Pohár s víkem (18, 5 cm): na víku je Ceres, Bakchus a Venuše. Na těle nádoby dva výjevy s Aktaiónem. Na hlavním je polonahá Diana (měsíční srpek na čele) v potoce, před ní Aktaión (čapka, kabátec, vysoké boty, přes rameno brašna), na čele parůžky. Okolo jsou nahé Dianiny družky a lovečtí psi, v popředí nalevo Nymfa stojí a napravo sedí. Nalevo vepředu leží na zemi toulec a luk, další toulec a luk visí na stromě vzadu napravo. Výjev je zasazen do lesní krajiny. Na zadní straně je menší výjev: lovci na koních se psy zabíjející jelena, v něhož se Aktaión proměnil, Prag um 1600#, I, č. 354 s. 477-478., and K reliéfu se dochovala Vianenova přípravná kresba (viz: Frankfurt am Main, Diana a Aktaión).
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.
Vstupní portál, po stranách po jednom pilastru, na každém z nich socha. Vlevo postava nahého muže, kolem těla drapérie, s helmicí ? na hlavě, v pravici drží kyj: Herkules. Vpravo Diana - postava ženy, na zádech toulec se šípy, v pravé ruce luk?, u levé nohy sedí pes.
Kartuš s postavou Diany vycházející na lov. V UŘ v Čechách 18. stol. nebylo zvykem přiklánět se k antickým výtvarným zdrojům, výjimka zde - náměty z antické mytologie připisované Ignáci Preisslerovi, činný na Rychnovském panství, pracoval pro F.K. Liebsteinského z Kolowrat. Podle dosud neurčených garfických předloh. Možná je dodal objednavatel. and Kotalík 1982#, s. 108.
Socha dívky, spínající si oděv, dříve nazývané Hébé, byla původně umístěna na kašně zbudované na Kapisztrán tér, po roce 1922 byla přemístěna na Hess András tér 2, v roce 1936 zde byla ve dvoře budovy, po roce 1945 byla v muzeu v Nagytétény a posléze byla přemístěna na dnešní místo., Budapesti köztéri 1987, č.k. 62; Rajna 1989, č. 0177, and Bronzová plastika od neznámého (snad maďarského) kovolijce, je kopií antické sochy Diany z Gabií. Předlohou je mramorová plastika, replika podle řeckého originálu vytvořeného Praxitelem, tzv. Artemis Brauronia (Artémis nebo Diane de Gabies (Itálie), dnes Louvre (srov. Haskel-Penny 1981, č.k. 30). Původní socha byla darovaná roku 346 - 345 na Akropol v Athénách. Později byla dokumentována graficky, byly podle ní vytvářeny repliky z bronzu, sádry, v různých velikostech a umísťovány hlavně na kašny (například podobná kopie je dnes ve francouzském městě Raon L´ Etape, na nádvoří radnice, tuto sochu zachytil v kresbě Gustav Moreau).
Socha dívky, spínající si oděv, dříve nazývané Hébé, byla původně umístěna na kašně zbudované na Kapisztrán tér, po roce 1922 byla přemístěna na Hess András tér 2, v roce 1936 zde byla ve dvoře budovy, po roce 1945 byla v muzeu v Nagytétény a posléze byla přemístěna na dnešní místo., Budapesti köztéri 1987, č.k. 62; Rajna 1989, č. 0177, and Bronzová plastika od neznámého (snad maďarského) kovolijce, je kopií antické sochy Diany z Gabií. Předlohou je mramorová plastika, replika podle řeckého originálu vytvořeného Praxitelem, tzv. Artemis Brauronia (Artémis nebo Diane de Gabies (Itálie), dnes Louvre (srov. Haskel-Penny 1981, č.k. 30). Původní socha byla darovaná roku 346 - 345 na Akropol v Athénách. Později byla dokumentována graficky, byly podle ní vytvářeny repliky z bronzu, sádry, v různých velikostech a umísťovány hlavně na kašny (například podobná kopie je dnes ve francouzském městě Raon L´ Etape, na nádvoří radnice, tuto sochu zachytil v kresbě Gustav Moreau).