Tento text vychází z následujících tezí: 1. Lidstvo vždy hledalo odpovědi na určité stěžejní otázky, které jsou přítomny ve všech kulturách. 2. Tato „lidská racionalita“ historicky nabývala dvou forem: mytologických narativů a filosofických kategorických diskursů. 3. V každém případě existují formální universální aspekty, v rámci kterých se mohou všechny regionální filosofie setkat, a které na abstraktní rovině odpovídají na stěžejní otázky. 4. Všechny tyto momenty otevírají bránu novému věku inter-filosofického dialogu, který respektuje rozdíly a je schopen se poučit z užitečných objevů ostatních tradic. 5. Nový filosofický projekt musí být rozvinut tak, aby byl schopen pomocí vytváření globálního trans-moderního pluriversalismu překročit eurocentrickou filosofickou modernitu. Tento transmoderní pluriversalismus musí vycházet ze zdrojů periferní, podřízené (subaltern) a postkoloniální filosofie jako takové, které byly modernitou „odložené“., This paper argues the following points: all of humanity has always sought to address core universal problems that are present in all cultures; this human rationality has historically assumed two forms: mythological narratives and categorical philosophical discourses; in every case there are formal universal aspects in which all regional philosophies can coincide, and which respond to the core problems at an abstract level; all of this is an impulse for the entry into a new age of inter-philosophical dialogue, respectful of differences and ready to learn from the useful discoveries of other traditions; and a new philosophical project must be developed that is capable of going beyond Eurocentric philosophical Modernity by shaping a global trans-modern pluriverse, drawing upon the (by Modernity) discarded resources of peripheral, subordinate, post-colonial philosophies., and Enrique Dussel.
Cieľom tejto štúdie je uvedenie Antisthenových rečí Aias a Odysseus do širšieho kontextu sókratovskej literatúry. Výklad vychádza z otázky, či je možné čítať tieto reči z hľadiska sókratovskej dialektiky. Prvá časť pripomína diferenciu medzi rétorikou a dialektikou, ktorú naznačuje Platón v Prótagorovi, keď stavia do protikladu dlhú monologickú reč (makros logos) a krátku dialogickú reč (brachylogia). Druhá časť sa venuje výkladu niektorých Antisthenových zlomkov, ktoré naznačujú, že Antisthenés spájal brachylogiu so skúmaním zdatnosti (areté), ale zároveň kritizoval Platónove pokusy o jej esencialistické uchopenie. Proti Platónovi namieril zrejme aj svoj koncept oikeios logos a tézu o nemožnosti sporu, ktorú by sme mohli uchopiť pomocou sókratovského učenia o škodlivosti nevedenia. Posledná časť sa zaoberá viacerými aspektmi Antisthenových rečí, dáva ich do vzťahu s predošlým výkladom a poukazuje na ich dialektický charakter, ako aj na Antisthenovo osobité poňatie vzťahu medzi rétorikou a dialektikou., The aim of this study is to introduce Antisthenes’ declamations Ajax and Odysseus into the wider context of Socratic literature. The interpretation has as its starting point the question of whether it is possible to read these declamations from the viewpoint of Socratic dialectic. The first part reminds us of the difference between rhetoric and dialectic, which Plato adumbrated in the Protagoras, where the long monological declamation (makros logos) is opposed to the short dialogical declamation (brachulogia). The second part is devoted to the interpretation of some of Antisthenes’ fragments which adumbrate how Antisthenes connects brachulogia with the investigation of virtue (aretē), but at the same time criticised Plato’s attempts to find an essentialist understanding of them. It was against Plato that he evidently aimed his concept oikeios logos and the thesis concerning the impossibility of contradiction, which we might understand with the help of the Socratic doctrine of the harmfulness of unknowing. The last part tackles the various aspects of Antisthenes’ declamations, relates them to the foregoing interpretation and shows their dialectical character, as well as Antisthenes’ peculiar understanding of the relation between rhetoric and dialectic., and Vladislav Suvák.