Recenzent představuje ediční řadu monografií evropských států „Evropské dějiny ve 20. století“ (Europäische Geschichte im 20. Jahrhundert), kterou v mnichovském nakladatelství C. H. Beck inicioval a řídí odborník na soudobé dějiny Ulrich Herbert a jejíž součástí jsou Borodziejovy dějiny Polska. Podle recenzenta patří k nejinvenčnějším z dosud vydaných svazků řady. Přístup autora, předního polského historika soudobých dějin, k tématu hodnotí jako věcně kritický, z metodologického hlediska kombinující „nové politické dějiny“ se sociálně vnímanými hospodářskými dějinami a aspekty dějin mentalit. Za hlavní přínos pokládá diferencovaný pohled na polské dějiny, zahrnující v sobě pluralitu historických aktérů s jejich rozdílnými záměry a vnímáním reality., The reviewer presents a series of monographs on the history of individual European countries. Called Europäische Geschichte im 20. Jahrhundert (European History in the Twentieth Century), the series was initiated by C. H. Beck, Munich, and is edited by an expert on contemporary history, Ulrich Herbert. The reviewer then considers one of the books in the series, Borodziej’s history of Poland. According to the reviewer, it is among the most inventive of the volumes published so far. Borodziej is a leading Polish scholar of contemporary history, and, according to the reviewer, the approach he takes in the book is factually critical, combining ‘new political history’ with socially perceived economic history and aspects of the history of mentalities. He considers the chief contribution to be its differentiated view of Polish history, comprising a plurality of historical actors with different aims and perceptions of reality., and [autor recenze] Jiří Pešek.
This study examines a polycultural site Hradiště u Louky located in southwestern Moravia. The main aim is to introduce a new archaeological and historical model based on data from the surface survey, metal detecting and probing. Mainly non-destructive methods were used in this research. A new settlement phase from Jevišovice culture was documented. The onset of Medieval settlement in the area most likely dates to post-Great Moravian and Late Hillfort periods. The most intensive anthropogenic activities date to the high Medieval period when a small castle fortified by a moat and a rampart was built. Archaeological artefacts from the younger phase of the Medieval settlement possess chronological features of the 2 nd half of the 13 th and the 1 st third of the 15 th century. Also, to clarify the sequence of the owners of the castle and possible causes of its demise, a revision of written accounts was performed., Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová., and Obsahuje seznam literatury
Název „Kámen“ označuje jednu z provokačních metod Státní bezpečnosti v letech 1948 až 1951, která spočívala v inscenování falešné státní hranice a úřadovny americké vojenské kontrarozvědky v blízkosti skutečné hranice Československa s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo. Na tato místa byli s pomocí sítě provokatérů, ale i nezasvěcených skutečných organizátorů přechodů přiváděni lidé snažící se o útěk na Západ, aby byli poté vyslýcháni, zatčeni a odsouzeni. Zatímco mechanismus této provokace historici už dobře znají, o jednotlivých případech, místech i počtu postižených se ví stále málo. Autorka v této dosud nejrozsáhlejší práci na dané téma podle recenzenta přináší odpovědi na řadu otázek. Přistoupila k ní s dokonalou znalostí prostředí, konkrétního terénu, místních pamětníků, osobních vazeb a lokálních dobových reálií v oblasti Všerub na Domažlicku a také s osobním zaujetím, protože jedním z převaděčů v oblasti byl její dědeček. Objevila také výjimečný pramen, totiž vzpomínkový rukopis jednoho z aktérů, který emigroval do Kanady, díky němuž mohla podrobně rekonstruovat události na falešné česko-bavorské hranici po únoru 1948., Operation ‘Stone’ (‘Kámen’) was a method of provocation used by the Czechoslovak secret police (Státní bezpečnost - StB) from 1948 to 1951. It consisted in the secret police building fake border crossings and fake offices of American military counterintelligence near the real Czechoslovak frontiers with Austria and West Germany. People trying to escape to the West were taken to these places by a network of agents provocateurs, as well as by real organizers of crossings who were unaware of the trap. The would-be escapees were interrogated, arrested, and sentenced. How this operation worked has long been roughly known to historians, but the details, such as individual cases, places, and the number of those affected, are still unknown. According to the reviewer, the author of this work, which is so far the largest on the topic, has provided answers to a number of questions. She has approached the topic with a profound knowledge of the place, the actual terrain, local people who still remember actors and events, personal connections, and local colour of the period in the area of Všeruby near Domažlice, in the Pilsen region of west Bohemia. She also has a personal stake in the telling of the history because one of the locals who were genuinely helping people to cross the border was her grandfather. She also discovered an exceptional primary source - namely, a manuscript of the memoirs of one of the people involved, who eventually succeeded in escaping to Canada. Thanks to this manuscript, she has been able to reconstruct in detail the events at the fake Czechoslovak-Bavarian border after the Communist takeover in February 1948., [autor recenze] Prokop Tomek., and Obsahuje bibliografii
a1_Studie se zabývá specifickou součástí politické opozice proti autoritativnímu režimu Antónia Oliveiry de Salazara (1889-1970) v Portugalsku, kterou tvořili portugalští komunističtí emigranti v Československu mezi únorovým převratem v roce 1948 a takzvanou karafiátovou revolucí v Portugalsku v roce 1974. Autor na základě materiálů z portugalských a českých archivů sleduje jejich aktivity, postavení v hostitelské zemi a vazby na moskevské exilové ústředí Portugalské komunistické strany (PKS - Partido Comunista Português) v čele s Álvarem Cunhalem (1913-2005), to vše na pozadí nástinu vztahů mezi Československem a Portugalskem ve dvacátém století. Metafora komunistické Ženevy v názvu článku přitom odkazuje na pozici Prahy jako sídla řady mezinárodních organizací, ale i jako centra levicové emigrace z evropských středomořských států (Řecka, Jugoslávie, Itálie, Španělska) a dalších zemí. Přestože se Praha stala zejména bezpečnou přestupní stanicí a místem setkávání portugalských exulantů mezi Francií a Sovětským svazem, někteří členové Portugalské komunistické strany přicházeli do Československa žít na delší období. Bylo jich ovšem řádově méně než příslušníků výše uvedených národních exilových komunit, autor jejich počet v padesátých a šedesátých letech průběžně odhaduje jen na deset až dvacet. Specifickou pozornost věnuje osobnosti generála Humberta Delgada (1906-1965), který se po neúspěšné kandidatuře ve zmanipulovaných prezidentských volbách roku 1958 stal reprezentativní a integrující postavou protisalazarovské opozice, a jeho jednání s představiteli portugalských komunistů v roce 1964 v Praze., a2_Za mezník pro portugalskou komunitu v Československu považuje autor sovětskou okupaci v srpnu 1968, kterou zdejší portugalští komunisté narozdíl od exilového vedení své strany odsoudili a v jejímž důsledku se většina z nich postupně rozešla i s komunistickým hnutím. Výklad je doveden až do počátku devadesátých let, kdy se symbolem nových vztahů mezi Československem a Portugalskem stály přátelské návštěvy prezidenta Mária Soarese u jeho protějšku Václava Havla v Praze., b1_This article is discusses part of the political opposition to the authoritarian regime of António Oliveira de Salazar (1889-1970) in Portugal, which comprised Portuguese Communist emigrants to Czechoslovakia, who had come to the country between the Communist takeover in Czechoslovakia in 1948 and the ‘Carnation Revolution’ in Portugal in 1974. On the basis of records from Portuguese and Czech archives, the author traces their activity, status in the host country, and links with the exile centre of the Portuguese Communist Party in Moscow, which was led by Álvaro Cunhal (1913-2005), all against the background of relations between Czechoslovakia and Portugal in the twentieth century. The metaphor ‘Communist Geneva’ in the title of the article refers to Prague as the headquarters of a number of international organizations and also as the centre of left-wing emigration from Mediterranean countries of Europe (Greece, Yugoslavia, Italy, Spain) and elsewhere. Although Prague became mainly a safe transit point and a meeting place for Portuguese exiles between France and the Soviet Union, some members of the Portuguese Communist Party came to Czechoslovakia to live for longer periods. They were, however, far fewer in number than members of the other national exile communities in Prague; the author estimates that in the course of the 1950s and 1960s they numbered between only between ten and twenty. He pays special attention to the figure of General Humberto Delgado (1906-1965), who, after his failed candidacy in the rigged presidential elections of 1958, became the representative figure integrating the anti-Salazar opposition. The author closely considers Delgado’s negotiations with Portuguese Communist representatives in Prague in 1964., b2_The milestone for the Portuguese community in Czechoslovakia was, according to the author, the Soviet occupation in August 1968, which local Portuguese Communists, unlike the exile leadership of the Party, condemned, and in consequence most of them gradually also split with the Communist movement. The author discusses events right up to the end of the 1990s, when President Mário Soares’s (b. 1924) friendly visits to his counterpart in Prague, Václav Havel (1936-2011), came to symbolize the new relations between Czechoslovakia and Portugal., Pavel Szobi., and Obsahuje bibliografii
Světlana (Svjatlana) Alexijevičová (narozena 1948), spisovatelka s bělorusko-ukrajinskými kořeny, která píše rusky a pokládá své dílo za součást především ruské literatury, obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2015. Kniha Doba z druhé ruky je poslední částí volné pentalogie o pozdní sovětské a postsovětské (hlavně ruské a ukrajinské) společnosti „Hlasy Utopie“ (Golosy Utopii) a poprvé vyšla v českém překladu v roce 2015 (původní ruské vydání: Vremja sekond chend. Moskva, Vremja 2013). Recenzentka přibližuje způsob tvorby autorky na pomezí dokumentu a beletrie a její přijetí v Rusku a na Západě. Doba z druhé ruky je založena na řadě rozhovorů, které Alexijevičová vedla s lidmi různého sociálního postavení (většinou „obyčejných lidí“) v Rusku v letech 1991 až 2012 a jež poté zpracovala do působivého celku. Recenzentka dává nahlédnout do výpovědí dotazovaných, v nichž se prostřednictvím svých životních příběhů i osudů blízkých osob vracejí hluboko do sovětské minulosti, a konstatuje, že kniha je pronikavou sondou do podob postsovětské mentality., Svetlana Alexievich (/born in 1948), a writer with Byelorussian-Ukrainian roots who writes in Russian and sees her work mainly as a part of Russian literature, was awarded the Nobel Prize for literature in 2015. The book Secondhand time. The last of the Soviets is the last part of the loose pentalogy "Voices of Utopia" (Golosy Utopii) on the late Soviet and post-Soviet (mainly Russian and Ukrainian) society, which was whose Czech translation was first published in 2015 (original Russian edition: Vremya sekond chend. Moscow, Vremya, 2013). The reviewer describes her writing style bordering on both fiction and non-fiction and, Alexievich´s acceptance in Russia and in the West. The Secondhand Time is based on a number of interviews that Alexievich had with people with a diverse social status (mostly "ordinary people") in Russia between 1991 and 2012, which the authoress amalgamated into an impressive work. The reviewer provides an insight into life stories of the interviewees and their close relatives and friends, in which they return deep into the Soviet past, concluding that the book is a penetrating probe into forms of post-Soviet mentality., [autor recenze] Dagmar Petišková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
This paper presents a detailed analysis of the development of the postal network in the territory of Moravia during the period of its most significant expansion, based on hitherto largely unused archival material, chiefly from the Postal Museum in Prague and the Moravian Archive in Brno. Using these key sources, chronological lists were reconstructed of postmasters in each post office, allowing us to determine the exact period in which each official served. This data on periods of service made it possible to compile a list of the postal routes set up by individual offices in the period under consideration and trace changes that occurred due to military conflict or for logistical reasons. Attention was also given to the hitherto neglected network of letter collection points in Moravia, which grew rapidly towards the end of the 18th century. The study represents a paradigm shift in research into the Moravian postal network. Besides already known postal routes, we also reconstructed routes whose existence had only been deduced from the records of one or two stations, and others that had escaped the attention of researchers altogether. With regard to letter collection points, the study considers the issue of which "mother" stations they were attached to. More generally, the study deepens our knowledge of the structure of the communications network in Moravia in the second half of the 18th century and provides a more precise picture of how it was connected with centres beyond the country’s borders. These results will provide potential future researchers into the Moravian postal service with a solid factual platform in which to anchor and contextualize their findings on specific post offices, stations or entire routes. The study can thus be seen as a contribution to economic and social history, as well as to that of communications., Vojtěch Klíma., and Obsahuje bibliografické odkazy
Tento text je autorsky upravenou podobou recenzního posudku Petera Heumose na studii Jakuba Šloufa ,,Očista průmyslových závodů od kolaborantů a ‘asociálních živlů’ v roce 1945: Politická machinace, exces retribuce, či inkubátor revoluční morálky?'' v tomto čísle Soudobých dějin (s. 538-581). Podle autora Šloufův článek představuje neobyčejně produktivní příspěvek k pokračující diskusi českých historiků o politických a společenských souvislostech vzniku komunistického režimu a jeho stabilizace. Heumos vyzvedává jeho přednosti a polemizuje proti některým závěrům. Rozvíjí přitom myšlenku, že sociální a politické aktivity v československých průmyslových podnicích po osvobození v květnu 1945 měly ambivalentní charakter a že jejich tendence vytvářet si vlastní pravidla jednání, ignorující formální právní předpisy, pokud šlo o postihy údajných kolaborantů a ,,asociálních živlů¨¨ z doby okupace, nebyla sama o sobě faktorem podporujícím nástup komunistického bezpráví. Vidí v nich naopak spíše kontinuitu s projevy rezistence sociálního prostředí průmyslových podniků proti tlakům z mocenského centra v padesátých a šedesátých letech minulého století. and Peter Heumos ; Z němčiny přeložila Jana Heumosová.