The study aimed to investigate the role of aggression and impulsivity in smoking among male adult students. It was hypothesized that there would be significant difference between smokers and non- smokers on the traits of aggression and impulsivity. The sample of two hundred male adult students was selected from different universities of Islamabad. Two subscales of Impulsiveness and Aggression were administered to measure the personality traits of aggression and impulsivity. Descriptive statistics and t-test was calculated for analysis of data. Results showed that there is significant differences in aggression and impulsivity between smokers and non-smokers. The result can be helpful for psychologist and other professionals to plan public health therapeutic and social reengineering interventions for youth., Uzma Zaidi, and Literatura
In the last decade the health of young people in Ukraine as well as in many other countries of the world significantly deteriorated according to the results of screening tests. Because of this the main task of prophylactic medicine is development and introduction of new methods of early diagnostics of diseases. The aim of the work to assess the peculiarities of adaptation of students with different types of vegetative regulation. Material and methods: 415 second year students of Lugansk State Medical University were tested. The mechanisms of physiological functions of the body regulation were assessed by registration of cardiac rhythm variability (CRV). Analysis of CRV was performed by three methods: statistical, geometrical, and spectral analysis. The express method proposed by Shlyk, N.I. (2009) was later used to determine the prevailing type of vegetative regulation. To assess adaptability the method of R.M. Baevskij (1979) was used. Results: In the result of investigation 4 types of functional states of regulatory systems were determined: I type 295 (71 %) of tested, II in 14 (3 %), III in 96 (23 %) and IV only in 10 (2%). I type of functional state of regulatory systems in the wakeful state at rest was characterized by moderate prevalence of central regulation of heart rhythm (MPCR), decreased activity of autonomic regulation. It was noticed that some of the parameters of CRV (like RR, SDNN, RMSSD and pNN50) which characterize autonomic regulation, were statistically lowere (р≤0.01) compared to type III, and some (like AMo and SI) higher, in both female and male students. Summarized spectrum capacity and components of its wave structure (HF, LF, VLF) which characterize central regulation were statistically significantly lower (р≤0.01) for the I type of regulation compared to the III one which is characterized by moderate prevalence of autonomic regulation of the heart rhythm. In female students with type I autonomic regulation compared to male students such CRV parameters as RR and AМo were statistically significantly lower (р≤0.05), while the parameters of total potency (TP) and high frequency waves (HF) were higher (р≤0.05), which could point to more centralized heart rhythm regulation in male compared to female. The evaluation of regulatory systems overstress allowed to determine the state of adaptation and risk of overstress or breakdown in students with different types of autonomic regulation. Conclusions: Thus, evaluation of adaptation state in students with different types of autonomic regulation allows to characterize the current functional state and uncover the risk of disease development., Tatiana Tananakina, Natalya Lila, Anzhelika Ivasenko, Dmitrij Bolgov, Svetlana Mavrich, Yuliya Modna, and Literatura
Pompeho nemoc (glykogenóza typ 2, deficit alfa glukosidázy) je autozomálně recesivní dědičné metabolické onemocnění, jehož podkladem je defekt lysozomální kyselé alfa glukosidázy vedoucí k hromadění-střádání lysozomálního glykogenu v buňkách a tkáních s následnou dysfunkcí především ve svalové tkáni srdce a kosterních svalech. Průběh je velmi variabilní: od těžkého rychle progredujícího postižení novorozenců (klasická infantilní forma) po postupné postižení s manifestací v dětství či pozdní dospělosti. Je-li alfa glukosidáza zcela nebo téměř nefunkční, vzniká tzv. klasická infantilní forma choroby. Potíže se rozvíjí v prvních měsících života a mají charakter neprospívání, svalové slabosti a potíží s dýcháním. Dochází k výraznému zvětšení srdce, většina dětí se před zavedením substituční terapie nedožila prvních narozenin. Je-li enzym štěpící glykogen alespoň částečně funkční, vzniká tzv. pozdní (juvenilní či adultní) forma onemocnění. Tato situace nastává, pokud vznikne závažná mutace jedné alely a lehčí na druhé. To vede k méně progresivnímu fenotypu. Rozpětí manifestace nemoci je u této formy od první do šesté věkové dekády. Hlavním projevem je svalová slabost, která postupuje a významně zasahuje dýchací svalstvo. U těchto nemocných nebývá srdce zvětšeno. Při podezření na PN máme tři diagnostické úrovně. První je skríningové vyšetření pomocí testu suché kapky (DBS, Dried Blood Spot). Potvrzení diagnózy se provádí vyšetřením aktivity GAA v leukocytech. DNA vyšetření je důležité pro stanovení korelace genotyp-fenotyp a detekci přenašečů v rodině., Pompe disease (glycogen storage disease type 2, acid maltase deficiency) is inherited autosomal recessive metabolic disorder caused by deficiency of acid alpha-glucosidase and resulting in lysosomal glycogen storage in various tissues, mainly heart and skeletal muscle. Continuous spectrum of phenotypes from the rapidly progressive infantile form to the slowly progressive late onset form of the disease can be observed. Classical infantile form of the disease manifests soon after birth due to absent or nearly absent activity of the key enzyme. Typical manifestations include failure to thrive, muscle weakness, cardiomegaly, and respiratory failure. Before the era of substitution therapy, the majority of children died within the first year of life. Partial enzyme deficiency (severe mutation on one allele and milder on the second) leads to the less severe phenotype with manifestation in child- or adulthood. Time span is from the first to the sixth decade of life. Leading symptoms include slowly progressing limb girdle and trunk muscle weakness with significant involvement of respiratory muscles. There is no cardiomegaly. Suspicion of Pompe disease is confirmed in three steps. The first involves screening with the Dried Blood Spot test. Testing of the activity of alfa glucosidase in leukocytes is used to confirm the disease. Mutation analysis is important to assess the correlation between genotype and phenotype and to identify familial carriers. Key words: Pompe disease – alpha glucosidase – lysosomal storage diseases – limb-girdle muscle weakness The author declares he has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., Vědomostní test, and S. Voháňka
Psoriasis patients are often susceptible to cardiovascular diseases (CVD), including atherosclerosis. Traditional markers (biochemical and inflammatory) and diagnostic tools could detect occlusive but not subclinical atherosclerosis. Carotid intima-media thickness (CIMT), has recently been recognised as a non invasive diagnostic tool for identification of premature atherosclerosis. Therefore we evaluated 80 psoriasis patients and 80 age sex matched healthy controls for serum leptin levels and apolipoprotein B/apolipoprotein A-I ratio (apoB/apoA-I ratio) in relation with CIMT of carotid artery. Carotid intima-media thickness and carotid plaques were simultaneously measured by carotid sonography. Serum concentration of leptin and apolipoprotein were measured using enzyme-linked immuno sorbent assay (ELISA) and nephelometry respectively. Raised CIMT correlated to age of onset of the disease, serum leptin and apoB/apoA-I ratio in psoriasis patients. Taking into account, values that were above the 75 percentile of the three markers (leptin, apoB/apoA-I ratio and CIMT) the odds ratio was 4.26 (2.06-8.80 CI). Leptin and apoB/apoA-I ratio showed significant cumulative association with CIMT. Results of predictive analysis supports measurement of CIMT along with estimation of serum leptin and apoB/apoA-I ratio for prediction of premature atherosclerosis in psoriasis patients. and K. Asha, S. B. Sharma, A. Singal, A. Aggarwal
Metastatický karcinom prsu je nevyléčitelné onemocnění, ale použití nových léčebných možností může zmírnit obtíže pacientky, prodloužit dobu do progrese a prodloužit celkové přežití. Léčba protinádorovou chemoterapií je často doprovázena řadou závažných nežádoucích účinků a v průběhu léčení časem dojde k rezistenci na chemoterapii. Nové naděje se tedy vkládají do kombinace chemoterapie s cílenou léčbou. Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) je jedním z nejdůležitějších regulátorů angiogeneze. Humanizovaná monoklonální protilátka proti VEGF – bevacizumab prokázal účinnost u řady nádorových onemocnění. Uvádíme kazuistiku ukazující naši zkušenost s efektem léčby kombinace bevacizumabu s chemoterapií u pacientky s triplet negativním karcinomem prsu., Metastatic breast cancer is incurable disease, but application of new therapeutic options reduce complaint of patient, extend time to progression and extend overall survival. Treatment of chemotherapy is often concomitant with undesirabels effects and during of the treatment come to pass chemoresistance. New chance of treatment is combination of chemotherapy with targeted treatment. The vascular endothelial growth factor (VEGF) is the main regulator of angiogenesis. The humanized monoclonal antibody antiVEGF – bevacizumab – evidenced efficiency in series cancer diseases. The case report presents a our experience of the combined treatment of bevacizumab with chemotherapy at patient with chemoresistant triple negative breast cancer., Marta Holíková, and Literatura
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením. Klíčová slova: adalimumab – idiopatické střevní záněty – infliximab – kojení – těhotenství, The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding. Key words: adalimumab – breastfeeding – inflammatory bowel disease – infliximab – pregnancy, and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením., The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding., and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Cíl: Zjistit prevalenci celiakie u dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Vliv nově zahájené léčby celiakie na kompenzaci diabetu a body mass index (BMI) pacientů. Chování protilátek proti tkáňové transglutamináze (atTG) po roce od zahájení léčby. Metodika: Retrospektivní hodnocení cíleného screeningu na celiakii v období 1. 1. 2007–1. 7. 2011 u 465 dospělých pacientů s DM1T v Diabetologickém centru I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň (80 % všech pacientů s DM1T). Při pozitivitě atTG-A (popř. atTG-G) byla indikována enterobiopsie. U pacientů s nově indikovanou bezlepkovou dietou byl porovnán HbA1c a BMI v průběhu roku před stanovením diagnózy celiakie vs období 1 roku po 6 měsících od zahájení léčby (3–4 kontroly). Po roce od zahájení léčby byla kontrolována hladina atTG. Ke statistice byl použit párový t-test. Výsledky: Prevalence všech forem celiakie v souboru byla 10,5 %. 1,1 % pacientů (5 ze 465) mělo diagnostikovanou celiakii v dětství. Nově byla pozitivita atTG zachycena u 9,5 % (44 ze 465) pacientů – indikováni k enterobiopsii. Z toho 3 pacienti s atTG > 300 kIU/l odmítli enterobiopsii, u těchto pacientů je celiakie vysoce pravděpodobná a pro malkomplianci nešlo hodnotit vliv bezlepkové diety na BMI a HbA1c. 22 pacientů mělo potenciální formu celiakie (negativní histologie). Pozitivní nález z enterobiopsie byl zjištěn u 19 pacientů (4,1 %). Z podsouboru 22 pacientů (nově indikována bezlepková dieta), bylo nutné vyřadit další 3 pacienty (vývoj HbA1c a BMI byl ovlivněn prvozáchytem DM1T). Charakteristika podsouboru: 9 žen a 7 mužů, průměrný věk 38 ? 12 let, trvání diabetu 21 ? 13 let, celiakie diagnostikována 20,7 ? 13 let od záchytu DM1T. Během sledovaného období nedošlo ke statisticky významné změně bazální hodnoty HbA1c 67 ? 11,4 vs 69 ? 13,9 mmol/mol po sledování a významně se zvýšil BMI z 25,4 ? 4,2 na 25,9 ? 4,3 (p < 0,01). Po roce přetrvávala pozitivita atTG u 47 % (9 z 19) pacientů. Závěr: V souboru dospělých pacientů s DM1T byla zjištěna celková prevalence celiakie 10,5 %. Po zahájení léčby nedošlo k významné změně HbA1c, došlo k významnému vzestupu BMI. Pozitivita atTG přetrvávala po roce u 47 % pacientů., Objective: To assess the prevalence of celiac disease in adult patients with type 1 diabetes mellitus (T1DM). Influence the new started treatment of celiac disease on glycemic control and body mass index (BMI) of the patients. Prevail the anti-transglutaminase antibody (atTG) positivity one year after commencement of the therapy. Methods: A retrospective assessment of celiac disease targeted screening in 465 adult T1DM patients at Diabetes Center, 1st Medical Department, University Hospital in Pilsen (80 % of all T1DM patients) from 1. 1. 2007 until 1. 7. 2011. Enterobiopsy was indicated in case of atTG-A (or atTG-G) positivity. In patients with newly started gluten-free diet, HbA1c and BMI within a year after diagnosis of celiac disease were compared to a year period six months after treatment commencement (3–4 visits), atTG was evaluated one year after treatment beginning. Paired T-test was used for statistical evaluation. Results: The prevalence of all forms of celiac disease in the studied group was 10.5 %. Celiac disease diagnosed in childhood was found in 1.1 % patients (5/465). Positivity of atTG was newly observed in 9.5 % (44/465) patients. Three patients with atTG > 300 kIU/l refused the enterobiopsy examination. Celiac disease is highly plausible. The influence of gluten-free diet on BMI and HbA1c could not be evaluated due to the lack of compliance. 22 patients had a potential form of celiac disease (negative histology). Positive enterobiopsy was found in 19 patients (4.1 %). Another 3 patients had to be excluded from the subgroup of 22 patients (newly indicated gluten-free diet) as the HbA1c values and BMI were affected by the primary diagnosis of T1DM. Subgroup characteristics: 9 women and 7 men, mean age 38 ? 12 years, diabetes duration 21 ? 13 years, celiac disease diagnosed 20.7 ? 13 years since first diagnosis of T1DM. No statistically significant change in HbA1c (67 ? 11.4 vs 69 ? 13.9 mmol/mol) was observed in the studied period, however and a significant change of BMI from 25.4 ? 4.2 to 25.9 ? 4.3 (p < 0.01) was found. The atTG positivity prevailed in 47 % (9/19) of patients after one year. Conclusion: A total prevalence of the celiac disease in the group of adult T1DM patients was 10.5 %. No significant change in HbA1c occurred following treatment, a significant change of BMI was observed. The atTG positivity prevailed in 47 % of patients after one year., and Iva Haladová, Daniela Čechurová, Silvie Lacigová, J. Gruberová, Zdeněk Rušavý, Karel Balihar
Cíl studie: zhodnocení efektivity cerkláže dle McDonalda ve Fakultní nemocnici Ostrava v období 1/2007 – 3/2014. Typ studie: retrospektivní studie Název a sídlo pracoviště: Porodnicko–gynekologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Metodika: retrospektivní analýza provedených cerkláží ve Fakultní nemocnici Ostrava a rozbor výsledků takto ošetřených gravidit. Kritériem úspěšnosti byl stanoven porod po ukončeném 34. týdnu gravidity. Závěr: ve sledovaném období bylo indikováno devět cerkláží – 7 terapeutických a 2 záchranné. Výkony byly provedeny mezi 18. a 25. týdnem gravidity. Tři pacientky již měly v minulosti cerkláž provedenu. 57 % takto ošetřených těhotných porodilo po ukončeném 34. týdnu gravidity. Pouze v jednom případě (11,1 %) byla cerkláž neúspěšná a těhotenství skončilo potratem. Průměrná doba mezi provedením cerkláže a porodem činila 69 dnů., Objective: To evaluate the efficacy of cerclage according to McDonald at the University Hospital Ostrava in the period 1/2007 - 3/2014. Design: A retrospective study Obstetrics and Gynecology: Obstetrics - Gynecology, University Hospital Ostrava Methods: A retrospective analysis of cerclage performed at the University Hospital Ostrava and analysis of the results thus treated pregnancies. The criterion for success was determined after childbirth completed 34 weeks of preg - nancy. Conclusion: In the reporting period, nine indicated cerclage - 7 of therapeutic and 2 emergency. The procedures were performed between the 18th and 25th week of pregnancy. Three patients have had in the past cerclage performed. 57% of the treated pregnant women gave birth after 34 completed weeks of gestation. Only in one case (11.1 %) cerclage was unsuccessful and the pregnancy ended in a miscarriage. The average time between performing cerclage and delivery was 69 days., Petr Vašek, Igor Michalec, and Literatura