On the Meaning of the Clarification of Non-reflected Prerequisites from the Viewpoint of Heidegger's Meditative Thinking and Plato's Simile of the Line.
V sociální a politické teorii dnes stojíme před úkolem komplexního uchopení paradigmatu globálních interakcí charakterizovaného pluralitou sociálních aktérů a zájmových konfliktů. Založení kritické teorie globálních interakcí je spojeno s řešením teoreticko-metodologických otázek i věcných problémů analýzy a interpretace. Jde o poměr kritické analýzy reálných procesů a normativněutopické projekce sociální změny. Věcné problémy jsou spojeny s analýzou předpokladů a překážek utváření globální společnosti a politiky a s tím, jak jsou vymezovány ve své komplexitě., In social and political theory today we are presented with the task of arriving at a complex understanding of the paradigm of global interaction in which there is a plurality of social actors and conflicts of interest. The grounding of a critical theory of global interactions is connected with a resolution of theoretico-methodological questions and of detailed problems of analysis and interpretation. At issue is the relation between a critical analysis of realistic processes and normatively-utopian projections of social change. The detailed problems are connected with an analysis of the assumptions and obstacles when creating a global society and global politics, and with the question of how they are to be defined in their complexity., and Oleg Suša.
Příspěvek je zaměřen na otázku z oblasti ekologické etiky, jak stanovit hranici našich morálních ohledů. Ačkoliv antropocentrismus přináší možnosti založení dobře odůvodněné ochrany přírody, autorka si všímá více neantropocentrických přístupů, u nichž existuje předpoklad, že morální ohledy bychom měli brát na mimolidské tvory kvůli nim samým. Mezi neantropocentricky orientovanými filosofy panuje neshoda v otázce, co do těchto ohledů má spadat – zda to, co je schopno trpět (P. Singer), či to, co má zájmy (R. Attfield), dobro nebo vlastní hodnotu (P. Taylor). Tak se hranice morálních ohledů rozšiřuje od člověka přes vyšší druhy zvířat až ke všemu životu. Ve druhé části příspěvku autorka na příkladu posledního člověka (R. Routley a R. Attfield) zpochybňuje vhodnost hledání rozlišujícího kritéria pro morální ohledy. Ekologická etika však představuje určitý základ pro společensko-politickou praxi a pro tyto účely se kritérium života a morální princip úcty ke všemu životu jeví jako nejvhodnější., This article focuses on the question, in the area of ecological ethics, of how to determine the bounds of our moral considerations. Although anthropocentrism does provide possibilities for the proper founding of a justification for the protection of nature, the author finds a greater number of non-anthropocentric approaches which assume that our moral considerations should be extended to non-human creatures for their own sake. Among the non-anthropocentrically oriented philosophers there is no consensus on the question of what should be included in those considerations – whether it is that which is susceptible of suffering (P. Singer), or that which has interests (R. Attfield), or that which has the good or its own value (P. Taylor). Thus the bounds of moral considerations are extended from man, first to the higher forms of animals, then to all life. In the second part of the article the author, using the example of the last man (R. Routley and R. Attfield), calls into question the appropriateness of seeking a distinguishing criterion for moral considerations. Ecological ethics, however, present a certain basis for socio-political praxis and for the aims which the criterion of life and the moral principle of respect to all life reveal as most appropriate., and Marie Skýbová.