Celý vnitřní prostor vstupu a schodiště domu je vyzdoben mozaikovou podlahou, nástěnnými malbami, štuky a bronzovými plastikami. Nástropní malby jsou také v interiéru bytu majitele - v ložnici a malém obývacím pokoji i v zrcadlovém sále (Lotz Károly). Ve vstupní hale jsou malby zobrazující pití minerální vody, koupání v léčivých pramenec a alegorie zázračných účinků vody; další je trojice postav - uprostřed sedí mladík s okřídlenou čapkou, kaduceus v ruce (Merkur), po jeho pravici a levici mladíci držící láhve s léčivou vodou, jeden na okřídleném kole, druhý nastupuje do lodi (alegorie Obchodu Průmyslu a Dopravy). Na schodišti jsou další alegorické postavy. Na kupoli čtveřice žen, jedna drží palmovou ratolest a římskou olejovou lampičku (vítězství rozumu); druhá žena drží roh hojnosti (blahobyt); třetí věnec a žezlo (moudrá vláda); čtvrtá pohár a hrozen vína (odpočinek) alegorie ve významu Oslava osvíceného státu. Další malby zobrazují mladíka a ženu s lyrou (Apollón a múza), dívky s tamburínou a dvojitou flétnou, trojici dívek sedích na thyrsu (bakchantky). Dále je zobrazen okřídlený mladík s dívkou (Amor a Psyché?), alegorie ročních dob a živlů. V interiéru apartmá jsou na stropě zobrazeni putti, mladík na slunečním voze (Apollón-Helios), dívka rozhazující květy (Flora) a skupina alegorických postav s různými atributy - žena držící pochodeň, na čele má srpek měsíce, žena s hvězdou na čele, pláštěm zahaluje postavy dvou mladíků s křídly (jeden je má na zádech, druhý na temeni hlavy). Alegorie temna (Noc se svými syny Spánkem a Smrtí) jako protějšku k osvícení (měsíc, pochodeň)., Déry 1991, s. 43; Török 1997, s. 127; Gábor 2002, s. 11-14; Dent 2002, s. 126., and Malby prozrazují antickou inspiraci v alegoriích i samotných postavách (např. Asklepios, Merkur, Apollón, múza, bakchantky, Helios). Vousatý muž s holí ovinutou hadem - Asklepios, dotvzuje účinky léčivé minerální vody "János Hunyadi", kterou prodává majitel domu. Celá vnitřní výzdoba akcentuje podnikatelské úspěchy objednavatele, čtveřice žen na stropě schodiště jsou alegorií Oslavy dobré vlády osvíceného státu, což je práve předpokladem pro podnikatelskou prosperitu. Ostatní zobrazené postavy potvrzují majitele jako znalce a obdivovatele umění (Apollón a múza).
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=74 13.1.2013). and Apoteóza básnického umění: citace z databáze: „Apoteóza básnického umění“. Opona ( 8,70 m x 10,80 m) je alegorickým obrazem divadelního umění, kde význam alegorie je akcentován postavami devíti Múz, komponovaných v prvním plánu v podobách krásných žen. V levé části obrazu sedí mladý muž, kterého obklopují tři Múzy: je básník, jenž od Múz „dostává“ inspiraci pro dojímavou milostnou scénu, která se „odehrává“ uprostřed obrazu (tři mladí muži jsou na námluvách u třech dívek). Za básníkem stojí personifikovaná Múza Thaleia (patronka komedie), která gestem přímo mladého umělce „navádí k inspiraci“; za zády básníka sedí, s rukou opřenou o píšťaly dud, Euterpé (Múza hudby); s tamburínou v ruce, v průsvitné říze stojí zády k nám Tepsichoré (patronka tance). Tyto tři múzy tedy bezprostředně inspirují básníka. Ostatní Múzy – jak jsou situovány dále od postavy umělce, tak symbolicky klesá inspirativní vliv na básnickou (divadelní) tvorbu. Ležící mladá dívka s amoretem představuje Erató (patronku milostné poezie). Čelně stojící žena s dýkou v levé ruce je Melpomené (ochránkyně tragédie), napravo od ní sedí plavovlasá Polyhymnia (patronka hymnických zpěvů). Nejvíce v pozadí (a nejhůře viditelná) je bočně stojící Kleió (patronka dějepisectví), z velké části ji kryje postava patronky eposu – Múza Kallioppé, vyobrazená v kostýmu Amazonky. Na nejzasším postě vpravo pak sedí nejvíce „vědecká“ Múza Úraniá (hvězdářství). Vzorem byla opona vídeňského městského divadla z roku 1871 od Hanse Makarta. Valenta, J., (ed.), Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 38 - 39.
Nástěnná malba al secco: uprostřed Múz sedí na oblaku Malířství (paleta, štětce) a maluje hlavu Medúzy na Minervin štít , který drží putto. Nad Malířstvím sedí Minerva (zbroj, přilba, štít) a klade jí věnec na hlavu, napravo od Minervy dva putti přilétají s girlandou. Pod Malířstvím sedí na zemi Múzy (zleva): Kleió, Múza dějepisu (kniha); Euterpé, Múza lyrické poezie (svitek); Geometrie (kružítko), Hudba nebo Erató, Múza milostné lyriky (loutna); Melpomené, Múza tragédie (tragická divadelní maska) a Úraniá, Múza astronomie (globus a dalekohled). V popředí na zemi před Gerometrií trojúhelník, pravítko a list papíru. Napravo na vrcholu Helikónu Pegas., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V literatuře výjev nesprávně interpretován jako Apollón s Múzami. Obraz zobrazuje Minervinu návštěvu Múz na Helikónu, kterou v Proměnách popsal Ovidius (5, 254-268), což bylo v barokním umění velmi oblíbené téma. Ilustrace Ovidia je na této malbě kombinována s oslavou malířství, Tuvorova malba se v tomto ohledu drží natolik těsně Reinerovy kompozice z doby kolem roku 1718 (Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Minerva a Múzy), že ji můžeme považovat za její přímý ohlas (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). V obou případech Minerva věnčí Malířství, které maluje na štít bohyně hlavu Medúzy.
Pískovcová socha na soklu. Postava "Euterpé," v chitónu, jedno ňadro odhalené, ve vlasech stuha, stojící na levé noze, pravá v kontrapostu mírně pokrčená. Pravice pozdvižená, v levé ruce drží svitek., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou "Euterpé" vytvořil podle dnes ztracené antické sochy, která byla kdysi na zahradě vily Doria-Pamphilj (Calza 1977 č. 10). Jednalo se o velmi rozšířený antický římský sochařský typ známý jako "Aphrodite Fréjus" podle sochy v Louvru (Ma 525), která měla pocházet z Fréjus (ve skutečnosti je z Neapole), vzorem typu byla řecká socha z doby okolo roku 410 př. Kristem, která zobrazovala Venuši s jablkem z Paridova soudu, jejíž obnažené ňadro kontrastovalo s cudným gestem levé ruky naznačujícím zahalování. Typ je znám také jako "Venus genetrix/ Venuše matka," protože byl spojován s kultovní sochou v chrámu Venus Genetrix, který Caesar zbudoval v Římě roku 46 př. Kr. na oslavu božské zakladatelky rodu Juliů. Mandík sochu z vily Doria znal z Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, 12), z níž opsal i název (ve vydání z roku 1670, tab. III název na soklu sochy chybí, srov. Calza 1977, č. 10 tab. IX). V De Rossiho albu z roku 1665 je rytina sochy na soklu doplněna jménem a tehdy velice oblíbeným veršem z básně na Múzy připisované Ausoniovi (dulciloquis calamos Euterpe flatibus urguet/ Sladké řeči Euterpé vanou pastýřskou píšťalou, Auson. 22, 3, 2). Kroměřížská "Eutrepé" však v ruce píšťalu nemá.