rovněž dostal čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách, udělovanou Akademií věd České republiky. Prof. Šimek patří k nejvýznamnějším českým hydrobiologům. V Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i., se zabývá vztahy mezi mikroorganismy ve sladkých vodách a hlavně mezi rozpuštěnými organickými látkami, bakteriemi, prvoky a řasami. Specifickými tématy jeho výzkumu jsou potravní vztahy mezi bakteriemi a prvoky, selektivita prvoků při vychytávání určitých druhů bakterií ve vodním prostředí a rychlost toku organického uhlíku od mikrobů do vyšších trofických úrovní. Svá bádání, ať jde o laboratorní kultivační modely, nebo o přirozené vodní ekosystémy, vždy zasazuje do kontextu širších souvislostí hydrobiologie. Moderní molekulárněbiologické metody kombinuje s klasickými metodami, zejména fluorescenční mikroskopií. V této oblasti mikrobiální ekologie sladkých vod patří dlouhodobě ke světové špičce, což dokumentuje jeho bohatá publikační činnost (více než 110 impaktových publikací) a vysoká citační odezva (více než 3 800 citací, H-index 37 patří k nejvyšším mezi českými ekology). and Jan Kubečka.
Nakladatelství v r. 2016 slaví 50 let existence pod názvem Academia. Vzniklo ale již r. 1953, jako nakladatelství Československé Akademie věd. Vydává původní vědecké monografie a práce českých badatelů ze všech oborů, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně-naučnou literaturu,literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale i kvalitní českou a překladovou beletrii. A také časopis Živa. Z původních desítek časopisů je od r. 1953 vydavatelem obnovené řady Živy, která zde vychází dodnes. V současné době zaujímá ediční činností přední místo mezi nakladatelstvími České republiky. Tradiční cílovou skupinu tvoří vysokoškolští studenti, pedagogové a odborná veřejnost. Stoupá však i počet laických zájemců o populárně-naučnou a uměleckou literaturu. U příležitosti kulatého výročí jsme požádali o rozhovor Jiřího Padevěta, který stojí v čele Nakladatelství od r. 2006. Pod jeho vedením získaly knihy z produkce Academia mnohá ocenění - Magnesia Litera, Cena Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cena Josefa Hlávky nebo Cena Miroslava Ivanova. Sám je úspěšným autorem, za titul Průvodce protektorátní Prahou mu byla udělena Magnesia Litera za knihu roku 2014, publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny ad. (blížewww.academia.cz).
Rozšířené zvláštní číslo Živy, věnované bezobratlým živočichům, dedikujeme dlouholetému členu redakční rady tohoto časopisu Vojenu Ložkovi, jinak též jednomu z otců zakladatelů moderní české zoologie bezobratlých, který letos v červenci oslavil 90. narozeniny (o jeho osobnosti také např. v Živě 2005, 4: XLVII-XLVIII; 2010, 4: LV-LVI). Protože o této žijící legendě české i evropské přírodovědy bylo již v různých rozhovorech hodně napsáno, rozhodla jsem se popovídat si s ním o jeho začátcích v přírodovědě i o tom, že štěstí přeje připraveným. Pojďme se tedy zeptat, jak se z malého zvídavého kluka ze Smíchova stane velký přírodovědec. and Lucie Juřičková.