Klasicistní průčelí, sochy na atice. Vleco sedící ženská figura ve zbroji , štít s hlavou Medúzy - Minerva, vpravo sedící mužská figura ve zbroji - Mars., Poche, Preiss 1973#, 99., and Vlček 1999#, 358-360.
Nástěnná malba v hlavním sále: voják vítá východ slunce - Aurora, Minerva, Amazonka., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.
Na východní stěně hlavního sálu nástěnná malba: Herkules přijímá od Ctnosti kyj, kterým se rozhání po družině Bakcha. Minerva ukazuje na dvě postavy - Věda a Zbožnost, v oblacích Apollón, putto zahání Harpyje., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.
V severní místnosti uličního traktu jemná štuková výzdoba. Minerva drží Apollóna kolem ramen, kolem dekorace s ptáčky a putti, osm dívek hraje na různé nástroje., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.
V severní místnosti uličního traktu jemná štuková výzdoba. Letící bohyně s růžovým věncem na hlavě, ve štuku - letící Minerva, Apollón, putti, Múzy. malby snad roční doby, ženské postavy sedící na soklech, malba na plátně od Jana Rudolfa Byse Venuše objednává u Vulkána Amorovu zbroj, malba signována. Dále 2.patro Potrestání Amora (šlehají ho proutky), hlavní sál válečné výjevy - Apotheoza Leopolda II. vítězství nad Turky. Štuky patrně provedeny Donatem Giuseppem Frisonim., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.
Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).
Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-1990 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy., Poche 1937#., Birnbaumová, Volek 1969#., Vlček 1999#, 471-475., Petrů 2003#., and Soubor soch tvořil (od jihu k severu): Vulkán, Adónis, Venuše, Juno, Minerva, Jupiter a Merkur. Jednotlivé postavy jsou provázány gesty a postoji. Božský kovář Vulkán stojí osamoceně na jižním konci, jak to odpovídalo jeho postavení na Olympu. Se sousední postavou, Adónidem jej však spojuje pohled upřený vzhůru, který je v obou případech příčinou jejich izolace - oba byli posedlí svým povoláním, Vulkán tvorbou a Adónis lovem. Vulkán a Adónis měli společné také to, že do jejich života vstoupila Venuše, jako Vulkánova nevěrná manželka a Adónidova odmítnutá milenka. Adónis je propojen s vedle stojící Venuší tím, že ji okázale ignoruje, přestože na něj bohyně roztouženě hledí a vztahuje k němu ruku. Obdobně jsou propojeni postavy na opačném, severním konci, kde stojí Jupiter a Merkur. Schéma je tu však obměněno, v tomto případě se Merkur horlivě naklání k Jupiterovi, aby vykonal jeho příkaz, aktivita tedy nesměřuje ze západu na východ, ale opačným směrem. Další rozdíl oproti dvojici Adónida a Venuše je v tom, že Jupiter se svým protějškem komunikuje, což dokazuje nenápadné gesto jeho levé ruky s otevřenou dlaní, na kterou sklonem hlavy upozorňuje orel. Co Jupiter Merkurovi přikazuje, není vyřčeno, ale vzhledem k tomu, že vedle Jupitera stojí tři bohyně s jasně odlišenými charakteristikami, lze se domýšlet, že příkaz se mohl týkat sporu, do kterého se tyto bohyně dostaly. V tom případě by Jupiter vysílal Merkura k Paridovi, aby jejich spor rozsoudil. Vedle Jupitera stojí jeho oblíbená dcera Minerva, která je obrácena směrem k přicházejícím návštěvníkům zahrady, kterým ukazuje hlavu Gorgony na svém štítě. Přesně tak komunikovala s Paridem, kterému slibovala, že se stane největším bojovníkem všech dob, jehož činy zastíní i Perseův souboj s Gorgonou. Vedle Minervy stojí Juno, která hledí vzhůru, čímž naznačuje, že její sférou je vláda, kterou také slibovala Paridovi, který se mohl stát vládcem světa, kdyby jí přiřkl vítězství. V charakteristice Venuše, která v báji o Paridově soudu zvítězila, se však objevuje ironický odstup: bohyně, jejíž doménou je láska, sama sobě pomoci nemůže. Její neopětovaná láska k Adonidovi ji staví na roveň pozemským milenkám a milencům. Toto je samozřejmě jenom jeden z možných výkladů souboru soch na terase Vrtbovské zahrady. Stejnou úmyslnou rozostřenost, kterou pozorujeme u jejich výtvarné podoby, lze konstatovat také u jejich ikonografického programu. Uspořádání soch a jejich gesta umožňují i další výklady a v této úmyslné nedourčenosti tkví jejich trvalý půvab.
Pískovcová socha Minervy (přilba, plášť, boty), v ruce štít hlavou Gorgony, na kterou ukazuje pravicí., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Pozdně klasicistní obytný dům palácového typu, výzdoba ve stylu druhého rokoka a pozdního klasicismu. V 1. patře v salonku sousedícím s hlavním sálem figurální výjev v oválném rámu. Paridův soud., Ledvinka 1995#, 99-104., and Baťková 1998#, 536-537.