Pozdně klasicistní obytný dům palácového typu, výzdoba ve stylu druhého rokoka a pozdního klasicismu. V 1. patře malované štukové stropy. Hlavní sál bohaté štuky - putti - alegorie lidských smyslů, Amor a Psyché, malba - nahé alegorické ženské figury. Salonky sousedící s hlavním sálem - Čtyři živly, Paridův soud, putti., Ledvinka 1995#, 99-104., and Baťková 1998#, 536-537.
Mědiryt (36, 7 x 52, 6 cm): nahý Amor přistupuje k lůžku, na němž spí nahá Psýché. Putto Amorovi sundavá toulec, luk leží před ním. Nahoře putto zdvihá závěs nad postelí a nalevo putto hasí oheň vodou, kterou vylévá z hrnce., Fučíková 1997#, I/336, and Podle připojeného nápisu je rytina zhotovena podle terrakotového reliéfu B. Sprangera, který se však nedochoval. Nápis pod výjevem odkazuje na pasáž v Apuleiových Proměnách, kde Venuše žádá Amora, aby ztrestal Psychu za to, že ji zastínila svojí krásou. Výjev však ukazuje Amora, kterého krása Psyché uchvátila natolik, že se do ní sám zamiloval a unesl ji do svého zámku. Trojice putti tento zvrat svými činnostmi komentuje. Levý putto ukazuje pravicí schovanou pod závěsem na Psyché a levicí lije vodu na Amorovu pochodeň, čímž naznačuje, co Venuše od Amora očekávala, totiž že její kráse nepodlehne. Zbývající putti naopak vyjadřují Amorovy myšlenky, prostřední zdvihá závěs a pravý mu sundavá toulec, z něhož měl vzít trestnou střelu. Inspirací pro zobrazení spící Psyché byla slavná antická socha spící Ariadny z vatikánských sbírek. Sprangerovi ji mohl zprostředkovat Giambologna svojí spící Nymfou, podle níž zhotovil bronzovou sošku Antonio Susini (Spící Nymfa, circa 1575, Vídeň), jež byla součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.
Olej na plátně (221,5 x 92,5 cm): Psyche s Amorem před Iupiterem, okolo olympští bohové., Pujmanová 2008#, 176-177., and Obraz se do galerie dostal v roce 1945 ze sbírky Erwina Nostitze-Rienecka v Praze.
Olej na plátně (221,5 x 92,5 cm): Amor a Psyche v čele svatební tabule, u níž jsou rozesazeni olympští bohové., Pujmanová 2008#, 176-177., and Obraz se do galerie dostal v roce 1945 ze sbírky Erwina Nostitze-Rienecka v Praze.
Ve cviklech domovního portálu je nalevo Psyche (motýlí křídla) s rohem hojnosti, napravo je Amor (ptačí křídla). Obě postavy jsou vkomponovány do úponek.
Tapiserie, vlna a hedvábí (355 x 493 cm). Figurální kompozice v krajině s architekturou paláce v pozadí. V popředí sokl s vázou, nad ním baldachýn a skupina postav. Vpředu Amor a Vernuše a Cérés, Psýché s Merkurem, vlevo Jupiter a Juno, za nimi Minerva, dále Vulkán, Diana s nymfou a Kyklópové se zbrojí., Blažková 1975#, č. k. 37., and Merkur přivádí Psýché na Olymp. Autorem předlohy je patrně Jan van Orley, podle jeho návrhů byla série o sedmi kusech tkána celkem třikrát (Josse Vos, Peter van der Hecke). Ispirací byl Apuleův příběh, který v roce 1669 přepracoval La Fontaine (Les amours de Psyché et de Cupidon).
Olej na plátně (93 x 132 cm): Merkur (křídlená čapka, okřídlené boty) vynáší k olympským bohům Psýché (nádobka v ruce). Na oblacích sedí Jupiter (orel, okřídlený blesk), vedle něj Amor (luk)., Kaufmann 1988#, 20.3., and Obraz odkazuje na Apuleiovy Proměny čili Zlatého osla (6, 16-23), v němž Jupiter rozhodl, že Psýché má být odnesena na nebesa, aby se stala bohyní.
Sochy v parku mythologické náměty, původně 21 soch: 4 antická božstva na mostě, vázy, putti, sousoší Ital Bombelli Christoph a místní Kohl Jan, Benátčan Giuliani Giovanni (1663-1774), Amor a Psyché, alegorie, kašna Peter Williame., Kubátová, Lifka 1955#., and Stehlík, M., Slavkov u Brna, Brno 1965.