Mědiryt (324 x 225 cm). Výjev v lesní krajině s tůní, v popředí putto hrající si se zajícem, za ním dvojice milenců sedích pod baldachýnem, který přidržuje putto (Amor ?) s toulcem a šípy přes rameno - Venuše (obrácená k divákovi zády), chystá se políbit Adonida, který drží v levé ruce kopí, u jeho levé nohy pes, který pije z tůně. Vedle lovce ulovené trofeje (hlavy)., Zlatohlávek 1997#, 175, č.k. 98., and Ve sbírce NG od roku 1958 (GSPR: z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Podle Theodora Ghisiho, mladšího bratra Giorgia (Musée de Nantes).
Olej na dubovém dřevě (51 x 75, 5 cm). Adonis a Venuše jako milenci v lese., Vacková 1989#, 365, 378., and Obraz je v nostické sbírce doložen roku 1819.
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.
Kresba (9, 1 x 7, 6 cm): sedící nahá Venuše, plášť přes její pravou ruku zdviženou nahoru, je obrácená doleva nahoru. Zprava k ní přistupuje nahý Amor bodá ji šípem do palce její pravice. and Póza Venuše kopíruje Venuši na kresbě Hanse von Aachen (Michigan, Aachen, Venuše a dva putti).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.
Mědiryt (20, 2 x 27, 9 cm): nahá Venuše stojí vedle sedícího Merkura (okřídlená čapka a boty. Venuši k Merkurovi tlačí za bohyní stojící Amor s šípem v ruce, další Amor bere Merkurovi z ruky caduceus. Třetí Amor nahoře odhaluje závěs nad skupinou pod ním. V levém dolním rohu luk a pár holubic., Fučíková 1997#, I/334., and Kompozice navazuje na Sprangerův obraz z doby okolo roku 1595 (Wien, KM, Spranger, Venuše a Merkur). Význam obrazu patrně rovněž souvisí s vazbou mezi Merkurovou výmluvností a láskou, kterou zosobňuje Venuše. Inspirací mohla být Cartariho mytologická příručka, která vyšla poprvé v roce 1556, v níž byla převyprávěna příslušná pasáž z Plútarchových Rad manželských (Coniugalia preacepta). O ztotožnění Grácií s Peithó se Cartari dočetl v Pausaniově Cestě po Řecku (9, 35).
Olej na plátně (71, 5 x 88, 5 cm).Venuše s nymfami pláče nad mrtvým Adónidem, Slavíček 1993#, 205-206., and Ve sbírce Františka Antonína hraběte Berky z Dubé v letech 1692-1706, potom až do roku 1945 v nostické sbírce.
Olej na plátně (167, 5 x 89, 5 cm). Postava nahé Venuše, kolem těla drapérie, která vlaje za ní jako plášť. Levá ruka je pozdvižená, drží luk, o který škemrá malý Amor, stojící u jejích nohou toulec se šípy má zavěšený přes rameno. Vlevo dole dva holubi., Slavíček 1993#, 201-202., and Obraz zřejmě pochází ze sbírky Rudolfa II. František Antonín hrabě Berka z Dubé jej získal v roce 1671 z obchodu ve Vídni (1671-1706 zámek Nový Falkenburk). V nostické sbírce v letech 1706-1945.
Bronzový odlitek (v. 15, 3 cm), akt stojící Venuše, levá noha spočívá na váze, na levém lýtku přehozená drapérie., Chlíbec 2006#, 284-285, č. 134., and Různé varianty kompozice s Venuší pocházejí z okruhu Giovanni da Bologna.
Mědiryt: Venuše stojí u stromu, u jejích nohou Amor. Na větvi nahoře další Amoru, Venuše mu levicí podává hrozen vína. Před venuší klečí nymfa s mísou s ovocem. Za klečící nymfou stojící nymfa a satyr., Fučíková 1997#, I/342., and Rytina podle Bartholomea Sprangera.